Fiskální politika Pavel Seknička.

Prezentace na téma: "Fiskální politika Pavel Seknička."— Transkript prezentace:

1 Fiskální politika Pavel Seknička

2 Obsah Fiskální politika Monetární pohled na FP
Neoklasický pohled na FP Keynesiánský pohled na FP

3 Fiskální politika Fiskální politika, resp. rozpočtová politika je součástí hospodářské politiky, která je orientována jednak na vládní nákupy zboží a služeb a další výdaje státního rozpočtu a jednak na příjmy hlavně daně, cla a poplatky. Hlavním nástrojem fiskální politiky je státní rozpočet.

4 Fiskální politika Fiskální (rozpočtová) politika je považována za jednu z rozhodujících vládních aktivit při stabilizaci hospodářského vývoje. Základním cílem je realizace stabilizační funkce fiskální politiky, v návaznosti na tuto dominantní funkci zabezpečuje fiskální politika také: Poskytování veřejných statků veřejným sektorem, Redistribuci důchodů (sociální politika), Řešení tržních selhání. Uvedené aktivity souvisí s distribuční funkcí fiskální politiky, zejména je však orientována na prevenci chudoby formou stanovení příjmového prahu (minimální mzdy).

5 Obecné cíle fiskální, resp. stabilizační politiky
Politika jemného ladění; Politika automatického ladění; Stabilizační aktivity většinou vedou většinou k deficitnímu rozpočtu, alternativy jsou: Cyklicky nevyrovnaný rozpočet, Cyklicky vyrovnaný rozpočet, Trvale vyrovnaný rozpočet, Každoročně vyrovnaný rozpočet.

6 Zdroje financování rozpočtových výdajů
Příjmy z daňí, poplatků, cel Vládní výpůjčky a dluhová služba, Prodej aktiv, např. privatizace (mimořádné příjmy), Tisk „nových peněz“.

7 Základní otázky při sestavování daňové soustavy jsou:
Kdo? Z čeho? Kolik? Kdy? Jak?

8 Monetaristický pohled na fiskální politiku
Monetaristé zdůrazňují monetární politiku, jejímž doplňkem je fiskální, resp. rozpočtová politika. Cílem je její pozitivní působení na HDP a inflaci. Monetarismus Miltona Friedmana – zabývá se otázkou jak stimulovat růst produktu – rozpočtová politika disponuje pouze s krátkodobými a dlouhodobými nástroji, lépe je působit ve stejném směru peněžní a úvěrovou politikou. Navíc deficitní financování vládních výdajů vede k nárůstu úrokových sazeb a tím se omezuje rozsah soukromých výdajů – vzniká tzv. vytlačovací efekt. Nelze tak podporovat nadprůměrné výdaje vlád, které způsobují deficity státního rozpočtu. Ty jsou příčinou inflace. Prioritou je protiinflační politika.

9 Neoklasický pohled na fiskální politiku
Nová ekonomie orientovaná na stranu nabídky se orientuje v oblasti fiskální na oblast daňovou s cílem minimalizovat daňové zatížení ekonomických subjektů. Cílem je snižovat daňovou zátěž, Cílem je také snižovat podíl státního rozpočtu na národním důchodu – snaha o vyrovnaný státní rozpočet.

10 Keynesiánské hledisko na fiskální politiku
Keynesiánský směr považuje fiskální politiku za nejdůležitější součást hospodářské politiky. Důležitou oblastí je oblast daní – má jak pasivní úlohu (krytí vládních výdajů), ale i aktivní – ovlivňují hospodářské politiky. Důležité je zdanění kapitálových statků – je třeba si dát pozor na extrémní výkyvy daní v této oblasti. Druhou částí fiskální politiky jsou vládní výdaje – podpora efektivní poptávky, zavedení automatických či vestavěných stabilizátorů – progresivní daňová soustava a podpory v nezaměstnanosti, subvencování cen zemědělských produktů apod.