Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení

Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení
Pro účely seznámení, porozumění, objasnění: SPIRITUÁLNÍ PÉČE A DOPROVÁZENÍ KONZULTOVÁNÍ ETICKÝCH OTÁZEK NEMOCNIČNÍ KAPLAN Nemocnice Tábor Milfait

Obsah / struktura A. Rámcové aspekty (3-9) B. Východiska (10-15)
C. Společná báze setkávání (16) D. Spirituální/duchovní potřeby (17-21) E. Spirituální péče a doprovázení (22-34)

Práva pacientů a jejich blízkých:
Nemocnice Tábor naplňuje Standard Joint Commission International/„Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice“: Práva pacientů a jejich blízkých: „Nemocnice má vytvořený postup, v rámci kterého uspokojí požadavky pacientů a jejich blízkých na poskytnutí duchovních služeb či podobné požadavky vyplývající z pacientových duchovních potřeb a náboženského přesvědčení.“

Nemocnice Tábor naplňuje Standard Joint Commission International/„Mezinárodní akreditační standardy pro nemocnice“: „Hodnocení zdravotního stavu pacienta a přiměřená péče o něho zahrnuje přiměřené posouzení jeho psychosociálního stavu a duchovních potřeb, popř. posouzení téhož u jeho blízkých“ (nutno hodnotit „duchovní potřeby pacienta a jeho blízkých a popř. jejich příslušnost k nějaké církvi či náboženské společnosti, duchovní problémy pacienta a jeho blízkých - např. pocit zoufalství, utrpení, viny či potřebu odpuštění“)

Rámcové aspekty spirituální péče
Pacient má právo přijmout nebo odmítnout spirituální a morální útěchu, včetně pomoci duchovního patřičného vyznání (Deklarace práv nemocných Lisabon 1981, WMA=Světová lékařská asociace)

Rámcové aspekty spirituální péče: dle WHO
Spirituální aspekty péče o pacienta představují takové stránky života, které jsou vztažené k zážitkům přesahujícím smyslový fenomén. Nejsou stejné jako náboženské prožitky. Spirituální rozměr života propojuje fyzické, psychologické a sociální složky života jedince (…) Spiritualita se často chápe jako zabývání se smyslem a účelem lidského života…(WHO=Světová zdravotnická organizace, Prohlášení ke spirituální péči, 1991)

WHO, 1998: hodnocení spirituality – 4 kategorie (a jejich aspekty): Transcendence („přesahy“) Osobní vztahy Mravní kodex Specifická religiózní přesvědčení

Transcendence: Spojení se spirituální bytostí nebo silou Smysl života Respekt, úcta Celistvost, integrace Božská láska Vnitřní klid, vyrovnanost, síla, harmonie Umírání a smrt Přilnutí a odpoutání, kontrola nad svým životem Naděje

Osobní vztahy: Laskavost, nesobeckost Přijímání druhých Odpuštění. Mravní kodex: Osobní zásady dobrého a spravedlivého života Svoboda praktikovat dle svých přesvědčení a rituálů Víra. Specifická religiózní přesvědčení: Specifická náboženská vyznání.

Východiska pro spirituální péči a doprovázení:
Celostní pojetí člověka: bytost bio → psycho → sociálně → spirituálně → mravní Potřeba ošetřit všechny aspekty lidského bytí, zdraví i nemoci. Lidská důstojnost každého s důsledky: respekt, úcta, soucítění, sounáležitost, přístup ke každému člověku jako jedinečnému individuu v síti vztahů a v kontextu životního příběhu.

Zásadní lidská důstojnost je spojena s lidským bytím jako takovým. Základní důstojnost lidského života se nezakládá na: jeho funkcionalitě, užitečnosti, nezávislosti, ani způsobilosti k nezávislému sebeurčení a jeho činnosti; není narušena nedostatkem produktivity, není s ní v rozporu a ani ji neomezuje zasažení (závažnou) nemocí nebo postižením ani (plná) závislost na péči a podpoře od druhých, a ani neznamená neautentickou a nedůstojnou formu lidského života.

Takové realistické pojetí člověka zahrne do důstojnosti i potřebnost, slabost, zranitelnost, vzájemnou odkázanost, bezmoc, konečnost a smrtelnost každého. Ve tkáni vztahů důvěry a sféry bezpečí lze uchopit jedinečnost, nezaměnitelnost a zvláštnost každého. Takové pojetí člověka má dopad i pro vědomí vlastní důstojnosti, sebeúctu, vyvážené sebepojetí, sebepřijetí, sebepotvrzení, sebejistotu → což hraje roli i v prožívání náročných, krajních, existenciálních situací.

Empatický a solidární přístup, přístup péče, vzájemnosti, porozumění, náklonnosti, soucítění, upřímné účasti, pravdivosti, útěchy, lásky. Umění stávat se bližním a mít upřímně rád; snaha o zachování osobních vztahů a lidské blízkosti;

morální uznání každého, jež jej ctí v jeho zranitelnosti a potřebnosti, vyžaduje u něho zůstat do poslední chvíle, nenechat ho samotného, společně vytrvat. Spirituální a existenciální otázky se týkají celku života, nejen stavu těžké nemoci, a bývají spojeny s jeho posuzováním.

Jedná se o nabídku podpory, jakou nabízí jeden člověk druhému člověku: jako bližní bližnímu. Z upřímné lidské účasti a zájmu může vyrůst něco, oč se ten druhý může opřít. Možnost se vzájemně obohacovat. Lidé potřebují prostředí, kde nejsou osamoceni a kde mohou být sami sebou.

Společná báze pro setkávání:
Uvedená východiska + sdílené lidství, nikoli světový názor, víra a příslušnost k náboženství či administrativní rolový/funkční vztah; Pracovník spirituální péče / konzultování etických otázek / nemocniční „kaplan“ je integrální součástí ošetřovatelského procesu, členem týmu nemocnice Tábor, speciálně členem multidisciplinárních týmů ONP I a II v NT. Nemocniční kaplan nepřichází zvenčí jako zástupce církve, nýbrž je se zdravotníky na jedné lodi, nese s nimi břemeno péče i neúspěchu. Každý člověk a každé setkání jsou jedinečné.

Spirituální/duchovní potřeby:
Mezi spirituální/duchovní potřeby se řadí: Vnímat, promýšlet smysluplnost situace, naplnění a smysl života, mít někoho u sebe, nebýt sám, blízkost, porozumění, soucítění, touha být empaticky přijat, potvrzen, ceněn, milován; prostředí bezpečí, úcty, respektu, lásky, sounáležitosti, přítomnosti „hřejivého tepu“ živého člověka, bezpečí laskavé i pevné ruky a postupného návratu k sobě, přijetí vlastních hranic, omezení,

Spirituální/duchovní potřeby
uspořádat si vztahy, umět zaujmout postoj sám k sobě, k druhým, světu; řešit křivdy života, smutek, napětí, úzkost, pocity viny; mít možnost a nabídku nového začátku a nové orientace, odpuštění, smíření, času bilancování a zrání; zaujmout vztah k umírání a smrti, vztah k Bohu/transcendentní realitě; rozlišovat a rozpoznávat životní směřování; naděje;

uvést do souvislosti dosavadní život s nynějším omezeným (i třeba pomalu hasnoucím), bilancovat, integrovat jej do celku života; docenit smysl života dosud žitého; vyrovnávat se se strachy (o sebe: jak zvládne bezmocnost, bolesti, nové bydlení; i o blízké); vyrovnat se s manky vlastní odpovědnosti ve vztahu k těm, vůči nimž se nemocný cítí být odpovědný (životní partner, děti, podřízení, osud, Bůh - tedy dojít odpuštění);

Hledání a hodnocení významu minulosti, přítomnosti a budoucnosti v perspektivě nemocného Hodnocení, prožívání, zpracování minulosti jako výzva ke smíření: se sebou samotným, s vlastní nedokonalostí a ohraničeností, s bližními, případně s Bohem, pokud k němu má nebo chce mít někdo vztah (př. cítí se mu být dlužen, nebo ho obviňuje za nedovršený či nenaplněný život);

Budoucnost se může jevit jako nebezpečná nebo nepříjemně tajemná oblast, její anulování (jakýsi stav „bez pohledu kupředu“) může vést k popření smyslu a hodnoty dosavadního života či k propadnutí skepsi; více může přicházet přesvědčení, že celek života a světa není omezen jen na to, co zde dělá a poznává; nastoluje se otázka naděje, dovršení, dokonání a vyústění života.

Spirituální péče a doprovázení=
Odpověď na představené spirituální a etické aspekty, potřeby, zdroje, hodnoty, směrovky. Nabídka. Smysl má už pouhá přítomnost. Je záležitostí srdce, lidskosti, při vědomí svých možností a hranic. Osobní vztah s podporou co největší kvality života.

Poskytuje možnost být chvilku spolu, v důvěře sdílet jeden druhého, empatické, zúčastněné setkání, naslouchání pacientovu: přemítání a hledání integrity a reflexe (smyslu) života, vzpomínek z minulosti, reflexe přítomnosti, vztahu k budoucnosti; nabízí oporu při reflexi pacientových problémů, při vnitřní prázdnotě a dezorientaci, otázkách po smyslu nemoci, utrpení, bolesti i umírání;

pomoc dovyslovit nebo otevřít téma, které tíží (př. vztahy v rodině, život s omezením po zákroku), při potížích s rozuměním sobě, světu, sobě a druhým v něm; povzbuzení tím, že poukazuje na skutečnosti, které pacient opomíjí (př. kvalita péče; co vše dokázal), podpora vědomí své trvalé důstojnosti, sebeúcty, vědomí vlastní hodnoty, opora při obnově a nalézání nových sil, hledání motivace, opora při hledání úplnosti a cesty kompletně zdařilého lidského života;

Působí jako stabilizující faktor, bere v úvahu reálnost potřeb, úzkostí, bolestí, útěch a nadějí, které se v této fázi života vyskytují; poskytuje blízkost pro ujasnění otázek, pochyb a zkušeností ze spirituální oblasti a při jejich aktivaci;

poskytuje bezpečný, důvěrný "prostor" pro introspekci, pro různé fáze prožívání a pro jiné postoje a názory, než jsou naše vlastní; uskutečňuje i akutní návštěvy ve smyslu „krizové duchovní intervence“ (na vyžádání ve chvílích nepříznivého vývoje zdravotního stavu u pacienta),

připustí změny a zvraty v náladách i třeba v náboženských postojích; přispěje k možnosti se svými existenciálními a spirituálními tématy účinně zabývat a vypořádat, tuto oblast života využít a tak lépe zvládat životní situaci; může působit jako zprostředkující a smírčí prvek v konfliktních situacích;

v určitých situacích doporučí intervence psychiatra, psychologa, psychoterapeuta či k ní motivuje; při přání zprostředkuje pastoračního pracovníka odpovídající církve; chrání před sektářskými praktikami a projevy náboženské patologie.

Umožní spirituální zkoumání (zdroje, kotva, směr, snažení, cíle, nejvyšší danosti, konflikty, těžké otázky, transformace); setkává se s blízkými pacienta (samostatně i spolu s ním); může se zúčastnit i společného (okruh blízkých) prožívání posledních chvil života u lůžka; nabízí setkávání s pozůstalými.

Spirituální péče a doprovázení: včetně vazby na religiozitu=
Vnímá a rozpoznává, do jaké míry je otázka po Bohu/transcendentní realitě aktuální a co všechno (jaké bezpečí, ujištění, ale i napětí a úzkost) do života pacienta a jeho okolí přináší; uzná, že je pozitivní vliv víry na psychiku člověka všeobecně přijímán; kde je zdravá víra, je přítomna naděje, posílena odvaha v nejistotě →

u zájemců o toto přispěje k rozvíjení postoje víry a důvěry tak, aby přinášela co nejvíce užitku do aktuální situace; nevědomá či falešná představa o Bohu může být závažným zdrojem problému pro psychický stav lidí a prožívání situace → prostředkuje osvobozování, uzdravení takových představ.

Umožní využít potenciál, který osobní vztah mezi člověkem a Bohem při hledání a nacházení smyslu celé kritické situace znamená a nabízí; lidé v trápení žádají o modlitbu (i když se sami označují za tzv. „nevěřící“) → zde ji může přislíbit i hned uskutečnit → může se tím zcela novým způsobem zhodnotit celá situace a poskytnout tak model nového chápání pro pozdější situace;

naplní přání o požehnání: tím ukáže, že druhému přeje dobro a dodá mu potřebné vědomí sebeúcty, ochrany a důvěry; pacient či jeho okolí si někdy přeje četbu z Bible: naplní; zájemcům pomůže s přechodovými rituály (např. rozloučení) či je zprostředkuje.

Spirituální péče a doprovázení naopak není
moralizování, poučování, získávání pro církve či náboženské společnosti; vnucování vlastního rozpoložení, světového názoru, prožívání a hodnocení situace; „poslední pomazání“ (i tak nesprávný, neexistující pojem v teologickém pojmosloví).

Poděkování  : 381 60 6168; 736 678 634 : kaplanstvi@nemta.cz
Děkuji Vám za čas, pozornost a případnou spolupráci.  Dr. René Milfait : ; :

Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Představení: spirituální/duchovní péče a doprovázení"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář