Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU

Prezentace na téma: "Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU"— Transkript prezentace:

1 Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU
Didaktika přírodopisu 1 7. přednáška: Didaktika přírodopisu jako vědecká disciplína a její dějiny Mgr. Libuše VODOVÁ, Ph.D. Katedra biologie PdF MU

2 Didaktika přírodopisu jako vědecká disciplína a její dějiny

3 Student bude schopen…. vlastními slovy vysvětlit čím se didaktika přírodopisu zabývá shrnout postavení didaktiky přírodopisu v systému věd popsat vztah didaktiky přírodopisu k ostatním vědám charakterizovat klíčové etapy ve vývoji didaktiky přírodopisu (ke každé z nich uvést zástupce a zásadní myšlenku) stručně nastínit vývoj didaktiky přírodopisu od počátku 20.století

4 Didaktika přírodopisu jako věda
věda => předmět studia, metody bádání, historii objekt studia didaktiky přírodopisu: teorie a praxe výuky Př => zákonitosti výuky přírodopisu na ZŠ (obecné i specifické) Postavení v systému věd Společenské vědy Pedagogika Didaktika Didaktika přírodních věd (Didaktika biologie) Didaktika přírodopisu => Didaktika přírodopisu je věda společenská, pedagogická, náležící k oborovým didaktikám Didaktika přírodopisu je vědním oborem i učebním předmětem => má vědecký i didaktický systém

5 DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU JAKO VĚDA
ČLENĚNÍ DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU Obecná didaktika přírodopisu Didaktika jednotlivých biologických disciplín – typické rysy výuky všech biologických disciplín Př. Didaktika botaniky Didaktika zoologie Didaktika biologie člověka atd. Didaktiku lze členit také podle jednotlivých typů škol Didaktika přírodopisu spadá pod didaktiku biologie na ZŠ – Didaktika přírodopisu na gymnáziu: Didaktika biologie na gymnáziu na SZŠ: Didaktika biologie na střední zdravotnické škole Na SZeŠ: Didaktika biologie na střední zemědělské škole

6 DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU JAKO VĚDA
VZTAH K OSTATNÍM VĚDÁM K biologii a jejím dějinám (dějinám přírodních věd) – didaktik přírodopisu musí mít faktické znalosti z biologie 2) K pedagogice (2 složky: didaktika a teorie výchovy didaktická složka => vztah k obecné didaktice – teoretický a metodologický základ didaktiky přírodopisu, vztah k oborovým didaktikám ostatních přírodovědných předmětů) 3) K psychologii – pedagogická psychologie, vývojová psychologie, psychologie dítěte, obecná psychologie 4) K logice (pomocná věda pedagogická) –srozumitelné a přesné vyjadřování, logické vysvětlování, přirozený sled informací, návaznost 5) K matematickým vědám – použití matematických metod (plánování, statistické hodnocení apod.) 6) K jazykovědě – odborné termíny (z latiny, řečtiny, angličtiny)

7 DIDAKTIKA PŘÍRODOPISU JAKO VĚDA
POSLÁNÍ UČITELE PŘÍRODOPISU „Práce Darwina, Mendela, Fabra, Lorenze a Hutchinsonové jsou nadčasové a mohou být i dnes využity při řešení problematiky zachování naší planety. Je však dobré si uvědomit, že tito velcí přírodovědci získali svou lásku a nadšení pro svět přírody, když byli dětmi brouzdajícími se v rybníčku či louži, pozorujícími lupou miniatruní svět v kapce vody nebo kráčejícími po blatech i v hlubokých lesích, fascinováni životem kolem nich“ => vzbudit u žáků zájem o přírodu Učitel by měl mít…. faktické znalosti pedagogické schopnosti manažerské dovednosti nadšení pro svůj obor, protože…. „Jen ten, kdo sám hoří, může zapalovat!“

8 Dějiny didaktiky přírodopisu
I. STAROVĚK - příroda byla zkoumána v rámci filozofie a lékařství => dějiny didaktiky biologie (přírodopisu) souvisí s dějinami přírodních věd Aristoteles ( př. n.l.) žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého filozof, pedagog, spisovatel – polyhistor zakládal sbírky: velká soukromá knihovna  sbírka rostlin a zvířat sbírka ústav přírodovědné spisy: O vzniku a zániku O duši Historia animalium – základy zoologie – 500 živočišných druhů   O částech živočichů O chůzi živočichů  O vzniku živočichů - jako učitel usiluje o hledání vrcholových etických hodnot v lidském životě

9 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Theofrastos (asi př. n. l.) řecký filosof, vědec a rétorik po Aristotelovi řídil 34 let peripatetickou školu přednášel filosofii, přírodní vědy a rétoriku - mineralogický spis Peri lithón zakladatel dendrologie, lesnických věd Dioskorides Pedanius (asi n.l.) - řecký lékař - 5-ti svazkový spis De materia medica (O lékařství) - léčivé rostliny a jejich účinné látky => základ nauky o léčivech a o botanice vůbec - bývá považován za autora termínu botanika

10 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Hippokrates ( př. n. l.) - řecký lékař a učitel medicíny (z rodiny léčitelů) => zdraví je výsledkem rovnováhy a nerovnováhy čtyř základní „šťáv“ v těle člověka (dále rozpracoval Galén) - 1. etický kodex lékařství Claudius Galénos ( n.l.) - řecký lékař a logik - působil jako lékař v galdiátorské škole - bádal v oblasti lékařství (uvolňování svalů masážemi) osobní lékař římského císaře Marca Aurelia  ústředím každého živočicha jsou játra (krvetvorba) paralela mezi lidským tělem a vnějším světem: (4 šťavy – 4 živly) základem medicíny je anatomie – veřejné pitvy zvířat (mezi tělem člověka a zvířete není rozdíl)

11 - klášterní, katedrální a farní: přírodní vědy se neučily
DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU II. STŘEDOVĚK úpadek vědění – nárůst moci církve se odráží i v učení -> SCHOLASTIKA = školská filozofie (filozofické zdůvodňování teologických dogmat) - školy a univerzity v rukou církve - uznávala JEN Aristotelovo učení o přírodě Situace ve školách - klášterní, katedrální a farní: přírodní vědy se neučily - partikulární městské školy: objevuje se přírodopis, fyzika a astronomie - univerzity: vyučuje se pouze medicína a fyzika (přírodovědné poznatky) Tomáš AKVINSKÝ ( ) - filozof a teolog = „učitel církve“ - vychází z Aristotela - respekt vůči židovským a muslimským teologům

12 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
III. NOVOVĚK - od 17. st.– prolomení scholastiky => renesance přírodních věd oproštění od antických autorů, vlastní bádání (pozorování, experiment, indukce) na univerzitě byla jediným samostatně vyučovaným biologickým předmětem botanika Francis BACON - zakladatel novověké experimentální vědy - plánoval napsat spis „Velké obnovení věd“, ale dokončil pouze předmluvu a část – Nové organon Mikuláš KOPERNÍK ( ) - právník, lékař, matematik a amatérský astronom - autor heliocentrické teorie – nepřesné výpočty

13 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Giordano BRUNO ( ) filozof, spisovatel, astronom původně byl knězem exkomunikován z církve (nemohl získat profesuru na Sorboně) - navazuje na Koperníka: Slunce není středem světa, nýbrž že je pouze středem jedné malé části vesmíru, který je nekonečný - inkvizicí odsouzen jako kacíř a upálen Galileo GALILEI (15. 2.   1. 1642) - astronom: vylepšení dalekohledu - objevil: 4 Jupiterovy měsíce, Saturnovy prstence, fáze Venuše, krátery a hory na Měsíci, sluneční skvrny - své učení odvolal, zemřel v domácím vězení

14 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Jan Ámos KOMENSKÝ ( – ) - teolog, filozof, pedagog, spisovatel a poslední biskup Jednoty bratrské, = „učitel národů“ návrh školské organizace didaktické zásady (názornosti, systematičnosti a soustavnosti, aktivnosti, trvalosti, přiměřenosti) Díla: Velká didaktika, Didaktika, Informatorium školy mateřské,Orbis pictus - didaktika jako samostatná věda - obecně platné vyučovací zásady: Učit se musí od mládí. Povinná školní docházka. Názorné vyučování. Nutnost určitého stupně vzdělání, horlivost. Přiměřenost látky k věku. Vše převádět do praxe. Vyučovat od jednoduššího ke složitějšímu Nutnost stálého opakování. Vyučování má být zábavné. Vzdělání má být zdarma.

15 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Orbis pictus

16 Komenského mapa Moravy
DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU Komenského mapa Moravy

17 Detail Komenského mapy
DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU Detail Komenského mapy

18 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Carl LINNÉ ( – ) - švédský lékař a přírodovědec zakladatel binomické nomenklatury „Bůh stvořil přírodu a Linné uspořádal život“ od mládí se zajímal o botaniku Dílo: Systema naturae (Soustava přírody), Genera plantarum (Rostlinné rody), Species Plantarum (Rostlinné druhy), Philosophia botanica (Botanická filozofie)  Jean Jacques ROUSSEAU ( – ) - francouzský filozof, pedagog a spisovatel učení se na základě zkušenosti dílo: Emil aneb o výchově – výchovu rozdělil do pěti částí 1) od narození do 2 let 2) od 2 do 12 let  3) od 12 do 15 let 4) od 15 do 21 let 5) výchova ženy  

19 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Školská reforma Marie Terezie Všeobecný školní řád => změna školského systému dosud: univerzity, gymnázia, partikulární městské školy nově: veřejné školy) v menších obcích – triviální (učilo se trivium:čtení, psaní a počítání) v hlavních městech (Praha a Brno) – normální školy s rozšířenou výukou) vzdělání nejen pro chlapce, ale i pro dívky (od r vznikají dívčí třídy) přírodopisné učivo přírodopis začleněn díky Janu Ignátu Felbigerovi ( ) důraz kladen na praktické použití => potřeby hospodářství: základy botaniky, zoologie a mineralogie výuková metoda: rozhovor autoři učebnic přírodopisu Vincenc Aleš Pařízek, Jan Tomsa

20 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Reorganizace gymnázií Reorganizace gymnázií – dle návrhu Gratiana MARXE začleněna výuka přírodních věd (přírodopis + fyzika) jeden učitel učil všechny předměty – špatná úroveň + nedostatek pomůcek v rámci univerzity přednášeny přírodní vědy na filozofické fakultě – popisné přednášky bez přírodnin Jan Evangelista PURKYNĚ ( ) součástí výuky jsou i praktická cvičení vědecký experiment a mikroskopické výzkumné metody

21 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Popisné vyučování přírodopisu Ideál: podrobný popis přírodniny + začlenění do systému (podle Linného) => Popisné morfologicko-systematické vyučování August LÜBEN ( ) součástí výuky má být i pozorování, srovnávání, žákův názor a jeho zkušenost výuka má být doplněna názornou ukázkou (sbírky přírodnin, školní zahrady, vycházky) cyklické uspořádání učiva (každý rok stejné, ale rozšířené učivo) systém byl plně používán až ke konci Lübenova života (1849 přírodní vědy opět zavedeny na gymnázia, 1869 do obecných a měšťanských) biogeografické objevy (Alexander von HUMBOLDT) a evoluční teorie (Jean Baptiste LAMARCK, Charles DARWIN) => nové pojetí vyučování přírodopisu – biologické

22 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
Biologické vyučování přírodopisu Fridrich JUNGE ( ) německý učitel „Vesnický rybník a jeho životní společenstvo“ učivo by mělo být uspořádáno po životních společenstvech např. – rybník, louka, les, pole = ekologické pojetí učiva => studium života organismů v souvislostech České země - změny pozvolné „období reformismu“ – do výuky začleňovány praktická cvičení, exkurze, práce na školním pozemku a v koutku přírody 2.sv. v. - materiální a personální ztráty socialistické pojetí výuky: 1948 – zákon o základní úpravě jednotného školství (národní, střední a výběrový stupeň); přírodopisné učivo se vyučuje v rámci vlastivědy a v 6.-9 r.) školský zákon - povinná osmiletá docházka + 3 výběrové ročníky 1960 – základní devítiletá škola a tříletá střední všeobecně vzdělávací škola

23 DĚJINY DIDAKTIKY PŘÍRODOPISU
1976 – nová československá vzdělávací soustava: Předškolní výuka (jesle + MŠ) Základní škola: 1.stupeň – prvouka a přírodověda 2.stupeň – botanika (5.roč.), zoologie (6.roč.), biologie člověka (7.roč.), geologie (8.roč.) Gymnázia: biologie ve 3 ročnících (2.-4.) Po sametové revoluci: 1995 – zavedena devítiletá povinná školní docházka, – přírodopis vyučován v 6.-9.ročníku 2005 – Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – formuluje učivo a očekávané výstupy, zařazuje průřezová témata jako součást environmentálního vzdělávání Vysokoškolští učitelé didaktiky biologie: Antonín ALTMANN, Jan STOKLASA, František HORNÍK, František DVOŘÁK, Oton MASLOWSKI Současní didaktikové přírodopisu a biologie: Doc. Hrabí (PdF UP), Doc. Podroužek (PdF ZČU), Doc. Švecová (PdF UK)

24 Použité obrázky Aristoteles Theofrastos Dioskorides  Hippokrates Galénos Tomáš Akvinský Francis Bacon Mikuláš Koperník Galileo Galilei Girodano Bruno Jan Ámos Komenský Carl Linné Marie Terezie