Přesličky (Equisetales) Zbyněk Hradílek BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/15.0312

Equisetum (angl. Horsetails) – přesličky Výtrusné rostliny charakteristického vzhledu s přeslenitě větvenou lodyhou a článkovaným stonkem. Prastaré rostliny (devon) Dnes vytrvalé byliny, dříve liány i dřeviny Od několika cm až do 8 (-12) m. Equisetum giganteum Jižní Amerika Equisetum palustre Evropa Calamites karbon

Sporofyt (vlastní přeslička) je dominantní fází rodozměny Gametofyt je velmi malý Equisetum x moorei E. myriochaetum

Lodyha: článkovaná (nodi a internodia) rýhovaná (žebra – carinae, rýhy – valleculae) přeslenitě větvená (v nodu se střídají vedle sebe list – větev – list …) charakteristické kanálky (dutiny) Intenzivní vegetativní rozmnožování pomocí oddenku a hlíz svazek inervující list internodium odstupující větev nodus anastomóza vodivý svazek internodium

Postavení žeber na lodyze koresponduje s polohou cévních svazků uvnitř lodyhy Lodyha valleculae sklerenchym carinae internodia nodi valekulární dutina chlorenchym karinální rýha karinální dutina centrální dutina E.r. E. x me. E. x mo. E.a. E.s. Situace na příčném řezu lodyhou je velmi specifická

rýha žebro valekulární kanál cévní svazek karinální kanál centrální kanál

Rostliny přesliček jsou prostoupeny sloučeninami křemíku příčné křemité valy na větvích přesličky větevnaté Podzemní rhizom (až 15 m dlouhý) rovněž článkovaný s adventivními kořeny, někdy podzemní články přeměněny na kulovité hlízy adventivní kořeny

Dvojtvárnost (dimorfismus) lodyh Některé druhy přesliček tvoří 2 typy lodyh: jarní (fertilní) a letní (sterilní) E. arvense E. telmateia E. palustre E. fluviatile E. sylvaticum E. pratense Jarní lodyha po vyprášení výtrusů zaniká, pak letní lodyha Jarní nezelená lodyha se vůbec netvoří Jarní lodyha nezaniká, ale přemění se na letní lodyhu

Lodyhy se u většiny druhů přeslenitě větví, někdy se větví jen při bázi a nadzemní část už je nevětvená nebo jen spoře větvená

Listy Listy přesliček jsou rovněž přeslenitě umístěné a srůstají v lodyžní (listové) pochvy. Pochvy chrání vmezeřený meristém lodyh. E. hyemale E. fluviatile E. telmateia – jarní lodyha

Výtrusnice jsou tlustostěnné (eusporangiátní) a jsou umístěny po několika na spodní straně štítkovitých sporangioforů. Sporangiofory jsou seskupeny (v přeslenech) do šištic, zpravidla na vrcholu lodyhy, někdy také na koncích větví.

štítkovitý sporangiofor výtrusnice se otevírají podélnou štěrbinou výtrusnice výtrusy

Izospory (homoiospory) Výtrusy Izospory (homoiospory) Výtrusy velmi krátce klíčivé, obsahují chloroplasty, haptery, A. haptery ve vlhkém stavu B. haptery v suchém stavu

Gametofyt přesliček Haploidní generace (prokel, prothalium) je většinou dvoudomá, žije exosporicky.

Vývojový cyklus přesličky rolní – homoiosporie. Štítkovitý sporangiofor s eusporangiátními výtrusnicemi v nichž vznikají výtrusy Výtrusy se čtyřmi pentlicovitými hapterami Embryo Oplození Zelené samičí prothalium (gametofyt) s částečně ponořenými archegonii s oosférou. Z oplozené oosféry (zygota) se vyvíjí embryo Sporofyt přesličky rolní Zelené samčí prothalium (gametofyt) s antheridii a polyciliátní spermatozoid

Postavení přesliček v systému VR se poněkud změnilo. Euphyllophyta – megafylní typ listu Monilophyta Recentně jediná čeleď Jeden rod Equisetum Dva podrody: Equisetum – průduchy víceřadé v rovině epidermis, výtrusnicové klasy ve špičce oblé Hippochaete – průduchy jednořadé, ponořené, výtrusnicové klasy ostře zašpičatělé Celosvětově 15 druhů + kříženci V ČR 9 druhů a kříženci n = 108

a b b a E. arvense – široké spektrum lokalit E. palustre – mokřadní stanoviště, jedovatá a – délka lodyžní pochvy b – délka prvního článku větve a b b a E. palustre E. arvense

E. pratense [C3] – vzácná, méně větvená, špičky listů nesrůstají v rezavou šupinu E. sylvaticum – hojná, hodně větvená, špičky listů srůstají v rezavou šupinu

E. telmateia [C4] – naše největší přeslička, bílá lodyha E. fluviatile – také robustní, zelená lodyha E. fluviatile E. telmateia

E. variegata [C1] – vzácná, minerálně silné půdy E. ramosissima [C3] – hodně větvená, příčné křemité valy E. hyemalis [C3] – nadzemní část nevětvená, velká centrální dutina E. ram. E. ram. E. var. E. hyem.

Kříženci E. × littorale [C3] [E. arvense × E. fluviatile] E. × moorei [C2] [E. hyemale × E. ramosissimum] E. × meridionale [A2] [E. variegatum × E. ramosissimum] E. × moorei E. × meridionale