Pro romantické dušičky
Lidé jsou písmena, lidé jsou slova, když se ti ztrácejí, nepiš je znova. Nemá to cenu, chtít vracet zpátky zmizelá slovíčka, ztracené řádky.
Nemohu usnout, prší-li, líbej mi rtíky na chvíli Nemohu usnout, prší-li, líbej mi rtíky na chvíli. Obočí, prstík po prstu, divokým vínem obrostu. Vteřino, hnaná na ostří, záchrannou síť mi rozprostři. Divoké víno dozrálo, usínám, pršet přestalo.
Maminko, co je krásné …? …krásné jsou kapky rosy po ránu …krásná je uměřenost proporcí …krásný je klid v duši a pocit štěstí …krásné jsou hvězdy v očích dětí Maminko, a kdo je krásný …? …krásný je ten, kdo miluje …krásný je ten, kdo rozdává …krásný je ten, kdo se srdcem dívá a Maminko, jsem krásná…? …nejkrásnější ze všech pro tátu a mámu …nejkrásnější ze všech pro tvého prince …nejkrásnější ze všech pro své děti, budeš … a, a co čas Maminko …? Čas ti nikdy nevezme tvou krásu, pokud byla skutečná…
neptej se když se ti v horkých dlaních topím a zastav čas vzdám se ti když vteřiny zas budou jako roky a ztiším hlas zastav je ať nestudím a neptej se já přijdu zas
sním o očích diamantově zářících láskou nadějí a sny většími než jsem já sním o krajích kde si slunce s měsícem láskyplně podávají ruce pijí bílý rum a hrají mariáš o své slzy sním o probuzení jediným dotekem tvého diamntového pohledu za svitu opilého měsíce i slunce karbaníka Tak mě probuď ať tiše spolykám všechny své měsíční slzy neboť v tom meziplanetárním mariáši prohrávám ... a jestli nejsem na mizině, budu brzy.
Motýlí pohlazení lehoučké jako sen přináší uzdravení ve zkřehlém srdci mém Motýlí pohlazení ten zvláštní dotyk něhy lepší lék nikde není a tají při něm sněhy A ráno přijde probuzení