Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p

Prezentace na téma: "Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p"— Transkript prezentace:

1 Lékařská orální mikrobiologie I VLLM0421p
Týden 9: Odolnost mikrobů k zevnímu prostředí Ondřej Zahradníček

2 Faktory zevního prostředí
voda živiny teplota osmotický tlak pH redox potenciál záření toxické látky Při nepříznivých podmínkách bakterie ztrácejí schopnost růstu, při dalším zhoršení hynou

3 Nedostatek vody Voda – 80 % živé váhy bakteriální buňky (jen 15 % živé váhy spory) Organismy hygrofilní (většina bakterií): potřebují volně přístupnou vodu Organismy xerofilní (aktinomycety, nokardie, plísně): stačí voda vázaná na povrch částic v prostředí (např. v půdě)

4 Jakou vodní aktivitu (aw) tolerují různé mikroby:
Dostupnost vody Stupeň dostupnosti vody = vodní aktivita prostředí (aw) aw čisté vody = 1,0 aw je nepřímo úměrná osmotickému tlaku (čím vyšší je osmotický tlak, tím nižší je aw) Jakou vodní aktivitu (aw) tolerují různé mikroby: G– bakterie aw ≥ 0,95 (maso) G+ bakterie a většina kvasinek aw ≥ 0,9 (šunka) stafylokoky aw ≥ 0,85 (salámy) plísně a některé kvasinky aw ≥ 0,6 (čokoláda,med)

5 Odolnost k vysychání Velmi choulostivé: původci STD – gonokoky, treponemata, herpesviry Odolnější: kožní flóra – stafylokoky, korynebakteria; dále papilomaviry, acidorezistentní mikroby (mykobakteria) Odolné: tzv. xerofilní organismy – aktinomycety, nokardie, plísně, cysty parazitů, vajíčka červů Vysoce odolné: bakteriální spory, priony

6 Praktické využití nedostatku vody
Snížení vodní aktivity zamezí účinku většiny mikrobů → využití pro konzervaci potravin sušení – maso, houby, ovoce (křížaly) zkoncentrování – vaření povidel nasolování – maso, ryby, máslo slazení – sirupy, džemy, kandování ovoce

7 Nedostatek živin V čisté vodě se většina mikrobů nemnoží
Problém je vodu udržet čistou I v destilované vodě se po čase začnou množit např. Pseudomonas aeruginosa nebo Pseudomonas fluorescens Ve sprchových růžicích: Legionella pneumophila (a může vyvolat pneumonii) Ale pozor! Salmonella Typhi přežívá déle ve vodě studniční než odpadní – proč?

8 Teplota Teplota, při které bakterie rostou
minimální – někdy <0 °C (v mořské vodě) optimální – psychrofily: 0–20 °C mesofily: 20–45 °C termofily: 45–80 °C hypertermofily: >80 °C maximální – někdy >110 °C (v gejzírech) Teplotní rozmezí růstu: úzké (gonokoky 30 – 38,5 °C) široké (salmonely 8 – 42 °C) Spory vydrží i 120 °C vlhkého či 160 °C suchého tepla

9 Vliv chladu Chladový šok: gonokoky naočkované na studené médium z chladničky uhynou Nízká minimální růstová teplota: při 5 °C přežívají salmonely, kampylobaktery, množí se yersinie a listerie! Běžné mražení  lyofilizace Pomalé mražení a opakované rozmrazování škodí, většina mikrobů je ale vydrží Běžné zmražení masa nepřežijí tkáňové cysty prvoka Toxoplasma gondii

10 Vliv zvýšené teploty Teplota vyšší než optimální → teplotní šok a postupné usmrcení buněk Počet usmrcených buněk závisí na době působení zvýšené teploty Vztah mezi počtem přežívajících buněk a dobou působení teploty je logaritmický Čas potřebný k usmrcení celé populace závisí na výchozím počtu mikrobů

11 Teplota – důležité parametry I
Vztah mezi dobou zahřívání a počtem přežívajících mikrobů log10 počtu přežívajících mikrobů D = decimální smrtící doba = = čas nutný ke snížení počtu mikrobů na 1/10 = = čas nutný ke zničení 90 % D přítomných mikrobů 1 (min)

12 Teplota – důležité parametry II
Smrtící (letální) teplota = nejnižší teplota, při níž je mikrob usmrcen za určitou dobu (obvykle za 10 min) Závisí nejen na druhu mikroba, ale i na jeho stavu, počtu a vlivu prostředí Termální smrtící doba = nejkratší doba zahřívání nutná k usmrcení daného počtu mikrobů Pro běžné počty a pro většinu bakterií činí 10–15 min při 60–65 °C (ne spory!)

13 Osmotický tlak Hypotonie – chrání před ní buněčná stěna
Hypertonie – většině mikrobů vadí (proto: kandování ovoce, nasolování masa aj.) Vyšší osmotický tlak snášejí: halofily halotolerantní: enterokoky (6,5 % NaCl), stafylokoky (10 % NaCl) obligátní: halofilní vibria (mořská voda) plísně – vyšší obsah sacharózy (džemy)

14 pH Neutrofily: růstové optimum pH 6 až 8 – většina
Alkalofily: např. Vibrio cholerae (pH 7,4–9,6) alkalotolerantní: Proteus (štěpí ureu), Enterococcus (široké rozmezí pH 4,8–11) Naopak citlivé vůči oběma extrémům pH: gonokoky Acidofily: fakultativní: kvasinky, plísně, laktobacily (>3), coxiely (původci Q-horečky: nízké pH fagosomu), obligátní: Thiobacillus thiooxidans (pH <1) Naopak citlivé na nízké pH: zejména vibria, streptokoky, hnilobné bakterie; kyselost vadí většině bakterií Proč perlivá voda v lahvi vydrží déle než neperlivá? Nízké pH brání klíčení spor – botulismus z hub v oleji a ze zavařených jahod, ne z okurek nebo čalamády

15 Oxidoredukční potenciál (rH)
Vliv složení prostředí i atmosféry Aeroby – vysoké hodnoty (>200 mV) Anaeroby – nízké hodnoty (≤0 mV) Anaeroby O2 zabíjí, ale aeroby bez O2 přežívají Přesto anaeroby v přírodě i v našem těle prosperují – díky spolupráci s aeroby a fakultativními anaeroby (biofilm) Anaeroby v makroorganismu: tlusté střevo (99 % střevních mikrobů) pochva dutina ústní (sulci gingivales)

16 Záření UV-záření (max. účinek na mikroby kolem 260 nm)
V přírodě se vzdušné bakterie chrání pigmenty → mají barevné kolonie (mikrokoky, sarciny) Uměle: UV-záření k dezinfekci povrchů, vody, vzduchu a v laboratořích pro PCR k ničení zbytků DNA (nepříliš účinné) Ionizační záření (rtg a gama-záření) K průmyslové sterilizaci jednorázových stříkaček, infuzních souprav aj. Rekordmani v odolnosti: Deinococcus radiodurans a bakteriální spory

17 Toxické látky Vliv závisí na jejich koncentraci a době působení
Relativní odolnost jednotlivých typů mikrobů vůči různým typům toxických látek se výrazně liší Obecně (na rozdíl od vysychání): G– bakterie jsou vůči toxickým látkám odolnější než G+ (může za to odlišná stavba bakteriální stěny → přítomnost enzymů v periplasmatickém prostoru G- bakterií) Pro praxi je užitečné znát účinky jednotlivých skupin toxických látek užívaných k dezinfekci

18 Sterilizace versus dezinfekce
Sterilizace = odstranění všech mikroorganismů z předmětů nebo z prostředí Dezinfekce = odstranění předpokládaných patogenů z předmětů a z prostředí, případně z tělesného povrchu Dezinfekce má za úkol přerušit cestu šíření nákazy Biocidy = nový obecný pojem zahrnující i dezinfekční látky

19 Skupiny dezinfekčních látek
oxidační činidla (Persteril, H2O2, ozon aj.) halogeny (chlornan, chloramin, jodonal) alkylační činidla (aldehydy) cyklické sloučeniny (lysol, chlorofenoly) biguanidy (chlorhexidin) kyseliny (i organ.: benzoová aj.) a louhy sloučeniny těžkých kovů (Ag, Hg, Cu) alkoholy (ethanol, propanoly) povrchově aktivní látky (KAS: Ajatin) ostatní (SO2, azidy, barviva: kryst. violeť)

20 Relativní odolnost jednotlivých typů agens vůči biocidům
obalené viry herpesviry někteří prvoci značně citlivé Trichomonas grampozitivní bakterie Streptococcus gramnegativní bakterie Salmonella plísně průměrně citlivé Trichophyton kvasinky Candida neobalené viry enteroviry cysty prvoků poměrně odolné Giardia acidorezistentní bakterie Mycobacterium vajíčka helmintů Ascaris bakteriální spory značně odolné Clostridium kokcidie Cryptosporidium priony vysoce odolné agens CJD

21 Nashledanou Děkuji za pozornost