Daňová harmonizace v EU

Daňová harmonizace v EU
JUDr. Pavlína Vondráčková, Ph.D. PF UK, 2016

Obsah Daňový systém, pojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé Prvky daňově právního vztahu Evropská integrace, daňová harmonizace, obecné principy Vývoj harmonizačního úsilí v ES Harmonizace DPH Harmonizace přímých daní Judikatura ESD

1. Daňový systém, pojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé
soustava daní systém správy daní systém nástrojů, metod a postupů daňové správy v

Daňový systém, pojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé
Daň – platební povinnost poplatníka (FO n. PO), kterou stát stanoví zákonem k získání příjmů pro úhradu celospolečenských potřeb, tj. pro veřejný rozpočet, aniž přitom poskytuje zdaňovaným subjektům ekvivalentní protiplnění. Tato skutečnost se označuje jako nenávratnost daní. - dávka veřejná, nedobrovolná - dávka povinná, neekvivalentní - dávka vynutitelná, opakující se - dávka zákonná (čl. 4 LZPS – povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod) - předmětem je peněžité plnění

1. Daňový systém, pojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé
Poplatek – platební povinnost poplatníka stanovená zákonem, která se platí jako částečná úhrada nákladů spojených s činností státních orgánů nebo za oprávnění poskytovaná poplatníkovi. Jde zpravidla o platbu jednorázovou, za kterou je poskytováno protiplnění. Poplatky úkonové – předmětem zpoplatnění je úkon. Poplatky převodní – předmětem zpoplatnění je převod nebo přechod majetku.

Poplatky soudní a správní - podle toho, který orgán poplatky vybírá Poplatky obligatorní a fakultativní – podle toho, zda je musí příslušný orgán vybrat povinně nebo zda-li vybírání může přizpůsobit místním podmínkám a potřebám Poplatky místní a státní – podle toho, do jakého rozpočtu je výnos z poplatků určen

Poplatek – platba objektivizovaná – nebere ohled na poplatníka a jeho sociální postavení X Daň – platba subjektivizovaná – přihlíží k sociálnímu postavení poplatníka (např. u daně z příjmů k počtu vyživovaných dětí)

Rozdělení teoretické (v návrhu zákona o soustavě daní z r bylo vymezení daní přímých a nepřímých – následně vypuštěno) Z. č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní vymezoval do , která daň je považována za přímou a která za nepřímou (dnes jen vymezení přímých daní)

Daňový systém, pojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé Daně přímé
Daň přímá – daně, které postihují zdaňovaný příjem, majetek nebo úkony při jejich vzniku. Jsou ukládány přímo daňovému poplatníku - daně důchodového typu (daň z příjmů FO a PO) - daně majetkového typu (daň z nemovitých věcí, daň z nabytí nemovitých věcí) - silniční daň

Daňový systém, ojem daň a poplatek, rozdělení daní na přímé a nepřímé Daně nepřímé
Daň nepřímá – spojuje se s příjmem při jeho realizaci. Jsou to daně, které jsou uvalovány na spotřebu a které hradí výrobce nebo prodejce z objemu své produkce a prostřednictvím ceny je přenáší na jiný subjekt, tj. na odběratele a dále na konečného spotřebitele. Jsou zahrnuty v ceně výrobku nebo služeb a daňového poplatníka postihují nepřímo prostřednictvím plátce. DPH, spotřební daně, daň ze zemního plynu, z pevných paliv a elektřiny

2. Prvky daňově právního vztahu

Daňově právní vztah – obligace veřejnoprávní charakteru ze zákona Náležitosti (prvky daňové techniky) musí vymezit zákon, nikoli předpis nižší právní síly Základní prvky Vedlejší prvky subjekt daně sankce objekt daně sleva na dani základ daně snížení sazby daně sazba daně osvobození od daně splatnost daně minimální základ daně

Subjekt daně – ten, KDO daň platí (dříve upraven § 6 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní) – poplatník, plátce daně a právní nástupce fyzické či právnické osoby, která je jako daňový subjekt vymezena zákonem § 20 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád – daňový subjekt – osoba, kterou za daňový subjekt označuje zákon, jakož i osoba, kterou zákon označuje jako poplatníka nebo jako plátce daně. Poplatník – osoba, jejíž příjmy, majetek a úkony jsou přímo podrobeny dani Plátce – osoba, která pod vlastní majetkovou odpovědností vybranou daň od poplatníků nebo sraženou poplatníkům odvádí správci daně

Daňový ručitel – osoba druhotně zajišťující platební povinnost poplatníka. Ručení má charakter veřejnoprávní ze zákona. Zákonný ručitel se nemůže o zajištění daňové povinnosti rozhodnout sám jako v obchodněprávních a občanskoprávních vztazích (u daně z nabytí nemovitých věcí - § 41, u DPH - § 109). Dobrovolné ručení upravuje § 173 daňového řádu (správce daně může rozhodnout o přijetí ručení třetí osoby odlišné od daňového subjektu k zajištění jím neuhrazené daně na základě písemného prohlášení ručitele s úředně ověřeným podpisem). Právní nástupce FO n. PO – odpovídá do výše nabytého majetku

Objekt daně – CO je předmětem daně - určitá hospodářská skutečnost, na jejímž základě je možné uložit poplatníkovi daňovou povinnost (příjem, věc, úkon, majetek). Objekt daně rozhoduje o vzniku i o názvu daně (daň z příjmů, daň z nemovitých věcí apod.). Zanikne-li objekt daně, zanikne i daňová povinnost. Nejčastějším objektem daně je příjem, majetek nebo spotřeba. Dle objektu se daně rozlišují např. na důchodové, majetkové a spotřební.

Základ daně – z ČEHO se daň vybírá a za jakou dobu - v penězích nebo jinak stanovený daňový objekt, z něhož se daň vyměřuje. - daně valorické – daňový základ je vyjádřen v penězích, - daně specifické – daňový základ je vyjádřen v nepeněžních jednotkách - při stanovení základu daně je zohledňováno, za jakou dobu je daň vyměřována (kalendářní rok, hospodářský rok, k určitému datu u dani z nemovitosti – k 1.lednu zdaň. období)

Sazba daně – V JAKÉ VÝŠI se daň vybírá měřítko, podle nějž se z daňového základu stanoví daň. pevná sazba – je vyjádřena pevnou částkou (např. u daně z nemovitostí) poměrná sazba – je vyjádřena procentem, vyjadřuje poměr daně k daňovému základu. sazba lineární - z různého základu se bere stejné procento 1.000 Kč % 2.000 Kč % 3.000 Kč %

Sazba progresivní - progresivní vzestupná – s růstem základu daně se zvyšují i procenta - progresivní sestupná – s růstem základu daně se snižují i procenta vzestupná sestupná (degresivní) 1.000 Kč 10 % Kč 20 % 2.000 Kč 15 % Kč 15 % 3.000 Kč 20 % Kč %

progresivní klouzavá sazba daně se nezvyšuje při přechodu mezi jednotlivými pásmy ostře, ale pozvolně základ daně daň ze základu přev. od Kč do Kč % % % a více %

Splatnost daně – KDY se daň platí okamžik, se kterým právní předpis spojuje realizaci příslušné daňové povinnosti (stanovena k určitému dni nebo lhůtou) záloha – platební povinnost, kdy výše daně ještě není známa (vychází se z daňové povinnosti za předcházející období), zálohy denní, měsíční, čtvrtletní, pololetní splátka – rozložení již známé daňové povinnosti na několik plateb v průběhu zdaňovacího období

3. Evropská integrace, daňová harmonizace, obecné principy

EI - založena na smlouvách primárního práva

Daňová ustanovení v nejdůležitějších smlouvách ES Čl. 95 zákaz vládám uvalovat na dovážené výrobky jiné daně, nežli jsou uplatňovány na domácí výrobky Čl. 96 zákaz, aby v případě vývozu výrobků na území některého členského státu, bylo navrácení vnitrostátní daně vyšší, než vnitrostátní daně, kterým byly výrobky přímo nebo nepřímo podrobeny Čl. 97 omezoval nevýhody plynoucí z používání kaskádovité daně z obratu Čl. 98 zakazoval zvýhodnění vývozu výrobků do členských zemí formou úlev (tj. formou osvobození od daně a navrácení daní) a formou vyrovnávacích poplatků při dovozu z členských zemí na přímých daních Čl. 99 uložil Radě ministrů, aby na základě doporučení Komise a po konzultacích s EP přijala opatření pro harmonizaci legislativy vážící se k nepřímým daním v míře potřebné pro fungování jednotného trhu.

Daňová koordinace první krok ke sladěnosti daňových systémů mezinárodní postup vedoucí ke sblížení daňových systémů. Cílem je též zajistit výměnu dat daňových rezidentů jednotlivých států. Jde o vytváření bilaterárních či multilaterálních schémat zdanění. V rámci smluv jsou vydávána doporučení k novelizaci daňových zákonů, a to zejména v oblasti škodlivé daňové konkurence. Daňová koordinace nevede na rozdíl od daňové harmonizace k jednotnosti daňových systémů. Daňová koordinace zahrnuje mnohem širší oblasti v přizpůsobování než daňová harmonizace.

Typy daňové koordinace: Smluvní daňová koordinace Představuje smluvní vyjednávání států, při kterém se zavazují chovat určitým způsobem (odlišným, než jak by se chovaly, pokud by nebyly vázány smlouvou). Jde především o uzavírání bilaterálních smluv – mezinárodních smluv o zamezení dvojího zdanění či přijímání multilaterálních schémat zdanění. Smluvní úsilí států vyústilo v oblasti zamezení dvojího zdanění v přijetí modelové smlouvy OECD a OSN. Na poli EU lze za smluvní daňovou koordinaci považovat např. vytvoření Společných pravidel pro zdaňování korporací.

2. Spontánní daňová koordinace je jednostranná, nezahrnuje vyjednávání mezi státy a je zpravidla výsledkem daňové soutěže. Na poli EU lze za spontánní daňovou koordinaci považovat snižování nominálních národních sazeb daně z korporátních příjmů, a to především pod tlakem daňové konkurence. Daňová koordinace neprobíhá pouze v ES nebo v zónách volného obchodu, ale též v mezinárodních organizacích jako je OECD, OSN nebo MMF.

Daňová harmonizace – proces sbližování daňových soustav států na základě společných pravidel zúčastněných zemí. Může se týkat jak konstrukcí daní, tak i jejich administrativy (inkasa daně, daňové kontroly). Fáze (harmonizační proces nemusí nutné projít všemi fázemi) - výběr daně, kterou je nutné harmonizovat - harmonizace daňového základu - harmonizace daňové sazby

Úrovně daňové harmonizace Rozdílně daně ve všech zemích - harmonizace neexistuje (neexistují smlouvy o zamezení dvojího zdanění ani spolupráce na administrativní úrovni) - existuje tzv. mírná harmonizace (existují smlouvy o zamezení dvojího zdanění a spolupráce na administrativní úrovni)

II. Dílčí harmonizace - pro některé daně jsou užívána společná ustanovení a pro jiné ustanovení národního charakteru

Stejné daně ve všech zemích - rozdílné daňové základy (nominální harmonizace) - stejné daňové základy rozdílné daňové sazby = harmonizace základů daně stejné daňové sazby = celková harmonizace Celková harmonizace – je definována jako výsledek harmonizace strukturální (struktury daňového systému) a harmonizace daňových sazeb.

Cílem daňové harmonizace je docílit zavedení jednotného trhu a jeho hladké fungování. Členění z hlediska prostředků, jimiž lze dosáhnout jednotného trhu: Daňová harmonizace pozitivní proces přibližování národních daňových systémů států ES prostřednictvím implementace směrnic, nařízení a jiných legislativních nástrojů, jež využívá EK k prosazování harmonizace. Výsledkem má být zavedení stejných pravidel ve všech státech EU (problematické – vyžaduje jednomyslnost)

Daňová harmonizace negativní nemůže zajistit, aby by ve všech státech platila shodná pravidla, neboť nestanoví stejné postupy k dosažení harmonizace pro všechny členské státy. výsledkem činnosti ESD, kdy jsou v národních daňových systémech činěna opatření na základě daňové judikatury ESD, nikoli na základě směrnic či nařízení. Nejde o harmonizaci v pravém slova smyslu, neboť nevytváří stejná pravidla pro všechny členské státy – rozsudek ESD zavazuje jen určitý stát, kterému je nařízeno změnit daňové ustanovení. Rozsudky ESD se mohou stát precedenty pro komunitární právo. Např. rozsudek č. C-234/01 ve věci Gerritse ESD nařídil Německu, aby umožnilo i nerezidentům uplatňovat výdaje v případě, kdy daní příjmy srážkovou daní (neboť dochází k jejich diskriminaci oproti rezidentům). Tento rozsudek byl promítnut pouze do daňověprávních předpisů uplatňovaných v Německu a v Rakousku. Jiné státy uvedenou možnost uplatnění výdajů nezavedly.

Daňová harmonizace přímá k harmonizaci daňových ustanovení dochází přímo – prostřednictvím daňových směrnic Daňová harmonizace nepřímá daňová harmonizace je dosahována prostřednictvím jiných oblastí (např. změn v obchodním právu, harmonizace účetnictví – viz zavedení povinnosti účtovat dle IFRS se projeví harmonizací daňového základu u daně z příjmů PO)

Daňová harmonizace vertikální jde o harmonizace daňových systému určovaných různými stupni samosprávy (viz např. model v USA, kde by vertikální harmonizace představovala harmonizaci národních daňových systémů s federálním daňovým systémem) Daňová harmonizace horizontální harmonizace národních daňových systémů např. v rámci EU

Daňová harmonizace celková harmonizaci všech ustanovení daňového systému Daňová harmonizace dílčí jsou harmonizována vybraná, dílčí ustanovení, která způsobují bariéry ve fungování jednotného vnitřního trhu nebo deformují hospodářskou soutěž (příkl. harmonizace daní v rámci EU, kdy není cílem dosažení jednotné daňové soustavy, ale přiblížení a sladění jednotlivých daňových soustav).

Daňová harmonizace dle používaných metod Transpozice – do národního legislativního předpisu je formálně zapracován obsah záměru normy ES (bez okamžitého praktického účinku) Implementace - do národního legislativního předpisu je nejen formálně vložen záměr normy ES, ale je i vnitrostátně aplikován včetně vymáhání jeho účinnosti Komunitarizace vnitrostátního práva – znamená přímou náhradu národního legislativního předpisu právní normou ES

Aproximace daňových systémů – termín má vyjadřovat směr daňové spolupráce, kterým nemusí být v konečném cíli sladěnost daňových soustav členských zemí EU, ale pouze jejich přiblížení k sobě navzájem. Aproximace DS se používá, je-li neochota členských států k větší harmonizaci a snaha k využívání odlišnosti daňové legislativy s cílem přilákat zahraniční investice.

Teorie daňové konkurence daňová koordinace, příp. harmonizace musí mít své limity, jejichž překročení znamená neefektivnost celého systému, přílišné vládní zásahy do koordinace daňového systému jsou nežádoucí, přínosem je pouze „volná“ soutěž daňových systémů pro zvýšení ekonomických stimulů jednotlivých daní a úsporu veřejných rozpočtů.

Daňová kvóta – nejznámější a nejpoužívanější ukazatel daňového zatížení (vyjadřuje celkovou úroveň daňové zátěže v dané zemi), představuje poměr daňového inkasa veřejných rozpočtů k hrubému domácímu produktu (HDP – souhrn všeho zboží a služeb vyrobených v daném roce v ekonomice).

Členský stát EU Daňová kvóta v % Údaje k 2014 (dle Fiskálního výhledu ČR zpracovaného MF ČR) 2015/2016/2017 Belgie 44,1 Bulharsko 27,2 ČR 34,4 34,6 34,3/34,2/34,1 Dánsko 47,7 Estonsko 32,8 Finsko 43,4 Francie 43,9 Irsko 28,9 Itálie 42,5 Kypr 35,2 Litva 26,0 Lotyšsko 27,6 Lucembursko 37,2 Maďarsko 37,0 Malta 33,5 Německo 38,7 Nizozemsko 38,4 Polsko Portugalsko 33,2 Rakousko 42,0 Rumunsko 28,2 Řecko 32,4 Slovensko 28,5 Španělsko 31,4

Daňová kvóta dle rozpočtové skladby v ČR (v %)

4. Vývoj harmonizačního úsilí v ES

Snaha o daňovou harmonizaci již od 60. let minulého století Nejprve plánována nejen strukturální harmonizace, ale i harmonizace daňových sazeb; posléze, po částečném selhání implemantace harmonizačních opatření, bylo od této myšlenky upuštěno. O daňové harmonizaci se uvažuje pouze v úzké spojitosti s jednotným vnitřním trhem a jeho hladkým fungováním. Cílem je nikoli celková harmonizace, ale harmonizace dílčí – tzn. harmonizace ustanovení, jež brání hladkému fungování vnitřního trhu.

Faktory hovořící proti harmonizaci daní v ES Dochází k názorovým střetům, zda-li je vhodnější zachovat daňovou konkurenci (tj. situaci, kdy existují odlišné daňové systémy a odlišné daňové sazby, jejichž prostřednictvím se státy snaží přilákat do země investory) nebo se snažit o daňovou harmonizaci. Zdůrazňuje se potřeba zachovat maximální fiskální autonomii. V souvislosti s měnovou unií, kdy je role národních bank omezena (jejich pravomoci částečně převzala ECB), zbyly členským zemím k ovlivňování ekonomiky nástroje fiskální (daně a úroveň vládních výdajů). Jejich užívání by mělo být maximálně autonomní, aby státy měly možnost se vyrovnávat s ekonomickými šoky. Z tohoto hlediska by byla harmonizace nežádoucí, neboť by omezovala fiskální politiku jednotlivých států.

Daňové sazby odpovídají preferencím a specifikům jednotlivých členských států (např. vyšší DPH je uplatňována v Dánsku, Belgii či Španělsku), neboť výběr této daně tvoří podstatnou část příjmů SR. Daně není třeba harmonizovat uměle, neboť daňová konkurence může vést k tzv. spontánnímu harmonizačnímu efektu – ke snížení sazeb. Proti nutnosti celkové daňové harmonizace hovoří i zkušenosti z USA, kde je daňový systém tvořen daněmi federálními a národními. Zde se daňové systémy jednotlivých států liší a nedeformuje to nijak tržní prostředí.

Nutnost zachovat daňovou konkurenci – bez daňové soutěže by se vlády mohly chovat stejně jako monopol a uvalovat nadměrné daně (daňová konkurence vede k poklesu daňových sazeb). Nižší daně v rámci daňové konkurence nemusí nutně vést k poklesu výběru daně, naopak mohou vést ke zvýšení daňových základů.

Negativní stránky harmonizace: Harmonizace vede k vyšším daňovým sazbám (neexistuje-li konkurenční tlak, vlády stanoví vyšší daňové sazby – harmonizace nevytváří tlak na výdajové stránky SR) Harmonizace způsobuje pomalejší růst ekonomiky (vyšší daňové sazby odrazují zahraniční kapitál a snižují celkovou produktivitu práce)

Harmonizace nezabraňuje nadměrné expanzi ve veřejném sektoru Harmonizace zasahuje do národní suverenity členských států Harmonizace může výrazně ovlivnit příjmové stránky rozpočtů zemí (které aplikují vyšší sazby daně a u nichž výnos z harmonizované daně tvoří podstatnou část příjmů SR) Harmonizace představuje ztrátu fiskální autonomie členských zemí

Z právního hlediska je daňová harmonizace zakotvena již ve Smlouvě o Evropských společenstvích z roku 1957

Daňová politika je založena na těchto principech: daňová politika patří do samostatné působnosti členských států veškeré záležitosti v oblasti daní musí být schváleny jednomyslně všemi členskými státy v rámci Rady, což je zároveň brzdou rychlejší harmonizace cílem daňové harmonizace není vytvořit jednotný daňový systém, ale: harmonizovat daňové systémy členských států mezi sebou navzájem a sladit je s principy vnitřního trhu tak, aby nebránily nebo neomezovaly volný pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu, stabilizace daňových příjmů členských států, podpora zaměstnanosti

Primární prameny daňové harmonizace Kapitola 2 Smlouvy o EHS – Daňová ustanovení (čl. 90 – 95) podle čl. 93 Smlouvy se o otázkách daní rozhoduje jednomyslně (harmonizace nepřímých daní): „Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijme ustanovení k harmonizaci právních předpisů týkajících se daní z obratu, spotřebních daní a jiných nepřímých daní v rozsahu v jakém je tato harmonizace nezbytná pro vytvoření a fungování vnitřního trhu …“

podle čl. 94 Smlouvy (harmonizace přímých daní není zakotvena přímo v žádném článku, ale dovozuje se z čl. 94): „Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem a Hospodářským a sociálním výborem jednomyslně přijímá směrnice o sbližování právních a správních předpisů členských států, které mají přímý vliv na vytváření nebo fungování společného trhu.“. podle čl. 95 Smlouvy o EHS nesmí členské státy daňově diskriminovat zboží z jiné členského státu: „Členské státy nepodrobí přímo ani nepřímo výrobky jiných členských států jakémukoliv vyššímu vnitrostátnímu zdanění, než je to, jemuž jsou přímo nebo nepřímo podrobeny výrobky domácí. Členské státy nepodrobí dále výrobky jiných členských států vnitrostátnímu zdanění, které by poskytovalo nepřímou ochranu jiných výrobků. “

Fundamentální svobody ES čl. 12 Smlouvy o EHS upravuje zákaz diskriminace občanů EU: „…je zakázána jakákoliv diskriminace na základě státní příslušnosti.“ čl. 22 – 23 Smlouvy o EHS upravují volný pohyb zboží, který je založen na: „… zákazu vývozních a dovozních cel a všech poplatků s rovnocenným účinkem mezi členskými státy …“ čl. 39 – 42 Smlouvy o EHS upravují volný pohyb pracovních sil, který zahrnuje: „… odstranění jakékoliv diskriminace mezi pracovníky členských států na základě příslušnosti, pokud jde o zaměstnání, odměnu za práci a jiné pracovní podmínky.“ čl. 43 – 48 Smlouvy o EHS upravují právo usazování, které obsahuje zákaz: „… omezování při zřizování zastoupení, poboček nebo dceřiných společností státními příslušníky jednoho členského státu na území druhého členského státu.“ čl. 56 – 60 Smlouvy o EHS upravují volný pohyb kapitálu, který mj. zakazuje: „… všechna omezení pohybu kapitálu mezi členskými státy a mezi členskými státy a třetími zeměmi.“

Smlouva o fungování EU čl. 114 – obecná harmonizační klauzule pro harmonizaci právních předpisů (z této klauzule jsou vyjmuty daně, volný pohyb osob, práva a zájmy zaměstnanců) čl. 113 – klauzule pro harmonizaci nepřímých daní (v rozsahu nezbytném pro vytvoření a fungování vnitřního trhu a zabránění narušení hospodářské soutěže) čl. 115 – využívá se pro harmonizaci přímých daní (umožňuje přijímat opatření o sbližování právních a správních předpisů členských států, jež mají přímý vliv na vytváření anebo fungování vnitřního trhu.

Za účelem řešení aktuálních problémů v oblasti daňové harmonizace přijala Evropská rada v r tzv. daňový balíček, který představuje soubor opatření pro boj se škodlivou daňovou konkurencí. Snaží se redukovat nerovnosti panující ve zdanění, ale současně umožňuje členským státům provádět v daňových soustavách změny, jež napomáhají zaměstnanosti. Má 3 části: - tzv. smluvená pravidla pro zdaňování korporací - opatření k dosažení vyššího stupně aproximace systémů zdaňování příjmů z úspor - dohoda o odstranění srážkové daně z úrokových plateb a licenčních poplatků

5. Harmonizace DPH

5. Harmonizace DPH Vývoj harmonizace DPH
Snaha o harmonizaci daňových soustav od počátku velmi úzce souvisela s myšlenkou jednotného vnitřního trhu. Jeho vytvoření spočívalo zejména v odstranění bariér obchodu, jimiž byly rozdílné systémy nepřímého zdanění a rozdílné daňové sazby. Důvodem harmonizace DPH byla daň z obratu a její kumulativní vliv, který omezoval volný pohyb zboží (v každém výrobním či distribučním stupni bylo jako daň odvedeno určité procento z hodnoty produktu x DPH, kdy se sledují plnění na vstupu a výstupu, daň je uplatňována pouze na přidanou hodnotu). Kumulativní kaskádový systém daně z obratu způsobuje deformace tržního prostředí, neboť díky skutečnosti, že daňové zatížení roste přímo úměrně s délkou výrobního či distribučního řetězce, výrobci a distributoři raději vytváření integrace, neboť jejich prostřednictvím mohou ovlivnit výši daňového zatížení. Nedostatkem daně z obratu je její duplicitnost (obraty zdaněné u jednoho výrobce nebo obchodníka jsou částí ceny jiného, u nějž jsou opět podrobeny dani).

Daň z obratu Cena před zdaněním Daň 20 % Odvedená daň v Dřevařský podnik 500 Kč 100 Kč Pila 1.000 Kč 200 Kč Výrobce parket 1.500 Kč 300 Kč Velkoobchod 2.000 Kč 400 Kč Maloobchod 2.500 Kč

Cena před zdaněním Daň 20 % Výpočet Odvedená daň Dřevařský podnik 500 Kč 100 Kč Pila 1.000 Kč 200 Kč 200 – 100 = Výrobce parket 1.500 Kč 300 Kč 300 – 200 = Velkoobchod 2.000 Kč 400 Kč 400 – 300 = Maloobchod 2.500 Kč 500 – 400 =

Z předchozí tabulky vyplývá, že v systému DPH je daňové zatížení zcela nezávislé na délce výrobního či distribučního řetězce. DPH je z hlediska obchodu mezi členskými státy neutrální, protože zdaňuje jen přidanou hodnotu tím, že umožňuje odečíst od daňové povinnosti daň zaplacenou na vstupu. Cílem zavedení DPH bylo odbourání kumulativního účinku daní z obratu, který bránil mezinárodnímu obchodu.

Systém DPH zvolený pro harmonizaci nepřímého zdanění umožňuje dva principy zdaňování: Princip země určení Daň se vybere až v členském státě, ve kterém se nachází příjemce zdanitelného plnění. Z hlediska dodávajícího subjektu jde v této situaci o osvobozené plnění. Při použití tohoto principu se uplatní sazby platné v zemi spotřeby. 2. Princip země původu (tj. členského státu, odkud se zboží dodává nebo poskytuje), znamená, že DPH se vybere už v zemi, ze které se dodává či poskytuje zdaňovaná komodita. Při použití tohoto principu se uplatňují sazby platné pro zemi původu. Tento princip předpokládá jednotné daňové sazby, neboť jejich rozdíly mohou deformovat hospodářskou soutěž.

V první fázi harmonizačního procesu v ES se jednalo především o zavedení jednotného systému nepřímého zdanění, bez něhož by nebyl možný vznik společného trhu (na základě rozdílných systémů nepřímého zdanění by na vnitřních trzích jednotlivých zemí docházelo k deformacím hospodářské soutěže). K deformaci hospodářské soutěže by docházelo například v případě, pokud by země aplikující systém DPH dovážela zboží ze země aplikující kumulativní kaskádový systém daně z obratu. Při dovozu zboží z této země by nebylo možné určit přesnou výši daně (neboť ta záleží na počtu stupňů ve výrobním či distribučním řetězci, a proto dochází k porušení vnější daňové neutrality).

Harmonizace systémů nepřímého zdanění měla proběhnout ve 3 fázích: nahrazení vícestupňového kumulativního systému DzO systémem nekumulativním nahrazení nekumulativního systému DzO systémem DPH zrušení intrakomunitárních „daňových“ hranic

DPH byla zavedena do praxe v roce 1967 první směrnicí č. 67/227/EEC, která zavazovala členské země nahradit do stávající systém DzO jednotným systémem DPH. Druhá směrnice č. 67/228/EEC přesně definovala předmět daně (tj. prodej zboží a poskytování služeb na území členské země uskutečněné plátcem daně za úplatu a dovoz zboží. Druhá směrnice definovala místo plnění, plátce daně, prodej zboží a poskytování služeb a ponechala členským státům možnost stanovení, které výrobky a služby budou zařazeny do standardní sazby daně a které do zvýšené a snížené sazby daně. Byla omezena možnost aplikace nulové sazby daně. některé členské státy měly problémy se zavedením DPH, proto třetí směrnice č. 69/463/EEC prodloužila lhůtu pro splnění povinnosti zavést DPH do , čtvrtá směrnice č. 71/401/EEC a pátá směrnice č. 72/250/EEC prodloužily lhůtu pro Itálii do

5. Harmonizace DPH Přechod zemí na DPH
)

DPH byla harmonizována v roce 1977, a to tzv. šestou směrnicí (č. 77/388/EHS ze dne 17. května 1977 o harmonizaci právních předpisů členských států týkajících se daní z obratu), která se stala základem jednotného a komplexního systému uplatňování DPH ve všech členských státech. Tato směrnice stanovuje pravidla pro určování základu daně, teritoriální dosah, okruhy subjektů, sazby daně a další. touto směrnicí byl zaveden stejný vyměřovací základ DPH ve všech členských státech, a tudíž i stejný základ pro odvody části výnosu členských států z DPH do společného rozpočtu. DPH je od počátku založena na principu zdanění v zemi určení. princip zdanění v zemi určení má za následek přenášení daňového výnosu ze země, kde bylo zboží vyrobeno do země kde bylo spotřebováno

v roce 1987 byly učiněny první neúspěšné pokusy zavést do harmonizace DPH princip zdanění v zemi původu šestá směrnice byla podstatně změněna v letech 1991 a 1992 (např. směrnicí Rady 92/77/EHS ze dne ) – zrušení fiskálních hranic, stanovují se minimální sazby, v důsledku toho v letech od do byly: zrušeny daňové kontroly na vnitřních hranicích; na dodávky zboží mezi členskými státy již není uplatňováno clo ani daně; vzájemná zdanitelná plnění mezi členskými státy tak nejsou považována za dovoz a vývoz (intrakomunitární plnění) za dovoz a vývoz se považuje plnění ve vztahu k nečlenským státům

5. Harmonizace DPH Vývoj harmonizace DPH, RECAST
byla zavedena tzv. „přechodná ustanovení“, která představují kombinaci obou principů; pro fyzické osoby platí při jejich nákupech pro osobní potřebu princip zdanění v zemi původu, u podnikatelů i nadále platí princip zdanění v zemi určení „přechodná ustanovení“ mají být zcela nahrazena principem zdanění v zemi původu 41 novel 6. směrnice do konce roku 2006, stala se velmi nepřehlednou a komplikovanou. V roce 2006 rozhodla EK, že bude šestá směrnice přepracována a nahrazena novou směrnicí od účinná směrnice č. 2006/112/EC z o společném systému daně z přidané hodnoty (RECAST), konsolidované znění bez věcných změn, ruší první a šestou směrnici dále novelizována směrnicí č. 2006/138/EC, č. 2008/8/EC, č. 2008/9/EC prováděcí nařízení Rady č. 282/2011, kterým se stanoví prováděcí opatření ke směrnici 2006/112/ES o společném systému DPH

5. Harmonizace DPH DPH – územní působnost
území členských států mimo vybraná území jako ostrov Helgoland, oblast Büsingen v Německu, Grónsko, Livigno, Camipione d‘Italia, italské vody jezera Lugano

5. Harmonizace DPH DPH – předmět daně
Předmět DPH dodání zboží nebo poskytování služeb za úplatu v tuzemsku osobou povinnou k dani a dovoz zboží dodáním zboží se rozumí se rozumí převod práva nakládat se zbožím jako vlastník dodáním služby se rozumí vše co není dodáním zboží dovozem zboží se rozumí vstup zboží na území Společenství

5. Harmonizace DPH DPH – osoby povinné k dani
Osoba povinná k dani osoba, která na jakémkoli místě vykonává samostatně ekonomickou činnost, a to bez ohledu na účel a výsledky této činnosti (ekonomickou činností se rozumí veškerá činnost výrobců, obchodníků, osob poskytujících služby, včetně těžební činnosti, zemědělské výroby a výkonu svobodných a jiných povolání, využívání hmotného a nehmotného majetku atd.) za osobu povinnou k dani se považuje každá osoby, která příležitostně dodá nový dopravní prostředek mimo území členského státu, avšak na území Společenství provozuje samostatně nezávisle hospodářskou činnost za účelem získání pravidelného příjmu nezávislou ekonomickou činností není činnost zaměstnanců v rámci pracovního poměru členské státy mohou za osoby povinné k dani označit i osoby, které výše uvedené činnosti provádějí příležitostně, zejména pak ty co: dodávají stavby, či části staveb, před jejím obydlením a pozemky, na nichž tyto stavby stojí, dodávky stavebních pozemků státy, země, obce a jiné veřejnoprávní korporace nejsou osobami povinnými k dani, pokud vykonávají činnosti v rámci veřejné moci, ledaže by to vedlo k narušení hospodářské soutěže

5. Harmonizace DPH DPH – místo zdanitelného plnění
kombinace principu zdanění ve státě původu a ve státě určení u dodání zboží = místo, kde se zboží nachází v okamžiku dodání (není-li přepravováno); je-li zboží přepravováno tak místo, kde se nachází v době zahájení přepravy; jeli zboží montováno dodavatelem, tak místo montáže u dodání služeb = sídlo hospodářské činnosti poskytovatele služby, nebo jeho stálé provozovny, bydliště nebo místo trvalého pobytu, ze kterého poskytuje službu, s následujícími výjimkami: služby v souvislosti s pozemky (např. realitní makléři, soudní znalci) – místo pozemku přepravní služby – místo, kde se přeprava uskutečňuje s přihlédnutím k pokrytým vzdálenostem vedlejší přepravní služby, kulturní a umělecké a sportovní, vědecké služby atd. - místo, kde byla služby poskytnuta užívání movité věci – místo užívání dodání práv k nehmotným statkům, služby poradců, advokátů, auditorů, atd. – sídlo příjemce služby

5. Harmonizace DPH DPH – okamžik uskutečnění zdanitelného plnění
zdanitelné plnění = plnění, při kterém jsou naplněny předpoklady pro vznik povinnosti zaplatit daň okamžik uskutečnění zdanitelného plnění = dodání zboží, poskytnutí služby, dovoz zboží na území Společenství v případě zálohy vzniká daňová povinnost přijetím zálohy

5. Harmonizace DPH DPH – základ daně
u dodání zboží a poskytnutí služeb v tuzemsku: vše, co dodavatel získá za dodání zboží nebo poskytnutí služby nebo kupní cena zboží, nelze-li určit tak výrobní cena výše výdajů na poskytování služby obvyklá cena u dovozu zboží: cena, kterou má dovozce zaplatit cena obvyklá základ daně zahrnuje: daně, cla, dávky doplňkové výdaje (balení atd.) nezahrnuje skonta, slevy a rabaty

5. Harmonizace DPH DPH – sazby daně
Sazba DPH po úspěšné strukturální harmonizaci (úspěšném zavedení jednotného systému nepřímého zdanění) bylo třeba přistoupit ke druhému kroku – harmonizaci daňových sazeb. různé sazby DPH jsou překážkou přechodu na princip zdanění v místě původu harmonizace v oblasti daňových sazeb byla velmi složitá a narážela na následující problémy: - harmonizace sazeb je členskými státy chápána jako zásah do národní suverenity, - daňové sazby mohou být nástrojem fiskální politiky a jejich harmonizace nenechává prostor pro ovlivňování agregátní poptávky a nabídky, - harmonizace sazeb může výrazně ohrozit příjmové stránky rozpočtů v zemích, ve kterých výběr nepřímých daní tvoří podstatou část příjmů SR, - neochota EK právně vymáhat a zajistit implementaci směrnic do národních daňových systémů, - národní tradice, kterých se členské země vzdávají jen těžko.

EK přehodnotila postoj k harmonizaci DPH a na místo harmonizace přešla k úvahám o daňové aproximaci sazeb daní DPH. Jedním z argumentů pro odklon od daňové harmonizace sazeb DPH byl příklad USA (sazby daní se mezi sousedními státy liší až do výše 5 %, aniž to způsobuje tržní deformace). Mezi členskými státy existovaly rozdíly v tom, že byly uplatňovány nejen různé sazby daně, ale odlišnost byla i v počtu daňových sazeb (některé státy měly 1 sazbu, jiné i 3 sazby). Před EK stál tedy především úkol – stanovit a sjednotit počet sazeb DPH a stanovit hranice sazby DPH.

Směrnice č. 91/860/EEC z roku 1991 zrušila fiskální hranice mezi jednotlivými členskými státy a došlo k těmto změnám: nákup zboží realizovaný soukromými osobami se zdaňuje výhradně v zemi nákupu (zrušení režimu vrácení DPH osobám z jiných států ES), s výjimkou nákupu nového dopravního prostředku; systém exportu a importu v rámci ES byl nahrazen systémem tzv. interkomunitární akvizice (dodání zboží z jiného čl. státu plátci daně je obecně osvobozeno od daně, podobně pak i pořízení zboží z jiného členského státu od plátce daně podléhá dani s nárokem na odpočet) systém exportu a importu je nadále uplatňován pouze se třetími zeměmi.

S účinností od r zavedla směrnice č. 92/77/EEC minimální hranice – pro základní (standardní) sazbu minimum 15 % a pro sníženou sazbu 5 %. směrnice umožňuje členským státům zavedení až dvou snížených sazeb, nulová sazby a sazby nižší než 5 %, které uplatňovaly členské státy ke dni zavedení harmonizace sazeb, mohou být přechodně zachovány na dovoz zboží se použije stejná sazba jako kdyby se jednalo o dodání zboží v tuzemsku

Z následující tabulky vyplývá, že byla v oblasti základních sazeb DPH respektována po účinnosti směrnice č. 92/77/EEC v roce % minimální hranice základní sazby daně.

5. Harmonizace DPH Vývoj základních sazeb DPH

5. Harmonizace DPH Vývoj základních sazeb DPH
Stát Základní sazba DPH (%) Snížená sazba DPH (%) Belgie 21 6 / 12 Bulharsko 20 9 Česká republika 10 / 15 Dánsko 25 - Estonsko Finsko 24 10 / 14 Francie 2,1 / 5,5 / 10 Chorvatsko 5 / 13 Irsko 23 4,8 / 9 / 13,5 Itálie 22 4 / 10 Kypr 19 5 / 9 Litva Lotyšsko 12 Lucembursko 17 3 / 8 /14 Maďarsko 27 5 / 18 Malta 18 5 / 7 Německo 7 Nizozemsko 6 Polsko 5 / 8 Portugalsko 6 / 13 Rakousko 10 Rumunsko Řecko 6,5 / 13 Slovensko Slovinsko 9,5 Španělsko 4 / 10 Švédsko Velká Británie 5

Z následující tabulky vyplývá, že v oblasti minimální 5% hranice u snížené sazby DPH a i v počtu snížených sazeb DPH nebyla respektována pravidla stanovená ve směrnici č. 92/77/EEC v roce 1993

5. Harmonizace DPH Vývoj snížených sazeb DPH
- (NERUDOVÁ, D. Harmonizace daňových systémů zemí Evropské unie, 2. vydání. Praha : ASPI, 2008, str. 44)

K velkým prioritám EK v oblasti harmonizace nepřímých daní patřil přechod z principu země určení na princip země původu (tzn. že z vyváženého zboží se DPH neplatí – při vývozu je DPH vrácena – a zboží je zdaněno až v zemi konečné spotřeby. To však předpokládá zavedení jednotné daňové sazby, neboť v opačném případě by se stejné zboží prodávalo s různými sazbami DPH dle místa původu. Přechod ze země určení na princip země původu proto nebyl dosud učiněn.

5. Harmonizace DPH DPH – osvobození od daně
Osvobození od DPH členské státy osvobodí od daně v tuzemsku následující zdanitelná plnění: vybrané činnosti ve veřejném zájmu pojištění a zajištění pronájem pozemků dodání zboží určeného ke zdanitelnému plnění od daně osvobozeného poskytnutí a zprostředkování úvěru, atd.

5. Harmonizace DPH DPH – osvobození od daně
členské státy osvobodí od daně při dovozu následující zdanitelná plnění: konečný dovoz, které by bylo při dodání v tuzemsku osvobozeno od daně dovoz zboží v tranzitním režimu dovoz zboží v režimu dočasného použití, na které se vztahuje osvobození od cla konečný dovoz zboží, na které se vztahuje osvobození od cla zpětný dovoz zboží ve stavu v jakém bylo vyvezeno tou samou osobou, vztahuje-li se na něj osvobození od cla zpětný dovoz movité věci, která byla vyvezena tou samou osobou, pokud na něm byly provedeny práce v zahraničí a ty i zdaněny členské státy nemusí osvobození poskytnout, pokud by byly ohroženy soutěžní podmínky na vnitřním trhu

5. Harmonizace DPH DPH – odpočet daně
osoba povinná k dani je oprávněná odečíst od své daňové povinnosti: DPH odvedenou nebo splatnou osobě povinné k dani v tuzemsku DPH odvedenou nebo splatnou na dovezené zboží nárok na odpočet vzniká okamžikem vzniku daňové povinnosti odpočet DPH lze uplatnit jen za předpokladu, že zboží nebo služba je použita ke zdanitelnému plnění podmínkou uplatnění nároku na odpočet je, že osoba povinná k dani má fakturu nebo doklad o dovozu, které ji označuje jako příjemce nebo dovozce, z níž vyplývá daň, nebo údaje umožňující její výpočet, a která splňuje další formality stanovené členskými státy

5. Harmonizace DPH DPH – daňový dlužník
daňovým dlužníkem může být: každá osoba, která vyúčtuje DPH na faktuře nebo obdobném dokladu při dovozu je daňovým dlužníkem osoba určená členským státem, do něhož je zboží dováženo osoba povinná k dani usazená v zahraničí uskutečňující zdanitelná plnění v tuzemsku povinnosti daňových dlužníků: provádět samo-vyměření daně oznámit zahájení, změnu nebo ukončení své činnosti příslušnému úřadu členského státu vést účetnictví, které umožní prověřit uplatnění DPH

5. Harmonizace DPH DPH – zvláštní režimy
nesmí vést ke snížení daně, ale jen ke zjednodušení výběru členské státy mohou upravit zvláštní režimy pro „malé podniky“: např. daňové paušály, osvobození od daně u osob povinných k dani s ročním obratem nepřesahujícím stanovenou výši (5.000 EUR), odstupňované daňové úlevy nové členské státy mají limit ročního obratu od EUR/Polsko, po EUR/Malta, ČR EUR členské státy mohou stanovit zvláštní režim daňového paušálu pro zemědělce: zemědělci odvádí jen tzv. daňovou náhradu, která se určí součinem jejich obratu a sazby paušální náhrady; tito zemědělci si nemohou uplatnit odpočet daně na vstupu

5. Harmonizace DPH DPH – zvláštní režimy
zvláštní režim platí pro cestovní kanceláře, které vlastním jménem poskytují služby v souvislosti s cestou, přitom mohou svěřit plnění svého závazku částečně jiné osobě (nejsou-li jen zprostředkovatelé) zvláštní režim platí rovněž pro použité předměty, umělecké předměty, sbírky a starožitnosti zvláštní režim platí pro dodávky zlata zvláštní režim platí rovněž pro osoby povinné k dani neusazené na území Společenství, které poskytují elektronické služby osobám nepovinným k dani v tuzemsku

5. Harmonizace DPH DPH – odchylná opatření
členský stát může přijmout odchylná opatření ke zjednodušení výběru daně, nebo k zamezení obcházení daně návrh opatření se předkládá Komisi, která jej se svým stanoviskem předloží Radě, a ta o něm definitivně rozhodne

6. Harmonizace přímých daní

Zpočátku se strukturální harmonizace přímých daní jevila mnohem jednodušší než u daní nepřímých, neboť ve většině členských zemí s výjimkou Itálie byly odděleně uplatňovány daň z osobních příjmů a daň z korporací. Ukázalo se však, že ačkoli jsou národní systémy přímého zdanění ve struktuře velmi podobné, uvnitř skrývají velké odlišnosti např. v rozdílných účetních systémech, metodách konstrukce daňových základů, ve formách zdanění, v nezdanitelných částkách, ve zdaňovacích obdobích, v definicích poplatníků daně předmětu daně apod., ale též v neochotě členských států k další harmonizaci, kterou považují za zásah do suverénních záležitostí. Přímé daně nejsou v rámci EU celkově harmonizovány jako daně nepřímé Harmonizaci daní ani výslovně nepřepokládá Smlouva o založení EHS

s ohledem na princip subsidiarity jsou přímé daně vnitřní věcí členských států národní úpravy přímých daní však nesmí být překážkou volného pohybu zboží, služeb, osob a kapitálu důchodová daň se dle daňové teorie rozděluje na osobní důchodovou a korporátní (daň ze zisku firem) pro potřeby zjištění celkového zatížení přímými daněmi se do analýz zahrnuje i platba sociálního pojištění

6. Harmonizace přímých daní Základní charakteristika přímých daní v EU
Členský stát EU Osobní důchodová daň (sazba) (počet sazeb) Korporátní daň (nominální sazba) k Belgie 50 % 5 33,99 % Bulharsko 10 % 1 ČR 15 % 19 % Dánsko 51,7 % 6 25 % Estonsko 21 % 2,6,6 % Finsko 31,75 % 24,5 % Francie 45 % 33,3 % Irsko 41 % 2 12,5 % Itálie 43 % 27,5 % Kypr 35 % Litva Lotyšsko 24 % Lucembursko 40 % 19 Maďarsko 16 % Malta 4 Německo Nizozemsko 52 % 20 % Polsko 32 % 3 Portugalsko 48 % Rakousko Rumunsko Řecko 42 % 26 % Slovensko 23 % Španělsko 30 %

snaha harmonizovat zdanění korporací, neboť korporátní daň ovlivňuje podnikání na jednotném trhu, vyzněla neúspěšně, neboť členské státy považuji harmonizaci přímých daní za omezení fiskální suverenity; všechna opatření týkající se přímých daní musí být jednomyslně schválena Radou; harmonizační opatření musí být prosazeno ve formě směrnice, jejíž přijetí vyžaduje jednomyslnost všech členských států (neprůchodné) cílem je harmonizovat daňové základy a ne sazby (cílem je pouze strukturální harmonizace). V případě sjednocení daňových základů již v podstatě není nutné daňové sazby harmonizovat. Jsou-li základy daně jednotně definovány, neexistuje rozdíl mezi nominální a efektivní sazbou daně.

6. Harmonizace přímých daní Zdanění koncernových zisků
První směrnice č. 90/434/EEC z , o fúzích, upravuje odklad daňové povinnosti vyplývající z kapitálových výnosů při fúzi, rozdělení společnosti, převod aktiv a přeshraniční výměnu akcií v rámci ES. Směrnice stanoví, že: - fúze ani rozdělení nemá za následek zdanění kapitálových zisků, vypočtených jako rozdíl mezi skutečnou hodnotou převáděných aktiv a pasiv a jejich hodnotou pro daňové účely - řádně vytvořené opravné položky a rezervy mohou být převedeny na stálou provozovnu přijímající společnosti, jež se nachází ve státě převádějící společnosti - pokud drží přijímající společnost podíl na ZK převádějící společnosti vyšší než 25 %, žádné zisky přijímající společnosti vyplývající ze zrušení jejího podílu nepodléhají zdanění apod. Cílem směrnice je zabránit zdanění zisku, který při fúzi může vzniknout z rozdílu mezi hodnotou převáděných aktiv a pasiv a jejich účetní hodnotou.

6. Harmonizace přímých daní Zdanění koncernových zisků
Směrnice Rady č. 90/435/1990/EEC ze dne 23. července 1990, o společném systému zdanění mateřských a dceřiných společností z různých členských států: upravuje systém zdanění skupin společností, které působí v národním měřítku a společností, které působí v rámci celé EU. Směrnice byla novelizována směrnicí č. 2003/123/ES a v roce 2011 byla zrušena a nahrazena směrnicí č. 2011/96/EU. Hl. cíle: - zaručit, že členský stát mateřské společnosti nezdaní příjmy dceřiné společnosti sídlící v jiném členském státě, anebo pokud příjmy zdaní, umožní mateřské společnosti od základu daně odečíst daň z příjmů zaplacenou dceřinou společností v jiné členské zemi - vyloučit rozdělení zisku po zdanění dceřiné společnosti ze srážkové daně společnosti.

6. Harmonizace přímých daní Úroky a licenční poplatky
Směrnice Rady č. 2003/49/EHS ze dne 3. června 2003, o společné úpravě daní z plateb úroků a licenčních poplatků mezi spojenými podniky různých členských států: před přijetím směrnice musely být úroky a licenční poplatky zdaňovány srážkovou daní ve státě zdroje platby a i v přijímajícím státě, odstranila srážkovou daň a daň z úroků a licenčních poplatků mezi propojenými osobami, pokud jsou tyto vypláceny přes hranice jednotlivých členských států (propojenými osobami jsou osoby, kdy jedna z nich se podílí na řízení, kontrole nebo kapitálu druhé, ať již přímo či nepřímo) vztahuje se na společnosti, které jsou poplatníky daně z příjmu korporací v EU, rezidenty v členských zemích EU, explicitně vyjmenovány v dodatku ke směrnici úroky jsou veškeré příjmy z pohledávek všeho druhu, mimo úroky z prodlení, licenční poplatky – úplata za užívání autorských práv, patentů, obchodní známky, vzorů, modelů, plánů, know-how, licenční poplatky a úroky jsou tak osvobozené od srážkové daně ve státě původu, je-li příjemcem společnost/nebo stálá provozovna v jiném členském státě

6. Harmonizace přímých daní Zdanění příjmů z úspor fyzických osob
Směrnice Rady č. 2003/48/EC, o zdanění příjmů z úspor ve formě plateb úrokového charakteru: vztahuje se na úrokové příjmy fyzických osob, které jsou daňovými rezidenty jiných členských zemí EU osoba vyplácející tyto úrokové příjmy (tzv. platební zprostředkovat) má povinnost informovat příslušný národní úřad o úrokových platbách ve prospěch osoby z jiného členského státu. Platební zprostředkovatel informuje národní úřad souhrnně, alespoň 1 ročně a hlášení musí obsahovat identifikaci osoby, jíž je příjem vyplácen a výši úrokového příjmu.

7. Judikatura ESD

7. Judikatura ESD Případ Schumacker č. C-279/93
daň z příjmů fyzických osob porušení čl. 39 Smlouvy o EHS – volný pohyb pracovních sil jestli nerezident má v členském státě většinu svých příjmů, musí s ním být nakládáno jako s rezidentem Případ Vestergaard č. C-55/98 porušení čl. 49 Smlouvy o EHS – volný pohyb služeb daňově musí být stejně posuzováno nakoupení služeb domácích i zahraničních

7. Judikatura ESD Případ Gerritse č. C-234/01
daň z příjmů fyzických osob porušení čl. 49 Smlouvy o EHS – volný pohyb služeb rezidenti a nerezidentni musí mít stejná pravidla pro uplatnění daňových výdajů Případ Saint-Gobain č. C-307/97 daň z příjmů právnických osob porušení čl. 43 a 48 Smlouvy o EHS – svoboda usazování s provozovnou nerezidenta musí být nakládáno jako s rezidentem

7. Judikatura ESD Případ Lankhorst-Hohorst GmbH č. C-324/00
daň z příjmů právnických osob porušení čl. 43 a 48 Smlouvy o EHS – svoboda usazování posuzování úrokové platby dceřiných společností nesmí ovlivněno sídlem mateřské společnosti Případ Marks&Spencer č. C-446/03 ztrátu dceřiných společností nelze vyloučit ze zápočtu pokud dceřiná společnost vyčerpala možnosti zohlednění daňové ztráty a do budoucna není možné (zejména při prodeji dcery)

Závěr Děkuji za pozornost

Daňová harmonizace v EU

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Daňová harmonizace v EU"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář

Přihlásit se

Přihlásit se přes sociální síť:

Daňová harmonizace v EU

Podobné prezentace

Prezentace na téma: "Daňová harmonizace v EU"— Transkript prezentace:

Podobné prezentace

O projektu

Kontaktní formulář