Imunologické laboratorní vyšetření

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Borrélie – úskalí laboratorní diagnostiky
Advertisements

Radioimunoesej, enzymoimunoesej – princip, využití
AUTOPROTILÁTKY V DIAGNOSTICE AUTOIMUNITNÍCH IMUNOPATOLOGICKÝCH
Obranné vlastnosti krve
IMUNOCHEMIE.
SEKUNDÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
(MNOHOČETNÝ) MYELOM.
Selhání imunitní tolerance: alergie a autoimunita
Průtoková cytometrie.
Imunologické laboratorní vyšetření
Vybrané podklady pro praktika z imunologie
DIAGNOSTIKA AKUTNÍHO ZÁNĚTU V ORDINACI PRAKTICKÉHO LÉKAŘE
Vyšetření specifické imunity
Monoklonální protilátky
Základní imunitní mechanismy
Somatologie Mgr. Naděžda Procházková
I. Imunoglobuliny Martin Liška.
Mechanismy specifické imunity
Experimentální diagnostické a terapeutické metody
Poruchy mechanizmů imunity
Laboratorní metody 2 Kurs Imunologie II.
Očkování a imunomodulace
Autoimunita Kurs Imunologie II.
Průtoková cytometrie základní princip a klinické využití
PRIMÁRNÍ IMUNODEFICIENCE
Imunodeficience Kurs Imunologie.
Indikace a interpretace imunologických laboratorních vyšetření (seminář) Doc.MUDr.Petr Čáp,PhD
Řízení imunitního systému Kurs Imunologie. Hlavní histokompatibilní systém (MHC) objeven v souvislosti s transplantacemi starší termín: HLA dvě hlavní.
Specifická (adaptivní) imunita B, T lymfocyty, protilátky
Laboratorní metody 1 Kurs Imunologie.
Protiinfekční imunita 2
Dědičné poruchy imunity Marie Černá
Imunologie a alergologie
Nespecifické složky M. Průcha
Diagnostika imunodeficiencí
IMUNODEFICIENCE ANNA ŠEDIVÁ. Evoluce imunity procaryota, bakterie 1.5 eucaryota 0.5 mnohobuněčné organismy miliardy let.
Vyšetření komplementového systému
Elektroforéza proteinů krevního
Laboratorní diagnostika
Základy interpretace výsledků imunologických laboratorních testů
Autoimunitní choroby – klinický obraz, klasifikace, laboratorní vyšetření MUDr. Marta Sobotková Ústav imunologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy.
VYUŽITÍ PRŮTOKOVÉ CYTOMETRIE V DIAGNOSTICE ALERGICKÝCH ONEMOCNĚNÍ
Glomerulární onemocnění (nefritický a nefrotický syndrom) typové kasuistiky morfologický obraz MUDr. Zdeňka Vernerová, CSc., MUDr. Martin Havrda.
Diagnostika autoimunitních onemocnění
Abnormality bílých krvinek
Přednáška 2hod, ukončení : kolovium – psaní testu Teorie bude použita z odborných knih kombinovaná s vlastní praxí a zkušeností jednotlivých firem a s.
Ivana Hadačová OKH FN Motol
Základní příznaky onemocnění imunitního systému Doc.MUDr.Kateřina Štechová, Ph.D. Obrázky a další materiály potenc.problemtaické stran autorských.
Přejato od studentů:Lucie Částková Michaela Hladká Marie Lengálová.
Imunologie a alergologie
IMUNODEFICIENCE Martina Řezáčová.
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
Vyšetření specifické imunity
Monoklonální protilátky
Laboratorní metody 1 Kurs Imunologie II.
Imunoblot, imunoelektroforéza
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
KOMPLEMENTOVÝ SYSTÉM.
Vyšetřování parametrů buněčné imunity
IMUNOTOXIKOLOGIE Primární imunitní reakce, zánět
Primární imunodeficience
Laboratorní diagnostika
Imunologie seminář 1 Imunologie seminář 1 J. Ochotná
Laboratorní diagnostika
Imunoblot, elektroforéza, imunofixace
Základní imunologické pojmy
Poruchy mechanizmů imunity
Imunodeficience I. Martin Liška.
Protilátky využívané v diagnostice Monoklonální protilátka – je produkována klonem buněk pocházejících z jedné plazmatické buňky; váže se velmi specificky.
Transkript prezentace:

Imunologické laboratorní vyšetření aneb co je na imunologické žádance Aleš Janda Ústav imunologie ales.janda@lfmotol.cuni.cz http://imunologie.lf2.cuni.cz

Ústav imunologie na webu http://imunologie.lf2.cuni.cz/laborator.php

Žádanky

Imunoglobuliny I primární, sekundární imunodeficience, autoimunita, malignita (diagnóza, dynamika) NR g/l, IU/ml

IgG chronický zánět autoimunita malignita                          chronický zánět autoimunita malignita imunodeficience (primární, sekundární) http://www.path.cam.ac.uk/~mrc7/igs/mikeimages.html

Sekundární hypogamaglobulinémie Léky Ztráty Infekce Nádory antimalarika captopril carbamazepin glukokortikoidy fenclofenac zlato penicilamin chlorpromazin sulfasalazin hyperkat. stav nefrotický sy popáleniny chronický průjem lymfangiectázie HIV kong. rubeola kong. CMV toxoplazmóza EBV CLL B bb nádory thymom NHL

IgG1-4 IgG1>IgG2>IgG3>IgG4 IgG1+3 (proteinové Ag)                          IgG1>IgG2>IgG3>IgG4 IgG1+3 (proteinové Ag) IgG2+4 (polysacharidové Ag, opouzdřené bakt.) IgG4 (větší extracelulární paraziti) nejčastější deficit IgG1+4, často spojeno sIgA deficitem klinické příznaky + > 2 roky věku x selektivní protilátková deficience (SAD) velmi drahé vyšetření http://www.path.cam.ac.uk/~mrc7/igs/mikeimages.html

IgM akutní zánět autoimunita malignita makroglobulinémie, hyper-IgM syndrom

IgA sérové x sekretované (zk. bez činidla) imunodeficience (sIgA deficit) autoimunita malignita periodické horečky http://sprojects.mmi.mcgill.ca/immunology/Ig_text.htm

IgD vázán na membrány minimální sekrece (mg/l, <0.5 % Ig) nejasná funkce periodické horečky (hyper-IgD syndrom) indikovat s rozvahou

IgE nízká hladina (IU/ml, <0.01% Ig) alergie parazitární infekce vaskulitida (sy Churga-Straussové) Omenn syndrom (SCID, + eozinofilie) hyper-IgE syndrom

Specifické IgE

Specifické protilátky IgM, IgG, IgA odpověď na vakcinaci imunodeficience selektivní protilátková deficience (SAD) serologie infekce (ústav mikrobiologie) ASCA – detekce IBD pozor na IVIG

Eozinofiní kationický protein (ECP) patří mezi granulární silně bazické proteiny uvolňované aktivovanými eozinofily primárně anti-parazitární role existuje vysoká korelace mezi koncentrací ECP a klinickými astmatickými symptomy, částečně i s aktivitou atopické dermatitidy ECP odráží sezónní změny aktivity atopického onemocnění, nezávisle na koncentraci IgE

Kryoglobuliny I vysoká FW, vaskulitida, Raynaud fenomén, poškození ledvin, artritida, malignita, chronická hepatitida C V vzorek musí být uchováván při 37 st. C, odběr v laboratoři M měření kryoprecipitátu (Kryokrit) + imunoelektroforéza NR vždy se jedná o patologii typ I - monoklonální IgG, IgM - hematologické malignity typ II - mono- i polyklonální - artritida, vaskulitida, glomerulonefritida typ III - často IgM - chronické infekce, chronická hepatitida C

M komponenta I malignita, vysoká FW, hypergamaglobulinémie NR vždy patologické (u mladých) M imunoelektroforéza, imunofixace benigní (10% pac > 70 let), malignita (IgG, IgA, IgE) - plazmocytom, mnohočetný myelom, IgM - Waldenströmova makroglobulinémie chronický zánět systémová autoimunita MGUS – Monoclonal Gammapathy of Unknown Significance

Cirkulující Imuno-Komplexy (CIK, CIC) komplex antigen-protilátka precipitace polyetylenglykolem (PEG) depozice imunokomplexů ve tkáních x měříme v séru zároveň měřit hladinu C3, C4 (pokles svědčí o ukládání CIK do tkání) nespecifické vzestup - glomerulonefritidy, vaskulutidy, SLE, RA, primární biliární cirhóza, paraproteinémie, akutním infekt se zvýšením IgM) pokles – agama (hypo) globulinémie, ukládání imunokomplexů do tkání

Komplement imunodeficience, autoimunita, otoky, inf. Neisseria spp. C3 (klasická i alternativní cesta) C4 (klasická cesta) zvýšení – proteiny akutní fáze snížení – deficit, spotřeba CH100 (hemolytická aktivita komplementu) zřídka vyšetření alternativní cesty aktivace (AP100,50) C1INH - hereditární angioedém (typ I, II) - kvantitativní, kvalitativní vyš.

Autoprotilátky

Vyšetření buněčné imunity

Průtoková cytometrie http://www.flow-cytometry.de/definition.html

Fenotypizace lymfocytů imunodeficience, HIV, imunosuprese, transplantace T lymfocyty CD3+/4+/8+ B lymfocyty CD19+ NK buňky CD3-/16+/56+ IRI - imunoregulační index (CD4/CD8) - nápadně snížený u AIDS, jinak např. u některých virových infekcí aj. - zvýšen bývá u imunopatologických procesů

Trombocytární vázané protilátky protilátky vázané na trombocyty ve tř. IgG a IgM vyšetření se provádí z plné krve metodou průtokové cytometrie nacházeny v souvislosti s trombocytopenií jako primární u idiopatické trombocytopenické purpury, jako sekundární u některých autoimunitních onemocnění (SLE, smíšené choroby pojiva), infekčních chorob (především infekce virového původu) a ve spojitosti s některými malignitami (CLL, non-Hodgkin a Hodgkinskými lymfomy)

Vyšetření buněčné imunity

Blastická transformace lymfocytů proliferace lymfocytů (blastická transformace) stimulace mitogenem (antigenem) PHA, PWM, ConA, PPD, tetanus... radioizotopová metoda (inkorporace thymidinu do DNA) pouze v úterý ráno (vyšetření trvá několik dní)

Test oxidativního vzplanutí NBT (nitroblue-tetrazolium chloride test) chemiluminiscence  CGD

Zdroje Webová prezentace Ústavu imunologie UK 2. LF: imunologie.lf2.cuni.cz Gavin Spickett: Oxford Handbook of Clinical Immunology, Oxford University Press 2004 Essentials of Clinical Immunology, 5th edition, Blackwell Publishing, May 2006: www.immunologyclinic.com