Výuka dějepisu v našich zemích Přednáška č. 2 ZS AR 2014/2015.

Prezentace na téma: "Výuka dějepisu v našich zemích Přednáška č. 2 ZS AR 2014/2015."— Transkript prezentace:

1 Výuka dějepisu v našich zemích Přednáška č. 2 ZS AR 2014/2015

2 Výuku D ovlivňuje: názory na vzdělání aktuální vývoj společnosti ↓ poučení z minulosti i formování loajálních občanů

3 Počátky školní výuky dějepisu Petr Codicillus z Tulechova Řád školám městským v Čechách a na Moravě (1586) D se učil spolu s hudbou, slohem a etikou ve 4. třídě partikulárních škol Učební materiály: Historické kalendáře D. A. z Veleslavína Výtah z knihy J. Sleidena De quatuor summis Imperiis libri tres

4 Komenské názor na výuku dějepisu: učen jako samostatný předmět počátky výuky již ve škole mateřské( žáci ve věku 6 – 12 let) na gymnáziu učen po celých šest let studia. Dějepis zařazen i do studijních plánů jezuitských a piaristických škol ( 16. – 18. století).

5 Výuka dějepisu po tereziánských reformách Všeobecný školní řád - 6. 12. 1774 Studijní řád pro gymnázia - 1775 Obsah výuky: 1.triviální školy - biblická dějeprava 2.hlavní školy a normální školy - D + Z se učí společně, kromě BD antika a „historie domu habsburského“ 3.totéž i gymnázia

6 Učebnice Aleš Pařízek Versuch einer Geschichte Böhmens für den Bürger…( 1. vydání 1781) Vycházel z Hájka, Balbína, Beckovského. 2. příručka Geschichte der studierenden Jugend in den K.K. Staaten Učebnice nejsou až do poloviny 19. století příliš rozšířeny.

7 Výuka D v 1. polovině 19. století roztříštěnost neexistují jednotné učební plány neexistují osnovy začínají se vyučovat i národní dějiny

8 Exner- Bonitzova reforma (1849) Osmitřídní gymnázia – nižší - vyšší Hasnerův zákon (1869): osmiletá školní docházka obecné, měšťanské školy gymnázia, reálky dějepis vyučován na všech typech a stupních škol stanoveny učební plány, rámcové osnovy

9 Dějepisné učebnice (1860 – 1914) Antonín Gindely Dějepis pro školy obecné a měšťanské ( i učebnici pro střední školy) Vácslav Vladivoj Tomek Děje mocnářství rakouského Novější dějiny Rakouska Jan Lepař ( i autor učebnic) – autor již zmíněné 1. české metodiky dějepisu O methodách dějepisného učení Metodikou DV se zabývali i Josef Sokol, Josef Kovaříček, od počátku 20. století pak Eduard Štorch

10 Marchetova reforma (od šk. r. 1908/1909 ) ovlivnila výuku D na gymnáziích D se odděluje od Z D učen na nižším gymnáziu od sekundy 2 hod/týden, na vyšším gymnáziu dle typu 3 – 4 hod/týden Nové učebnice Hýbl (Dobiáš), Bidlo, Šusta Všeobecný dějepis pro vyšší třídy škol středních ( používána do roku 1948) Josef Pekař Dějiny naší říše - po roce 1918 přepracována - Dějiny Československé

11 Počátek 20. století – pokusy o reformu D Eduard Štorch výuka D –musí odpovídat schopnostem a možnostem žáků, je třeba vnímat dítě jako individualitu, dítě se má samo podílet na svém učení 1.ŠV – prostředek a opora mravního, tělesného a společenského rozvoje dítěte 2.ŠV musí být svobodná a vést žáky k demokracii a občanství 3.ŠV nesmí být odloučena od potřeb všedního života Učení se hrou a tvořivou prací→ Ž by měl v rámci výuky dějepisu projít 7 sociálními stupni a doslova si osahat civilizační pokrok. Ladislav Horák Vyučovací pomůcky: málo, v 2. polovině 19. století jde převážně o školní obrazy (více v semináři)

12 Využívání pomůcek po vzniku Československa nové školní obrazy – České historické obrazy, České dějiny v obrazech, pro výuku světových dějin přebírány ze zahraniční produkce promítací obrazy – Typ Logia film

13 Výuka D za 1. republiky (1918 – 1938) navázání na zavedenou koncepci z dob R –U důraz na české dějiny, osnovy pro SŠ z roku 1919 –“odrakouštění“ akcentace období husitství, reformace, dějin slovanských národů nové osnovy pro SŠ 1933/34 – moderní rámcové podmínky učebního plánu dějepisu, ústup od výuky pouze politických dějin snahy české reformní pedagogiky, pokusné školy (vrcholí ve 30. letech 20. století) Nejpoužívanější učebnice: ¨ BIDLO, Jaroslav – HÝBL, František – ŠUSTA, Josef: Všeobecný dějepis pro vyšší třídy středních škol. PEKAŘ, Josef: Dějiny československé. Pro nejvyšší třídy škol středních, Praha 1921. TREIXLER, Gustav: Lehrbuch der Geografie, Geschichte und Bürgerkunden des Čecho- slovakischen Staates. Reichenberg 1922. STEINITZ,Ernst: Landes- und Staatskunde der Čechoslovakischen Republik. Lehrbuch der Geografie, Geschichte und Bürgerkunde….Böhmisch Leipa 1937. ↓ zajímavé učebnice ( vliv reformní pedagogiky) – zejména trojdílná Pracovní učebnice dějepisu ( Eduard Štorch, Karel Čondl)