Školení kódování podle MKN-10

Prezentace na téma: "Školení kódování podle MKN-10"— Transkript prezentace:

1 Školení kódování podle MKN-10
Vypracování národních norem kódování pro český systém DRG číslo projektu CZ2005/017/ Program Evropské Unie Transition Facility pro Českou republiku Školení kódování podle MKN-10 xxx STAPRO, s.r.o. Ministerstvo zdravotnictví ČR 1

2 Školení v kódování podle MKN-10
Platné normy kódování v ČR

3 Platné normy kódování v ČR
Tři zdroje norem Hlavní definice xx

4 Tři zdroje Instrukční příručka (II.díl) MKN-10
Metodika ÚZIS (Metodika k výkazu hospitalizace) „Doplňky“ – zdroj: NRC / VZP V této části není vhodné zabývat se tím, o jaké legislativní opatření se normy opírají. Instrukční příručka bude později probrána podrobně.

5 Instrukční příručka a metodika ÚZIS
Závazná pro „statní statistiku“, jejímž cílem jsou rozbory mortality a morbidity Metodika ÚZIS se vztahuje k celému Výkazu hospitalizace Výkaz hospitalizace obsahuje další položky – je třeba dbát na to, aby celý popis byl konzistentní: Přijetí doporučil Důvod přijetí Přijetí Základní diagnóza - pobyt na oddělení Pro základní dg hospitalizován poprvé v životě Další diagnózy Nemocniční nákaza Druh operace Reoperace Pooperační komplikace Hlavní operační diagnóza Hlavní operační výkon Skupina DRG Základní diagnóza - za celý pobyt v nemocnici Ukončení hospitalizace Základní příčina smrti (Ic) Bezprostřední příčina smrti (Ia) Potřeba další péče po propuštění Kategorie pacienta

6 Doplňky NRC / VZP Reagují na potřebu vykazovat v (úhradovém) systému DRG. Reagují na potřeby algoritmu IR-DRG. xxx

7 Hlavní definice xxx

8 Hlavní diagnóza Hlavní stav je definován jako stav diagnostikovaný na konci období zdravotní péče, primárně odpovědný za potřebu nemocného léčit se nebo být vyšetřován. Existuje-li více než jeden takový stav, má se vybrat ten, který se považuje za nejvíce zodpovědný za největší čerpání prostředků. (NZIS: Jako základní onemocnění nelze kódovat ta onemocnění a stavy, které nastaly v průběhu hospitalizace.) V budoucnu bude vhodné definici hlavní diagnózy sjednotit.

9 Vedlejší diagnózy Vedlejší diagnózy podle Metodického pokynu DRG na stránkách MZČR Onemocnění nebo potíže existující současně s hlavní diagnózou nebo se vyvíjející až během epizody léčebné péče, které mají prokazatelně vliv na péči o pacienta v průběhu dané epizody péče. Ovlivňují léčbu pacienta takovým způsobem, že je potřebný jeden z následujících kritických faktorů. xx

10 Kritérium pro vedlejší diagnózu
Kritické faktory: 1. Klinické vyšetření 2. Terapeutický zásah nebo léčba 3. Diagnostické výkony 4. Zvýšená ošetřovatelská péče a/nebo monitorování Přítomnost jednoho nebo více uvedených faktorů většinou vede k prodloužení hospitalizace. Pokud lze doložit, že stav vedl k prodloužení hospitalizace, není s kriterii problém. Problematické je uvádění vedlejších diagnóz, které vyžadují zcela minimální úsilí (monitorovací, ošetřovatelské...) nebo představují (levnou) udržovací léčbu apod. Zahraniční pravidla vyžadují obvykle aby léčba byla „nad rámec běžné léčby“, ale i tak je pravidlo příliš tolerantní k vykazování málo závažných stavů. V této oblasti bude postupně nutné zavést kritéria pro jednotlivé často vykazované stavy (hypertenze, anemie...)