Morfologie T. pallidum Spirálovitě stočená bakterie, příliš tenká k pozorování procházejícím světlem. Je však vidět v zástinu či necháme-li na jejím povrchu barvivo precipitovat (stříbření).

Schematické znázornění T.pallidum: P – pouzderná (slizová) vrstva … antifagocytární VM - vnější membrána (OE ) … adherence B – bičík (AF ) BS – buněčná stěna (peptidoglykan) (WM ) CM – cytoplasmatická membrána CV – cytoplasmatická vlákna (BF )

Specifické epidemiologické vlastnosti T.pallidum Patogenní je jen pro člověka Zdrojem je jen člověk Působí syfilis (lues, příjice) Přenáší se pohlavním stykem předměty jen bezprostředně po kontaminaci transplacentárně krví Nelze kultivovat 1496 Albrecht Dürer (výřez)

Mechanismy patogenity/virulence K infekci dochází neporušenou sliznicí či kožními oděrkami. Proteiny ve vnější membráně působí adherenci k povrchu hostitelské buňky. Hyaluronidáza zvyšuje perivaskulární zánětlivou infiltraci. Dochází k endarteritis resp. periarteritis a k infiltraci polymorfonukleárů a makrofágů, ale: Slizová vrstva chrání před fagocytózou – fagocytované bakterie většinou přežívají. Tkáňové poškození je důsledkem imunitní odpovědi na bakterii. Bližší údaje nejsou známy.

Syphilis primaria Inkubační doba 10-60 dnů. Léze (Ulcus durum) vzniká v místě vstupu nákazy (genitál, rty a jazyk, okolí konečníku …). Je nebolestivá, infekční. Spontánně se zhojí za 3-6 týdnů

Syphilis secundaria Nastává 2-10 týdnů po Sy I. „Velká čarodějka“ – kožní projevy mohou být necharakteristické. K tomu horečka, bolesti hlavy, angína, myalgie, lymfadenopatie. Projevy jsou infekční, obsahují původce. Při souč. AIDS - Syphilis maligna

Syphilis tertiaria Nastává (ne vždy) roky i desítky let po Sy II. Neurosyfilis Tabes dorsalis PP Kardiovaskulární syfilis Gumma („pozdní benigní sy.“)  Řádná léčba předchozích stadií snižuje (ale nevylučuje) riziko vzniku terciární (pozdní) syfilis. U imunodeficientních osob může nastat podstatně rychleji. Celková smrtnost neléčené Sy. asi 25%. Syphilis tertiaria

Syphilis adnata Vzniká transplacentárním přestupem treponemat z krve matky na plod. Důsledky jsou různé – podle doby nákazy (smrt plodu nebo různě vyjádřené známky poškození): Hutchinsonova trias (Lues connata tarda): zvláštní tvar zubů, otitis interna, keratitis parenchymatosa Parrotovy jizvy

Laboratorní diagnostika syfilis Přímý průkaz – mikroskopický, z léze v zástinu (temném poli), ve tkáni po stříbření. PCR Nepřímý průkaz průkaz protilátek - testy netreponemové (s kardiolipinem) treponemové - po úspěšné léčbě Sy I .a II. titr protilátek klesá Difosfatidylglycerol (kardiolipin) je fosfolipid. Při onemocnění se uvolňuje z tkáně, ulpívá na povrchu treponemat a budí tvorbu protilátek, tzv. reaginů.

Pozorování v temném poli (v zástinu)

 Kardiolipin - negativní Kardiolipin – pozitivní

Některé příčiny falešně pozitivních serologických výsledků Netreponemové testy, <6 měsíců: pneumonie virová, pneumokoková, mykoplazmová tuberkulóza infekční mononukleóza varicella morbilli malárie gravidita netreponemové testy, >6 měsíců: klíšťová borelióza lepra malárie treponemové testy: rheumatoidní arthritris SLE psoriáza gravidita mykóza maligní nádor ulcus cruris acne vulgaris

Borrelie Pozor na rozdíly v epidemiologii: U Typhus recurrens je rezervoárem borélií člověk, jde o epidemickou nákazu (vyvolavatel - B. recurrentis), přenašeč je veš šatní  U lymeské nemoci jsou rezervoárem borélií drobní savci, jde o endemickou nákazu (vyvolavatelé - B. hermsii, B.burgdorferi) , přenašeč je některé klíště 

Lymeská borelióza Lymeská borelióza je bakteriální onemocnění vyvolané Borrelia burgdorferi (garini či afzelii), které se přenáší převážně klíštětem obecným, někdy i jinými druhy krev sajícího hmyzu (hlavně komáři, blechy, muchničky). Nákazou jsou nejvíce ohroženi lidé, kteří často a dlouhou dobu pobývají v listnatých lesích, v prázdninových táborech, nebo sezónní lesní pracovníci v místech, kde je větší pravděpodobnost setkání s klíštětem. Pouze malá část nakažených lidí však onemocní klinickými příznaky boreliózy. Inkubační doba 2-22 dnů, pak první stadium – Erythema chronicum migrans, event. + sekundární exanthem a celkové příznaky (únava, nevolnost, bolest hlavy, třesavka. Zhojí se za 3-4 týdny. Po týdnech až měsících druhé stadium – kardiální nebo neurologické potíže a muskuloskeletální postižení – např. arthritis. Po několika dalších týdnech či měsících třetí stadium – postižení kůže (Acrodermatitis chronica atrophicans), nervů, kloubů.

Erythema migrans  Acrodermatitis chronica atrophicans 

Průběh Klíště udává 26-40% pacientů; za 1-2týdny → Časná dermatitis - Erythema migrans (v Evropě u 40-50% případů); k tomu chřipkové příznaky, lymfadenitis. Zhojí se za 3 týdny i bez léčby. U neléčeného onemocnění se za několik týdnů rozvine: Časná diseminovaná nákaza. Časná neuroborelióza asi v 15% všech případů. Postižení srdce. Borreliový lymfocytom. Po měsících až (i 10) letech (Ø16 měs.) asi u 5% pacientů rozvine: Pozdní nákaza. Chronická neuroborelióza (chronická progresivní encefalomyelitis; chronická polyneuritis). Acrodermatitis chronica atrophicans. Chronická arthritis. Tzv. chronická nákaza (únavnost, výpadky paměti apod.) podle jedněch existuje, podle jiných ne. Proměnlivost klinického obrazu klíšťové boreliózy může být podmíněna m.j. Proměnlivostí antigenní struktury povrchového lipoproteinu borelií v důsledku přepínání génů kódujících jeho strukturu (kazetou na plazmidu). Proměnlivým zpracováním jednotlivých bakteriálních antigenů makrofágy (podle struktury MHC II třídy infikované osoby).

Laboratorní diagnostika Lymeské boreliózy Příležitostně je pozorována séronegativita nemocných osob a naopak, séropozitivita u osob trpících jinou chorobou nebo i zdravých. Serologické (a likvorologické) vyšetření by mělo sloužit k potvrzení klinické diagnózy, ne k jejímu hledání. Sérologická pozitivita by měla být konfirmována Western-blotem. Protilátky proti jednotlivým antigenům různých kmenů na westernblotech mají různý, statisticky vyjadřovaný klinický význam. Pozitivní nález WB je pro zjednodušení hodnocen podle interpretačních kritérií, která výrobce WB k soupravě přikládá.

Pravděpodobnostní diagnostika Pravděpodobnostní diagnostika. Příznaky a laboratorní výsledky jsou hodnoceny ve vzájemných souvislostech. DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA LYMESKÉ NEMOCI: Přisátí klíštěte v endemické oblasti 2 Jeden postižený systém, např. monoarthritis 1 Dva a více systémů, např. monoarthritis a paréza N. facialis 2 Erythema migrans, potvrzené 7 Acrodermatitis chronica atrophicans, biopticky potvrzená 7 (pokračování) Séropozitivita 3 Sérokonverze u párových sér 4 Bioptický průkaz spirochéty stříbřením 3 Imunofluorescenční průkaz borélie ve tkáni monoklonální protilátkou 4 B. burgdorferi – jiný průkaz antigenu 4 Kultivační pozitivita 4 B. burgdorferi DNA/RNA pozitivita 4 DIAGNÓZA: Lymeská borelióza vysoce pravděpodobná: 7 a více bodů Lymeská borelióza možná: 5–6 bodů Lymeská borelióza nepravděpodobná: 4 a méně bodů

Další spirochéty Borrelia recurrentis Leptospira interrogans Podrobnosti a laboratorní diagnostika v učebnici. Borrelia recurrentis Přenášena vší šatní, působí Typhus recurrens, horečnaté onemocnění s relapsy způsobenými únikem borelií před imunitou (změnou jejich povrchové antigenní struktury) Leptospira interrogans Působí zoonózu, kde zdrojem je moč infikovaných hlodavců. Ikterická forma spojena s poškozením jater (Weilova nemoc).

Vratný tyfus, (z)vratná horečka, Typhus recurrens. pozor: pojem „tyfus“ – z řec. typhos = mlha ( obluzení) spojován se třemi různými, etiologicky odlišnými horečnatými infekčními chorobami: Typhus abdominalis – Salmonella Typhi Typhus exanthematicus – Rickettsia prowazekii Typhus recurrens – Borrelia recurrentis… …Úryvek z textu prof. Maixnera, kolem 1895, (H. = horečka), Ottův slovník naučný 

Leptospirózy – viz publikace na http://old. lf3. cuni

Mykoplasmata Mollicutes; nejmenší známé volně žijící organismy Široce rozšířeny u rostlin i živočichů Prokaryota; nemají stěnu. Název od tvarové proměnlivosti připomínající mykoorganismy – nejsou to houby. Prototyp lidského patogena: Mycoplasma pneumoniae (Eatonovo agens)

Mycoplasmata – fyziologické vlastnosti Malý genom (M. genitalium jen 580 kb – S.aureus 2.8 Mb) Striktní parazité Pokud působí nemoc, tak mírnou Dlouhá generační doba (1-6 hodin). Kolonie na speciální půdě vyrostou za 10-14 dnů a pozorují se mikroskopem 

Mykoplasmata nalézaná u člověka M. pneumoniae M. hominis M. genitalium M. orale M. salivarium M. buccale M. faucium M. lipophilum M. primatum M. fermentans M. fermentans var. incognitus M. pirum Ureaplasma urealyticum

Mykoplasmata- patogenita Patogenita: většinou jde o saprofyty (u člověka nalezeno 16 druhů). Patogenní druhy působí svými toxickými metabolity, NH3, H2O2. Žádné toxiny. Virulence: Na konci výběžku je zvýšená koncentrace adhesinu, který má afinitu k povrchu epitelových buněk.

Patogenní mykoplasmata, ureaplasmata M. pneumoniae tracheobronchitis atypická pneumonie M. hominis pyelonephritis, salphingitis M. genitalium, U. urealyticum urethritis M. fermentans var. incognitus, M.pirum sepse u pacientů s AIDS

Mycoplasma pneumoniae – průběh nákazy Asymptomatický – 3% Zjevné onemocnění. Inkubační doba 3 týdny. Postihuje častěji děti školní věku, častěji na podzim. Komplikace vzácné (neurologické, kardiologické aj.). Tracheobronchitis – 77% zvýšená teplota bolesti hlavy, únava noční pocení suchý kašel trvající 2-3 týdny. Zhoršení asi u 10% pacientů (zpravidla superinfekce jiným patogenem) Atypická pneumonie („PAP“) 20% postižení intersticia výrazný RTG nález kontrastující s chudou symptomatologií pomalý ústup, komplikace možné U různých jiných stavů (vč. chronického únavového syndromu) jsou mykoplasmata též nalézána, ale jejich primární úloha je nejistá.

Laboratorní diagnostika Kultivace – pomalá (2-6 týdnů). Jen 40-90% úspěšnost. Speciální půdy. Může být pozitivní i dlouho po nemoci. Serologie – KFR, ELISA. Problémy se specificitou – pozitivita i u např. syfilis, pankreatitis. Zkřížené reakce s jinými mykoplasmaty. Chladové aglutininy – IgM protilátky proti povrchovým antigenům M. pneumoniae reagující s I antigenem lidských erytrocytů při 4C. Pozitivní asi v 65% případů, falešně pozitivní při infekci EBV, CMV, adenoviry, - obsolentní. PCR. Léčba Onemocnění časem přejde samo Pro jeho zkrácení se podává erytromycin nebo tetracyklin 3 týdny.

Chlamydia trachomatis a Trachom http://www. trachomacoalition Vyvolavatelem trachomu je Chlamydia trachomatis serotypy A, B, C Mezilidský přenos infikovanými prsty, osuškami apod. a také mouchami Trachomem trpí asi 164 milionů lidí Následnou slepotou je postiženo 5,6 milionu lidí Příčiny slepoty (podle četnosti): katarakta, glaukom, trachom, avitaminóza A, stařecké degenerativní změny sítnice, diabetická retinopatie, úrazy oka, onchocerkóza (říční slepota) a lepra Ostatní sérotypy resp. klinické jednotky spojené s Chlamydia trachomatis jsou dobře popsány v učebnici.

Trachoma Officers. Ellis Island NJ, kolem 1905