Typologie češtiny (V. Skalička: Typ češtiny, 1951) „Je čeština opravdu flexivní jazyk?“ © Vojtěch Trmal 2008/12/04.

Prezentace na téma: "Typologie češtiny (V. Skalička: Typ češtiny, 1951) „Je čeština opravdu flexivní jazyk?“ © Vojtěch Trmal 2008/12/04."— Transkript prezentace:

1 Typologie češtiny (V. Skalička: Typ češtiny, 1951) „Je čeština opravdu flexivní jazyk?“
© Vojtěch Trmal 2008/12/04

2 Obsah představení jednotlivých jazykových typů
1. izolační 2. aglutinační 3. flexivní 4. introflexivní 5. polysyntetický porovnání typologie češtiny shrnutí celkového typologického obrazu češtiny

3 1. IZOLAČNÍ TYP k deklinaci a konjugaci se neužívají sufixy
slova jsou neměnná větná konstrukce tvořena slovosledem (subst. před slovesem subjekt, po slovese objekt ) pomocná slova (prepozice, konjunkce) jazyky západní Evropy: angličtina, francouzština, z části němčina český příklad budu nosit X ponesu

4 Substantiva 1/3 hlavním rysem je neměnnost čiči ga itta X otec řekl
čiči da X to je otec čiči wo mite iru X vidím otce čiči ni ageta X dal jsem to otci čiči to iššo X spolu s otcem na slovo se nevážou koncovky, sufixy, … pády vyjádřeny partikulemi ( wo akuzativ, ni genitiv, to instrumentál)

5 Substantiva 2/3 hojnost prepozic
nedostatek vyjádření gramatického čísla ( ki strom, ki stromy) nedostatek rodů vyjádření posesivity zvláštním slovem (angl. my father = můj otec, your father = tvůj otec) člen určitý a neurčitý jako zvláštní slovo (angl. a, an, the) tendence k jednoslabičnosti

6 Substantiva 3/3 ve slovotvorbě se příliš nepoužívá kompozice a sufixace slova mohou v nezměněné podobě fungovat jako substantiva i jako slovesa (franc. il neige = sněží, la neige = sníh) nedostatečná hranice mezi slovními druhy (angl. I love = miluji, the love = láska)

7 Adjektiva, adverbia a číslovky
adjektiva neměnná stejně jako substantiva stupňování se děje zvláštními slovy ókii velký jori ókii větší ičiban ókii největší adverbia se substantivy dokonce splývají (něm. Sie ist schön. = Je krásná. ; Sie singt schön. = Krásně zpívá.) číslovky neměnné

8 Slovesa modifikace základního významu zvláštními slovy
vyjádření časů, způsobů, rodů a neurčitých tvarů zvláštními slovy vyjádření osoby a čísla zvl. slovem nedostatek synonymie a homonymie u sloves, tj. shodnost tvarů u různých sloves nedostatek odvozených sloves (franc. devenir bleu = „stávat se modrým“ X modrat, faire silence = „dělat mlčení“ X mlčet)

9 2. AGLUTINAČNÍ TYP bohaté prostředky konjugace a deklinace
přivěšování mnoha sufixů na slovo jazyky altajské, turecké, mongolské, ugrofinské, arménština, novoperština, korejština, japonština, … český příklad orám > vy-orám > do-vy-orám > ne-do-vy-orám

10 Substantiva 1/2 vyjadřování pádu a čísla zvláštními koncovkami
tur. dům: ev (nom. sg.) ev-i (akk. sg.) ev-ler-i (akk. pl.) nominativ bez koncovky (téměř nulový) malý počet skutečných prepozic a postpozic nedostatek rodů posesivita vyjádřena sufixem (tur. ev-im = můj dům, ev-ler-in-iz = vaše domy)

11 Substantiva 2/2 člen (pokud je) také vyjádřen sufixem
(bulh. žena-ta X něm. die Frau) odvozovací koncovky se připojují na sufixy (tur. evde > evdeki X doma > domácí) zřídkavá alternace, naopak možnost výrazné vokální harmonie hojné tvoření derivátů niku > nikuja > nikujasan X maso, řeznictví, řezník

12 Adjektiva neexistuje shoda adjektiva ve funkci atributu, pád, číslo, posesivita aj. vyjádřeny jen jednou (u substantiva) stupňování adjektiv se vyjadřuje koncovkami, zvláštním slovem nebo zvláštní vazbou slov

13 Číslovky číslovky se spojují stejně jako adjektiva, někdy pomocí numerativů (počítacích slov) ippon no enpicu = jedna tužka (jeden válcovitý předmět tužka) nimai no DVD = dvě DVD (dva ploché předměty DVD) sanbiki no neko = tři kočky (tři malá zvířata kočky) jonin no hito = čtyři lidé (čtyři lidské bytosti lidé)

14 Slovesa 1/2 hojnost přípon modifikujících slovesný význam
jomu čte jomeru umí číst jomenai neumí číst jomenakatta neuměl číst jomitakunakatta nechtěl číst jednotný typ časování -nakatta = vždy minulý zápor

15 Slovesa 2/2 hojnost jmenných tvarů slovesných
omezené užívání vedlejších vět jomu nara pokud budu číst jominagara zatímco četl jonde ita zašši časopis, který jsi četl

16 3. FLEXIVNÍ TYP hromadění významů v jednom morfu
indoevropské jazyky: slovanské, baltské, latina, řečtina, staroindičtina, staroíránské jazyky, neindoevropské bantuské (= černošské jazyky jižní poloviny Afriky) český příklad dobr-ý (-ý = nominativ + singulár + maskulinum)

17 Substantiva pádové koncovky, mající i význam čísla
(lat. femina nom. sg., feminae gen. sg, feminam akk. sg., feminis dat. pl.) nominativ nepochybný pád s koncovkou rozeznávání rodů vyjadřování posesivity zvláštním slovem hojná synonymie a homonymie, ústící v několik deklinací množství derivačních sufixů

18 Adjektiva, číslovky, slovesa
deklinace je odlišná od deklinace substantiv koncovka rozlišuje pád, číslo a rod kongruence mezi subst. a adj. kongruence číslovek, pojících se s plurálem osoba a číslo se u slovesa vyjadřuje jednou koncovkou, která může nést i informace o rod, čas a způsob bohatá rozličnost tvarů sloves slovesa tvoří vedlejší věty

19 4. INTROFLEXIVNÍ TYP na první pohled se podobá flexivnímu
hromadění významů v morfu se dostává do kořene jazyky semitské, méně v hamitských jazycích severní Afriky, germánských a keltských český příklad vojáci > vojáky, přítel > přátel

20 Substantiva plurál se vyjadřuje proměnou kmene introflexe i v derivaci
(něm. das Bruder, die Brüder X bratr, bratři) introflexe i v derivaci (arab. sadíqun > sádiqun > sadqun X přítel, upřímný > upřímnost)

21 5. POLYSYNTETICKÝ TYP termín české lingvistiky, v zahraničí používán v jiném smyslu vyznačuje se kompozity čínština i jiné východoasijské jazyky, v Evropě řečtina a němčina, méně v ostatních germánských jazycích, maďarštině, finštině český příklad lidojed, maloměsto

22 Substantiva a slovesa neexistuje deklinace a konjugace
slovo určitého významu se užívá i ve významu slov formálních miru = plnovýznamové vidět = modifikátor sloveso + význam „zkusit“ kuru = plnovýznamové přijít = modifikátor sloveso + dokonavost v budoucnosti kompozita denwa (elektřina + řeč) = telefon

23 ČEŠTINA – SUBSTANTIVA 1/3
v jednom substantivu vždy jedna koncovka (výjimkou přejatá nesklonná slova jako Bordeaux, soirée a vlastní jména typu Pavlů) koncovka má funkci pádovou a číselnou žen-a = nom. sg., žen-ě = lok. sg., žen-ám = gen. pl. flexivní rysy však nabourává rys izolační – tvarová shodnost nominativu a akuzativu (angl. night – night, něm. die Nacht – die Nacht) = město – město, ženy – ženy, kost – kost, … platí pro: neutra sg. i pl. feminina pl. (feminina vz. kost a píseň i sg.) neživ. maskulina sg. i pl., živ. pouze vz. soudce

24 ČEŠTINA – SUBSTANTIVA 2/3
téma není v češtině tak zřetelné jako v latině (= typický zástupce flexivních jazyků) písň-í-m, písň-í-ch X písň-e-mi kost-e-m, kost-e-ch X kost-0-mi žen-á-m, žen-á-ch X žen-a-mi česká deklinace substantiv převážně atematická aglutinační jazyky téma nemají typicky flexivní jazyky mají tématu málo

25 ČEŠTINA – SUBSTANTIVA 3/3
pokud alternace hlásek vyjadřuje rozdíl tvarů (je využita gramaticky), jedná se o typ introflexivní nom. pl. X akk. a inst. pl. tvrdých životných maskulin (vlci X vlky, bozi X bohy, kapři X kapry) gen. sg. X dat. a lok. sg. dcera (dcery X dceři) ve slovotvorbě je čeština aglutinační domov-ník, nádraž-í, železn-ice, pojišť-ovna, kaps-ář

26 ČEŠTINA – ADJEKTIVA složená deklinace a dvojice vzorů (mladý, jarní) jsou rysy flexivní téma a pádové koncovky měkkého vzoru však mají mnoho rysů aglutinačních stupňování se děje aglutinačními afixy -ej-ší, -ší, nej-, což je ale úkaz flexivní flexivní je i tzv. supletivismus dobrý > lepší, zlý > horší, velký > větší, malý > menší

27 ČEŠTINA – ADVERBIA, ČÍSLOVKY, PRONOMINA
adverbia plně odlišena sufixem dobr-ý X dobř-e = flexivní rys číslovky mají koncovky, pojí se k substantivu, které má koncovku nom. nebo gen. pl., = flexivní rys téměř všechny číslovky podléhají deklinaci (výjimky: před půl hodinou, za těch sto/tisíc korun) zájmena osobní plně flexivní enklitika (příklonky) mi, ti, si, mu, mě, tě, se, ho pozn. 0-mu a 0-ho jsou koncovky na nulovém kmeni

28 ČEŠTINA – SLOVESA 1/2 vidy stojí na hranici mezi konjugací a derivací – silně aglutinační znak tvorba vidů afixy také aglutinační rys derivace sloves od sloves (bít > za-bít > při-za-bít > ne-při-za-bít) aglutinační imperativ tvořený sufixy -j-, -ej-, -i-, -ě- je rysem flexivním projevem flexivnosti je těsné splývání kmene s koncovkami aglutinační je futurum některých sloves (nesu > po-nesu, běžím > po-běžím)

29 ČEŠTINA – SLOVESA 2/2 izolační vyjádření času nebo způsobu (byl jsem nesl, nesl bych, budu nést, byvši nesena) osoba a číslo se vyjadřuje jedinou koncovkou – flexivně; jako doplnění se pak vyskytují tyto varianty: 3. os. sg. ind. préz. a 2. os. sg. imperat. je bez koncovky – aglutinační typ; v minulém čase se osoba a číslo určují izolačně při derivaci nových subst. ze sloves se užívá principu aglutinačního, pomocí sufixů

30 Celkový typologický obraz ČJ
nejdůležitější flexivní typ – koncovka má dvě až tři funkce najednou, velké množství deklinačních a konjugačních typů velmi důležitý je izolační typ – vyjádření posesivity, řady časů a způsobů aglutinační je deklinace a konjugace, dále derivace substantiv, adjektiv i sloves interflexivní a polysyntetický typ se objevuje zřídka, ve slovotvorbě

31 KONEC Děkuji za pozornost