Věnováno příteli...
Už nesvítí pro Tebe slunce, už nevnímáš tento svět, byls na této planetě zázraků, něžný a převzácný květ.
Pro mnohé byl jsi přítelem, který za srdce chytá, duše Tvá rostla z bolesti, jak perla v mušli skrytá.
Že láska je vzácný drahokam, srdce Tvé smělo prožít, přesto toužil si déle milovat a delšího věku se dožít.
Někdy však rozhodne Bůh a loučit se musíme brzy, bolest nám v srdci zůstane, jen na chvíli uleví slzy.
Se svojí jedinečnou touhou, každý svůj příběh píše, tys skrze cestu trnitou, poslání naplnil věrně a tiše.
Snad v jeden den budem víc vzpomínat, ale denně budeš žít v naší mysli, než i nám se život uzavře a zradí nás naše smysly.
Tak odpočívej v pokoji, my vzít si tu naději nedáme, že se jednou blízko hvězd, společně s Tebou shledáme.