Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilAdéla Pavlíková
3
Složitým problémem pro člověka vždy byla a dodnes je nutnost vyrovnat se se smrtí svých bližních. S tímto jevem se přirozeně setkáváme i v archeologii. Pohřeb je ceremoniál posledního rozloučení se zemřelým člověkem, obvykle spojený s uložením ostatků zesnulého, nejčastěji pohřbením do země nebo spálením. Pohřební obřady patří k nejstarším známkám lidské kultury a téměř vždy vyjadřovaly nějakou formu představy o posmrtném životě. Moderní společnosti na takové představy masově rezignují a pohřební obřad je tak často setkáním přátel zemřelého a nanejvýš symbolickým rozloučením.
4
Důvodů, proč naši předkové začali své zemřelé pohřbívat, je v literatuře uváděno velké množství a z nich nejčastěji: strach člověka ze smrti a tedy i strach z mrtvých, který vedl k odstraňování mrtvých ze společnosti živých pietní vztah k zemřelým, který se člověk odlišuje od ostatních tvorů, protože lidé jako jediní své zemřelé pohřbívají. hygienické důvody, které měly zabránit při úmrtí většího množství lidí vzniku nakažlivých chorob.
5
Nejstarší a starý paleolit nemáme archeologické prameny, které by dokazovaly ritualizované pohřbívání, avšak předpokládáme existenci představ o posmrtném životě kosti se zachovaly jen náhodně, např. překrytím sedimentů, nacházejí se spíše jen fragmenty Střední paleolit objevují se náznaky pohřbívání, např. uložení těla na boku či nálezy milodarů, avšak existují spory, zda šlo skutečně o záměr
6
Lebka nalezená v Tešik-Taši - Uzbekistán V roce 1938 ostatky rituálního pohřbu osmi až deseti-letého neandrtálského dítěte. Nález byl starý okolo 70 000 let a skládal se z téměř úplné kostry dítěte ležící na boku v kruhu ulámaných rohů zvířat. 1)
7
Mladý paleolit objevují se početnější doklady pohřbívání mrtvých a představ o posmrtném životě naprostá většina pohřbů té doby jsou pohřby kostrové, což zřejmě souvisí s představou í posmrtného života jako pouhého pokračování života pozemského v některých nálezech ze sklonku mladého či pozdního paleolitu spatřují někteří vědci první doklady spalování mrtvých první spalování mrtvých mohlo souviset se strachem z mrtvého a se snahou jej zničit
8
Dolní Věstonice Zde byl roku 1986 unikátní trojhrob starý asi 27 000 let. Šlo pohřeb tří lidí ve věku kolem 20 let, jejich hlavy jsou posypány okrovým barvivem, to se objevuje i v pánevní oblasti prostředního jedince. Dva mrtví byli muži, prostřední kostra je pravděpodobně ženská. V hrobě byla nalezena i tyč ve zvláštní poloze vůči tělům mrtvých. Nezvyklé uspořádání těl vede k mnoha spekulacím, žádná hypotéza však není podložená. N Nejznámější spekulace: Žena mohla zemřít při těžkém porodu. Jeden z mužů byl snad jejím manželem a druhý mohl být například šamanem-léčitelem. Ten nešťastnic zřejmě nedokázal zachránit, nebo byl přímo podezřelý z její smrti, a musel ji tak nedobrovolně následovat do záhrobí. Jde o kostru, jejíž obličej byl zakryt maskou. Zbývá ale vysvětlit, proč by musel zemřít i partner ženy. V tom případě by tato žena musela mít velmi významné postavení.
9
Trojhrob z Dolních Věstonic 3)
10
Dolní Věstonice hrob muže ve skrčené poloze, okrové barvivo v oblasti bederní a v oblasti hlavy, u těla byly nalezeny čtyři provrtané špičáky z lišky Brno, Francouzská ulice pohřby v této době obvykle neměly výraznější milodary, výjimku tvoří hrob „kouzelníka“, který byl vybaven mnoha neobvyklými předměty - např. figurkou muže vyřezané z mamutoviny, kamenný kotouč s otvorem, zvířecími kostmi atd.
11
tělo uložené v rituální poloze (poloha na boku, ve skrčené poloze – snad napodobení polohy plodu v matčině těle) milodary barvivo 2)
12
Převažujícím způsobem pohřbívání jsou zpočátku pohřby kostrové (u nás např. lid s keramikou volutovou: typické je užití okrového barviva v oblasti hlavy či obecně v horní polovině těla typickým milodarem jsou keramické nádoby umístěné nejčastěji u hlavy objevují se kamenné nástroje - typické pro mužské hroby, které jsou na milodary celkově bohatší mohou objevit šperky lidé byli pohřbíváni v oblečení
13
tyto nejstarší žárové hroby nejsou však jednotného rázu. V některých jsou spálené kosti roztroušeny v hrobové jámě, jindy jsou soustředěny na hromádce nebo vloženy do malé podzemní jamky teprve kolem vlastního pohřbu jsou rozestaveny milodary (obětiny), především hliněné nádoby, obsahující původně potravu pro nebožtíka někdy jsou u pohřbu položeny i nespálené zvířecí kosti, zřejmě to zbytky masa, které nebožtík dostal do hrobu pro život na onom světě
14
V Německu se však již i u lidu s volutovou keramikou začíná objevovat žárový pohřební ritus k nám se dostává s lidem kultury vypíchané keramiky (přicházejícím právě ze západu), u něhož vedle sebe existují oba dva rity V jiných hrobech – těch je ovšem méně –jsou však spálené kůstky mrtvého uloženy v hliněné nádobě, která se tak stává popelnicí. Tyto první popelnice se neliší svým zjevem nijak od ostatních nádob, které nalézáme v hrobech a sídlištích tohoto lidu. Popelnice stojí opět v podzemní hrobové jámě, samy nebo obklopené ostatními hrobovými nádobami.
15
Zřídka jsou spálené kosti mrtvého u lidu s keramikou vypíchanou uloženy v hliněné nádobě, která se tak stává popelnicí. Tyto první popelnice se nijak neliší svým vzhledem od ostatních nádob, které nalézáme v hrobech a sídlištích tohoto lidu. Popelnice stojí opět v podzemní hrobové jámě - samy nebo obklopené ostatními hrobovými nádobami.
16
AUTOR NEUVEDEN.. Pohřeb [online]. [cit. 18.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Poh%C5%99eb http://www.pohrebnictvi.eu PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku. Praha: SPN, 1989. AUTOR NEUVEDEN.. Pohřební ritus [online]. [cit. 18.5.2013]. Dostupný na WWW: http://uhm- prednasky.fpf.slu.cz/index.php?page=pohrebni-ritus 1) KOZLOVSKIY, Stanislav. Wikipedia.org [online]. [cit. 18.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Skull_of_Teshik-Tash_Boy.jpg 2) MANDELOVÁ, Helena. Pravěk Starověk: Dějepisné atlasy pro zákaldní školy a víceletá gymnázia. Praha: Kartografie, 1995, s.12. ISBN 80-7011-340-5. 3) MANDELOVÁ, Helena. Pravěk Starověk: Dějepisné atlasy pro zákaldní školy a víceletá gymnázia. Praha: Kartografie, 1995, s.13. ISBN 80-7011-340-5.
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.