ORGÁNY SEMENNÝCH ROSTLIN

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Lukáš Petr 5. A Stonek.
Advertisements

VÝZNAM VODY PRO ROSTLINY
Pletiva vodivá.
Aktivita č.4: Biologie pod mikroskopem
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Název šablony: Inovace v přírodopisu 52/P26/ , Vrtišková Vzdělávací oblast: Člověk a příroda Název výukového materiálu: Stavba rostlinného těla.
stélka - tělo nižších rostlin, není tvořeno pletivy kormus - členěné tělo vyšších rostlin.
Studijní materiál. Vypracovala: Kateřina Jenáčková
Rostlinná pletiva.
Autor: Mgr. Kateřina Žáková Určení: Kvinta, I.G, 1.SOŠ
Cíl: seznámení se stavbou, druhy, typy a funkcí
BOTANIKA ROSTLINNÉ ORGÁNY
Biologie rostlin úvod.
BOTANIKA ROSTLINNÁ ANATOMIE
Stavba rostlinného těla
Soustavy pletiv Pletiva – skupiny buněk stejného tvaru, funkce.
ROSTLINNÁ PLETIVA Krytosemenné rostliny mají na povrchu těla KRYCÍ PLETIVA = ty chrání vnitřek rostliny před vysycháním U nadzemních částí rostliny krycí.
Biologie rostlin.
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
ROSTLINNÁ PLETIVA.
Digitalizace výuky Příjemce
Vegetativní orgány rostlin
Test: Pletiva a orgány cévnatých rostlin
Název Vegetativní orgány rostlin - Kořen Předmět, ročník
Kořen autor: David Hainall.
Rostlinné orgány - stonek
VODIVÁ PLETIVA.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Ukázky borky.
Základní vzdělávání - Člověk a příroda - Přírodopis - Biologie rostlin
Rostlinné orgány - kořen
Název Vodní režim rostlin 1 Předmět, ročník Biologie, 1. ročník
Kořen Bohumil Bareš.
rostlinné orgány složeny z vyskytují se u rozdělení: vegetativní
Rostlinné orgány.
Uspořádání rostlinného těla
POVRCHY ROSTLIN Stavba rostlinné buňky
Kořen (radix) VY_32_INOVACE_3.1.Bi1.03/Li
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Kořen Jan Skála, 4.ročník Bi-Ze.
STAVBA TĚLA KRYTOSEMENNÝCH ROSTLIN
Základní struktura živých organismů
Primární anatomická stavba kořene
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Metabolismus rostlin.
Rostlinné orgány KOŘEN
SEMENNÉ ROSTLINY STAVBA TĚLA KOŘEN.
Kořen Biologie 1. ročník.
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Základy anatomie rostlin 1. díl (kořen – stonek)
VODA Vodní režim rostlin.
Kořen  Spolu se stonkem a listy tvoří vegetativní rostlinné orgány  Nižší rostliny = ozn. rhizoidy, vyšší rostliny (kapraďorosty a dál) = kořeny.
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Rostlinná pletiva – II. část Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/7 Šablona: III/2.
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Portál eVIM ROSTLINNÁ PLETIVA.
Název SŠ:SOU Uherský Brod Autor:Mgr. Andrea Brogowská Název prezentace (DUMu): Kořen Tematická oblast:Rostliny Ročník:1. Číslo projektu:CZ.1.07/1.5.00/
KOŘEN.
KOŘEN Biologie, 2. ročník, Botanika. Obecná charakteristika kořen patří mezi tzv. vegetativní orgány společně se stonkem a listem pravý kořen se poprvé.
Trvalá pletiva. Rostlinná pletiva (dělení) Podle schopnosti dělení rozlišujeme: Meristematická (dělivá) – umožňují růst Trvalá – vznikají činností dělivých.
Vakuola a osmotické jevy
Stavba rostlinného těla KOŘEN.
STONEK ROSTLINY.
Kořen Sofi dobrynina 5.A..
Biologie, 2. ročník, Botanika
VY_32_INOVACE_09_Rostlinná pletiva – 2. část
Stavba rostlinného těla
Anatomie rostlinných orgánů
Vegetativní rostlinné orgány
Mgr. Natálie Čeplová Fyziologie rostlin.
KOŘEN 2005, Čapková Marie,Gy Na Vítězné pláni, Pha 4.
vodní režim příjem, vedení a výdej množství vody v těle funkce
Vegetativní orgány kořen.
Transkript prezentace:

ORGÁNY SEMENNÝCH ROSTLIN Kořen Stonek List Květ => plod

KOŘEN Funkce: Transportní - transport vody a živin z půdy do nadzemních částí – neomezený růst Mechanická – upevnění rostliny v půdě

kořínek (radikula)

Kořenová soustava kořeny adventivní, svazčitá kořenová soustava (křín) hlavní a postranní kořeny(mrkev)

podélná stavba pásmo větvení absorpční pásmo prodlužovací pásmo vzrostný vrchol krytý kořenovou čepičkou; přesýpavý škrob prodlužovací pásmo absorpční pásmo pásmo větvení

vrchol kořene c m d cs

příčný řez kořenem (bob setý) r rhizodermis; kv kořenový vlásek; k primární kůra; en endodermis; sv střední válec

detail příčného řezu kořenem (kosatec) k primární kůra; en endodermis; pb propustná buňka; f floém; x xylém; d dřeňový parenchym

pericykl pk pk založení postranních kořenů v pericyklu

kořenové vlásky

Kořenové modifikace kořenová hlíza (jiřina)

kořenová hlíza (orsej jarní)

bulva (miřík celer,řepa cukrová)

haustoria (jmelí)

příčepivé a vzdušné kořeny (břečťan popínavý; monstera a orchidej Oncidium)

adventivní kořeny (kukuřice setá; dole fíkovník bengálský)

deskové a dýchací kořeny(fíkovník, mangrove)

hlízky symbiotických bakterií(fazol)

Mykorrhiza Mutualismus rostliny s houbou (v 90% času houba rostlinu využívá)

Apoplastický a symplastický transport Apoplast = prostory mimo vnitřek buněk = buněčné stěny a interceluláry, xylém

Symplast = prostory cytoplazmatické = vnitřní obsah buněk (bez organel) Nutné překonání plazmatické membrány, v symplastu transport přes plazmodezmy

Běžně kombinace obou cest, při průchodu skrz endodermis pouze symplast

V endodermis pro vodu nepropustné Casparyho proužky (lignin, suberin) – nutnost vstupu do symplastu, před vstupem do xylému opět přes membránu – membránový transport, selekce – dále stoupání xylémem

Xylém = dřevo – vede vodu a v ní rozpuštěné látky (minerální látky, částečně aminokyseliny) Cévní elementy a pomocná pletiva Cévní elementy = mrtvé buňky (PCD), pouze buněčné stěny Kompromis mezi tloušťkou a rizikem embolií, možnost „objížďky“

Vodní provoz rostlin Založen na několika fyzikálních principech: Difúze a osmóza Rozdíl vodních potenciálů Adheze, koheze, kapilarita, transpirace Souhra funkce xylémové i floémové části vodivých pletiv Apoplastická a symplastická cesta

Stoupání vody rostlinou Difúze a osmóza - vyrovnání osmotických poměrů

Plazmolýza, hypotonické, hypertonické, izotonické prostředí

Koheze, adheze, kapilarita, transpirace Tendence molekul vody držet „pohromadě“, tendence vody přilnout ke stěně kapiláry (v buněčné stěně), odsávání vody prostřednictvím odparu – průduchy (regulovatelné) koheze:

Adheze, kapilarita

Transpirace, regulovatelné průduchy

Transpirace Pouze cca 1-2 % vody využita metabolismem, zbytek – transpirace Fce transpiračního proudu: zásobení buněk vodou a udržování jejich turgoru transport minerálních a organických látek z kořenů ochrana transpirujících orgánů před přehřátím přísun CO2 pro fotosyntézu

Rozdíl vodních potenciálů: Složky vodního potenciálu = tlaková (tlak okolních buněk, odčerpávání vody transpirací), osmotická („hustota“ roztoku), gravitační Ψ = p – Π + hρg Za normálních podmínek vodní potenciál čisté vody = 0, roztoky vždy < 0. Tendence vody přecházet do míst se zápornějšími hodnotami (Ψ = tendence uvolňovat vodu)

Hlavní „hybatelé“ Transpirace a odpar, změny v koncentracích uvnitř buněk, kořenový vztlak (především na jaře, transport cukrů do xylému; gutace), vlastnosti vody