Moravsko-slezská oblast

Prezentace na téma: "Moravsko-slezská oblast"— Transkript prezentace:

1 Moravsko-slezská oblast
tvoří východní část Českého masivu Složena z kadomského fundamentu Variského zvrásněného pokryvu Předpolí variského orogénu v cyklu variském, Předpolí alpinského orogénu Západních Karpat v cyklu alpinském Je tedy vlastně antiformní strukturou k jihu vykliňující (na severu omezenou příčnými zlomy) zapadající na sz. pod allochtonní jednotky ČM (na jv. pod příkrovy vnějších Karpat)

2 Geologická mapa moravsko-slezské oblasti a přilehlých
jednotek ČM a Západních Karpat

3 Geologická mapa moravsko-slezské oblasti ČM

4 Geologická mapa styku západosudetské a moravsko-slezské oblasti (lugika a silezika)

5 Stavba moravsko-slezské oblasti
Tři strukturní patra: kadomské, které je tvořeno granitoidy kadomskými granitoidy (cca Ma starými) Paleopaleozoický varisky zvrásněný pokryv, který zahrnuje kambrium, silur (Stínavský) a devonsko-svrchnokarbonský cyklus, přecházející k východu do nezvrásněné svrchnokarbonské variské molasy (u nás sv. karbon v Polsku i perm) Nezvrásněný epivariský platformní pokryv – tvořen nezvrásněnými ploše uloženými jednotkami mesozoika, jura, známa z Mor. Krasu, okolí Brna, křída- jv. svahy Brunovistulika (skryta pod uloženinami karpatské předhlubně a flyšovými příkrovy, paleogén (dtto), neogén – karpatská předhlubeň a zálivy miocénního moře vybíhající daleko do Českého masivu.

6 Základní členění moravsko-slezské oblasti na dílčí jednotky
Silesikum Vkeprnická, desenská klenba, Jednotka brannné a červenohorského sedla Svinovsko-vranovské krystalinikum svratecká klenba dyjská klenba

7 Vymezení moravsko-slezské oblasti
Je to samostatný krustální segment – na v. a z. omezený suturami – variskou a alpinskou, na S a J příčnými zlomovými pásmy (krakovská zlomová zóna), zóna dunajských zlomů v oblasti Vídně, ) Na západě je tektonicky omezeno vůči moldanubiku a lugiku (moldanubickým, resp. Lugodanubickým nasunutím F. E. Suesse), které se projevuje celou řadou k západu zapadajících násunových linií v poměrně širokém pásmu na styku moldanubické a moravsko-slezské oblasti, moldanubické, morávní nasunutí v moraviku, nýznerovské, ramzovské nasunutí v lugiku a další struktury např. v drosendorfském tektonickém okně), tyto násuny maskují suturu po oceánské kůře mezi armorickými mikrokontinenty na západě a brunovistulikem na V.

8 Vymezení Na Východě se prudce sklání pod příkrovy Záp. Karpat, tvoří jejich autochtonní předpolí, pokračuje dle geofyzikálních podkladů až k bradlovému pásmu (které je povrchovým projevem tzv. magurské sutury mezi variským blokem Záp. Karpat a severoevropskou platformou (konsolidovanou v dřívějších cyklech kal. A variském). na severu je brunovistulikum odděleno sz. – jv. horizontálními posuny od malopolského masivu, který je brunovistuliku v kadomském a částečně i paleozoickém vývoji podobný (má souvislejší paleozoický pokryv) Jih- zóna v- z. až sv. – jz. zlomů v okolí Vídně, tekt. S východními Alpami

9 Vnitřní členění fundamentu moravsko-slezské oblasti
Varisky slabě přepracovaná kadomského fundamentu (Brunovistulikum) – na povrch vystupuje v dyjském, brněnském masivu, reliktech v hornomoravském úvalu, v podloží kulmu (kladecké fylity), slabě retrográdním ekvivalentem snad i část metagranitoidů desenské klenby v (parautochtonní pozici) – větší část skryta pod mladšími sedimenty Varisky silně přepracovaná část brunovistulika (moravikum, silezikum) – má rovněž kadomský protolit (cca Ma), okraj brunovistulického bloku, který byl podsunován pod lugodanubikum, při tom se deformoval a metamorfoval v průběhu variské subdukce gföhlského oceánu a následné kolize s lugodanubikem

10 Moravikum a Silezikum (varisky silně
Přepracovaný okraj kadomského brunovistulika Moravikum: Dyjská klenba Svratecká klenba Nectavské krystalinikum Svinovsko-vranovské krystalinikum Silezikum: Velkovrbenská klenba jednotka Branné keprnická klenba Desenská klenba Oskavská klenba

11 Paleogeografické postavení brunovistulika
Derivováno z perigondwanské oblasti, avšak z jiné části než zbytek ČM (součásti armorické skupiny teránů) Patrně z oblasti vých. části dnešní Afriky nebo z oblasti v blízkosti amazonského štítu (nebyla tedy součástí peri-Baltiky, jak také někteří autoři navrhovali, Oddělila se od Gondwany již během kambria a již v kambriu byla v blízkosti Baltiky (svědčí o tom příbuznost trilobitové a brachiopododové fauny (Sm-Nd data, spektrum stáří zirkonů nasvědčuje, že Brunovistulikum a Malopolský masiv mají podle Krönera blízko Amazonskému kratonu (zirkony, 2,6 >3 Ga, >2,5, 1,5 Ga, 1,2-1,37 Ga, 540 Ma, druhou pravděpodobnější možností je derivace z oblasti blízké nilskému kratonu). Detritické slídy převážně z kadomských granitoidů a metamorfitů, není znám přínos z Baltiky s výjimkou severní částí svatokřížských hor (Lysogorská jednotka)

12 Kadomský fundament brunovistulika
dyjský terán (blok) metabazitová zóna slavkovský terán (blok

13 Geologická mapa brunovistulika
Litostratigrafické schéma jednotek brunovistulika včetně zvrásněného Paleozoického pokryvu

14 Geologická mapa (odkytá) brunovistulika 580 Ma 725 Ma Ma

15 Geologická mapa dyjské klenby moravika

16 Geologická mapa brněnského masivu Dyjský terán – převážně granitoidy (zápaní část) Metabazitová zóna (diority, gabra, metavulkanity, bimodální Vých. Část – slavkovský terán Tonality, granodiority, drobnější Bazické až ultrabazické masivky

17

18 Geologická mapa Podloží flyšových Karpat Odkrytá na Pre-mesozoický podklad

19 Geologické řezy pokryvem
Brunovistulika v středomoravském a jihomoravském bloku

20 Varisky přepracovaný západní
okraj brunovistulika Moravikum Silezikum

21 Geolologická mapa a profily dyjskou klenbou moravika

22 Korelace litolotektonických jednotek dyjské a svratecké klenby

23 Geologická mapa miroslavské hrásti
(podle Dudka 1963) -jeden z dokladů přesunu moldanubika Přes moravikum

24 Metamorfóza v moraviku a brunovistuliku
Kadomská: spjatá s intruzemi granitoidů, charakter vysokoteplotní nízkotlaké, Variská – v kadomském fundamentu a většinou retrogrese v podmínkách fac. zel. břidlic (katakláza mylonitizace), (granitoidy i jejich plášť), dále k západu nabývají ortoruly charakteru metagranitů až ortorul (vyšší metamorfní postižení, stabilní ms, bt) V sedimentech inverzní metamorfóza v jednotlivých tektonických šupinách - stoupá od podloží do nadloží od fac. Zel. Břidlic až do amfibolitové facie v podloží moldanubika), její intenzita rozdílná v různých klenbách, např. devon v Jeseníkách je metamorfován až ve staurolitové zóně, zatímco ve svratecké a dyjské klenbě je ve facii zel. břidlic

25 Podmínky, za kterých docházelo k metamorfóze v jednotkách
Při východním okraji ČM (moldanubikum, moravikum)

26 Metamorfní podmínky a stáří metamorfní krystalizace
v jednotkách východního okraje ČM (moldanubikum, moravikum)

27 Strukturní mapa Styku Moldanubika a Dyjské klenby moravika

28 Geologická mapa svratecké klenby
Moravika Jaroš, Mísař 1976)

29 Litotektonické jednotky v oblasti svratecké klenby moravika
~ 600 Ma

30 Ar-Ar stáří parautochtonních a allochtonních jednotek v oblasti
Svratecké klenby moravika

31 Styk moravika svratecké klenby
se svrateckým krystalinikem a Poličským krystalinikem

32 Geologická mapa svinovsko-vranovského krystalinika ~ 600 Ma

33 Hlavní litotektonické jednotky na styku lugika a silezika

34 Strukturní profil Kontkatu lugika a silezika, Vnitřní stavba silezika SMK-staroměstské Krystalinikum JB - jednotka Branné KK- keprnická klenba DK- desenská klenba ZČS – zóna červeno- Horského sedla lugicum SMK JB ZČS kulm KK DK

35 ~400 Ma Litotektonické jednotky Na styku lugika a silezika ~341 Ma ~500 Ma

36 Geologická mapa Klenbových struktur Silezika Velkovrbenská Keprnická Desenská klenba Oskavská klenba

37 Lithotektonické schema
Jednotek na styku Lugika a silezika (s uvedením stáří protolitů ortorul a stáří chladnutí metamorfních slíd)

38 Schema vývoje východního okraje ČM v období variské orogeneze (Gayer et al.)

39 Varisky zvrásněný pokryv brunovistulika
Kambrium (jen z vrtů jv. od Brna) Silur (u Stínavy) – tektonický vztah k okolním horninám (devon, sp. karbon) Devon: začíná transgresí na rozhraní sp. až stř. devonu, plynule pokračuje sedimentace až do sp. karbonu Devon – vznik a diferenciace pánví na prekambrickém podkladu brunovistulika, sedimentace provázena vulkanismem – zonalita vulk. Od z. k Východu (od bazaltických k trachytickým členům) – suprasubdukční vulkanismus nebo riftový (dřívější interpretace) Metamorfóza devonu stoupá od V k Z, nejvyšší je v sileziku, nižší v moraviku, nematamorfován na brunovistuliku, ze sp. karbonu postiženo metamorfně andělskohorské s. (facie zel. břidlic), rozhraní šternbersko-hornobenešovské pásmo

40 Litostratigrafické schéma
fac. Vývojů moravského devonu

41 Schema hlavních Faciálních vývojů Moravského devonu (Chlupáč)

42 Idealizovaný západo-východní profil přes devonské pánve na Moravě

43 Spodnokarbonský vývoj variské předpolní pánve na Moravě
na hranici devonu a karbonu přechod od extenze do komprese (související s variskou kolizí brunovistulika a lugodanubika – Na předflyšové jednotky s karbonáty nebo hlubokovodní dev. Sedimenty nasedají mocné siliciklastické flyšové sledy (rozsah turnai – namur, uhlonosná molasa nastupuje během namuru – vnik nové dílčí deprese Sedimentace se stěhuje od z. k V- západojesenické synklinorium, východojesenické synklinorium, molasová pánev Hornoslezská, mocnosti ubývá směrem k východu, Totéž metamorfózy a deformace

44

45

46 Příčné geologické řezy Nízkým Jeseníkem (devon a kulm) předpolní pánve

47 Litostratigrafie sp. a sv. karbonu
Moravskoslezské oblasti (kulmská Přepolní pánev a uhlonosná molasa (variská předhlubeň hornoslezské Pánve)

48

49 Drahanský kulm

50 Litostratigrafické schema sp
Litostratigrafické schema sp. karbonu Drahanské vrchoviny (Drahanský kulm) Podle Dvořáka 1995)

51

52

53

54 Odkrytá geologická mapa
České části hornoslezské pánve

55 Platformní pokryv brunovistulika

56

57 Magmatismus v moravsko-slezské oblasti
Kadomský cyklus: Nejstarší horniny – ryolity z lomu Želešice 725 Ma, intrudují do metabazitů (žíly), metabazity tholeiitické – polštářové lávy – u Blanska, stáří neznámé, metabazitová zóna), dyjský a slavkovský terán spojeny v jeden blok během kadomské orogeneze, metabazitová zóna přestavuje tedy kadomskou suturu mezi oběma krustálními bloky Granitoidní horniny – CA horniny suprasubdukční provenience (cca Ma), Kadomská metamorfóza cca (? Ma) Pluton dyjský, brněnský, granitoidy v podloží flyše, relikty granitoidů vystupujících v hornomoravském úvalu. Varisky met. kadomské granitoidy (ortoruly, bítešská cca 600 Ma, keprnická, ortoruly desenské klenby (příp. oskavské), šuperský granodiorit (590 Ma) Kambro-ordovický (metagabra až metadolerity Moravských kopců (480 Ma) (je zastoupen jen velmi málo na rozdíl od armorických mikrokonntinentů) Devonský vulkanismus (CA – bazalty až trachyty), trend od bazaltů k alkalickým bazaltoandezitům až trachytům – (např. v šternbersko-hornobenešovském pásmu) – součást vrbenských a rejvízských vrstev, přechodního a pánevního vývoje devonu (stínavsko-chabičovského s.).

58 Magmatismus Spodnokarbonský – polohy tufů a tufitů v kulmských drobách – kyselý vulkanismus (340 Ma tuf v andělskohorském souvrství (u Krnova) Variský hlubinný magmatismus - plutonity Žulovský masív (ca 295 Ma), Pokryv – terciérní až kvartérní vulkanity (alkalické oliv. Bazalty u Bruntálu na pokračování bělského zlomu – Uhlířský vrch, Venušina sopka, Velký a Malý Roudný, zachyceny až v hornoslezské pánvi.