Případ Dr. Lewisona (Prog. Clin. Biol. Res. 12, 47-53, 1977)  V roce 1977 publikoval Dr. Lewison z Johns Hopkins University v USA případ pacientky, která.

Prezentace na téma: "Případ Dr. Lewisona (Prog. Clin. Biol. Res. 12, 47-53, 1977)  V roce 1977 publikoval Dr. Lewison z Johns Hopkins University v USA případ pacientky, která."— Transkript prezentace:

1 Případ Dr. Lewisona (Prog. Clin. Biol. Res. 12, 47-53, 1977)  V roce 1977 publikoval Dr. Lewison z Johns Hopkins University v USA případ pacientky, která měla metastazující rakovinu prsu a stala se alkoholičkou. Mezi lety 1961-1971 se léčila z alkoholismu antabusem a její nádory vymizely. V roce 1971 zemřela nikoli na rakovinu, ale v důsledku pádu z okna v těžké opilosti.  „However, in 1961 she became a severe alcoholic and it was necessary to discontinue all hormone therapy and antabuse (Disulfiram) was started. Over the next 10 years--from 1961 to 1971--complete resolution of all bone lesions in the spine, skull, pelvis and ribs gradually occured and the patient remained clinically free of cancer with no further hormone therapy, chemotherapy, or radiation therapy. Frequent psychiatric care was required and she remained on and off Antabuse therapy for her continued drinking problem. She died in 1971 when she accidentally fell from a third floor window. The coroner's report showed a high blood alcohol level and residual nests of metastatic carcinoma in the bone marrow.“

2 Případ z Utahu (Mol. Cancer Ther. 3, 1049-1060, 2004)  V roce 2004 publikovali vědci z Utahu případ pacientky s metastází melanomu v játrech, která zmizela po několika měsících užívání kombinace disulfiramu se zinkem. Dnes se ale ví, že účinná látka vzniká kombinací s mědí (sloučenina se zinkem v těle ani nevzniká, disulfiram reaguje naopak s mědí, která je v těle přirozeně přítomna).

3 Klinický test ditiocarbu (Biotherapy 6, 9- 13, 1993)  V roce 1993 skupina francouzských vědců publikovala klinický test II. fáze, v němž použila látku ditiocarb. Tato látka vzniká v těle po požití antabusu. Používali ovšem velmi nízké dávky (pro srovnání: 700 mg týdně vs. běžná dávka antabusu je 250-500 mg denně).  Rozdělili 64 žen, operovaných s vysoce rizikovou, ale dosud nemetastazující, rakovinou prsu na dvě stejné skupiny. Jedna brala běžnou chemoterapii + placebo, druhá běžnou chemoterapii + ditiocarb. Léčba trvala 9 měsíců. Po 5 letech v první skupině žilo 55% pacientek, zatímco v druhé 81% pacientek.  Lze očekávat, že při vyšších dávkách a delší léčbě by byl efekt ještě silnější. Naše hypotéza je taková, že aktivní látka (která vzniká v těle reakcí ditiocarbu s mědí, viz následující obrázek) dokázala i při tak nízkých dávkách ditiocarbu po 9 měsících zlikvidovat mikrometastáze u některých pacientek.

4 Klinický test disulfiramu (Oncologist 20, 366-367, 2015)  V roce 2015 byly publikovány výsledky izraelské klinické studie, kdy bylo 40 pacientů s metastazující rakovinou plic rozděleno do dvou stejných skupin. Jedna brala jenom klasickou chemoterapii, druhá klasickou chemoterapii + disulfiram (pouze 120 mg denně). Pacienti v druhé skupině žili v průměru o tři měsíce déle a – což je zejména významné – dva z nich přežili dlouhodobě. Obrázek ukazuje, že do 2 let všichni pacienti v první skupině zemřeli.