Systém a fylogeneze hmyzu Blechy - Siphonaptera MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE CZ.1.07/2.2.00/15.0204 Systém a fylogeneze hmyzu Blechy - Siphonaptera Igor Malenovský Entomologické oddělení, Moravské zemské muzeum, Brno & Ústav botaniky a zoologie, Přírodovědecká fakulta, Masarykova univerzita, Brno E-mail: imalenovsky@mzm.cz

Siphonaptera (Blechy) monofyletická skupina zahrnující ca. 2575 druhů (v ČR ca. 90 druhů) dospělci bezkřídlí, výlučně hematofágní a ektoparazitičtí na savcích a ptácích, dobře skáčou

Morfologie dospělců tělo dobře sklerotizované (žluté, rezavé až černé), laterálně silně zploštělé, 2.5–8 mm silná redukce/absence očí, zcela chybí ocelli povrch s mnoha dozadu orientovanými silnými setami a hřebeny (ctenidia)

Morfologie dospělců

Morfologie dospělců kýlovitě zaoblená hlava redukovaná hruď články se límcovitě překrývají zvětšené kyčle a stehna nohou, zejména u zadního páru 5-členné chodidlo, 2 drápky

Morfologie dospělců skok díky fyzikální energii uložené ve vysoce elastické bílkovině (resilin) v pleurálním oblouku až 18 cm do výšky a 33 cm do dálky

Morfologie dospělců redukované tykadlo (krátký kyjovitý bičík s 9 články) umístěné v rýhách po stranách hlavy na pygidiu (9. článek zadečku) skupina smyslových orgánů - sensillium

Morfologie dospělců bodavě-sací ústní ústrojí: labrum (epipharynx) + lacinie čelistí, přidržované labiálními palpami sliny s antikoagulačními látkami krev sají samice i samci epipharynx maxilární palpus galea labiální palpus maxilární palpus maxilární stylet (lacinie) labiální palpus galea

Anatomie trávící soustavy žvýkací žaludek/předžaludek (proventriculus) s kutikulárními bodlinami – funguje jako záklopka

Vývoj blech proměna dokonalá: 3 larvální instary, pupa libera

Morfologie larev beznohé, červovité tělo, 1.5–10 mm chybí oči ústní ústrojí kousací dlouhé sety na jednotlivých článcích poslední instar produkuje hedvábí ze slinných žlaz (kokon)

Morfologie larev vajíčka kladena většinou na dno hnízda, výjimečně do srsti hostitele larvy se živí výkaly hostitele, šupinkami kůže, trusem dospělých blech, případně jsou dravé/kanibalistické, 1 druh (Uropsylla tasmanica) parazitický v kůži hostitele (kunovců) dospělci dokážou v kokonu přetrvat i více než rok a vylíhnout se až v přítomnosti hostitele (CO2,…)

Postavení blech v systému hmyzu ribosomální geny, morfologie (Whiting 2002) součástí skupiny Antliophora – podobnosti ve stavbě ústního ústrojí nejasná monofylie Mecoptera: řada podobností mezi Boreidae a Siphonaptera (zmnožené pohlavní chromozomy, ultrasktruktura spermií, panoistické vaječníky, svalovina ústního ústrojí, bodliny v proventriculu, redukce ocelli, prodloužení labra, maxil a labia, produkce hedvábí u larev… protein-kódující geny (Wiegmann et al. 2009)

Fosilní záznam blech recentní skupiny z třetihor obří formy (8–20 mm) s neskákavýma nohama a dlouhým trubicovitým ústním ústrojím ve střední juře a spodní křídě Huang et al. 2012

Klasifikace a ekologie blech 15 čeledí 95 % druhů na savcích (hlavně hlodavcích, chybí na kytovcích, sirénách, letuchách, chobotnatcích a primátech), 5 % na ptácích od tropů po polární oblasti různá míra hostitelské specializace (monozoidní až euryzoidní)

Medicínský význam blech v ČR je asi 20 druhů schopno sát na člověku, většinou ale jen příležitostně charakteristický obraz na kůži – purpura pulicosa = pulicosis, mizí ca. po 3 dnech

Ctenocephalides canis (blecha psí) Ctenocephalides felis (blecha kočičí)

Ceratophyllus galinae (blecha slepičí) Pulex irritans (blecha obecná)

Přenos patogenních mikroorganizmů mor: baktérie Yersinia pestis – přenašeč: Xenopsylla spp., Pulex irritans, rezervoár: různí hlodavci skvrnitý tyfus: Rickettsia typhi/prowazeki snad i další choroby: Q-horečka, tularémie, listerióza, salmonelóza, choroba z kočičího škrábnutí,… Xenopsylla cheopis (blecha morová)

Přenos parazitů trypanosomy a filarie u hlodavců mezihostitelé tasemnic: Dipylidium caninum: konečný hostitel pes/kočka/člověk Hymenolepis diminuta, H. nana: konečný hostitel: krysa

Blecha písečná (Tunga penetrans) Jižní a Střední Amerika nespecifická, napadá nejrůznější savce zj. na chodidlech 1 mm, samička po zavrtání do kůže zvětší až 1000 x svůj objem (neosoma)

Literatura Rosický B. 1957: Blechy – Aphaniptera. Fauna ČSR 10. Nakladatelství ČSAV, Praha, 439 pp. Krasnov B. R. 2008: Functional and Evolutionary Ecology of Fleas: A Model for Ecological Parasitology. Cambridge University Press, Grimaldi D. & Engel M.S. 2005: Evolution of the Insects. Cambridge University Press, Cambridge, 593 pp. Resh V.H. & Cardé R.T. 2009: Encyclopedia of Insects. 2. vydání. Elsevier. Huang D., Engel M.S., Cai C., Wu H. & Nel A. 2012: Diverse transitional giant fleas from the Mesozoic era of China. Nature 483: 201–204.