ANGLICKÁ REVOLUCE 1640-1658.

Prezentace na téma: "ANGLICKÁ REVOLUCE 1640-1658."— Transkript prezentace:

1 ANGLICKÁ REVOLUCE

2 Jakub I. (1603 – 1625) STUART První neshody krále s parlamentem
Mayflower Dne 6. září 1620 podle juliánského kalendáře nebo 16. září podle gregoriánského kalendáře opustila Mayflower anglický přístav Plymouth se 102 cestujícími a členy posádky na palubě a zamířila s nimi k severoamerickým břehům. Cestující na lodi, kteří se pak usadili na území dnešních východních států USA, vešli do jejich dějin jako Otcové poutníci (Pilgrim Fathers).

3 Karel I. (1625 – 1649) Stuart snaha o absolutismus nucené půjčky
prodej monopolů rozpuštění parlamentu - vládne sám až do roku 1640 (období tzv. osobní vlády) spory se Skotskem a s anglikánskou církví všeobecná nespokojenost (vysoké ceny, cla, zavedeny i dřívější daně a také daně dávno zapomenuté)

4 puritáni puritás = čistota, purus = čistý
chtěli čistou církev, chtěli očistit anglikánskou církev od zbytku katolictví (vycházeli přitom z kalvinismu) chtěli také politický podíl na moci, a proto byli pronásledováni - do zahraničí na pobřeží Atlantiku postupně vzniká 13 amerických kolonií (Massachusetts, New Jersey, New York, Rhode Island, Connecticut, New Hampshire, Pennsylvania, Delaware, Virginia, Maryland, North Carolina, South Carolina a Georgia), z nichž později vzniknou Spojené Státy Americké

5 Skotsko 1639 povstání ve Skotsku
Skotové - protestanti - nesouhlasili s anglickou zahraniční politikou v době třicetileté války (nepomohli českým protestantům).

6 král + parlament 1640 král začal sbírat vojsko, ale chyběly peníze.
Skotové vpadli do Anglie díky bojovníkům zkušeným z 30 války vedli úspěšné boje. Panovník svolal parlament aby mu povolil daně, ten však na oplátku požadoval potrestání královských rádců Strafforda a Lauda. král odmítl - „krátký parlament“ po čtrnácti dnech parlament opět rozpustil na podzim 1640 opět svolal parlament zasedal až do roku „dlouhý parlament“ panovník musel naslouchat opozici a splňovat její požadavky.

7

8 král x parlament Roku 1641 nastává nová situace v souvislosti s dalším povstáním v Irsku (jiná víra = katolíci; proti absolutismu, proti násilnému pronikání anglikánské církve). Vzniká otázka, zdali má být králi svěřeno vojsko. Král se má dělit o moc s vládou. Ta má být rozdělena na tři pilíře: krále, vládu a parlament. Král s vládou má výkonnou moc, parlament moc zákonodárnou. Karel chtěl zatknout předáky opozice (razantní řešení). To se nepodařilo, a navíc tím ztratil možnost domluvit se s umírněnými.

9 občanská válka ( ) král, anglikánská šlechta a církev, katolická šlechta a část buržoazie (= královská jízda „kavalíři“ – v čele Ruprecht Falcký) parlament, statkáři, obchodníci, drobné vrstvy – řemeslníci, svobodní sedláci, drobná buržoazie.

10

11 Občanská válka zpočátku měla převahu anglická armáda, která se opírala o jízdu vojsko parlamentu vycvičilo jízdu z dobrovolníků – v čele stál Oliver Cromwell. 1644 se parlamentní vojsko spojilo se Skoty parlament zřídil „armádu nového typu“ (placená parlamentem; přísná kázeň, velitelé byli jmenováni podle schopností – netřeba urozenosti; tzv. agitátoři udržovali náladu vojska a bojeschopnost).

12

13 Po bitvě u Naseby 1645 král poražen
byl dobyt Oxford (sídlo royalistů), král prchl. 1646 se král vzdal Skotům a ti jej prodali parlamentu (aby měli na žold). v parlamentu dochází k rozporům mezi presbyteriány (umírněnými) a independenty. pro presbyteriány byl boj u konce, majetek royalistů byl zkonfiskován a státním náboženstvím se stal kalvinismus. Byl též prosazen bezcelní obchod s koloniemi. v parlamentě vznikly také spory o ústavu (otázky, kdo má dostat politická práva (otázka volebního cenzu) – podle majetku?) jednání byla přerušena král uprchl z Londýna a spojil se se Skoty a chystal válku proti parlamentu

14 Druhá občanská válka (1648 – 1649)
král a Skotové byli poraženi král byl prohlášen za zrádce a za viníka války 30. ledna 1649 popraven zrušena sněmovna lordů zrušena monarchie květen vyhlášena republika.

15

16 Povstání Irů (1649-1653) Irové byli poraženi
zabírána irská půda, kterou si rozdělili angličtí statkáři. Irsko se stalo jednou z anglických kolonií.

17 Oliver Cromwell - lord protektor
1653 Cromwell parlament rozehnal přijato s všeobecným souhlasem. v Anglii nastolena vojenská diktatura. Hlavní osobou je zde Cromwell („lord protektor“) oporou je armáda (vládl spolu s generály), policie, byrokracie a výzvědná služba. Cromwell vládl v zájmu podnikatelů prosazoval zákony – svobodu podnikání, rozvoj, … 1651 vydal zákon zvaný navigační akta (zákon o plavbě) který říkal, že do Anglie smí dovážet zboží jen anglické lodě nebo lodě ze země, kde bylo zboží vyrobeno (zákon namířen proti Nizozemí).

18 obchodní války s Nizozemím (1652 – 1654) o převahu na moři a o posílení postavení Anglie ve světovém obchodě. 1654 bylo Nizozemí nucenu uznat platnost Navigačních akt. Za Cromwella byla zlepšena zahraniční politika zlepšeny vztahy se Španělskem a s Francií. 1658 po obnovení parlamentu Cromwell zemřel. Po jeho smrti vládl krátce jeho syn Richard, ten však musel r. 1659 odstoupit.  období politické nestability nástup Karla II. na trůn (1660) – restaurace Stuartovců

19 Karla II. (1660 – 1685) musel přijmout podmínky parlamentu
1681 – 1685 vládl bez parlamentu – absolutisticky. nedotknutelnost vlastnických práv buržoazie vztahujících se k půdě slíbil bezpečnost těm, kteří se postavili proti Stuartovcům

20 velký požár Londýna 1666

21 Jakub II. (1685 – 1688) vládl absolutisticky, dosazoval do úřadů své stoupence, čímž narušil samostatnost jednotlivých institucí. Jako katolík se také snažil zrušit omezení, která byla přijata za minulých vlád, a byla namířena protikatolicky. Protože však v té době bylo v Anglii katolíků jen asi 4%, stála proti němu silná opozice začíná jednat s Nizozemím (místodržící: Vilém Oranžský – zeť Jakuba II., oženil se s jeho dcerou Marií). 1688 se Vilém vylodil v Anglii, anglická armáda stejně jako většina obyvatel se přidala na jeho stranu a Vilém byl přijat za panovníka. (= tzv. slavná revoluce)

22

23 Slavná revoluce 1688 Vilém III. vydal roku 1689 listinu „deklarace práv“ (či „Declaration of Rights“) potvrzuje práva parlamentu Anglie se stává parlamentní monarchií (omezení panovnické moci). potvrzeno, že král může zvýšit daně jen po souhlasu parlamentu, omezeno vojsko v době míru zavedena poslanecká imunita.

24 Parlamentní monarchie
proti sobě stojí dvě strany: toryové reprezentují šlechtu, statkáře a duchovní; whigové reprezentují podnikatele, obchodníky, loďaře. v 19. století se přejmenovaly toryové na konzervativce whigové na liberály.

25 Habeas Corpus Act 1679 anglický zákon z roku 1679.
chránil osobní svobodu poddaných název zákona je odvozen od počátku latinské zatýkací formule "Měj tělo". Osobní svobodu zaručovala již Magna charta libertatum (1215), která však byla často porušována. Parlament proto její dodržování podřídil uvedenému zákonu. žádný člověk podle něj nemůže být zatčen a vzat do vazby bez soudního vyšetřování zatčení smí být provedeno jen na základě písemného příkazu. Zatčenému musejí být sděleny důvody a bylo stanoveno, že výslech proběhne nejpozději do 24 hodin od zatčení. Zákon také určuje trest pro úředníky, kteří jej budou porušovat. Habeas Corpus Act se původně týkal jen kriminálních činů, v roce 1816 byl rozšířen i na občanskoprávní záležitosti. Platí dodnes, jeho působnost byla v dějinách několikrát pozastavena parlamentem v situacích ohrožení státu 1960 byl vydán tzv. Administration of Justice Act, který určuje případy, kdy Habeas Corpus Act nemusí být dodržen.

26 Vznik Velké Británie R. 1707 bylo potlačeno povstání ve Skotsku
definitivně připojeno k Anglii, od tohoto roku se datuje vznik Velké Británie. problém nástupnický – zemřel britský král a bylo potřeba zvolit nového. volba syna dcery Fridricha Falckého, který žil v Německu v Hannoveru. 1714 ve VB nastupuje hannoverská dynastie - král Jiří I. počátky jeho vlády problematické Jiří byl cizinec, neuměl ani pořádně anglicky za něj vládl po 20 let, tedy v letech 1721 – 1740 Robert Walpole - ministerský předseda; muž, s nímž je spojena moderní proměny VB ve vyspělou evropskou koloniální velmoc.

27 Anna Stuartovna

28 Jiří I Robert Walpole Jiří II