1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita

Prezentace na téma: "1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita"— Transkript prezentace:

1 1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita
Práci s fosilními dřevy ztěžují : 1) Vnitrodruhová a především pak individuální variabilita (uvnitř letokruhu, vzhledem k ontogenetickému stáří, či pozici v rámci rostliny, např. kořen vs. kmen)

2 ? informative value for ‘normal’ mature trunk wood
Juvenile vs. mature wood vessel diameter JW × MW frequency of vessels JW × MW Herendeen (1991) demonstrated the affinity of to Lauraceae on similarity between juvenile wood of P. marylandense (diameter of the best illustrative stem was 3.6 mm with maximum 1 mm wide zone of juvenile wood) and that of the inflorescence axes of Mauldinia mirabilis ( mm in diameter with 0.2 mm wide zone of xylem). 83 years old European beech Fagus sylvatica L. juvenile wood: 5th tree-ring from the pith mature wood: 5th tree-ring from the cambium (Gryc et al. 2008) heigh of ray ? informative value for ‘normal’ mature trunk wood JW × MW Microscopic structure of juvenile and mature wood width of ray JW × MW frequency of ray JW × MW Detail of distended ray along ring boundary

3 Grangeonixylon danguense
1999 Sakala, J., Privé-Gill, C., Koeniguer, J.-C.: Silicified Angiosperm wood from the Dangu locality (Ypresian of the Gisors region, Eure, France): the problem of root wood. C.R. Acad. Sc. Paris 328: 553–557. dřevo kmene dřevo kořene Grangeonixylon danguense 2015 Koutecký, V., Sakala, J.: New fossil woods from the Paleogene of Doupovské hory and České středohoří Mts. (Bohemian Massif, Czech Republic). Acta Mus. Nat. Pragae, Ser. B Hist. Nat. 71: 377–398. Taxodioxylon gypsaceum kmen kořen

4 2) tzv. „Baileyanské“ trendy nebo též transformační série
(předpokládané série anatomických znaků vedoucí od těch starších ‚primitivních‘ po ty mladší ‚odvozenější‘, částečně podepřená přímo fosilním záznamem počátek viz Bailey a Tupper, 1918)

5 Výskyt spirál je vzácný v tropických flórách
Procentuální zastoupení žebříčkových perforací v křídě by odpovídalo normálně poměrům dnešních arktických flór, vysvětlením tak jsou trendy Baileyho (primitivní znak); souvisí též s převahou keřovitých typů s malými cévami v křídě ! Výskyt těchto perforací je dnes relativně častý v chladných mírných až arktických oblastech (23%-53%) a tropických vysokohorských flórách (15%-33%), naproti málo jich je v nížinných tropických oblastech a suchomilných flórách (0%-8%) jsou určitou zábranou proudění v cévách, ale také chrání před embolií v důsledku tání a mrznutí žebříčková perforace spirální ztluštěniny nejsou do eocénu prakticky známy, trendy Baileyho (odvozený znak); jejich relativně nízký počet v miocénu a pliocénu oproti dnešku může souviset s nadhodnocením fosilního záznamu (spirály jsou spíš typické pro druhy chladných mírných oblastí, nebo suchomilné, ve fosilním záznamu je hlavně zaznamenán lužní les) Výskyt spirál je vzácný v tropických flórách (2%-5%), naproti tomu je velmi častý ve flórách mírného pásma (39%-42%) s nejvyšším výskytem v sezónně aridních oblastech středozemního typu. zamezují embolii a pomáhají znovuzaplňování cév spirální ztluštěniny