II. Vyučovací lekce Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

Prezentace na téma: "II. Vyučovací lekce Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy."— Transkript prezentace:

1 II. Vyučovací lekce Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem, státním rozpočtem České republiky a rozpočtem Hlavního města Prahy.

2 Útočné činnosti jednotlivce
Cíl VJ: Seznámit se se základy techniky a nácviku útočných činností

3 Zaujímání útočného postavení
Útočné postavení má každý hráč určeno funkcí, kterou zastává v útočném systému hry družstva (spojka, křídlo, hráč prvního sledu apod.) Cílem je dosáhnout včas místa v prostoru, určeného hráčskou funkcí Pokud hráč v rámci svého útočného postavení nerealizuje jinou dovednost, zaujímá hráčský střeh (kolena lehce pokrčena, trup mírně předkloněn a hmotnost těla rozložena na přední polovině obou chodidel, paže jsou pokrčeny před tělem)

4 Uvolňování útočníka bez míče
Je nejčastější činností jednotlivce v útoku vůbec Cílem je jednak dostat se do pozice, ve které může hráč bezpečně převzít přihrávku od spoluhráče, jednak získat co nejvýhodnější střelecké postavení, popřípadě poutat vhodně zvoleným pohybem soupeřovu pozornost Obsahem jsou zpravidla lokomoce různé rychlosti, směru a způsobu (starty, zastavení a úniky různými způsoby běhu, změnami směru běhu a změnami rychlosti běhu) Zastavení a změny směru vyžadují snížení těžiště. Snížení těžiště dosáhneme pokrčením nohou v kolenou, důležitý je i došlap na celé chodidlo. Náklonem trupu tak, že souhlasné rameno je nad chodidlem nohy z které se hráč odráží do nového směru, se vytvářejí příznivé podmínky pro rychlý start (viz obr.)

5

6 Uvolňování útočníka s míčem
Cílem je odpoutat se od obránce a získat výhodné postavení a postoj pro přihrávku nebo střelbu Rozlišujeme uvolňování s držením míče a uvolňování vedením míče (driblink) Z taktického hlediska by se měl driblink (zejména víceúderový) používat až po vyčerpání možností uvolnění s držením míče. To by také mělo ve většině případů driblinku předcházet a až na výjimky by jím měl být driblink i ukončen

7 Uvolňování s držením míče
S míčem v rukou lze provést maximálně tři libovolné kroky. Protože pohyb hráče s míčem má určitý rytmus, bývá podle uskutečněného počtu kroků popisován jako jedno-, dvoj- nebo trojtakt Podobně jako při uvolňování bez míče se přitom využívá ostrých změn směru, přičemž první fáze pohybu je obvykle vedena do klamného směru a slouží mimo jiné k vyvedení obránce z rovnovážného postoje. Doporučujeme hráčům dostat míč po chycení pokud možno co nejvíce z dosahu obránce, případně až do nápřahové polohy (viz obr.) Při uvolňování na stranu nestřelecké paže je třeba natočit trup co nejvíc nestřeleckým ramenem dopředu

8

9 Příklady uvolnění (výchozím okamžikem situace, kdy hráč chytil míč ve vzduchu a dopadá na obě nohy tak, že chodidla se dotýkají země na stejné úrovni a přibližně v šířce boků) : A) dopad vlevo od obránce, výkrok pravou vpravo od obránce, následuje krok levou vpravo. Důležité je mírné pokrčení kolen a přenesení váhy na přední část chodidel, které umožňuje okamžitý odraz do nového směru. B) dopad před obránce, výkrok levou vlevo, krok pravou a poté levou vpravo od obránce. Důležité opět je, aby náznak uvolnění vlevo byl proveden celým tělem, tzn., že v okamžiku došlapu levého chodidla by nad ním mělo být nejen levé koleno ale i rameno! po dopadu uvolnění třemi kroky přímo vpřed, jednoúderový driblink, výkrok levou vlevo, krok pravou a poté levou vpravo od obránce a výskok

10 Uvolňování vedením míče
Pokud hráč obchází driblinkem soupeře, mění nejen směr pohybu, ale i driblující paži a to vždy tak, aby dribloval paží vzdálenější od obránce a aby měl tělo mezi míčem a obráncem Driblink je odrážení míče od země. Dosahuje se ho zásadně stlačováním míče směrem dolů. Pohyb vychází z předloktí, přičemž dlaň a vějířovitě roztažené prsty vytváří "misku", s jejíž pomocí se míč usměrňuje. Čím rychleji se hráč přesunuje, tím víc šikmo vpřed musí míč stlačovat Obcházení soupeře vyžaduje kromě změny směru pohybu i změnu (někdy i několikanásobnou) driblující paže. V tom případě zatlačí driblující paže na míč ze strany. Ten se pak odráží od země po dráze ve tvaru písmene "v" na druhou stranu. Změna driblující paže musí být provedena v dostatečné vzdálenosti od obránce, aby riziko ztráty míče bylo co nejmenší.

11 Přihrávání Cílem je zpracovat a dopravit míč spoluhráči
Do této skupiny činností zahrnujeme vedle vlastní přihrávky i chytání, sbírání a držení míče Popis vrchní přihrávky jednoruč odpovídá situaci, kdy hráč hází přímo vpřed. V utkání je také častěji nutno přihrát spoluhráči, který se pohybuje stranou od přihrávajícího Při přihrávce vpravo stranou (tzv. „nedotažená“ přihrávka) se pravák při nápřahu musí natočit trupem více vpravo a paže je v okamžiku odhodu téměř v upažení (viz obr.) Při přihrávce vlevo stranou (tzv. „přetažená“ přihrávka) naopak opouští míč ruku v podstatě až v okamžiku kdy se nachází před obličejem (viz obr.)

12

13

14 Střelba Cílem je dopravit míč do branky soupeře
Hlavní kritérium dělení je podle prostoru, z kterého je střelba realizována. Rozlišujeme tedy střelbu z prostorů spojky, pivota a křídla Z prostoru spojek se nejčastěji střílí ve výskoku. Je tomu tak proto, že tento způsob se nejvíce využívá k překonání blokujících obránců (viz obr.) Z prostoru pivota se nejvíce používá střelba v náskoku nad brankoviště. Výhodnější je odraz šikmo stranou, který v některých případech umožňuje útočníkovi dostat se úplně z dosahu brankáře.

15

16 Také z prostoru křídla se nejčastěji využívá střelby v náskoku nad brankoviště. Z taktického hlediska je bezpodmínečně nutné, aby odraz směřoval šikmo ke středu brankoviště, ale i co nejvýš nahoru. Střelba ve výskoku a střelba v náskoku se liší ve směru odrazu. Zatímco při střelbě ve výskoku by měl být veden co nejvíce nahoru, při střelbě v náskoku je prováděn šikmo vzhůru, takže dráha letu je plošší a delší. Zvláštní pozornost z hlediska taktiky si zasluhuje umístění míče při střelbě. Příklady taktických zásad: pokud se brankář pohybuje, vystřel do jeho protipohybu pokud má brankář ruce ve vzpažení, vystřel kolem jeho boků

17 Příklady MOF: PC 1: Hráč s míčem přihrává z klidu, má tedy možnost soustředit se na načasování přihrávky běžícímu hráči. Ten po chycení míče pokračuje driblinkem a řadí se do zástupu přihrávajících. Hráč který přihrál přebíhá do zástupu hráčů bez míče.

18

19 PC 1: Nácvik vrchní střelby jednoruč ze země (levá polovina schématu) – pomocník má položený míč na dlani upažené pravé (pro praváka) horní končetiny. Hráč nabíhá a sbírá míč z dlaně tak, aby následující uvolnění zahájil krokem levé nohy. V rytmu levá – pravá – levá dokončuje trojtakt a střílí na branku. Nácvik vrchní střelby jednoruč ve výskoku (pravá polovina schématu) – po uvolnění s držením míče přihrává pravá spojka střední spojce, během vzad se vrací do výchozího postavení, znova nabíhá a po chycení míče střílí ve výskoku. Odrazit se musí tak, aby dopadla před žíněnku položenou rovnoběžně s čarou brankoviště (jedním z kritických míst provedení je odraz do výšky v dostatečné vzdálenosti od obránce).

20

21 HC 2: Po uvolnění s držením míče přihrává spojka pomocníkovi, během vzad se vrací do výchozího postavení, znova nabíhá a po chycení míče jedná podle činnosti obránce. Pokud ten zaujímá postavení u čáry brankoviště, střílí spojka ve výskoku přes obránce (viz levá polovina schématu). Pokud obránce zaujme vysunuté postavení, použije útočník některý ze způsobů uvolnění s míčem a střílí v náskoku nad brankoviště (viz pravá polovina schématu).

22