Basel III a jeho potenciální ekonomické dopady

Prezentace na téma: "Basel III a jeho potenciální ekonomické dopady"— Transkript prezentace:

1 Basel III a jeho potenciální ekonomické dopady

2 Přístupy k hodnocení nových regulací
V nejbližších letech budou působit tři faktory: změny v regulaci, řešení zadluženosti (či předluženosti) vlád i soukromého sektoru, změny v makroekonomickém prostředí jeho výrazné změny mívají mnohem větší dopad než změny v regulacích, neboť těm prvním se nedá na rozdíl od regulací vyhnout! Možné přístupy k hodnocení dopadu nových regulací: „mikroekonomická“ analýza vlivu jednotlivých prvků nového regulatorního rámce (požadavky na kapitál a likviditu), makroekonomická analýza dopadů Basel III v dlouhém období a v období tranzitorním, hodnocení dopadu na náklady kapitálu v relaci s náklady na dluh.

3 – jak změní strukturu aktiv u bank?
Likviditní regulace – jak změní strukturu aktiv u bank?

4 Požadavky na likviditu
LCR – dvě třídy likvidních aktiv: 1. třída počítaná v plné hodnotě - vysoce likvidní aktiva: hotovost, rezervy u centrální banky a blízké substituty hotovosti jako vládní dluhopisy se špičkovým ratingem. 2. třída počítaná ve snížené hodnotě minimálně o 15 % - vládní dluhopisy s horším ratingem, HZL nebo podnikové dluhopisy s vysokým ratingem, celkově mohou tvořit maximálně 40 % celého polštáře. NSFR: dostupné stabilní financování zahrnuje kapitál a pasiva se splatností nad 1 rok, plus část depozit a emitovaných dluhopisů se splatností menší než 1 rok, u kterých se ale dá předpokládat, že zůstanou v bilanci i v krizi. požadované financování je pak funkcí struktury aktiv v bilanci i mimobilanci - čím je aktivum likvidnější, tím menší rozsah stabilnějšího financování vyžaduje.

5 Požadavky na likviditu
Potenciální efekt LCR a NFSR (Gomes a Khan, 2011): banky na ně mohou reagovat způsobem, který výrazně změní způsob, jakým je vytvářen úvěr a likvidita ve finančním systému. LCR - autority musí určit, za jakých podmínek a do jaké míry mohou banky existující polštář použít, tedy čerpat. bude dostupná likvidita skutečně také použitelnou likviditou? pokud budou podmínky omezující, může regulace během krize vyvolat negativní spirálu se systémovými důsledky, nebo může vyvolat nadměrnou závislost na likviditě od centrální banky. Nakonec se může ukázat, že vysoce likvidní aktiva nejsou až tak likvidní, neboť každá banka chce držet svou regulatorní výši, ale nechce s nimi aktivně obchodovat.

6 Požadavky na likviditu
První riziko zavedení LCR a NFSR: LCR: „ideálním“ aktivem bude vládní dluh 1. třídy, který nebude vyžadovat haircuty a nebude podléhat limitům koncentrace, NSFR: držba vládních dluhopisů nebude vyžadovat velké množství stabilního financování, to vše požene banky do držby vládního dluhu namísto jiných aktiv, i když tím vznikne riziko koncentrace na straně aktiv do aktiva, které je možná jen zdánlivě kvalitní a bezrizikové, tento efekt oslabí fiskální disciplínu a sníží podnět pro vlády zrychlovat fiskální konsolidaci + může snížit dostupnost úvěru pro privátní sektor. Závěr – typický případ finanční represe ve formě regulatorně vynucených dotací pro vládu ze strany držitelů jejího dluhu.

7 Požadavky na likviditu
Druhé riziko zavedení LCR - nastavení čerpání příslibů a kontokorentů ze strany podniků: návrh, že při výpočtu požadavků v krizi by musely být tyto facility zahrnuty ze 100 %. to by vytvořilo silný podnět pro banky takové facility neposkytovat se všemi potenciálními důsledky, pro podniky jsou takové facility jedním z klíčových prvků řízení likvidity – pokud by je neměly k dispozici, musely by se samofinancovat a držet velkou zásobu vysoce likvidních aktiv. Důsledek: za určitých okolností by podniky nevystupovaly do smysluplných projektů, pokud by neměly dostatek likvidních zdrojů...

8 Jak moc Basel III zdraží úvěry a oslabí hospodářský růst?

9 BCBS – LEI (dlouhodobý dopad)
Basilejský výbor (BCBS) komunikuje reformy kapitálu a likvidity bank prostřednictvím analýzy dlouhodobých dopadů (analysis of the long-term economic impact, LEI) LEI se soustředí spíše na přínosy než na náklady Hlavním přínosem je nižší pravděpodobnost krizí a s nimi spojených ztrát výstupu Významným přínosem je i snížení fluktuací ekonomické aktivity během nekrizových období Náklady se mohou odvíjet od vyšších úrokových sazeb z úvěrů, které mohou snížit úroveň výstupu Analýza je založena na předpokladu proběhlé implementace Basel III (dále B3), tranzitorní náklady nejsou uvažovány Celková bilance je nepřekvapivě pozitivní

10 BCBS – LEI (čistý přínos)
Červené a zelené čáry ukazují čisté přínosy, pokud jsou náklady krizí považovány za permanentní (červená) nebo dočasné (zelená). Až do 15% CAR jsou čisté přínosy pozitivní v obou případech

11 BCBS – LEI (čistý přínos)
Předpokládané přínosy snížení pravděpodobností krizí jsou vnímány jako vysoké

12 BCBS – MAG (tranzitorní efekty)
Makroekonomické náklady implementace posuzovala skupina MAG (Macroeconomic Assessment Group), která na rozdíl od LEI nezvažovala přínosy MAG vycházela z toho, že tranzitorní náklady jsou do značné míry funkcí rychlosti implementace – pokud by doba zavádění byla krátká, banky by mohly reagovat omezováním nabídky úvěrů Alternativní scénáře rychlosti sloužily jako vstupy do široké škály modelů centrálních bank a nadnárodních institucí (semi-structural large-scale models, reduced-form VAR-type models, DSGE models)

13 BCBS – MAG - předpoklady
Základní předpoklad – pro banky je nákladnější financovat aktiva prostřednictvím kapitálu než depozity nebo dlouhodobým dluhem I když i v krátkém období budou reagovat na nové regulace řadou způsobů, část reakce bude spočívat ve zvýšení úvěrových sazeb a snížení nabídky úvěrů V delším období se stanou banky méně rizikovými, úrokové sazby klesnou a nabídka úvěrů se obnoví v plném rozsahu I v tranzitorním období však budou náklady vyšších kapitálových požadavků (dále KP) velmi malé a malé budou pravděpodobně i náklady zpřísněných požadavků na likviditu

14 BCBS – MAG - výsledky Medián všech odhadů – zvýšení CAR (poměr tangible common equity, TCE, k RWA) o 1 p.b. povede k poklesu úrovně HDP o maximálně % po 4 letech (prům. roční pokles růstu HPD o pouhých 0.04 %!) V dalších letech pozitivní dopady výše uvedený pokles HDP ještě dále sníží

15 Dopady přísnějších požadavků na likviditu jsou méně jisté:
BCBS – MAG - výsledky Dopady přísnějších požadavků na likviditu jsou méně jisté: zvýšení držby likvidních aktiv o 25 % a zvýšení délky splatnosti pasiv mají mediánový dopad na růst úvěrové marže ve výši 14 b.b. a pokles objemu úvěrů o 3,2 % při implementační době 4,5 let Výsledný mediánový pokles HDP činí za celé období 0,08 %. Souhrnný dopad B3 na úroveň výstupu za dobu implementace je tak zhruba 2 x 0,16 % (růst CAR o 2 p.b.) + 0,08 %, tj. 0,4 % za celé období K podobným, i když mírně vyšším odhadům, došla studie Angelini a kol. (2011) aplikující shodné přístupy

16 BCBS – MAG - výsledky

17 Reakce industrie - IIF – přístup
Industrie zastoupená Institute for International Finance (IIF, 2010) posuzovala tranzitorní náklady na vzorku bank Evropy, USA a Japonska Přínosy přísnější regulace byly zvažovány minimálně, odhad nákladů vycházel z logiky „čím více úvěru, tím vyšší HDP“ Předpoklady: Vyšší KP přinutí banky získat velké množství kapitálu, který se stane dražším Náklady na úvěr privátnímu sektoru se zvýší – klesne HDP a zvýší se nezaměstnanost Přísnější požadavky na likviditu sníží ziskové marže bank – to vyvolá sekundární potřebu získat dodatečný kapitál a zvýší dále náklady kapitálu

18 IIF – výsledky Pro skupinu “G3” povede zavedení B3 v průměru k poklesu ročního HDP o 0.6 p.b. během a o 3 p.b. během Nejvíce je zasažena eurozóna, nejméně Japonsko Rozdíly jsou dány relativním významem bankovního sektoru pro ekonomiku a rozsahem potřebného přizpůsobení bilancí bank

19 IIF – výsledky

20 IIF – výsledky

21 Příklady rozdílů a „opomenutí“ v předpokladech a metodice:
IIF vs. MAG Celkový dopad do úrovně HDP za období implementace je u IIF zhruba 8krát vyšší: MAG má roční pokles o 0,08 %, zatímco IIF o 0,6 % Příklady rozdílů a „opomenutí“ v předpokladech a metodice: IIF počítal s poměrně vysokými RoE po implementaci kvůli potřebě přilákat dodatečný kapitál MAG nepočítal s efekty redefinice kapitálu Liší se způsob výpočtu cílových úrovní kapitálové přiměřenosti a zahrnutí současných diskrečních polštářů …

22 OECD – cíl a přístup Cílem studie (Slovik – Cournède, 2011) je odhadnout makroekonomický dopad zvýšení minimálních kapitálových požadavků pro USA, Eurozónu a Japonsko Sledovaným obdobím je pět let po implementaci B3, a to buď v požadavcích k roku 2015 nebo 2019 Metodický přístup: dopad zvýšení KP na úvěrové úrokové sazby (resp. úvěrové marže) a následně na úroveň a růst HDP je zohledněn dosavadní nárůst kapitálového vybavení bank v letech předpokládá se zachování stávajících dobrovolných diskrečních polštářů, nepředpokládá se kompenzující reakce měnové politiky

23 OECD – potřebné navýšení kapitálových poměrů

24 OECD - metodika Nejprve je odhadnuta sensitivita úrokových měr na zvýšení KP o 1 p.b a následně je pomocí vypočtené sensitivity úrokových měr na zvýšení KP o 1 p.b. a nutného nárůstu kapitálu k RWA vypočten celkový dopad na úrokové sazby Ve druhém kroku je určena sensitivita úrovně HDP na změnu úrokových sazeb o 1 p.b. a vypočten celkový dopad zvýšení KP na úroveň HDP a jeho roční růst

25 OECD - dopady Úrokové sazby vzrostou o 15 b.b. v případě KP B3 platných k 2015 (4,5 % CE, 6,5 % Tier 1) a o 50 b.b. v případě KP k 2019 (7 % CE, 8,5 % Tier 1) Výsledný průměrný roční pokles růstu HDP odhadován mezi až p.b. v následujících 5 letech po splnění KP B3 podle toho, zda banky přistoupí k navýšení kapitálu podle B3 k 2015 či se v předstihu přizpůsobí KP B3 k 2019 Zásah monetární politiky v podobě poklesu měnověpolitických sazeb o 30 až 80 b.b. by měl snížit pokles růstu HDP o až p.b. Pokles růstu HDP může být též do určité míry vykoupen kontrakcí diskrečního polštáře

26 OECD – dopady Sensitivita úrokových měr na zvýšení kapitálových požadavků o 1 p.b. je určena na datech Současná sensitivita může být jiná (asi vyšší) vzhledem k tomu, že se jedná o poměrně výrazné nucené zvýšení minimálních kapitálových požadavků daných regulací. Banky se proto mohou chovat jinak.

27 OECD – dopady

28 OECD - srovnání MAG došla k podobným hodnotám odhadnutých sensitivit, avšak při určení celkového dopadu neuvažovala zachování diskrečních polštářů držených bankami - výsledný dopad na ekonomický růst dle MAG je tudíž nižší a pohybuje se mezi p.b. a p.b.

29 McKinsey - metodika McKinsey (Härle a kol., 2010) se na náklady zavedení B3 dívají odlišnou optikou – stavová analýza „současný stav vs. cílový stav“ Odhady dopadů jsou založeny na 4,5 % CET1 a 6 % T1 plus 2,5 % konzervačního polštáře plus diskrečního polštáře zaručujícího 9 % CET1 a 11 % T1 (historicky drží banky v průměru 4 p.b. kapitálu nad regulatorním minimem) Dvě verze odhadů – statická založena na bilancích z roku 2010 a dynamická předpokládající růst bilanční sumy Hlavní závěr – za stávajících podmínek bude navýšení a zkvalitnění kapitálu a zlepšení likviditní situace pro banky velkou výzvou a bude mít značné dopady na jejich činnost

30 McKinsey – statický pohled
Ve srovnání s bilancemi z roku 2010 budou evropské banky potřebovat 1100 mld. eur dodatečného Tier 1 kapitálu, 1300 mld. eur krátkodobé likvidity a 2300 mld. eur dlouhodobých zdrojů

31 McKinsey – dynamický pohled
Pokud každoročně bilance porostou o 3 % a banky budou zadržovat 50 % zisků, KP v roce 2019 vzrostou o 1150 mld. eur Tier 1 kapitálu, o 1700 mld. eur krátkodobá likvidita a o 3400 mld. eur dlouhodobé zdroje U tohoto scénáře se předpokládá růst nominálního HDP o 3,5 % ročně Předpokládá se, že řada bank (zejména v DE, FR a UK) projde procesem deleveragingu

32 McKinsey - dopad do RoE Získání potřebného kapitálu a likvidity bude mít silný vliv na rentabilitu bank – v průměru by klesl RoE pro evropské banky o cca 4 p.b. Kvalita kapitálu by se na tom podílela 0,8 p.b., růst RWA o 1,3 p.b., růst KP o 1,3 p.b. Požadavky na likviditu:, 0.2 p.b. držba více likvidních aktiv a 0.6 p.b. dlouhodobé zdroje Dopad leverage ratio by měl být naopak téměř zanedbatelný

33 McKinsey – mitigace dopadu
Banky uplatní ke snížení dopadu B3 na RoE řadu opatření, která mohou snížit negativní dopad až o 40 %

34 Basel III a náklady na kapitál

35 Kashyap-Stein-Hanson
Kashyap a kol. (2010) Zvýšené požadavky na kapitál nemusí banky v krátkém a středním období akomodovat upsáním nového kapitálu, ale snížením aktiv - je proto vhodné zvedat požadavky na kapitál postupně, aby ho banky mohly postupně akumulovat ze zadržených zisků, což zamezí dopadu do úvěrování Dlouhodobě má zvýšení podílu vlastního kapitálu na pasivech bank jen omezený vliv na úvěrové sazby – zvýšení kapitálového požadavku o 10 p.b. znamená zvýšení klientských sazeb jen o b.b. Tento malý rozdíl však může být na konkurenčním trhu podstatný, a proto lze očekávat, že důsledkem zvýšení kapitálových požadavků může být odliv části aktivit z bankovního sektoru do sektoru „shadow banking“ Proto je vhodné současně zavést minimální regulatorní požadavek na aktiva typu ABS bez ohledu na to, kdo je drží

36 Kashyap-Stein-Hanson
Kashyap a kol. (2010) - vysvětlení Vlastní kapitál je na jedné straně je sice dražší než cizí zdroje, růst KP zvyšuje WACC (vážený průměr nákladů na vlastní kapitál a cizí zdroje), tj. diskontní míru, se kterou banky pracují … … ale druhé straně zvyšování podílu vlastního kapitálu snižuje rizikovost banky, což znamená tlak na pokles WACC (podle Modiglianiho-Millerova teorému v "dokonalém světě" jsou náklady na vlastní kapitál lineární rostoucí funkcí zadluženosti) Klientské sazby se do značné míry odvíjejí od WACC a banky mohou přenést změnu WACC do sazeb… …protože je zde ale malá změna WACC, tak bude malá i změna klientských sazeb Celkový vliv na WACC a tedy i na klientské sazby vyššího KP bude proto malý

37 Bank of England – náklady
Miles, Yang a Marcheggiano (2011) - náklady a přínosy vyšší úrovně bankovního kapitálu v dlouhém období vyšší náklady financování vs. snížená pravděpodobnost finančních krizí a s nimi spojených nákladů Změny v nákladech financování ovlivňují rovnovážnou úroveň kapitálu podniků a následně jejich produkci při poklesu leverage (celková aktiva/vlastní kapitál) z 50 na 25 by za konzervativních předpokladů došlo k nárůstu nákladů financování o 18 b.b. a poklesu současné hodnoty výstupu o 6 % následné testy citlivosti (rozsah bankovního financování v ekonomice, odlišná diskontní míra, vyšší tržní prémie za riziko) nacházejí růst nákladů financování mezi cca 10 – 40 b.b.

38 Bank of England – přínosy
Přínosy nižší leverage jsou modelovány prostřednictvím změny v pravděpodobnosti výskytu krize předpokládaný pokles hodnoty bankovních aktiv v důsledku krize je roven poklesu HDP krát riziková váha jednotlivých aktiv (konzervativní předpoklad) při diskontní míře 2,5 % odpovídá trvalý pokles pravděpodobnosti krize o jeden procentní bod úsporám cca 55 % současného ročního HDP (náklady krize jsou uvažovány ve výši 10 % HDP). Porovnání nákladů a přínosů jako funkce CET1 vede pro rozličné scénáře k optimální úrovni CET1 mezi 16 % - 20 % a přínosu 4,5 % - 5,5 % očekávané současné hodnoty HDP. Studie tak doporučuje výrazné navýšení kapitálových požadavků, a to nejméně na dvojnásobnou úroveň stanovenou Basel III

39 Stanford University Admati a kol. (2011) odmítají tvrzení, že kapitál je dražší než dluhové financování a tudíž že navýšení kapitálu bankami bude nákladné pro ekonomiku Nesnaží o kvantifikaci optimální úrovně kapitálu, spíše se zaměřují na několik obvyklých tvrzení proti navýšení KP, která následně zpochybňují: Tvrzení 1: Navýšení kapitálu by nutilo banky držet ladem zdroje, které by mohly být využity k poskytování úvěrů. Reakce: Jedná se o záměnu kapitálových požadavků s rezervami, případně likviditními požadavky. Kapitálové požadavky referují ke struktuře pasiv, tvorba rezerv a likviditní požadavky se zaměřují na strukturu aktiv držených bankami. Tvrzení 2: Požadovaný výnos z vlastního kapitálu je vyšší než dluhový výnos. Navýšení kapitálu tudíž zvýší náklady financování. Reakce: Požadovaný výnos z kapitálu obsahuje rizikovou prémii, která klesá s růstem podílu kapitálu. Předpoklad fixního výnosu z kapitálu při poměřování nákladů financování je tudíž chybný.

40 Stanford University Tvrzení 3: Navýšení kapitálu sníží RoE a hodnota akcií klesne. Odpověď: Očekávaný RoE roste s finanční pákou, tento nárůst ovšem pouze přesně kompenzuje nárůst rizika pro držitele akcií. Hodnota pro akcionáře po očištění od rizika se tudíž nemění (autoři zde abstrahují od vlivu vládních garancí a daňových rozdílů). Tvrzení 4: Navýšení kapitálu zvýší náklady externího financování, které je přitom podporováno daňovým zvýhodněním, vládními garancemi apod. Odpověď: Vysoká míra zadlužení je zdrojem systémového rizika a jeho podpora má distorzní dopady - společensky prospěšné funkce bank lze podpořit lepšími způsoby než zvýhodněním dluhu oproti kapitálu. Tvrzení 5: Dluh je vhodným tržním nástrojem pro regulaci chování manažerů. Odpověď: Teoretické modely podporující tento názor jsou postaveny na značně selektivních předpokladech (financování krátkodobým dluhem) a omezeným záběrem; tyto modely často opomíjejí možné alternativní nástroje včetně kapitálu, a dále vliv samotného dluhu na rizikové chování manažerů; tvrzení také odporují čerstvým zkušenostem z finanční krize.

41 Doporučení pro regulátory a hospodářskou politiku:
Stanford University Tvrzení 6: Navýšení kapitálu povede k omezení úvěrování a dalších společensky přínosných funkcí bank. Odpověď: Navýšení kapitálu nevede nutně ke snížení velikosti aktiv. Negativním signálům spojeným s emisí akcií a s tím souvisejícím možným omezením úvěrování lze částečně zamezit regulatorními kroky (např. uložením povinné emise akcií, omezením výplaty dividend). Doporučení pro regulátory a hospodářskou politiku: Regulátoři by měli používat kapitál jako účinný a efektivní nástroj k udržení stability finančního systému. Vyšší kapitálová přiměřenost je lepším řešením pro systémovou stabilitu než vytváření fondů na záchranu bank financovaných bankovními daněmi. Propracované krizové scénáře pro banky by neměly nahrazovat stabilizující roli kapitálu. Regulace by měla preferovat vlastní kapitál oproti jiným formám financování (podmíněný kapitál, dlouhodobý dluh).

42 VI. Finanční cyklus je mocným hybatelem

43 Globální finanční cyklus
Regulace je důležitá, ale důležitější je světový finanční cyklus (zejména vývoj bilance světových úspor a investic). Žijeme ve druhé dekádě levného externího financování (viz Frait a kol., 2011 nebo Wolf, 2012): před krizí byly světové úrokové sazby velmi nízké, v krizi vyletěly nahoru, ale nyní jsou ještě níže, hlavní příčina – přebytek úspor (global savings glut)? Proč byly sazby nízké před krizí? vysoká míra úspor v Asii a pokles privátních investic ve vyspělých zemích, přebytky úspor přesunovány do západních ekonomik i prostřednictvím záměrné politiky slabých měn (nákupy aktiv západních vlád do devizových rezerv v Asii).

44 Globální finanční cyklus před krizí
Důsledek globálního přebytku úspor a jeho čerpání v západních ekonomikách: prudký pokles reálných úrokových sazeb. Vládám (ale nejen jim) potenciální důsledky nedošly - externě financovanou dluhovou expanzi tolerovaly a místy i podporovaly; souhrnný efekt - růst cen „trvalých“ reálných aktiv, hlavně nemovitostí. Kombinace nízkých úrokových sazeb a růstu cen nemovitostí v období zvýšeného hospodářského růstu tradičně vytváří masivní bublinu financovanou dluhem zajištěným nemovitostmi, která skončí finanční krizí, někdy depresí, dluhovou inflací a cenovou inflací.

45 Finanční cyklus v britském podání
Dlouhodobé úrokové sazby mohou mít silný efekt, Wolf (2012) ... Pramen: Martin Wolf, Financial Times (What is the real rate of interest telling us?)

46 Výzvy a rizika regulatorní „revoluce“
Místo závěru: Výzvy a rizika regulatorní „revoluce“

47 Pokrizové změny regulace bank nejsou pouhými parametrickými změnami.
Regulátoři a akademie k diskusi o dopadech zpřísněné kapitálové regulace Pokrizové změny regulace bank nejsou pouhými parametrickými změnami. Dopadové studie a akademická literatura vyznívají podpůrně: nárůst kapitálové přiměřenosti do úrovně 15 až 20 % má příznivé národohospodářské efekty, ani výrazně zvýšené kapitálové požadavky nepovedou k nárůstu nákladů na zdroje a k nezájmu investorů o bankovní akcie kvůli sníženému RoE. Admati a kol. (2013): Fallacies, Irrelevant Facts, and Myths in the Discussion of Capital Regulation: Why Bank Equity is Not Socially Expensive: požadované výnosy z bankovního kapitálu či dluhu závisí na celkovém zdrojovém mixu; s rostoucí kapitálovou přiměřeností se snižují, zájem investorů o akcie závisí na tom, zda nabízí adekvátní kompenzaci rizika, ne pouze na očekávaném RoE, solventní banky mohou vždy získat kapitál prodejem dalších akcií; pokud ne, tak jsou nejspíše nesolventní.

48 Překryvy a vzájemné konflikty velkého počtu iniciativ
Mění se příliš mnoho věcí najednou: lze spočítat izolované efekty jednotlivých změn, ale odhadnout kumulované účinky jejich interakce je téměř nemožné. Vznikají regulatorní překryvy týkající se rizik SIFI (SRB, OSIIB, Pilíř 2, zpřísnění u TLAC/MREL, zpřísnění pákového poměru), nadměrné páky/nízkých rizikových vah (pákový poměr, sektorové váhy, revize standardizovaného a modelového přístupu, Basel floor), procykličnosti (CCCB, IFRS 9, pákový poměr, LCR, Pilíř 2). Důsledek regulatorních překryvů protichůdné podněty pro volbu skladby aktiv a pasiv bank, banky se mohou začít věnovat příliš samy sobě a méně poskytování služeb a řízení rizik. 48

49 Rizika přechodu k novému rámci
Dlouhodobě by měly být nové regulace prospěšné, ale tranzitorní náklady mohou být při nepříznivých výchozích podmínkách vysoké, mohou mít procyklické efekty – co když budou chtít všichni zajistit zvýšené požadavky ve stejnou dobu? Regulatorní změny v bankovním sektoru získávají permanentní charakter: rizikem je vysoká míra nejistoty vedoucí k odkládání dlouhodobých investic, vznikají podněty pro přesun aktivit do méně regulovaných sektorů. Co když požadavky na TLAC/MREL překročí hranici pro zachování pozitivních dopadů pro dlouhodobý hospodářský růst?

50 Literatura Admati, A. a kol. (2011): Fallacies, Irrelevant Facts, and Myths in the Discussion of Capital Regulation: Why Bank Equity is Not Expensive. Stanford Graduate School of Business Research Paper No. 2065, March 2011 Angelini, P. a kol. (2011): BASEL III: Long-term impact on economic performance and fluctuations. BIS Working Papers, No 338, February 2011. BCBS (Basel Committee on Banking Supervision, 2010b) “An Assessment of the Long-Term Impact of Stronger Capital and Liquidity Requirements”, (LEI Report), August 2010. BCBS (2012): Results of the Basel III monitoring exercise as of 30 June Bank for International Settlements, April 2012 Frait, J., Komárková, Z., Komárek, L. (2011): Monetary Policy in a Small Economy after Tsunami: A New Consensus on the Horizon? Czech Journal of Economics and Finance - Finance a úvěr. Vol. 61, Issue 1, 5-33. Gomes, T., Khan, N. (2011): Strengthening Bank Management of Liquidity Risk: The Basel III Liquidity Standards. Bank of Canada Financial System Review, December 2011 Härle, P. a kol. (2010): Basel III and European banking: Its impact, how banks might respond, and the challenges of implementation. McKinsey, November 2010. Hausenblas, V., Komárková, Z., Frait, J., (2012): Systémově významné instituce – jak je identifikovat? Zpráva o finanční stabilitě 2011/2012 (bude zveřejněna )

51 References IIF (2010): The Net Cumulative Economic Impact of Banking Sector Regulation: Some New Perspectives. Institut for International Finance, October 2010. IIF (2010): Interim Report on the Cumulative Impact on the Global Economy of Proposed Changes in the Banking Regulatory Framework, June 2010 Kashyap, AK-Stein, J.-Hanson, S (2010): An Analysis of the Impact of ‘Substantially Heightened’ Capital Requirements on Large Financial Institutions. Working Paper, May 2010 MAG (Macroeconomic Assessment Group, 2010a), “Assessing the Macroeconomic Impact of the Transition to Stronger Capital and Liquidity Requirements”, group established Financial Stability Board and the Basel Committee on Banking Supervision, August 2010. Miles, D.-Yang, J.-Marcheggiano, G (2011): Optimal bank capital. External MPC Unit Discussion Paper No. 31, January 2011 Slovik, P. and B. Cournède (2011): “Macroeconomic Impact of Basel III”, OECD Economics Department Working Papers, No. 844, OECD Publishing. Wolf, M. (2012): What is the real rate of interest telling us?. Financial Times, 2012