DRUHY VĚT PODLE POSTOJE MLUVČÍHO, VĚTA JEDNOČLENNÁ, DVOJČLENNÁ, VĚTNÉ EKVIVALENTY Mgr. Michal Oblouk.

Prezentace na téma: "DRUHY VĚT PODLE POSTOJE MLUVČÍHO, VĚTA JEDNOČLENNÁ, DVOJČLENNÁ, VĚTNÉ EKVIVALENTY Mgr. Michal Oblouk."— Transkript prezentace:

1 DRUHY VĚT PODLE POSTOJE MLUVČÍHO, VĚTA JEDNOČLENNÁ, DVOJČLENNÁ, VĚTNÉ EKVIVALENTY
Mgr. Michal Oblouk

2 VĚTY PODLE POSTOJE MLUVČÍHO
OZNAMOVACÍ – vyjadřují informaci, sdělení, přísudkové sloveso má tvar oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu, melodie klesavá, na konci tečka Celý den lilo jako z konve. Jana by se dnes měla vrátit domů. ROZKAZOVACÍ – vyjadřují rozkaz, výzvu, žádost, zákaz, sloveso v přísudku obvykle v rozkazovacím způsobu, melodie stoupavě klesavá, na konci tečka nebo vykřičník Napiš to za domácí úkol. Okamžitě si běžte umýt ruce! PŘACÍ – vyjadřují přání, na začátku částice AŤ, KÉŽ, NECHŤ, KDYBY, ABY, sloveso v přísudku má tvar oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu, melodie stoupavě klesavá, na konci vykřičník Ať mi už dá konečně pokoj! Kdyby už konečně přestalo sněžit! ZVOLACÍ – mají citový příznak, nemají vlastní formu, věty oznamovací, tázací nebo přací vyslovené vzrušeně, melodie stoupavě klesavá, na konci vykřičník To je ale krása! Proč se jen na nás zlobí!

3 TÁZACÍ VĚTY vyjadřují otázku, dotaz
VYLUČOVACÍ OTÁZKY – odpovědí je část otázky, např. Přijdete za 10 minut, nebo za půl hodiny? ROZVAŽOVACÍ OTÁZKY – řešíme nejistotu, např. Co kdybychom tam nešli? ŘEČNICKÉ OTÁZKY – nevyžadují odpověď, např. Může sem vůbec někdo přijít včas? ZJIŠŤOVACÍ OTÁZKY – sloveso v přísudku má tvar oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu, na prvním místě ve větě často sloveso, melodie stoupavá nebo stoupavě klesavá, na konci otazník, odpovídáme ANO/NE Věděli jste to? Dnes k nám nepřijdete? DOPLŇOVACÍ OTÁZKY - sloveso v přísudku má tvar oznamovacího nebo podmiňovacího způsobu, na prvním místě ve větě tázací zájmena a příslovce, melodie stoupavě klesavá, na konci otazník, v odpovědi doplňujeme informaci Kdo to přišel? Proč jsi to udělal?

4 VĚTA DVOJČLENNÁ je tvořena minimálně jednou skladební dvojicí – podmět + přísudek základní větné členy mohou být holé nebo rozvité můžeme ji rozdělit na podmětovou a přísudkovou část Eva se začervenala. Úkol byl splněn. Přišli jsme k vám na oběd. Pospíchal domů. Hlásili to v rozhlase. Před jídlem si myjeme ruce. Vstupné dobrovolné.

5 V domě to vonělo po koláčích.
VĚTA JEDNOČLENNÁ je tvořena jedním členem – přísudkem (slovesem) bezpodmětné věty přísudek je ve tvaru 3. osoby, čísla jednotného, středního rodu často označuje přírodní jevy, tělesné a duševní stavy lidí Mrzlo. Blýská se. Je mi zima. Bolí mě v zádech. Stýská se mi. Ulevilo se mu. Hodně se o tom mluvilo. U vás se dobře spí. Je vidět Sněžku. V domě to vonělo po koláčích.

6 VĚTNÉ EKVIVALENTY nevětné konstrukce, jednočlenné neslovesné věty
dělí se podle toho, který slovní druh je jejich základní člen: INFINITIVNÍ – důrazný rozkaz, zákaz, výzva - Nemluvit! Vyhrát tak milion! Nastupovat! JMENNÉ – nápisy, povely, zvolání - Auto! Petře! Toho lidstva! Nádherné! Skvělé! Ten darebák! Základní škola. Těch peněz! Úplně dokonalé! PŘÍSLOVEČNÉ – povely, hodnocení, předložková spojení - Velmi dobře. Proč? Zpátky! Správně. Určitě? ČÁSTICOVÉ – souhlas, nesouhlas - Ano. Jistě. Nikoliv. Vůbec ne. Kdepak! CITOSLOVEČNÉ – stavy, hlasy, zvuky - Au! Tak honem! Fuj! Hybaj! Haf! pokud oslovení, částice nebo citoslovce stojí u věty, pak se nejedná o větné ekvivalenty (nejsou větnými členy, oddělujeme je čárkou) – Honzo, pojď sem! Ano, to je pravda. Fuj, to je ohavnost!