Počátky teoretického ekonomického myšlení

Prezentace na téma: "Počátky teoretického ekonomického myšlení"— Transkript prezentace:

1 Počátky teoretického ekonomického myšlení
Pavel Seknička

2 Xenofon (430 – 355 př. n. l.) Autor spisu Oikonomikos (oikos – dům, domácnost, resp. antický statek; nomos – pravidlo, zákonitost, zákon), který předurčil název nové vědy(ekonomie). Xenofon se ve svém spise věnuje naturálnímu způsobu hospodaření, ale také směně. Analyzuje ideu, že to co je směňováno musí mít dvě vlastnosti. Má-li být statek směněn musí disponovat – užitečností (užitnou hodnotou) a musí mít schopnost „projít“ směnnou transakcí (směnnou hodnotu). Přístup Xenofona k obchodu byl liberálnější.

3 Aristoteles (384 – 322 př. n. l.) Autor dvou významných spisů, ve kterých rozvíjí ekonomické myšlení v rámci praktické filozofie – jedná se o Politiku a Etiku Nikomachovu. Aristoteles rozlišil: Ekonomiku – jako označení pro soustavu naturálního hospodaření, tj. zejména získávání statků ke spotřebě výrobou, tuto oblast považuje za přirozenou; Chrematistiku – kterou považuje za soustavu směnného (tržního) hospodaření, do této soustavy zařazuje získávání majetku (bohatství) obchodem, tato činnost je nepřirozená. Lichva jako obchod s penězi (lichva)je pro společnost škodlivá a zavrženíhodná.

4 Aristoteles (384 – 322 př. n. l.) Důležité jsou i názory Aristotela na peníze, které spojuje s náhledem na směnu. Výrobky ve směně se musí „vyrovnávat“. „Proto všechno, co se směňuje, musí být nějak srovnatelné. K tomu přispěly peníze a stávají se v určitém smyslu prostředkem“ (směny) – Etika Nikomachova, str. 125 Peníze jsou měřítkem, kterým se poměřují všechny věci. To, co vše spojuje (udržuje pohromadě) je potřeba. Pokud by lidé neměli potřeby nebyla by směna, tj. vzájemná výměna. Peníze jsou mírou hodnoty a měřítkem cen. Proto všechno musí mít svou cenu. Aristoteles velmi dobře zdůrazňuje také obecnou roli peněz a princip ekvivalence založený na penězích, jako všeobecném ekvivalentu a zároveň se věnuje i konkrétním funkcím peněz jako prostředku směny.

5 Charakteristika antických ekonomických názorů
Naturální hospodářství chápáno jako jediná přirozená forma, Nejprospěšnější hospodářskou činností z pohledu společnosti je zemědělství, Fyzická práce je chápána jako méněcenná, Tržní hospodářství je soustava nepřirozená, Obchod je činnost nepřirozená a zisk z něj plynoucí je škodlivý, Obchod pro zisk je odmítán – porušení ekvivalence směny, Lichva je aktivita nadmíru škodlivá a zavrženíhodná, V zárodku je chápán pozitivní vliv dělby práce na podnikání, tj. jako faktor ovlivňující produktivitu výroby a kvalitu výrobků (statků).

6 Význam scholastiky pro ekonomické myšlení
Hlavní představitelé: Tomáš Akvinský (1225 – 1274) Jan Duns Skottus (1226 – 1308) Johanes Buridanus (1295 – 1366) Mikoláš Oresmus (1320 – 1382) Klíčové jsou názory na: Výrobu a prodej, Postavení výrobce a obchodníka Klíčové jsou názory na problematiku spravedlivé ceny (justum pretium).

7 Struktura spravedlivé ceny
Náklady výrobce na výrobu; Náklady obchodníků na dopravu a prodej a připočítán je i zisk obchodníka; Daně, cla mýta a jiné poplatky, které musí být obchodníkem hrazeny. Konstrukce spravedlivé ceny je významná tím, že poprvé výslovně vztahuje cenu k jejím nákladům a do hry vstupují i přirozené náklady na živobytí. Velký význam má zachování životního standardu odvozeného od společenského postavení. Koncept spravedlivé ceny měl usilovat o zachování struktury příjmů pro jednotlivé straty (společenské vrstvy či třídy) feudálního řádu.