Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.

Prezentace na téma: "Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni."— Transkript prezentace:

1 Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.

2 Buněčná doktrina Robert Wirchow (1858)
„Buňky vznikají z buněk a jedinou možnou cestou jak vytvořit více buněk, je dělení buněk, které již existují“.

3 Genetická výbava virů Viry se vyznačují variabilitou svého genomu.

4 Genetická výbava prokaryot
bakteriální chromozóm - základní rozměrná kružnicová molekula ds DNA plazmidy - menší cirkulární molekuly ds DNA (souvisí s konjugací nebo virulencí)

5 Genetická výbava eukaryot
genom – základní výbava uložená v jádře ve formě lineárních molekul ds DNA. plazmon - soubor cirkulárních nebo lineárních molekul DNA v semiautonomních organelách (mitochondrie, plastidy)

6 Mikroskopická struktura jádra
jaderný pór jaderná blána euchromatin heterochromatin jadérko organizátor jadérka endoplazmatické retikulum

7 Chromatin chromatinem - komplex DNA a různých typů proteinů
heterochromatin - geneticky málo aktivní (vysoký stupeň kondenzace DNA) euchromatin - geneticky aktivní oblast jádra (nízký stupeň kondenzace DNA)

8 Organizace jaderného genomu
jádro chromozómy geny DNA

9 Kondenzace a dekondenzace DNA
V jádrech buněk dochází ke střídání dvou stavů: 1. Molekuly DNA jsou minimálně kondenzované a chromozómy nejsou pozorovatelné. Tato etapa života buňky se označuje interfáze. 2. Molekuly DNA jsou maximálně kondenzované v útvary, které se nazývají chromozómy a umožňují dělení jader.

10 Histony Na stavbě chromozómu se podílejí proteiny histonové a nehistonové povahy. Histony jsou bazické bílkoviny. Vždy dva histony H2A, H2B, H3 a H4 vytvářejí oktamer Nukleozóm – oktamer histonů s navinutou DNA Histon H1 propojuje vždy sousední nukleozómy a vytváří chromatinové vlákno o průměru 30 nm.

11 Karyotyp, autozómy a gonozómy
Karyotyp – stabilní soubor chromozómů umístěných v jádře Dvojice (páry) morfologicky shodných homologních chromozómů. gonozómy určující pohlaví jedince pár XX – žena, XY - muž. Zbývající chromozómy jsou označovány jako autozómy. karyotyp geneticky zdravého muže

12 Idiogram idiogram - grafické vyjádření ideálního karyotypu
Pro popis chromozómů se využívá techniky proužkování. idiogram geneticky zdravého muže

13 sesterské chromatidy – vzniklé replikací DNA
Popis chromozómu krátké rameno DNA centroméra dlouhé rameno teloméry sesterské chromatidy – vzniklé replikací DNA

14 sekundární konstrikce
Satelity chromozómů satelit - přívěsek. sekundární konstrikce - místo oddělující satelit rameno sekundární konstrikce satelit

15 Polyténní chromozómy polyténní chromozóm Tyto chromozómy se vyskytují například ve slinných žlázách larev některých druhů hmyzu.

16 Buněčný cyklus somatické buňky
Buněčný cyklus popisuje procesy, které probíhají v buňce mezi dvěma po sobě jdoucími cytokinezemi.

17 Detailní členění buněčného cyklu
Interfáze buněčného cyklu se člení na: G1 fázi S fázi G2 fázi. Jestliže se buňka dostane do nevhodných podmínek, může z G1 fáze přejít do fáze G0, která zastaví ostatní kroky cyklu. Přechod jednotlivých fází je řízen enzymem cyklin-dependentní kinázou (CDK) a proteinem cyklinem.

18 Karyokineze a cytokineze
Procesy, které související s dělením jádra jsou označovány jako karyokineze. Termín cytokineze označuje mechanismy dělení buňky. Karyokineze předchází cytokinezi.

19 Karyokineze – dělení jádra
Dělení přímá bez kondenzace chromozómů AMITÓZA Jaderná dělení MITÓZA Dělení nepřímá – nejprve rozdělení počtu chromozómů, potom rozdělení jádra. MEIÓZA

20 Amitóza dělení jádra bez kondenzace chromozómů.
Jádro i buňka se piškotovitě protáhne a zaškrtí. Dojde k naprosto nahodilému rozdělení původního jádra na dvě části, které jsou z genetického hlediska neekvivalentní.

21 Mitóza mitóza v rostlinných meristémech

22 Mitóza a její charakteristika
somatické buňky Z mateřské buňky vznikají dvě dceřinné buňky, se zcela identickou genetickou informací jako měla buňka mateřská. U rostlin probíhá mitóza v dělivých - meristematických pletivech.

23 Fáze mitózy Mitóza se člení na následující fáze: Profáze Metafáze
Anafáze Telofáze

24 Mitotická profáze Začíná probíhat kondenzace chromozómů.
Mizí jaderná membrána a jadérko. U živočišných buněk vznikají dvě centrioly. V oblasti centriol se vytváří centrozóm s mikrotubuly.

25 Centrioly a centrozóm Ve střední části zejména živočišných buněk se v profázi vytvoří dvě centrioly, které jsou tvořeny vlákny mikrotubulů. V oblasti centriol se následně vytvoří útvar zvaný centrozóm, ze kterého „vyrůstají“ mikrotubulová vlákna, která jsou součástí mitotického dělícího vřeténka. centrioly průřez mikrotubulu tvořeného protofilamenty

26 Mitotická profáze u rostlinné a živočišné buňky
rostlinná buňka živočišná buňka

27 Metafázický chromozóm s připojenými mikrotubuly
Do oblastí centromer je navázána bílkovina zvaná kinetochor. kinetochor mikrotuly dělícího vřeténka

28 Mitotická metafáze u rostlinné a živočišné buňky
rostlinná buňka živočišná buňka

29 Mitotická anafáze u rostlinné a živočišné buňky
rostlinná buňka živočišná buňka

30 Mitotická telofáze u rostlinné a živočišné buňky
rostlinná buňka živočišná buňka

31 Cytokineze U rostlinných buněk dochází v oblasti ekvatoriální roviny k hromadění Golgiho vesikulů, které splývají a dávají vzniknout střední lamele a buněčné stěně. U živočišných buněk se v oblasti ekvatoriální roviny objevují mikrotubuly a mikrofibrily, které začínají vytvářet zaškrcující prstenec, který způsobí oddělování buněk – rýhování.

32 Meióza meióza v rostlinném vajíčku

33 Meióza a její charakteristika
Meióza umožňuje vznik pohlavních buněk – gamet s redukovaným (haploidním) počtem chromozómů Dvě po sobě jdoucí dělení.

34 Meióza a pohlavní rozmnožování

35 Fáze meiózy Meióza představuje dvě dělení jádra, která následují za sebou. Meióza I - redukční - heterotypické dělení profáze I (leptotene, zygotene, pachytene, diplotene a diakineze) metafáze I anafáze I telofáze I Meióza II - ekvační dělení - homeotypické dělení profáze II metafáze II anafáze II telofáze II

36 Meióza I – heterotypické dělení
Označení „heterotypické dělení“ vychází ze skutečnosti, že princip této etapy meiózy je odlišný od mitózy. Profáze I Leptotene: Chromozómy se začínají spiralizovat. Zygotene: Dvojice homologních chromozómů se začínají propojovat a vytvářejí bivalenty. Pachytene: Nesesterské chromatidy homologních chromozómů se překřižují. Vznikají chiazmata. Dochází ke crossing-overům. Diplotene: Chromozómy se zkracují. Dochází k částečnému rozpojení chromozómů. Diakineze: Pokračuje kondenzace již rekombinovaných chromozómů.

37 Schéma meiózy Proces překřížení nesesterských chromatid v rámci páru homologních chromozómů a následná výměna chromatid se označuje jako crossing-over.

38 Jednoduchý crossing-over a rekombinace v genetice
Dvojice homologních chromozómů V pachytene vzniká chiazma - útvar překřížených nesesterských chromatid homologních chromozómů v jednom místě. V anafázi I dojde k přerušení chiazmat. Výsledkem je výměna koncových částí nesesterských chromatid – rekombinace.

39 Crossing-over v mikroskopickém preparátu