Obecné zásady při práci se substantivy Galénos a Hippokratés na fresce v kryptě katedrály v Anagni, vybudované v roce 1255

Obecné zásady při práci se substantivy V této lekci se již přesuneme na pole latiny a začneme pomalu pracovat s latinskými substantivy. V této lekci se již přesuneme na pole latiny a začneme pomalu pracovat s latinskými substantivy. Protože adjektiva ponecháme zatím stranou, budeme prozatím pracovat pouze s tímto schématem, které známe z minulé lekce: Protože adjektiva ponecháme zatím stranou, budeme prozatím pracovat pouze s tímto schématem, které známe z minulé lekce: Víme již, že substantivum (I) musí být v nominativu a substantivum (II) jakožto přívlastek neshodný musí být v genitivu. Víme již, že substantivum (I) musí být v nominativu a substantivum (II) jakožto přívlastek neshodný musí být v genitivu. Pro účely anatomické terminologie tedy bude plně stačit, pokud se budeme seznamovat pouze s těmito dvěma pády. Pro účely anatomické terminologie tedy bude plně stačit, pokud se budeme seznamovat pouze s těmito dvěma pády. SUBSTANTIVUM (I) SUBSTANTIVUM (II) 

Obecné zásady při práci se substantivy Substantiva a adjektiva skloňujeme, tj. tvoříme různé pády. Substantiva a adjektiva skloňujeme, tj. tvoříme různé pády. Skloňování nazýváme deklinace. Skloňování nazýváme deklinace. Latina má pět typů skloňování, hovoříme tedy o pěti deklinacích. Latina má pět typů skloňování, hovoříme tedy o pěti deklinacích.

Obecné zásady při práci se substantivy Slovníkový tvar U každého substantiva se musíme naučit tzv. slovníkový tvar. U každého substantiva se musíme naučit tzv. slovníkový tvar. Slovníkový tvar je ustálená podoba zápisu slova do slovníku. Slovníkový tvar je ustálená podoba zápisu slova do slovníku. Slovníkový tvar substantiva se skládá ze tří položek: Slovníkový tvar substantiva se skládá ze tří položek: Např. substantivum „vēna“ (žíla), bude ve slovníku zapsáno následovně: Např. substantivum „vēna“ (žíla), bude ve slovníku zapsáno následovně: Jsou to tři minimální informace, díky nimž můžeme se substantivem bezpečně pracovat. Nejdou nijak odvodit, a proto se musíme učit celé slovníkové tvary zpaměti. Jsou to tři minimální informace, díky nimž můžeme se substantivem bezpečně pracovat. Nejdou nijak odvodit, a proto se musíme učit celé slovníkové tvary zpaměti. tvar nom. sg. informace o rodukoncovka gen. sg. vēna,f.ae,

Obecné zásady při práci se substantivy Slovníkový tvar – zařazení do deklinace Druhá informace slovníkového tvaru – koncovka gen. sg. – slouží k bezpečnému zařazení substantiva do příslušné deklinace, tj. poznáme podle ní, jak substantivum skloňovat. Druhá informace slovníkového tvaru – koncovka gen. sg. – slouží k bezpečnému zařazení substantiva do příslušné deklinace, tj. poznáme podle ní, jak substantivum skloňovat. Koncovky gen. sg. jsou následující: Koncovky gen. sg. jsou následující: slovníkový tvar substantivačeskykoncovka gen. sg.deklinace costa, ae, f.žebro-aeI mūsculus, ī, m.sval-īII canālis, is, m.kanál-isIII sinus, ūs, m.splav-ūsIV faciēs, ēī, f.plocha-ēīV

Obecné zásady při práci se substantivy Slovníkový tvar – zařazení do deklinace Pozor: k bezpečnému zařazení substantiva do správné deklinace potřebujeme opravdu znát koncovku gen. sg., tvar nom. sg. totiž nemusí stačit. Pozor: k bezpečnému zařazení substantiva do správné deklinace potřebujeme opravdu znát koncovku gen. sg., tvar nom. sg. totiž nemusí stačit. Ukažme si to na následujících slovech: Ukažme si to na následujících slovech: systēma (systém), ductus (kanál), corpus (tělo), pūbēs (chmýří) systēma (systém), ductus (kanál), corpus (tělo), pūbēs (chmýří) Na první pohled by se mohlo zdát, že slova patří do těchto deklinací: Na první pohled by se mohlo zdát, že slova patří do těchto deklinací: systēma (I), ductus (II), corpus (II), pūbēs (V) systēma (I), ductus (II), corpus (II), pūbēs (V) Pokud si uvedeme celé slovníkové tvary, vypadá to ale zcela jinak: Pokud si uvedeme celé slovníkové tvary, vypadá to ale zcela jinak: slovníkový tvar substantivakoncovka gen. sg.deklinace systēma, atis, n.-isIII ductus, ūs, m.-ūsIV corpus, oris, n.-isIII pūbēs, is, f.-isIII

Obecné zásady při práci se substantivy Slovníkový tvar – informace o rodu Pro kombinaci substantiva s jiným substantivem není tato informace důležitá. Pro kombinaci substantiva s jiným substantivem není tato informace důležitá. Rod je podstatný pro kombinaci substantiva s adjektivem, neboť z minulé lekce víme, že adjektivum (přívlastek shodný) se musí se svým řídícím substantivem shodovat nejen v pádě a čísle, ale také rodě. Rod je podstatný pro kombinaci substantiva s adjektivem, neboť z minulé lekce víme, že adjektivum (přívlastek shodný) se musí se svým řídícím substantivem shodovat nejen v pádě a čísle, ale také rodě. Např. Ve spojení „tlusté střevo“ se adjektivum „tlustý“ shoduje v pádě (nom.), čísle (sg.) a rodě (obě dvě slova jsou neutra). Pokud bychom nevěděli, jakého rodu je „střevo“, mohlo by dojít k chybnému spojení, např. „tlustá střevo“ nebo „tlustý střevo“. – V češtině je pro nás správné řešení samozřejmé, protože se zde opíráme o přirozený jazykový cit, v latině se však budeme muset rod substantiva poctivě učit. Např. Ve spojení „tlusté střevo“ se adjektivum „tlustý“ shoduje v pádě (nom.), čísle (sg.) a rodě (obě dvě slova jsou neutra). Pokud bychom nevěděli, jakého rodu je „střevo“, mohlo by dojít k chybnému spojení, např. „tlustá střevo“ nebo „tlustý střevo“. – V češtině je pro nás správné řešení samozřejmé, protože se zde opíráme o přirozený jazykový cit, v latině se však budeme muset rod substantiva poctivě učit. Pozor: Rod latinských substantiv neodpovídá rodu substantiv českých. Např.: Pozor: Rod latinských substantiv neodpovídá rodu substantiv českých. Např.: krček (m.) – collum, ī, n. krček (m.) – collum, ī, n. plíce (f.) – pulmō, ōnis, m. plíce (f.) – pulmō, ōnis, m. kost (f.) – os, ossis, n. kost (f.) – os, ossis, n. Proto nelze ani rod substantiva nějak odvodit a musíme se ho též učit zpaměti. Proto nelze ani rod substantiva nějak odvodit a musíme se ho též učit zpaměti.