Regionální, sociální, dopravní a energetická politika EU Úvod do evropských studií

Regionální politika Politika koheze, politika soudržnosti Hlavní cíl: narovnat hospodářské a sociální rozdíly mezi vyspělými a zaostávajícími oblastmi prostřednictvím finanční pomoci Základem je solidarita vyspělejších zemí se zaostávajícími Regionální politika

Vývoj regionální politiky Počátek v 70. letech Podnětem byla tzv. Thomsonova zpráva z r. 1973 Dokončení společného trhu je ohroženo regionálními rozdíly Je založen Evropský regionální rozvojový fond (ERDF) jako hlavní nástroj financování. Vývoj regionální politiky

Vývoj regionální politiky Významným mezníkem bylo přijetí Jednotného evropského aktu: Poprvé byla regionální politika uvedena v zakládajících smlouvách Byly zakotveny tři strukturální fondy → Evropský fond pro regionální rozvoj, Evropský sociální fond, Evropský zemědělský a záruční fond Růstu významu regionální politiky napomáhají i rozpočtové problémy: tzv. Delorsův balík I. (1988) požadoval navýšení prostředků pro strukturální fondy na úkor prostředků plynoucích do zemědělství Vývoj regionální politiky

Vývoj regionální politiky V r. 1989 reforma regionální politiky a stanovení pěti cílů: Podpora hospodářsky zaostalých regionů (HDP nižší než 75 % průměru ES/EU) – fondy ERDF, ESF a EAGGF Přeorientování regionů silně postižených úpadkem průmyslu na nové druhy hospodářské činnosti – ESF, ERDF Boj proti dlouhodobé nezaměstnanosti → ESF zapojení mladých lidí do pracovního procesu → ESF Modernizace a diverzifikace zemědělské výroby → EAGGF, FIFG Podpora programů na vytváření nových pracovních míst v zemědělském sektoru → ESF, ERDF a EAGGF V rámci severního rozšíření dochází k navýšení těchto pěti cílů na šest přidává se udržení osídlení arktických oblastí → ESF, ERDF a EAGGF Vývoj regionální politiky

Vývoj regionální politiky Smlouva o Evropské unii: Cíl vytvořit hospodářskou a měnovou unii Tlak chudších zemí (Irsko, Španělsko, Portugalsko a Řecko) na posílení evropského financování regionálního rozvoje V r. 1993 vytvořen Fond solidarity (Kohezní fond): Mohly čerpat země, jejichž HDP byl nižší než 90 % průměru ES/EU, podmínkou bylo dodržování konvergenčních kritérií Vývoj regionální politiky

Vývoj regionální politiky V dokumentu Agenda 2000 dochází k redukci cílů na tři podpora hospodářsky zaostalých regionů (HDP je nižší než 75 % průměru EU → ESF, EAGGF, FIFG, ERDF Podpora regionů, které procházejí hospodářskou a sociální restrukturalizací → ESF, ERDF Rozvoj lidských zdrojů prostřednictvím podpory zaměstnanosti a modernizace vzdělávacích systémů → ESF Zásadním mezníkem bylo vydání Lisabonské strategie Cíle regionální politiky navázané na cíle Lisabonské strategie Vývoj regionální politiky

Vývoj regionální politiky Podoba regionální politiky na léta 2007-2013: Cíl 1: Konvergence: podpora hospodářského a sociálního rozvoje regionů na úrovni NUTS II s hrubým domácím produktem (HDP) na obyvatele nižším než 75 % průměru EU. Cíl 2: Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost Cíl 3: Evropská územní spolupráce: Vývoj regionální politiky

Lokalizace problémových regionů → členské státy jsou proto mezi sebou porovnávány podle HDP na hlavu. Za účely objektivního porovnání zavedlo ES v r. 1988 vlastní statistické teritoriální jednotky – tzv. NUTS (tři úrovně NUTS I, NUTS II, NUTS III) Za problémové regiony jsou považovány venkovské oblasti, průmyslové oblasti, kde došlo k úpadku daného průmyslového odvětví, regiony se specifickou přírodou a demografickým složením (arktické regiony, ostrovy) Východiska a principy

Východiska a principy Princip koncentrace: Prostředky všech strukturálních fondů jsou zaměřeny na základní cíle Princip programového plánování: Princip víceletého plánování prosazovaný Komisí Princip partnerství: Na implementaci programů se kromě Komise a členských států mají podílet i regionální autority (uplatňování praktické principu subsidiarity) Východiska a principy

Instituce Sdílená politika EU Výbor regionů: Založen Maastrichtskou smlouvou – poradní funkce Zástupci regionálních a místních samosprávných celků Kontrola dodržování principu subsidiarity Podle Lisabonské smlouvy může se obrátit na Soudní dvůr EU, jestli že se domnívá, že došlo k porušení principu subsidiarity v oblastech, kde má být dle SFEU konzultován Instituce

Vývoj výdajů: v r. 1988 tvořily jen 17 % rozpočtu. V r Vývoj výdajů: v r. 1988 tvořily jen 17 % rozpočtu. V r. 2007 to bylo 36,7 % a v r. 2013 by to mělo být 38,1% Pravidla financování: Každý projekt je financován jen z jednoho fondu Každý projekt musí být v souladu s cíli Lisabonské strategie Kofinancování: každý projekt je zčásti hrazen finančními prostředky z fondů EU a zčásti jsou nutné vlastní zdroje žadatele. Maximální kofinancování Konvergence: 75%-85% Konkurenceschopnost a zaměstnanost: 50%-85% Evropská územní spolupráce: 75% -85% Kohezní fond: max. 85% Financování

Financování

Financování ERDF (Evropský regionální rozvojový fond) Vznik v r. 1975 Základní nástroj regionální politiky k financování strukturální pomoci Proti vzniku: Francie a Německo Pro: Itálie, po prvním rozšíření i Velká Británie, Dánsko a Irsko Diskuze o výši prostředků Čerpání prostředků členskými státy bylo omezeno kvótami Všechny 3 cíle Financování

Financování Evropský sociální fond (ESF): Vznik v r. 1958 Zaměřuje se na prevenci a na boj s nezaměstnanosti, na rozvoj lidských zdrojů a na podporu integrace na trhu práce Financuje cíl 1 a 2 Financování

Financování Fond soudržnosti (Kohezní fond) Vznik v r. 1994 Cíl: pomoci nejméně vyspělým členským státům při vstupu do HMU. Pomoc je poskytována na národní úrovni vybraným zemím, jejichž hrubý národní produkt (HNP) na obyvatele je nižší než 90% průměru EU a které se připravují na vstup do HMU Financování

Sociální politika Sdílená politika Odlišné sociální modely: Liberální (atlantský) → Velká Británie Konzervativní (kontinentální) – Německo, Belgie, Francie, Itálie, Rakousko Sociálně demokratický (skandinávský) → Švédsko, Finsko Sociální politika

Vývoj sociální politiky Smlouva o ESUO: Cílem bylo zvýšit platy zaměstnanců v ocelářském a uhelném průmyslu Smlouva o EHS Zavedena zásada stejné odměny pro muže a ženy za stejnou práci Hlavním nástrojem se staly směrnice, které stanovovaly minimální standardy V r. 1958 zřízen Evropský sociální fond Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky V 60. letech stagnace, oživení až v 70. letech Komise předložila Sociální akční program pro léta 1974-1976 Zvýšení zaměstnanosti Zlepšení životních a pracovních podmínek zaměstnanců Vytvoření mechanismu pro dostatečné informování zaměstnanců a umožňujícího participovat na řízení podniku Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky V polovině 80. let dochází k rozvoji sociální politiky spolu s rozvojem projektu společného trhu Spor mezi maximalisty a minimalisty → JEA proto postrádá koncepci sociální politiky, nicméně obsahuje článek 118a, ve kterém se státy zavazují věnovat zvláštní pozornost otázkám pracovního prostředí, zdraví a bezpečnosti pracujících Směrnice se v Radě měly přijímat kvalifikovanou většinou po konzultaci Hospodářského a sociální výboru a EP Státy měly možnost zachovat přísnější opatření na ochranu pracovních podmínek Byl zakotven sociální dialog mezi zaměstnavateli a zaměstnanci (sociální dialog byl nastartován již v r. 1985 (tzv. proces z Val Duchesse) Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Na konci 80. let Komise předložila návrh na vypracování Sociální charty Pro Francie a Německo → podporovaly větší harmonizaci a stanovení vyšších společných standardů → zvýšilo by to konkurenceschopnost jejich pracovní síly Proti Velká Británie → začátek centralizovaného sociálního systému, který ohrozí suverenitu členských států Komise chtěla naopak propojit sociální otázky se společným trhem → řešení sociálního dumpingu Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Sociální charta (Evropská charta základních sociálních práv zaměstnanců) - 1989 Právo pracovat v zemi ES/EU podle vlastního výběru Právo na spravedlivou mzdu Právo na lepší životní a pracovní podmínky Právo na sociální ochranu v rámci existujících národních systémů Právo na svobodu shromažďování a kolektivní vyjednávání Právo na zaměstnanecké školení Právo mužů a žen na rovné zacházení Právo pracovníků na informace, konzultace a spoluúčast Právo na ochranu zdraví a bezpečnost při práci Ochrana dětí a adolescentů Záruka minimálních životních standardů pro starší občany Lepší sociální a profesní integrace invalidů Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Charta byla vyhlášena ve formě deklarace na zasedání ER v Štrasburku v r. 1989 → VB ji podepsala teprve v r. 1997, když nastoupila labouristická vláda Smlouva o Evropské unii: Protokol o sociální politice, který byl právně závazný → mimo zůstala Velká Británie Hlavním nástrojem realizace měly být směrnice přijímané Radou ve spolupráci s EP a po konzultaci Hospodářského a sociálního výboru Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky 1994: Bílá kniha o evropské sociální politice Konkurenceschopnost EU, ale zároveň zachování solidarity Zaměstnanost Respektování rozmanitosti evropských zemí → úplná harmonizace sociální politiky není cílem EU, ale sblížení cílů a opatření Zakotvení společných minimálních standardů Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Amsterodamská smlouva: Velká Británie se připojila k závazkům v sociální politice Tato politika byla přímo zakotvena ve smlouvě čl. 136 a 137 Smlouvy o ES → závazek k vysoké míře zaměstnanosti Bylo zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou a procedura spolupráce s EP a po konzultaci HSV a Výboru regionů Mainstreaming politiky zaměstnanosti (čl. 127) Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Lucemburský proces (1997) → Evropská strategie zaměstnanosti Výsledkem byla koordinace členských států v oblasti zaměstnanosti Je založena na tzv. otevřené metodě koordinace Komise navrhuje směrnice, které přijímá Rada. Tyto stanovují společné cíle členských států Členský stát pak vytvoří program, jak směrnice realizuje v praxi – tzv. Národní akční plány Každoročně se hodnotí pokrok (Komise) Založena na výměně zkušeností a příkladů dobré praxe Neexistují sankce za neplnění Komise zveřejňuje hodnocení členských zemí – nepřímý tlak Formálně byla OMC zavedena na Lisabonském summitu v r. 2000 Vývoj sociální politiky

Vývoj sociální politiky Lisabonská strategie Byla vyhlášena v 3/2000 na summitu ER v Lisabonu Cíl: proměnit EU v nejkonkurenceschopnější ekonomiku světa do r. 2010, znalostní ekonomika schopná udržitelného růstu Od r. 2005 se klade větší důraz na růst a zaměstnanost Vývoj sociální politiky

Hlavním nástrojem jsou směrnice, které jsou pro členské státy závazné. Stanovují minimální standardy. Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, používá se spolurozhodovací procedura (řádný legislativní postup) s Evropským parlamentem (po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů) Instituce

Jednomyslnost se používá v oblasti sociálního zabezpečení a sociální ochrany pracovníků, ochrany pracovníků při skončení pracovního poměru, zastupování a kolektivní obrany zájmů pracovníků a zaměstnavatelů a podmínek zaměstnávání státních příslušníků třetích zemí oprávněně pobývajících na území EU. Komise před předložením legislativních návrhů z oblasti sociální politiky konzultuje se sociálními partnery otázku možného zaměření akce Unie. Každý členský státy může zachovat nebo zavést přísnější ochranná opatření Instituce

Instituce Principy: Princip nediskriminace Princip jedné legislativy – na zaměstnance se vztahuje legislativa státu, kde pracuje, i když je občanem jiného státu Zásada zachování již nabytých práv - princip přenositelnosti sociálních dávek (důchodové a zdravotní pojištění), stát může vyplácet sociální dávky do zahraničí Instituce

Instituce Lisabonská smlouva: Mezi obecné cíle Unie se dostává plná zaměstnanost. Nově je zakotvena tzv. horizontální sociální klauzule zavazující Unii přihlížet ve všech svých politikách k cílům sociální politiky. Zdůrazněna je role sociálních partnerů (čl. 152 SFEU). Právně závaznou součástí Lisabonské mluvy se také stala Listina základních práv Evropské unie. Instituce

Dopravní politika Sdílená politika EU Fungující dopravní sítě a služby důležité pro fungování vnitřního trhu (volný pohyb zboží a osob) X Dopravní sektor patří k významným národním sektorům Dopravní politika

Vývoj dopravní politiky Společná dopravní politika byla zavedena již ve Smlouvě o Evropském hospodářském společenství, skutečně se začala realizovat teprve v 80. letech. Počátky – střety mezi odlišnými národními koncepcemi Nizozemí, Belgie, Lux. → podpora liberalizace služeb a liberálních politik Francie, Německo, Itálie → státní intervence do silniční i železniční dopravy Vývoj dopravní politiky

Vývoj dopravní politiky Ve smlouvě o EHS: Zavedení společných pravidel pro mezinárodní dopravu do nebo z některých členských států Zajištění volného přístupu k poskytování dopravních služeb uvnitř každého členského státu pro dopravce z dalších členských států Vytvoření opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy. Realizace těchto cílů měla být prozatím omezena jen na oblast železniční, silniční a vnitrovodní dopravy Vývoj dopravní politiky

Vývoj dopravní politiky Až do 80. let realizace stagnovala → problém představovalo dosažení jednomyslnosti v Radě Impulsem byla žaloba Evropského parlamentu z r. 1983 na Radu k Evropskému soudnímu dvoru pro nečinnost EP argumentoval tím, že členské státy se zavázaly vytvořit společnou dopravní politiku, což se ale nedělo V roce 1985 pak dal Soudní dvůr Parlamentu za pravdu a žádal Radu, aby proces harmonizace dopravy urychlila – odblokování dopravní politiky Vývoj dopravní politiky

Vývoj dopravní politiky Jednotný evropský akt: Významný posun, neboť pro oblast dopravy bylo zavedeno hlasování kvalifikovanou většinou → a to i do oblasti letecké a námořní dopravy Mezníkem byl rok 1988, kdy byla odbourána omezení k poskytování licencí na dopravní služby (tzv. kabotáž) Bylo možné provozovat nákladní dopravu v jednom nebo více členských státech, v nichž dopravce nemá pobočku. Nejprve fungoval systém kvót. V r. 1992 Rada vydala nařízení, že dopravci z členské země a s platnou licencí mohou provozovat své služby v rámci celého společného trhu Nejprve dotčena nákladní doprava, osobní doprava byla vyřešena teprve v r. 1997 Vývoj dopravní politiky

Vývoj dopravní politiky 90. léta Transevropské sítě Letecká doprava V r. 1997 spuštěn vnitřní letecký trh Zrušena omezení týkající se udělování licencí (kabotáž), umožnilo tak leteckým dopravcům ze všech členských států přístup ke všem letovým cestám uvnitř Společenství. Došlo také k liberalizaci leteckých tarifů EU uzavírá dohody se třetími zeměmi o otevření vzdušného prostoru V r. 2007 byla uzavřena dohoda o „otevřeném nebi“ s USA. Vývoj dopravní politiky

Rada rozhoduje na základě procedury spolurozhodování s EP po konzultaci s Hospodářským a sociálním výborem a Výborem regionů Používá kvalifikovanou většinu Stanovuje: společná pravidla pro mezinárodní dopravu do nebo z některého členského státu podmínky, za nichž mohou dopravci, kteří nejsou rezidenty tohoto státu, provozovat dopravu uvnitř některého členského státu opatření ke zlepšení bezpečnosti dopravy. Jednomyslnost: zásady dopravního režimu, jejichž uplatňování by se mohlo vážně dotknout životní úrovně a zaměstnanosti v některých oblastech, jakož i využití dopravních zařízení Instituce

Cílem je vybudovat efektivní dopravní infrastrukturu Koordinace výstavby infrastruktury mezinárodního významu – rychlostní komunikace, železniční koridory, sítě vysokého napětí, ropovody Slaďování technických norem Projekt byl zahájen rozhodnutím Rady z r. 1990 Smlouva o EU: samostatná hlava XV (původně hlava XII), transevropské sítě tak nejsou integrální součástí společné dopravní politiky Transevropské sítě

Energetická politika Východiska: EU jako celek: EU není energeticky soběstačná, nicméně existují rozdíly mezi členskými státy Velká Británie, Nizozemsko disponují nalezišti zemního plynu Francie jaderná energie EU jako celek: závislost na ropě (2009): 83,7 % závislost na zemním plynu: 60,8 % tuhá paliva (uhlí): 41,1 % Hlavními dovozci jsou Rusko, Norsko, Saudská Arábie Energetická politika

Vývoj energetické politiky ESUO a Euroatom Smlouva o EHS nezmiňovala spolupráci v oblasti energetiky Energetická témata přítomná – především energetická soběstačnost jako podmínka rozvoje společného trhu Směrnice Rady z r. 1968 – členské státy jsou povinny udržovat minimální zásoby ropy a ropných produktů V 70. letech směrnice Rady o zmírňování následků potíží při zásobování ropou a ropnými produkty Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky Smlouva o EU neobsahuje energetickou politiku, ale zmiňuje se poprvé o energetice Čl. 2 - posláním Společenství je vytvořením společného trhu a hospodářské a měnové unie a prováděním společných politik nebo činností podporovat harmonický a vyvážený rozvoj hospodářských činností ve Společenství Využito k expanzi pravomocí EU do oblasti energetiky O energii se také hovořilo v článku o transevropských sítích a životním prostředí Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky 1991 – vyhlášení Evropské energetické charty: Bezpečné investiční prostředí v zemích SVE pro příliv finančních prostředků ze západní Evropy. V r. 1994 byla uzavřena Smlouva o energetické chartě (v platnost vstoupila v roce 1998) 1995 – Komise vydala Zelenou knihu „Energetická politika pro Evropskou unii“. nutnost posílit společný postup a spolupráci bezpečnost dodávek energetických surovin Revize smluv - absence jasně dané odpovědnosti za energetickou politiku Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky Amsterodamská smlouva nezačlenila energetickou politiku Komise se pak soustředila na jiné oblasti, především na obnovitelné zdroje energie (životní prostředí) 2000 – Komise vydala Zelenou knihu „K evropské strategii pro bezpečnost energetických dodávek“ Hlavním problémem je energetická závislost a bezpečnost dodávek Komise jako řešení chápe společnou energetickou politiku Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky 2005 – další Zelená kniha o energetické účinnosti řešení otázek zásobování, podpora obnovitelných zdrojů a vývoj nových technologií Cíl vytvořit společnou energetickou politiku EU Na začátku ledna 2006 roztržka mezi Ruskem a Ukrajinou, během které byly Ukrajině přerušeny dodávky zemního plynu. V EU obavy z přerušení dodávek Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky V březnu 2006 nová Zelená kniha „Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii“ Udržitelnost (konkurenceschopné obnovitelné zdroje) Konkurenceschopnost Zabezpečení dodávek Klíčovým tématem bylo dosažení dohody na úrovni Společenství o cílech energetické politiky. Plus nové trasy ropovodů a plynovodů. Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky Akční plán Evropské rady pro roky 2007-2009: diverzifikace zdrojů a přepravních tras V lednu 2008 přijetí tzv. energetického balíčku boj proti změnám klimatu Listopad 2008 - Zelená kniha „Na cestě k zabezpečené, udržitelné a konkurenceschopné evropské energetické síti“ Vývoj energetické politiky

Vývoj energetické politiky Během českého předsednictví v první polovině roku 2009 přijat "Druhý strategický přezkum energetické bezpečnosti a solidárního akčního plánu" potřeba vytvořit liberalizovaný vnitřní trh s energií a transparentní právní a regulační rámec potřeba diverzifikace dodavatelů energie, zdrojů a zásobovacích tras vybudování potřebné infrastruktury Vývoj energetické politiky

Instituce Lisabonská smlouva: Poprvé zakotvena jako sdílená politika (hlava XXI Smlouvy) Cíle: zajištění fungování trhu s energií zajištění bezpečnosti dodávek podporu energetické účinnosti a úspor energie rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie podpora propojení energetických sítí. Členské státy mají právo stanovit si podmínky využívání svých energetických zdrojů a zvolit si svůj energetický mix Instituce