Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilŠtěpánka Machová
1
Čepy Tomasz Nogol Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Tomasz Nogol. Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
2
Čepy rozdělujeme na čepy:
Spojovací Spojovací čepy přenášejí tah nebo tlak kolmý na osu čepu. Jsou namáhány na ohyb a otlačení. Většina spojovacích čepů je normalizována. Používají se především pro hybná a kloubová spojení nebo k upevnění kladek apod. Hřídelové Jsou to části hřídele, jimiž je hřídel uložen v ložiskách. Reakce vyvolané zatížením jsou přenášeny stykovou plochou čepu do ložiskových pánví. Podle směru působení zatížení jsou hřídelové čepy radiální – reakce působí kolmo na hřídel – a axiální – reakce působí v ose hřídele.
3
Spojovací čepy Čepy se vyrábějí z ocelí nebo Čepy, které se značně opotřebovávají, se vyrábějí z oceli , a jsou cementovány a kaleny. Čepy jsou proti podélnému posunutí ve spojované součásti pojištěny pružnými pojistky pro čepy s drážkou (ČSN ), závlačkami a podložkami, pojistnými třmenovými kroužky (ČSN ), pojistnými kroužky pro hřídele (ČSN ), drátěnými pojistnými kroužky, maticí na závitovém konci čepu a stavěcími kroužky se závlačkou nebo s kuželovým kolíkem (ČSN ). Proti pootočení se pojišťují tečně zaraženými kolíky, rýhovanými kolíky, přídržkami atd. Má-li se čep mazat, vyvrtají se v něm mazací díry a vyřízne se závit pro našroubování maznice.
4
Čep s hlavou a otvorem pro závlačku. Spojení táhla s vidlicí.
Obr. 1
5
Rozdělení spojovacích čepů podle ČSN:
Čepy a kolíky. Přehled (ČSN ) z roku 1952 Spojovací součásti. Čepy s hlavou (ISO 2341:1986) (ČSN EN 22341) z roku 1986 Norma obsahuje ustanovení pro čepy s hlavou s metrickými rozměry a jmenovitými průměry d od 3 mm do 100 mm včetně. Čepy s hlavou, s mezními úchylkami průměru f8 a s dírou pro závlačku (ČSN ) z roku 1973 Spojovací součásti. Čepy bez hlavy (ISO 2340:1986) (ČSN EN 22340) z roku 1995 Norma obsahuje ustanovení pro čepy bez hlavy s metrickými rozměry a jmenovitými průměry d od 3 mm do 100 mm včetně. Spojovací součásti. Podložky pro čepy. Výrobní třída A (ISO :1986) (ČSN EN 28738) z roku 1996 Tato mezinárodní norma popisuje vlastnosti podložek pro čepy podle ISO 2340 a ISO Podložky podle této mezinárodní normy se používají pouze pod závlačku.
6
Pojištění čepů podle ČSN:
Pružné pojistky pro čepy s drážkou (ČSN ) z roku 1960 Obr. 2 Čepy pro čepové řetězy (ČSN ) z roku 1986
7
Hřídelové čepy 1. Radiální čepy se rozdělují podle tvaru a umístění na hřídeli (válcové čepy čelní, válcové čepy krční, kuželové čepy, kulové čepy). 2. Axiální čepy se rozdělují podle tvaru a umístění na hřídeli (axiální prstencové čepy, axiální hřebenové čepy, axiální nožní válcové čepy, axiální nožní kuželové čepy, axiální nožní kulové čepy).
8
1. Radiální – přenáší reakce působící kolmo na hřídel. Válcové
Čelní – na konci hřídele. Obr. 3
9
Válcové Krční – hřídel s převislými konci nebo s uložením na více než dvou podporách. Obr. 4
10
Kuželové – zachytí menší axiální sílu v jednom směru,
Kuželové – zachytí menší axiální sílu v jednom směru, zajišťují hřídel proti osovému posunutí. Obr. 5
11
2. Axiální – síly působící v ose hřídele. Nožní
Válcové – pro malé tlaky, zachycují v jednom směru osový tlak. Obr. 6
12
Kuželové – zachycují v jednom směru osový tlak.
Obr. 7
13
Prstencové – mají jednu mezikruhovou opěrnou plochu.
Obr. 8
14
Hřebenové – vyžadují stejnoměrné zatížení, nutná velká přesnost
Hřebenové – vyžadují stejnoměrné zatížení, nutná velká přesnost výroby nákružků, hřídele a ložiska. Obvykle se tento problém řeší seřizováním. Obr. 9
15
Nákladní automobily. Kulové čepy řízení (ČSN ISO 7803) z roku 1993
Umožňují vychýlení hřídele ve všech směrech. Používají se pro malé zatížení a rychlosti. Čepy bývají zpravidla ocelové kalené a pánve pak bronzové. Kulové čepy se používá např. u řízení automobilů. Kulové čepy podle ČSN: Nákladní automobily. Kulové čepy řízení (ČSN ISO 7803) z roku 1993 Návěsné čepy automobilových návěsů. Typy a základní rozměry (ČSN ) z roku 1985 Obr. 11 Obr. 10
16
Zdroje: ČERNOCH, Svatopluk. Strojně technická příručka. Svazek vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, Bez ISBN. Kapitola 6.2.1, s. 683–686. České státní normy Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [online] [cit ]. Dostupné z WWW: < DOLEČEK, Josef, HOLOUBEK; Zdeněk. Strojnictví I. 2. vyd. Praha : SNTL – Nakladatelství technické literatury, Bez ISBN. Kapitola 3.1., s. 45–55. [online] [cit ]. Dostupné z WWW: <
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.