Základy cytogenetiky Chromozomy a karyotyp člověka

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OBECNÁ BIOLOGIE MITÓZA
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
Co je to genetika a proč je důležitá?
Milada Teplá, Helena Klímová
Odd. lékařské genetiky FN Brno, pracoviště DN
Preimplantační genetická diagnostika
1 Chromosom Milada Roštejnská Helena Klímová. Obsah Chromosom Stav chromosomů se během buněčného cyklu mění Eukaryotní DNA je sbalena do chromosomu Interfázový.
GENETIKA POHLAVNÍ CHROMOZÓMY
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Omnis cellula e cellula (každá buňka je z buňky)
Lidský genom Lidé patří mezi DNA organismy Genom je předáván
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
VY_32_INOVACE_2_1_03_Chromozomy
GENETIKA EUKARYOTICKÉ BUŇKY
Základní pojmy (abecedně)
AV ČR, Mendelovo muzeum a Vereinigung zur Förderung der Genomforschung pořádají další ročník Mendel Lectures které se konají v Agustiniánském.
Klinická cytogenetika
Chromozóm, gen eukaryot
Buněčné dělení.
RNDr.Radek Trojanec, Ph.D. Laboratoř experimentální medicíny (LEM)
Klíčová slova Aneuploidie: monozomie, trizomie, polyploidie: triploidie, tetraploidie, Downův sy, Edwardsův sy, Patauův sy, Turnerův sy, Klinefelterův.
STRUKTURA NUKLEOVÝCH KYSELIN
Preimplantační genetická diagnostika Oddělení lékařské genetiky FN Brno Gynekologicko - porodnická klinika Masarykovy univerzity v Brně.
Využití cytogenetických metod v reprodukční medicíně
RxFISH.
METODY TESTOVÁNÍ GENOTOXICITY
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Poškození genomu na cytogenetické úrovni
Klinická cytogenetika - metody
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční
Buněčný cyklus.
Fyziologie reprodukce a základy dědičnosti FSS 2009 zimní semestr D. Brančíková.
Buněčné dělení Základy biologie
MODULARIZACE VÝUKY EVOLUČNÍ A EKOLOGICKÉ BIOLOGIE
Biologie a genetika I..
Základy klinické cytogenetiky II
PRAKTIKUM 2 Barvení sex chromatinu Pruhování chromozomů
Škola: Mendelovo gymnázium, Opava, příspěvková organizace
Chromozomální základ dědičnosti
Metody studia chromozomů, postnatální a prenatální cytogenetická diagnostika RNDr Z.Polívková Přednáška č. 437 –
Cytogenetické praktikum I č. 435, kurz: Dědičnost
2014 Výukový materiál GE Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Úvod do biologie.
TERCIE 2014 Výukový materiál GE Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Chromozomální abnormality u nádorů
Buněčné dělení – otázky a úkoly
GENETIKA.
Genetické poruchy - obecně
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Současný stav klinické genetiky a její perspektivy v klinické medicíně.
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
5. ročník Klinická genetika
Klinická cytogenetika
Syndrom Patau Pavol Rendek, Markéta Couralová, Veronika Tomášková, Lucie Moťková, Alžběta Moravová Skupina 16 - pediatři.
Buněčná stěna, buněčné jádro
Základy klinické cytogenetiky II
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
Ivana Eštočinová, Pavla Fabulová, Markéta Formánková
1. Regulace genové exprese:
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
NUKLEOVÉ KYSELINY Dusíkaté báze Cukry Fosfát guanin adenin tymin
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Buněčné dělení – část 1. Markéta Láchová, 7. E.
Molekulární biologie (c) Mgr. Martin Šmíd.
Transkript prezentace:

Základy cytogenetiky Chromozomy a karyotyp člověka

Historie studia chromozomů: r.1903 Sutton,Boveri - průkaz jejich souvislosti s dědičností r.1956 Tjio, Levan – 46 chromozomů u člověka r.1959 Lejeune – první chromozomální abnormalita Downův syndrom = trisomie 21.chromozomu

Karyotyp = soubor všech chromozomů v jádře buňky Karyotyp člověka V buněčných jádrech určitého organismu a druhu je konstantní do počtu, velikosti i tvaru chromozómů Karyotyp člověka muž 46, XY, žena 46 XX 22 párů autozomů (homologní – 1 od otce, 1 od matky) 1 pár gonozomů (heterochromozómů)

Morfologie lidských chromozomů metacentrický submetacentrický akrocentrický centromera chromatidy telomera satelit sat. stopka (NOR) p q p = krátké rameno q = dlouhé rameno NOR = oblast organizátoru jadérka (rRNA geny)

Telomery koncové oblasti chromozomů opakované sekvence nukleotidů TTAGGG ochrana chromozomu před spojováním kohesivních konců, stabilizace konců chromozomů zkracování sekvencí při každém dělení buňky-limitující faktor počtu dělení enzym telomeráza zajišťuje tvorbu telomer, jeho abnormální aktivita prokázána v nádorových buňkách Jeho

Detekce telomerických sekvencí metodou FISH (telomerické sondy) Applied imaging katalog 1997 Detekce telomerických sekvencí metodou FISH (telomerické sondy) Vpravo nahoře - myší chromozomy (telocentrické)

Ultrastruktura chromozomů: Složení chromatinu: DNA histony = bazické bílkoviny: H1,H2A, H2B,H3,H4 nehistonové bílkoviny = neutrální n. slabě kyselé celková délka DNA asi 2 m lidské chromozomy obsahují cca 30 000 strukturních genů

Organizace interfázního chromatinu Nukleozom: jádro z oktameru histonů H2A,H2B,H3,H4 obtočené dvoušroubovicí DNA = nukleozom spojka mezi nukleozomy = vlákno DNA volné nebo asociované s H1 histonem (utažení vlákna) = kondenzace na 1/10 nativní DNA délky

Kondenzace chromatinu do chromozomů řetězec nukleozomů stočen do solenoidu (1 závit 6 nukleozomů) solenoid je skládán do smyček přichycených na nehistonových proteinech = nonhistone protein scaffold (Laemli loops) Chromozomy v metafázi - nonhistone protein scaffolds se smyčkami DNA jsou spiralizovány do spirální struktury chromatid zkrácení DNA vlákna 1/10000 nativní délky

Figure © 2004 by Griffiths et al. , http://www. mun

Chromatin Euchromatin despiralizován v interfázi spiralizován v mitoze obsahuje strukturní geny Heterochromatin repetitivní sekvence neobsahuje strukturní geny v interfázi poněkud spiralizován – barvitelný

Heterochromatin konstitutivní - v centromerických oblastech všech chromozomů - heterochromatinové bloky na 1q, 9q, 16q, Yq (Y chromatin) variabilita heterochromatinových částí chromozomů vznikla nerovnoměrným crossing-overem fakultativní = strukturně euchromatin, chová se jako heterochromatin Inaktivní X = sex chromatin=Barrovo tělísko, jeden ze dvou X chromozomů u samic savců, je inaktivní pozdější replikace v S fázi, (inaktivní X - replikace na konci S)

X-inaktivace, hypotéza Lyonové U samic savců pouze jeden X aktivní, druhý (a případně všechny další) inaktivní (metylován) = kondenzován v interfázi = barvitelný Inaktivace začíná v časném embryonálním vývoji (ve stádiu blastocysty) Inaktivace je náhodná (z hlediska rodičovského původu X), žena = mozaika buněk s inaktivním otcovským a mateřským X Inaktivace je pak stabilní v liniích dceřinných buněk Inaktivace je reversibilní - v oogenezi jsou obě X aktivní

Inaktivace je neúplná některé geny na Xp, i na Xq nejsou inaktivovány strukturně abnormální X - nenáhodná inaktivace balancované chomozomální abnormality (žádný materiál nepřebývá, nechybí) – přednostně normální X se inaktivuje je-li X/A translokace balanc. chromozomální abnormality nebalancované – abnormální X je přednostně inaktivní, důsledek selekce

Inaktivační centrum v lokusu Xq133, gen XIST- jeho produkt (mRNA) řídí inaktivaci (v cis poloze), je exprimován jen na inaktivním chromozomu Metoda vyšetření sex chromatinu = orientační ke stanovení pohlaví u sportovců

Figure after M. Barr (1963) by SM Carr; all text material © 2009 by Steven M. Carr http://www.mun.ca/biology/scarr/Barr_Bodies.html

XM XP X inaktivace

Metody studia lidských chromozomů – cytogenetické metody chromozomy lze sledovat pouze v dělící se buňce! Postnatální: kultivace periferních lymfocytů postižených, či jejich příbuzných Nasazení plné krve (s heparinem,) do kultivačního media se sérem a PHA (=phytohemagglutinin=mitogen) -stimuluje především T lymfocyty Kultivace 48, 72 nebo 96 hodin

zastavení mitotického dělení kolchicinem (působí na dělící vřeténko)- centrifugace sediment resuspendován v hypotonickém roztoku- centrifugace sediment resuspendován ve fixačním roztoku centrifugace a opakování fixace konečný sediment kápnut na podložní sklo-sušení a barvení

Kultivace a zpracování periferní krve pro chromozomální vyšetření Medium Serum PHA Krev Antib. Kultivace 72hod Kolchicin 1,5hod 0,075MKCl - lyze Hypotonie centrifugace metanol/octová Fixace Fixace-centrifugace celkem 3x - promytí něk.kapek na podl.sklo

Prenatální metody pro prenatální stanovení karyotypu plodu Kultivace buněk plodové vody (buňky odloučené z těla plodu) dlouhodobá kultivace (9-14 dnů)- buňky rostou přisedlé na dně kultivační nádoby v koloniích před cytogenetickým zpracováním stažení buněk trypsinem ostatní postupy podobné (hypotonie, fixace)

Buňky plodové vody – kultivován sediment buněk dlouhodobě = tkáňová kultura – buňky tvoří kolonie přichycené na dně kultivační nádoby Před stažením se přidá kolchicin, po stažení buněk z povrchu kultivační nádoby trypsinem zpracování cytogenetickou metodou

2. Vyšetření buněk choriových klků přímá metoda, nebo krátkodobá kultivace x dlouhodobá kultivace odběr v 10. týdnu gravidity rozstříhání očištěné tkáně (event.rozvolnění buněk trypsinem) a nasazení do kultivačního media, kultivace a cytogenetické zpracování vyšetřuje se extraembryonální tkáň – určité riziko diskrepance s karyotypem plodu

http://www.bartleby.com/107/pages/page62.html

3. Kultivace pupečníkové krve podobné jako periferní krev odběr krve z kličky pupečníku krátkodobá kultivace a cytogenetické zpracování

Barvení Klasické - obarvení Giemsou neodliší jednotlivé chromozomy - vhodné pro mutagenní studie Diferenciační barvení (pruhovací metody) odliší jednotlivé chromozomy dle charakteristických pruhů vhodné pro studium vrozených chromozomálních abnormalit numerických i strukturních, chromozomálních změn u nádorů

Klasické barvení k detekci získaných chrom. aberací Dicentrický chromozom + difragment

Barvení Metoda G pruhů působení roztoku trypsinu (enzymatická metoda) nebo solných roztoků před vlastním obarvením –různé chromozomální části různě denaturovány trypsinem a odlišně se barví Giemsou Metoda R-pruhů působení solných roztoků za vyšší teploty a vyššího pH → pruhování opačné k G pruhům (tmavé G pruhy jsou v R pruzích světlé)

Karyotyp ženy 46,XX – G pruhy

Karyptyp muže - 46,XY – G pruhy

R- pruhy

Barvení Metoda barvení heterochromatinu – C pruhy silná denaturace euchromatinových částí: HCl, BA(OH)2 + solné rotoky za vyšší teploty, Giemsou se pak barví pouze heterochromatinové bloky včetně centromer (jsou resistentnější) – vhodné pro studium heterochromatinových variant

C- pruhy

FISH metody = fluorescenční in situ hybridizace Hybridizace sondy značené fluorescenčním barvivem s chromozomy na cytogenetickém preparátu- vhodné pro detekci složitějších strukt.přestaveb, mikrodelecí, vhodné i pro detekci změn v nádorových buňkách i interfazních (např. lze sledovat fuzované onkogeny bcr/abl), k detekci aneuploidií v interfázních b.(bez kultivace) apod.

Proby: -satelitní = centromerické –detekují centromery vybraných chromozomů – vhodné k detekci aneuploidií v nedělící se buňce, k detekci tzv.”marker chromozomů”(chrom.neznámého původu) lokus specifické – pro určité lokusy na chromozomech- vhodné pro mikrodelece, k detekci onkogenů apod. malovací – barví celý chromozom – vhodné pro strukturní aberace

Detekce počtu chromozomů -satelitní sondou

Detekce fuzovaných genů lokus specifickými sondami VYSIS katalog 1996/1997- Products of genomic assessment

Detekce mikrodelece lokus specifickou sondou VYSIS katalog 1996/1997- Products of genomic assessment Detekce mikrodelece lokus specifickou sondou

Použití malovacích sond Cambio katalog – Star fish chromosome painting Použití malovacích sond

Použití malovací sondy k detekci strukturní přestavby

Applied imaging katalog 1997 M FISH

VYSIS katalog 1996/1997- Products of genomic assessment M - band