KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ BOŽENA NĚMCOVÁ Mgr. Michal Oblouk

Prezentace na téma: "KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ BOŽENA NĚMCOVÁ Mgr. Michal Oblouk"— Transkript prezentace:

1 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ BOŽENA NĚMCOVÁ Mgr. Michal Oblouk
ČESKÝ REALISMUS KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ BOŽENA NĚMCOVÁ Mgr. Michal Oblouk

2 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ (1821 – 1856)

3 ŽIVOT K. H. BOROVSKÉHO básník a novinář, zakladatel české žurnalistiky, satiry a literární kritiky, překladatel narodil se jako Karel Havlíček v Borové u Přibyslavi v kupecké rodině studoval gymnázium v Německém Brodě, poté filozofii v Praze toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, proto vstoupil do kněžského semináře (pro své názory byl vyloučen – stal se kritikem církve) působil v Moskvě (1843 – 1844) jako vychovatel u významného profesora r se stal redaktorem Pražských novin (příloha Česká včela), o dva roky později byl nucen odejít a založil vlastní – Národní noviny podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu, r byl zvolen poslancem říšského sněmu a národního výboru (stoupenec austroslavismu)

4 ŽIVOT K. H. BOROVSKÉHO od r vystupoval radikálně proti vládě, Národní noviny byly zakázány, založil časopis Slovan (ten byl nucen r přestat vydávat) byl pronásledován a souzen, r policejně odvezen do vyhnanství do tyrolského Brixenu, o rok později za ním přijela manželka s dcerou Zdeňkou, byl pod stálým policejním dozorem a byla sledována veškerá jeho korespondence, hmotnou nouzí rodina netrpěla (pronajali si domek) r se do Čech vrací manželka s dcerou, Havlíček až o rok později (mezitím zemřela jeho manželka) po návratu se ocitl bez práce a peněz, žil v Německém Brodě zemřel v Praze na tuberkulózu, jeho pohřbu se zúčastnilo velké množství lidí (B. Němcová údajně dala na jeho rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví)

5 DÍLO K. H. BOROVSKÉHO Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou, jeho kritický poměr k životu a světu, 5 oddílů – ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu Obrazy z Rus – cyklus cestopisných črt, kritika carské vlády, zaostalosti Epištoly kutnohorské – kritika církve Tyrolské elegie – satira, skládá se z 9 zpěvů, název je ironickou nadsázkou; dílo je humorným a satirickým popisem jeho zatčení a internace v Brixenu, kritizuje policii, společenský systém, používá skutečných jmen a příhod, celé dílo je psáno v pravidelných rýmovaných čtyřverších

6 DÍLO K. H. BOROVSKÉHO Křest sv. Vladimíra – torzo satiry, inspirace: Nestorův letopis, příběh boha Peruna (slovanský bůh hromu), car chtěl, aby mu na jeho svátek Perun zahřměl na oslavu, ale ten to odmítl splnit, car dal Peruna chytit a utopit, Havlíček zde ironizuje moc státního aparátu, který může poroučet i bohu, psáno čtivým, hovorovým jazykem Král Lávra - alegorická satirická skladba, námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale předělaná do českého prostředí (narážky na dobovou situaci), král se nechává jednou ročně ostříhat a holiče vždy nechá popravit, milost udělí Kukulínovi, který tajemství pošeptá do staré vrby

7 KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ

8 BOŽENA NĚMCOVÁ (1820 – 1862)

9 ŽIVOT B. NĚMCOVÉ spisovatelka (povídkářka), sběratelka lidové slovesnosti, novinářka, zakladatelka novodobé české prózy narodila se ve Vídni jako Barbora Panklová (dcera panského kočího a služky) rodina se brzy přestěhovala do Ratibořic, kde rodiče pracovali na zámku r se k nim přistěhovala babička Magdalena Novotná, která spisovatelku velmi ovlivnila školu navštěvovala v České Skalici r byla provdána za úředníka finanční stráže Josefa Němce (manželství nebylo šťastné, měli spolu tři syny – Hynka, Karla, Jaroslava - a dceru Theodoru), manžel byl často služebně překládán a s ním se stěhovala i rodina – Josefov, Litomyšl, Polná, Praha (zde začala pod vlivem V. B. Nebeského a K. J. Erbena psát česky), Domažlice, Nymburk, Červený Kostelec, Uhry

10 ŽIVOT B. NĚMCOVÉ měla několik mimomanželských poměrů
r odjela za manželem do Uher, přitom navštívila Slovensko, kam se v 50. letech opakovaně vracela r jí zemřel syn Hynek, manžel byl odvolán z funkce, a proto musela hledat pomoc u známých v Praze, manželství se dostalo do krize (spory o budoucnost dětí, hádky, fyzické násilí) r odchází od manžela do Litomyšle, v té době ale byla již vážně nemocná a finanční nouze a zdravotní stav ji donutily k návratu do Prahy k manželovi, umírá na vyčerpání a podlomené zdraví 21. ledna 1862, pohřbena je na Vyšehradě celý život žila v ponižující chudobě a často i v hladu, byla nucena opakovaně žádat o pomoc v českých vlasteneckých kruzích

11 DÍLO B. NĚMCOVÉ Obrazy z okolí domažlického - publicistická próza, snaha o zachycení folklóru, obyčejů a zvyků Národní báchorky a pověsti – např. O hloupém Honzovi, O kohoutkovi a slepičce, O Smolíčkovi, Chytrá horákyně, Princ a večernice, Pyšná princezna, O princezně se zlatou hvězdou na čele, O dvanácti měsíčkách, O perníkové chaloupce, Čert a Káča, Princ Bajaja, Sůl nad zlato, Sedmero krkavců, O Popelce, Čertův švagr, Neohrožený Mikeš,… Slovenské pohádky a pověsti

12 DÍLO B. NĚMCOVÉ - povídky
Chudí lidé, Dobrý člověk, Pan učitel, Chyže pod horami, Karla, V zámku a podzámčí, Pohorská vesnice Divá Bára - Bára žila se svým otcem, obecním pastýřem, na kraji vesnice Vestec bez maminky. Odmalička byla jiná než ostatní děvčata. Nebála se bouřky, uměla plavat a měla obrovskou sílu, byla opálená od sluníčka i ošlehaná od větru, ráda chodila bosa. Lidé se jí začali vyhýbat. Jedinými přáteli Báry byli Elška z fary, kostelníkův Josífek a pes Lišaj. Když se Elška vrátila z Prahy, svěřila se Báře, že se v Praze zamilovala do mladého lékaře. Elščina teta jí ale našla jiného ženicha – správce sousedního panství. Bára se rozhodla, že Elšce pomůže. Věděla, že se správce v noci bojí, a tak se převlékla za strašidlo a u hřbitova jej vyděsila. Její přestrojení však bylo odhaleno a Báře byl uložen krutý trest – musela přespat na hřbitově v márnici. Ráno ke hřbitovu přišel myslivec a dozvěděl se, co se Báře stalo. Myslivec se jí přiznal, že ji miluje, a požádal ji o ruku. Bára se tak ze hřbitova vrátila šťastná, se svým budoucím mužem. Elška si pak také vzala doktora kterého milovala.

13 BABIČKA psáno po smrti syna Hynka (spisovatelka v psaní tohoto díla patrně hledala útěchu) popisuje zde vzpomínky na šťastné dětství prožité v ratibořickém údolí ústřední postavou díla je babička – stala se symbolem dobra a lásky kniha začíná příjezdem babičky na Staré Bělidlo, další kapitoly popisují život na samotě a obyvatele ratibořického údolí (Proškovi, Barunka, Jan, Vilém, Adélka, Kristla, Jakub, Viktorka, paní kněžna, komtesa Hortenzie, Sultán a Tyrl) babička svojí morální hodnotou výrazně převyšuje ostatní lidi, a to ze všech vrstev dílo vyznívá optimisticky, a to i přes babiččinu smrt 2 dějová pásma: od 1. do 8. kapitoly příjezd babičky, popis její světničky, všedního dne, od 8. kapitoly obraz Starého Bělidla v proměnách čtyř ročních období

14

15 ZDROJE