Základové větné struktury, slovesná valence a její chápání

Prezentace na téma: "Základové větné struktury, slovesná valence a její chápání"— Transkript prezentace:

1 Základové větné struktury, slovesná valence a její chápání
Olomouc

2 Základová větná struktura
Syntax, která v popisu věty vychází od vlastností slovesa, neakceptuje představu pouze dvojčlenného predikačního syntagmatu podmět - přísudek, chápaného jako syntaktické jádro věty. („Holé věty" typu MATKA POTKALA, ŘEDITEL NADIKTOVAL, AUTO SMĚŘOVALO apod. jsou nesmyslné, a tudíž negramatické.) Podoba základové větné struktury (základní věty) vychází z valenčních vlastností slovesa, které vystupuje ve funkci přísudku. Valence – schonost vázat na sebe určitý počet prvků v určitém tvaru. DÍTĚ SPÍ, STROM KVETE, DÍVKA PLÁČE, MATKA POTKALA PŘÍTELKYNI, ŘEDITEL NADIKTOVAL SEKRETÁŘCE DOPIS, AUTO SMĚŘOVALO K HRANICI, JAN SE CHOVAL NEZDVOŘILE). Základová větná struktura (syntaktické jádro věty) - "minimální věta", struktura, která obsahuje všechny členy nutné (tj. je úplná), ale pouze je.

3 Slovesná valence a slovesná intence
Valence – formálně- syntaktická - sémantická Intence slovesa – Eugen Pauliny: Štruktúra slovenského slovesa, 1943 Termín intence převzat do Mluvnice češtiny III ( = sémantická valence) Valenční rámec, intenční potenciál

4 Znázornění ZVS ZVS mohou být vyjadřovány pomocí tzv. větných vzorců. Rozlišují se větné vzorce gramatické (GVV) a větné vzorce sémantické (SVV). Např. ZVS obsažená ve větě JANA VYPRALA SVETR může být vyjádřena GVV S nom - Vf - S acc SVV Agens - Actio - Patiens Věta JANA UPLETLA SVETR má stejný GVV, avšak SVV Agens - Actio - Efficiens (výsledek).

5 Všechny následující věty (srov. GVV)
ZVS a tzv. větné členy Všechny následující věty (srov. GVV) JANA VLASTNÍ ZAHRADU S nom - Vf - S acc JANA POMÁHÁ MATCE S nom - Vf - S dat JANA SE DOTKLA STĚNY S nom - Vf - S gen JANA SE ZABÝVÁ OBCHODEM S nom - Vf - S instr by měly větněčlenské znázornění Subj - Pred - Obj

6 Modifikace ZVS Rozšiřování o členy nevalenční, které mohou rozvíjet členy základové. JANA UPLETLA SVETR. NAŠE JANA S VELKÝM ÚSILÍM UPLETLA LYŽAŘSKÝ SVETR PRO SVÉHO CHLAPCE K VÁNOCŮM. Redukování o členy, které jsou zřejmé nebo dosaditelné z kontextu. Patří sem především nevyjadřování podmětu, ale také např. jednoho z pravovalenčních členů (u sloves, která mají pravovalenční doplnění dvě). (JANA SEDÍ U OKNA A PILNĚ PRACUJE.) PLETE SVETR. Jde o stejnou ZVS jako u věty JANA PLETE SVETR. (NÁMĚSTEK CELÉ DOPOLEDNE DIKTOVAL SEKRETÁŘCE ODPOVĚDI NA DOTAZY ZÁKAZNÍKŮ.) ODPOLEDNE NADIKTOVAL JEŠTĚ JEDEN DOPIS A ŠEL DOMŮ. Věta ODPOLEDNE NADIKTOVAL JEŠTĚ JEDEN DOPIS představuje stejnou ZVS jako NÁMĚSTEK NADIKTOVAL SEKRETÁŘCE DOPIS.

7 Modifikace ZVS Členy, které nejsou vyjádřeny, nadále v ZVS fungují. Nevyjádřený podmět určuje číslo a jmenný rod přísudkového slovesa, nevyjádřený dativní objekt (druhý příklad) zůstává součástí sémantiky dané věty, protože DIKTOVAT je zde "předříkávat něco někomu (k zapsání)". Nejde vlastně o redukci ZVS, protože ta zůstává stále táž, nýbrž o redukované v y j á d ř e n í ZVS. Oba výše uvedené typy redukovaného vyjádření jsou v češtině v podstatě pravidelnou, gramatikalizovanou záležitostí (zejména to platí o nevyjadřování podmětu). Od nich je třeba odlišovat příležitostné, jen v určitých konkrétních situacích přijatelné redukování, jehož výsledkem mohou být výpovědi nevětné: (KDE JSI HO POTKAL?) - (POTKAL JSEM HO) NA NÁDRAŽÍ. O jakou ZVS v takových případech jde, můžeme pouze usuzovat. Bez znalosti kontextu a situace nejsou takovéto redukované výpovědi plně srozumitelné. Např. výpověď DVĚ KÁVY A ZMRZLINU může být odpovědí na otázku CO SI BUDETE PŘÁT?, ale také sdělením (PLATÍM) DVĚ KÁVY A ZMRZLINU apod.

8 Větné pozice obligatorní, potenciální a fakultativní
a/ Maminka potkala tetu. (bez kontextu) b/ (Co včera dělala maminka?) Potkala tetu. _______________________________________________ c/ (Potkala včera maminka tetu?) Ano. / Potkala. d/ (Kdo včera potkal tetu?) Maminka. e/ (Koho včera potkala maminka?) Tetu. f/ Naše maminka včera večer náhodou při nákupu potkala tatínkovu tetu z Ostravy. g/ Maminka vaří polévku. h/ Maminka je v kuchyni a vaří. ch/ Naše maminka ráda vaří.

9 Větné pozice obligatorní, potenciální a fakultativní
Maminka potkala tetu. plně obsazená ZVS Potkala tetu. ZVS s (povrchově) redukovaným vyjádření externí valence Potkala. Maminka. Tetu. kontextově podmíněné redukované verze ZVS Naše maminka včera večer náhodou při nákupu potkala tatínkovu tetu z Ostravy. Verze ZVS rozšířená o fakultativní členy. Maminka vaří polévku. plně obsazená ZVS Maminka je v kuchyni a vaří. ZVS s potenciálním levovalenčním doplněním a potenciálním pravovalenčním doplněním g/ Naše maminka ráda vaří. redukovaná ZVS s všeobecným levovalenčním doplněním a potenc pravovalenčním doplněním

10 Obligatornost, potenciálnost a fakultativnost gramatická a sémantická
Daneš: - Obligatornost je povrchový jev, týká se gramatické přijatelnosti. *Maminka potkala; *Ludvík posekal. Potenciálnost je na stejné úrovni u levovalenčních i pravovalenčních členů. Potkala tetu; (Dcera) píše (matce) dopis; (Dcera) píše (dopis) matce; (Ředitel) nadiktoval (sekretářce) dopis; *(Ředitel) nadiktoval sekretářce (dopis). Valenční mohou být i adverbiální určení: chovat se jak, směřovat kam, trvat jak dlouho. Členy obligatorní a potenciální jsou konstitutivní, protože vytvářejí ZVS. Fakultativnost je vlastnost členů, které ZVS nevytvářejí (nejsou valenční). Jsou to členy nekonstitutivní.

11 Obligatornost, potenciálnost a fakultativnost gramatická a sémantická
Panevová: Rozlišují se aktanty (valenční, členy valenčního rámce slovesa) a volná doplnění. Aktanty mohou být gramaticky obligatorní nebo fakultativní: Dcera píše (matce) dopis; Dcera píše (dopis) matce; Ředitel nadiktoval (sekretářce) dopis. - Některá volná doplnění jsou obligatorní sémanticky (patří do slovesného rámce), mohou však být „povrchově“ fakultativní (mohou zůstat nevyjádřeny, aniž by vznikla negramatická věta).

12 Obligatornost, potenciálnost a fakultativnost gramatická a sémantická
Otázkový test: A: Moji přátelé přišli. B: Kam? A: *Nevím. B: Kam? / Odkud? Proč? A: *Nevím. / Nevím. / Nevím. A: Moji přátelé odjeli Odešel neznámo kam *Odešel neznámo odkud. B: Kam? / Odkud? A: Nevím. / *Nevím. A: Matka je v kuchyni a vaří. B: Co? B: Nevím.

13 neartikulované nebo skryté (sémanticko-pragmatické) konstituenty.
Obligatornost, potenciálnost a fakultativnost gramatická, sémantická a pragmatická Dvojice vět spojených spojkou a, např. Jan nasedl na kolo a odjel; by tedy měla být interpretována jako (a, Si (říkámi ), že) (b, Jan (j) nasedl na kolo (k) (v čase t předcházejícím okamžiku promluvy Si)) a (c, (Jan (j)) odjel (na kole (k) ) (v čase t + n předcházejícím okamžiku promluvy Si)). neartikulované nebo skryté (sémanticko-pragmatické) konstituenty.

14 Modifikovaná valenční teorie
Je zásadní rozdíl mezi levovalenční a pravovalenční pozicí: Levovalenční pozice je externí a realizuje se buďto mikrovalenčně, nebo makrovalenčně (Prší, Čtu – Já to čtu, neber mi to) Pravovalenční pozice je interní (vyplývá ze sémantiky slovesa) a může být syntakticky i sémanticky obligatorní [*Ludvík posekal ( ); * Jana přečetla ( )], nebo může být její ne/realizace ovlivněna kontextem.

15 Valence a propozice Valence - schopnost vázat na sebe další prvky definovatelné formálně gramaticky a sémanticky (komplementy/argumenty/aktanty/participanty) Predikát a jeho valenční vlastnosti – jádro propozice Propozice – sémantický základ věty. Vyjádření predikace – formální prostředky, predikátor větné vs. nevětné vyjádření predikace Počet predikací vs. počet vět: Viděl, jak otec přichází ->Viděl otce přicházet/otcův příchod, Dědeček kráčí usmívaje se, Dědeček sedí u stolu shrbený. Ten strom je zelený - > zelený strom