Imunogenetika Marie Černá

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Obranné vlastnosti krve
Advertisements

TRANSPLANTACE Přenos tkání nebo orgánů
Transplantace J. Ochotná.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
IMUNOTOXIKOLOGIE Antigenně-specifické imunitní reakce
Imunitní systém a jeho význam pro homeostázu organismu,
Tělní tekutiny 1. Tkáňový mok tvoří prostředí všech tkáňových buněk
Funkce imunitního systému. Imunodefekty.
Mechanismy nespecifické imunity
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
IMUNITNÍ SYSTÉM IMUNITA = schopnost organismu chránit se před patogeny (bakterie,viry,houby,prvoci  onemocnění) Nespecifická : Fagocytóza granulocytů,monocytů.
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
OBĚHOVÁ SOUSTAVA Imunita Mgr. Jan Marek VY_32_INOVACE_Bi3r0215.
I. Imunoglobuliny Martin Liška.
Přehled imunologie.
Mechanismy specifické imunity
Obranný systém těla, krevní skupiny, mízní soustava
Imunita Cholera, 19. století.
Protibakteriální imunita
Elektronický materiál byl vytvořen v rámci projektu OP VK CZ.1.07/1.1.24/ Zvyšování kvality vzdělávání v Moravskoslezském kraji Střední průmyslová.
Krevní skupiny Magdaléna Málková.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
NK buňky Interferony.
PRIMÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
CHEMIE IMUNITNÍCH REAKCÍ
HLA systém (MHC glykoproteiny)
Imunodeficience Kurs Imunologie.
Způsoby mezibuněčné komunikace
ÚVODNÍ PŘEDNÁŠKA Imunologie 1.
Řízení imunitního systému Kurs Imunologie. Hlavní histokompatibilní systém (MHC) objeven v souvislosti s transplantacemi starší termín: HLA dvě hlavní.
Specifická (adaptivní) imunita B, T lymfocyty, protilátky
Krevní skupiny Magdaléna Málková.
Protiinfekční imunita 2
Dědičné poruchy imunity Marie Černá
Systém HLA a prezentace antigenu
Histokompatibilní systém
Fyziologie reprodukce a základy dědičnosti FSS 2009 zimní semestr D. Brančíková.
Krev SCHÉMATA, OBRÁZKY.
Prof. RNDr. Ilona Hromadníková, PhD.
Fagocytóza = základní nástroj nespecifické imunity (společně s komplementem) fagocytující buňky proces fagocytózy.
Komplementový systém a nespecifická imunita
Nespecifické složky M. Průcha
T lymfocyty Jan Novák.
Monogenní znaky a choroby Marie Černá
Základní typy genetických chorob Marie Černá
Laboratorní diagnostika
Krev 1. Krevní elementy 2. Hematokrit, Sedimentace 3. Hemoglobin
Imunologie Martin Liška.
Protinádorová imunita Jiří Jelínek. Imunitní systém vs. nádor imunitní systém je poslední přirozený nástroj organismu jak eliminovat vlastní buňky které.
Tělní tekutiny Autor: Eva Klabenešová
Buněčná signalizace Úvod Základní typy signálních drah Imunologie.
Název školy: Střední odborná škola stavební Karlovy Vary Sabinovo náměstí 16, Karlovy Vary Autor: Hana Turoňová Název materiálu: VY_32_INOVACE_12_TĚLNÍ.
9. HLA systém (třídy, funkce, polymorfismus, typizace). 10. Vazba peptidů s MHC a antigenní prezentace (mechanismus, význam). 11. T lymfocyty (vývoj, selekce,
Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských.
Systém HLA a prezentace antigenu Ústav imunologie UK 2.LF a FN Motol.
Imunologie a alergologie
Imunitní systém a jeho význam pro homeostázu organismu,
HLA - systém Marcela Vlková.
Protilátky Nejdůležitější Vlastnosti:
VY_32_INOVACE_19_28_Genetika
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
Náplň seminářů III. ročník všeobecné lékařství
Lékařská mikrobiologie I Specifická imunita
Laboratorní diagnostika
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Poruchy mechanizmů imunity
Protinádorová imunita, transplantace
Protinádorová imunita, transplantace
Transkript prezentace:

Imunogenetika Marie Černá Přednáška No 635-T

Imunitní systém patří mezi základní mechanismy udržující stálost vnitřního prostředí organismu Jeho funkcí je zachování integrity organismu na základě rozpoznání škodlivého od neškodného, a touto cestou chrání organismus proti poškození zevního i vnitřního původu.

Studuje zákonitosti dědičnosti rozpoznávání antigenů. Imunogenetika Studuje zákonitosti dědičnosti rozpoznávání antigenů.

Antigen = jakýkoli faktor: biologický / chemický, přírodní / umělý, tělu vlastní / cizorodý který vyvolá imunitní odpověď.

Imunita Vrozená imunita Získaná imunita První linie – integrita kůže a mukózy Druhá linie – nespecifická obrana - buněčná složka - humorální složka Získaná imunita

Vrozená imunita První linie – integrita kůže a mukózy – mechanismy obrany: mechanické (pohyb řasinek) chemické (mastné kyseliny, pH 3-5, lysozym) mikrobiální (normální mikrobiální flora)

Vrozená imunita Druhá linie – vlastní nespecifická obrana - buněčné komponenty: fagocytující buňky „natural killers“ (NK) buňky - humorální komponenty: komplementový systém interferony

Získaná imunita Specifická obrana pouze u obratlovců - buněčné složky: T - lymfocyty B - lymfocyty - humorální složky: protilátky produkované B - lymfocyty Indukce imunologické paměti

Získaná imunita plasmatické buňky cizí antigen lymfoblasty protilátky T efektorové lymfocyty plasmatické buňky cizí antigen lymfoblasty B lymfocyty T lymfocyty humorální imunita buněčná imunity

Získaná imunita Obratlovci reagují selektivně na široké spektrum cizích antigenů. Velká variabilita specifických imunitních reakcí je zakódována v genomu. Specifická selektivní odpověď je výsledkem somatické rekombinace a přestavby genů (antigenové receptory – TCR a Ig) a také rozsáhlého genového polymorfismu (antigen-prezentující molekuly – HLA).

Receptory B lymfocytů a T lymfocytů Přídatné řetězce

Antigenní receptory Imunoglobuliny (Ig) – humorální (buněčné) L – lehký řetězec – 2 izotypy  +  H – těžký řetězec – 5 izotypů μ, δ, γ, ε, α Receptory T lymfocytů (TCR) – buněčné α řetězec (nebo δ řetězec) β řetězec (nebo γ řetězec) Každý řetězec obsahuje: - konstantní oblast - variabilní oblast s V, (D), J subsegmenty – místo vazby antigenu

chromozom č.:

Imunoglobuliny (Ig) 2 těžké, 2 lehké řetězce

Genetická diverzita Geny jsou přestavěny, v průběhu aktivace lymfocytů, rozdílně a specificky pro každou buňku – somatická rekombinace Alelická exkluze: Každá protilátka (receptor T lymfocytu) obsahuje kombinaci 2 řetězců (H+L, α+β) jednoho typu – aktivní geny pouze na 1 chromozomu (transkripce z 1 alely/haplotypu)

Genetická diverzita Kombinace V, D a J segmentů: V 1-100 „variable“ segment D 1-20 „diversity“ segment (rozmanitost) J 1-10 „joining“ segment (připojení) Nepřesnost spojování těchto segmentů Náhodné vmezeření nukleotidů do oblasti spojení segmentů Somatické mutace v J segmentu

Somatická rekombinace IgH lokus: V-D-J kombinace C- pro M,D,G,E,A konstantní oblast – určuje třídu Ig V1 V100 D1 D20 J1 J2 J3 J4 J5 C V100 J1 J2 J3 J4J5 C1 V100 J1-10 C1-10 V  D J C Ig L kappa Ig L lambda IgL lokus: V-J kombinace

Receptory T lymfocytů (TCR)

Receptory T lymfocytů (TCR)

Genetická diverzita Ig a TCR genů Mechanismus Imunoglobuliny H řetězec L řetězec TCR a b Variabilní domény 250 – 1 000 250 75 25 Počet D segmentů 12 0 0 2 Počet J segmentů 4 4 50 12 Počet kombinací 65 000 - 250 000 1 825 Celková diverzita 1011 1016

Antigen presentující systém ve vazbě na TCR Hlavní histokompatibilní komplex (MHC): skupina genů na jednom chromozomu. Tento genový komplex byl objeven po zjištění, že histokompatibilita, tj. schopnost přijímat štěp (transplantát), závisí na tom, zda dárce a příjemce sdílejí stejný MHC haplotyp. MHC antigeny u člověka: Lidské leukocytární antigeny - poprvé detekovány na leukocytech

HLA komplex obsahuje 3 třídy genů (I, II, III) jeden z nejvíce polymorfních lokusů v lidském genomu (5 500 alel) dědí se vcelku jako haplotyp

HLA komplex 6

HLA třída I a třída II transmembranové proteiny prezentují antigeny pro TCR receptory na T- lymfocytech - TCR receptor rozpozná pouze antigen s MHC molekulou součást buněčné imunitní odpovědi třída I – sérologicky definované antigeny obsahuje geny, každý gen kóduje jeden α řetězec – klasické: A, B, C – na všech jaderných buňkách rozeznávány cytotoxickými CD8+ T-lymfocyty – neklasické: E, F, G – na určitých tkáních (placenta) rozeznávány NK buňkami – působí inhibičně třída II = oblast D – antigeny definované na buněčné úrovni lokusy: DP, DQ, DR, každý lokus obsahuje α + β řetězce na antigen prezentujících buňkách (makrofágy, B lymfocyty) rozpoznávány helpery CD4+ T-lymfocyty

HLA třída III většinou sérové proteiny součást humorální imunitní odpovědi + další geny bez vztahu k imunitnímu systému Systém molekul komplementu: C2, C4, faktor B Cytokiny: tumor nekrosis faktor (TNF) Heat shock proteins (HSP) Enzymy: 21-hydroxyláza (mutace genu = kongenitální adrenální hyperplazie) Gen pro hemochromatózu

HLA třída I (β2 mikroglobulin je kódován na chromozomu 15) Extracelulární část alfa řetězce obsahuje 3 domény: 1 2 3 (β2 mikroglobulin je kódován na chromozomu 15) Polymorfní 1 a 2 domény vážou antigenní peptidy.

HLA třída II Extracelulární části beta a alfa řetězců obsahují 2 domény: β1 β2 a 1 2 Polymorfní β1 a 1 domény vážou antigenní peptidy.

Polymorfismus alel HLA komplexu oblast třída I třída II klasická neklasická DR DQ DP gen A B C E F G DRA DRB DRB1 DQA1 DQB1 DPA1 DPB1 počet alel 965 1543 626 9 21 46 3 855 762 35 107 28 138

Haplotyp = haploidní genotyp = skupina alel na jednom chromozomu - každý rodič má dva haplotypy a jeden z nich předává svému dítěti Geny jsou úzce vázány => alely se dědí společně Alely jsou kodominantní

Důležitost HLA: transplantace buněčná imunita prediktivní medicína JEAN DAUSSET (1916-2009) 1980 Nobelova cena v oboru Fyziologie a medicíny za objev HLA 1952 – aglutinace bílých krvinek indukovaná sérovými protilátkami 1958 – první leukocytární antigen Důležitost HLA: transplantace buněčná imunita prediktivní medicína antropologie

Transplantace a MHC MHC kompatibilita – transplantát je přijat donor + příjemce mají stejné MHC antigeny/alely MHC inkompatibilita – štěp je odmítnut donor + příjemce mají různé MHC antigeny/alely Reakce štěpu proti hostiteli (u transplantace kostní dřeně při neshodě v MHC) Imunosuprese příjemce => T lymfocyty dárce reagují proti buňkám příjemce

Transplantační zákony 1. H1H1 H1H1 2. H1H1 X H2H2 3. H1H1 x H2H2 X X F1: H1H2

Transplantace a HLA Orgány nebo tkáně Imunologické vyšetření: virologické (HIV,HBV,CMV) ABO a Rh kompatibilita cross match - křížová zkouška: - HLA protilátky příjemce (po transfuzích nebo porodech) proti HLA molekulám dárce

Transplantace a HLA Kostní dřeň Ledviny (a pankreas) kompletní HLA shoda na všechny geny (A,B,C, DR,DQ,DP) Ledviny (a pankreas) křížová reakce - negativní poloviční HLA shoda na 3 geny (třída I - A, B, třída II - DR) Játra, plíce, srdce

Transplantace a HLA Registr dárců kostní dřeně Čekací listina příjemců ledvin

Prediktivní medicína HLA asociace s autoimunitními chorobami  

Antropologie Populační studie Američtí indiáni mají významný stupeň restrikce HLA polymorfismu Severoameričtí – běloši - 27 DR alel Severoameričtí Indiáni - 20 DR alel Argentinští Indiáni - 8 DR alel Brazilští Indiáni - 5 DR alel

Krevní skupiny

Krevní skupiny : A, B, AB, O chromozom 19 - antigen H = prekurzor (hh Bombay alela) chromozom 9 - antigeny A, B skupina genotyp Aglutinin v séru A AA, Ai anti B B BB, Bi anti A AB - ii anti A, anti B podskupiny A 1-5 podskupiny B 1-2

Krevní skupina AB A a B žádné AB, A, B, 0 A B A a AB A a 0 B a AB Antigeny Protilátky Dárcem pro Příjemcem od AB A a B žádné AB, A, B, 0 A B A a AB A a 0 B a AB B a 0

Rh systém chromozom 1 Rh antigeny DD, Dd, dd (C, E) Rh + 83% Rh - 17% Inkompatibilita matky a plodu matka Rh- (dd) otec Rh+ (DD, Dd) dítě Rh+ (Dd) Protilátky ( IgG) z mateřského séra procházejí placentou a lyzují červené krvinky plodu! MN system Krevní skupiny: M genotypy: MM N NN MN MN

Literatura Klinická genetika, překlad 6. vydání Thompson & Thompson Triton, 2004 Kapitola 14: Genetika imunitního systému Hlavní histokompatibilitní komplex (MHC), Imunoglobuliny, Antigenní receptory T-buněk stránky 268 – 275,278

Literatura Medical Genetics at a Glance, second edition, Dorian J. Pritchard & Bruce R. Korf Blackwell Publishing, 2008 (Základy lékařské genetiky, Galén, 2007) Part 2: Medical genetics 42 pages 102 – 103