Mgr. Pavel Frýbort UK FTVS (UEFA A Licence)

Kardiovaskulární systém zajišťuje buňkám, tkáním a orgánům přívod živin a kyslíku odvádí zplodiny metabolismu rozvádí po celém těle další důležité látky (vitamíny, hormony, atd.) krevní oběh tvoří srdce a soustava tepen, vlásečnic a žil Srdce (Cor) Je dutý svalový orgán. Je uloženo v mezihrudí, dvě třetiny vlevo a jedna třetina vpravo. Je rozděleno na: základna (basis cordis) – směřuje nahoru a dozadu hrot (apex) – směřuje dolů a dopředu přepážka (septum) – levá a pravá polovina srdce

pravá polovina srdce (proudí zde odkysličená krev) je rozdělena na pravou předsíň (atrium dx.) a pravou komoru (ventriculus dx.), oddělena trojcípou chlopní (valva tricuspidalis) levá polovina srdce (proudí zde okysličená krev) je rozdělena na levou předsíň (atrium sin.) a levou komoru (ventriculus sin.), oddělena dvoucípou chlopní (valva bicuspidalis)

Žíly a artérie srdce horní dutá žíla (vena cava sup.), vstupuje do PP dolní dutá žíla (vena cava inf.), vstupuje do PP plicní kmen (truncus pulmonalis), vystupuje z PK čtyři žíly plicní (vv. pulmonales), vstupují do LP srdečnice (aorta), vystupuje z LK

Schéma malého (plicního) krevního oběhu. Slouží k okysličení krve v plicích a výdeji CO2. Krev z PK ►do plicního kmene ► do plic – okysličení krve ►LP Schéma velkého (tělního) oběhu. Slouží k výměně plynů mezi krví a tkáněmi a přenosu živin. Krev z LK (aorty) ► tělních tepen, až do arterio-venózních kapilár ►žilním systémem (HDŽ a DDŽ) ►PP

Stavba srdce vnitřní vrstva – endokard střední vrstva – myokard, dělí se na: pracovní svalovina – zajišťuje srdeční cyklus (systolu a diastolu) vodivá svalovina – zajišťuje automacii a koordinaci mezi stahy síní a komor zevní vrstva – perikardium Srdce je inervováno sympatickými (zrychlují akci) a parasympatickými (zpomalují akci) vegetativními vlákny a vagovým nervem.

Srdeční cyklus diastola síní - plnění krví pod tlakem, uzavřené (cípaté chlopně) levá síň se plní z plicních žil, pravá síň z horní a dolní duté žíly systola síní - za současné diastoly komor (otevřené cípaté chlopně) diastola komor - plnění krví ze síní (otevřené cípaté a uzavřené poloměsíčité chlopně) systola komor 1. fáze napínací (izovolumická) – uzavřené všechny chlopně 2. fáze vypuzovací (ejekční) – otevřené poloměsíčité chlopně

Srdeční oběh a metabolismus srdce dovede využívat především oxidativní metabolismus, neumí pracovat na kyslíkový dluh je nezbytná dostatečná saturace srdečního svalu kyslíkem riziko nedostatečného přívodu vyvolává ischemii (akutní infarkt myokardu, chronická ischemická choroba srdeční) Po zastavení krevního oběhu v myokardu se srdeční činnost okamžitě zastaví a nastává klinická smrt Obnova je možná do 5-10 minut

Kardiovaskulární systém při fyzickém zatížení Reaktivní změny 1. redistribuce krve (přesun do svalů) – při kompenzační vasokonstrikci vnitřních orgánů vzniká relativní ischémie s následky (ledviny – zátěžová proteinurie, žaludeční sliznice - dispozice pro vznik vředové choroby) 2. zvýšení ukazatelů oběhových funkcí v závislosti na intenzitě zatížení nejvyšší hodnoty jsou u submaximální intenzity zatížení

Adaptační změny 1. strukturální změny (hypertrofie srdce) - koncentrická (u vzpěračů) se zmenšením komor. Vlastní jednorázovou výkonnost jedince to však neovlivňuje. - excentrická (vytrvalci) s regulativní dilatací komor – jako projevem ekonomie srdeční práce - lepší vaskularizace (prokrvení, kolaterály) srdečního i kosterního svalu 2. funkční změny - lepší ekonomika trénovaného člověka (nižší srdeční frekvence, vyšší systolický výdej) - vyšší maximální hodnoty (tepového kyslíku, minutového srdečního výdeje) - lepší utilizace kyslíku myokardem

Oběhové parametry při fyzické zátěži u trénovaných a netrénovaných tepový kyslík - je množství kyslíku, které se dostane na periferii jedním tepem (jednou systolou). Z klidových hodnot 5 ml vystoupí při maximálním fyzickém zatížení na 15 ml, u trénovaných vytrvalců až na 30 ml systolický objem netrénovaný: klid 60-80 ml max. 150 ml trénovaný: klid 100 ml max. 200 ml minutový srdeční výdej netrénovaný: klid 5 l max. 20-25 l trénovaný: klid 5 l max. 35-40 l Krevní tlak (torry) intenzita činnosti klid střední submaximální maximální systolický tlak 120 130-170 180-240 190 diastolický tlak 80 80 30-100 100

Tepny (Arteriae) tepny slouží k rozvádění okysličené krve. Stěny jsou silné a pružné a jsou tvořeny třemi vrstvami - vnitřní vrstva (tunica interna) – endotelové buňky - střední vrstva (tunica media) – hladká svalovina - zevní vrstva (tunica externa) – řídké vazivo elastická vlákna jsou především v arteriálním řečišti (zajišťují pružnost tepen) hladká svalová vlákna tepen umožňují vasokonstrikci a vasodilataci – přizpůsobení cévního řečiště aktuálním požadavkům organismu

Arteriální systém zajišťuje plynulý rozvod krve ke tkáním. Plynulost umožňuje cévní elasticita. Vlastnosti distribučního systému se dají posoudit podle hodnoty krevního tlaku. Dalším snadno měřitelným parametrem je arteriální puls (odraz srdeční činnosti) Krevní tlak Krevní tlak je dán: - činností srdce (centrální složka → TK systolický, TKs) - odporem cév (průsvitem a délkou cévy → TK diastolický, TKd) - množstvím cirkulující krve - vazkostí krve, "vnitřním třením" - vlivy (teplota, rychlost, množství a tvar krvinek)

Velikost TK závisí na - věku (tlak stoupá s věkem, děti 90/60, starší osoba 140/90) - pohlaví (u mužů častěji vyšší tlak) - poloze těla (vleže je lehce nižší) - činnosti různých orgánů (při práci, trávení - stoupá) - emocích (stoupá) - teplotě (za chladu stoupá, v teple klesá) normální TK = 120/80 torrů (16/10 kPa)

Tep odpovídá srdečnímu tepovému objemu, vypuzeného do arteriálního řečiště. Závisí na - objemu krve - tlaku - rychlosti krevního proudu Není vhodné měřit na a.carotis – možnost uplatnění sinokarotického reflexu (reflexní stimulace kardioinhibičního centra → snížení SF) TF = 72 tepů.min-1 TF je zvýšená (u dětí, snížená u sportovců, tělesně pracujících)

Srdečnice (Aorta) je hlavní tepna těla a má 3 části 1.  vzestupná část (pars ascendens) – z LK vystupuje z ní pravá a levá věnčitá tepna 2.  aortální oblouk (arcus aortae) – vydává tři větve - kmen hlavově pažní (truncus brachiocephalicus) - pravá a levá společná krkavice (a. carotis communis dx. et sin.) - pravá a levá podklíčková tepna (a. subclavia communis dx. et sin.) další tepny, - podpažní (a. axillaris) - pažní (a. brachialis) - vřetenní (a. radialis) - loketní (a. ulnaris)

3.  sestupná část – dělí se na dvě části a)  hrudní aorta – vysílá tepny - párové tepny mezižeberní (aa. Intercostales post.) - větve pro orgány dutiny hrudní (jícen, perikard, bronchy) - bránici (a. phrenicus sup.) b) břišní aorta – vydává tepny pro - břišní stěnu (aa. lumbales) - bránici (a. phrenicus inf.) - nadledvinky (aa. suprarenales) - ledviny (aa. renales) - pohlavní žlázy (aa. ovaricae) - žaludku (a. gastrica sin.) - slinivka břišní (a. lienalis) - střevo, konečník (a. mesenterica inf.)

Břišní aorta se dělí na úrovni L4 na dvě společné tepny kyčelní (aa Břišní aorta se dělí na úrovni L4 na dvě společné tepny kyčelní (aa. iliacae communes) - vnější kyčelní tepna (a. iliaca ext.) – vyživuje dolní část břišní stěny. Odstupuje z ní tepna pro - stehno (a. femoris) - svaly kolem kolene (a. poplitea) - přední a zadní tepna holenní (a. tibialis ant et post.) - vnitřní kyčelní tepna (a. iliaca int.) – vyživuje orgány a stěnu malé pánve. Odstupuje z ní tepna pro - močový měchýř (aa. vesicales sup. et inf.) - dělohu (a. uterina) - konečník (a. pudenda int.) - hýžďové svaly (aa. glutae sup. et inf.)

Žíly (Venae) žíly tělního oběhu vedou odkysličenou krev z periferie těla směrem k srdci stavba štěny je složena z endotelových buněk, hladkého svaloviny a řídkého vaziva vnitřní vrtstva žilní stěny vytváří žilní chlopně, které zabraňují zpětnému toku krve žilní krev je přiváděna do pravé předsíně srdce horní a dolní dutou žilou žilní návrat je udržován - činností kosterního svalstva - žilními chlopněmi - sací schopností pravého srdce

Přehled nejdůležitějších žil horní dutá žíla (v. cava sup.), vzniká soutokem hlavověpažní žíly (v. brachiocephalica dx. et sin.), tyto žíly vznikají spojením hrdelní žíly (v. jugularis interna), jež odvádí krev z dutiny lební, z obličeje, krku a podklíčkové žíly (v. subclavia), odvádí krev z horní končetiny dolní dutá žíla (v. cava inf.), vzniká soutokem společných žil kyčelních ve výši L4. Probíhá po pravé straně aorty a otvorem v bránici se dostává do dutiny hrudní, kde ústí do pravé předsíně srdeční. Jejími přítoky jsou žíly, které odvádí krev z párových orgánů dutiny břišní a jater

Na končetinách rozeznáváme 1. žíly hluboké – probíhají zdvojeně podél stejnojmenných tepen 2. žíly povrchové – probíhají podkožně a jsou viditelné Horní končetina - na palcové straně HK probíhá hlavová žíla (v. cephalica), která ústí do podpažní žíly (v. axillaris) - na malíkové straně HK probíhá královská žíla (v. basilica), ústící do pažní zíly (v. brachialis) V krajině loketní se obě žíly spojují (význam – aplikace léků, odběr krve).

Dolní končetina - společná kyčelní žíla (v. iliaca communis), která vzniká soutokem kyčelní žíly vnitřní a zevní (v. iliaca int. et ext.) - velká žíla skrytá (v. saphena magma), probíhá před vnitřním kotníkem a ústí do stehenní žíly (v. femoralis) - malá žíla skrytá (v. saphena parva), probíhá za zevním kotníkem a ústí do podkolenní žíly (v. poplitea) - při nadměrném zatěžování a po zánětech se žilní stěny rozšiřují, ochabují a vznikají křečové žíly – varixy.