To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.

1. Tys má, Pane, skála, tys pevný můj hrad, | můj v útoku úkryt, proč měl bych se bát! | Ač sám chudý, hříšný, tím víc toužím tam, | kde v úzkosti sílu,
Znám, zemi znám 1. Znám, zemi znám, tam se touha má vrací, tu kterou Bůh lidem dávno dal. Znám, zemi znám, kde se trápení ztrácí, tam není místa pro žal.
Má láska význam? Nic nedělej, jen vyčkej…
1. Kdybych tě neměl, Ježíši, můj Pane, | a kdyby krev tvá nemluvila za mne, | kde bych já bídný mezi ubohými | smýt mohsvé viny!
Jak úžasná 1. Jak úžasná musí ta láska být,
1. Jaká radost žít, | mohu-li jen mít | v světě tom přítelem Ježíše! | I když opuštěn slzy roním jen, | nahradí blízkostí svou mi vše. Jaká radost žít.
HUDBA DOZNÍVÁ HUDBA DOZNÍVÁ, K TOBĚ PŘICHÁZÍM, CHCI JEN TEBE ZNÁT,
1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.
1. Tam nad hvězdami v nebi Otce mám, | na jehož věčnou lásku spoléhám: | On zve mne z této ciziny | do zaslíbené otčiny. | Jsem hotov, hotov odtud jít,
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
KDYŽ TĚ CHVÁLÍM, KDYŽ SE ZTIŠÍM, JÁ VÍM, TY SÁM JSI BŮH,
1. Pán vůdce můj, jak dobrá zvěst! | On bezpečně mne ráčí vést | sám cestu určil i můj cíl, | chce, abych věčně šťasten byl, | Ježíši můj, jen veď mne.
Přiznání k Ježíši Kristu 1. Já k vám přicházím s čistým srdcem svým, probouzím se v chladném jitru, radost cítím ve svém nitru, že vás svými bratry zváti.
Svátek Valentýna Hudba.
Radost mi vrátila Golgata
1. Veď mne sám, veď mne sám, | veď mne k nebes výšinám! Tobě svěřuji se cele, | za tebou jít mohu směle, | Ježíši, když tebe mám, | Ježíši, když tebe mám.
1. Duše moje chválu stále zpívá o veliké lásce tvé, duše moje chválu stále zpívá a o veliké té lásce tvé. Já radost mám, že zpívat smím, že jsi, Jezu,
1. Zde u tvých jeslí stát chci dnes, | můj Ježíši, mé žití
1. Tys naděj má, | jen ty sám, | Bože můj, na tebe spoléhám
1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,
MILUJI TĚ MILUJI TĚ PANE, MILUJI TĚ MNOHEM VÍC,
1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému.
1. Buď tobě sláva, jenž jsi z mrtvých vstal
1. Miluji Pána, neboť on můj hlas vždy slyší, | moje pokorné modlitby. | Naklonil ke mně sluch, když ve dnech bídy | vzýval jsem jej, on ohlásil se včas.
1. Radujme se vždy společně, | vzdávajíce chválu vděčně | Bohu Otci nebeskému, | Synu i Duchu svatému.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
1. Ozvi se , Pane můj. | Já toužím znát tvou vůli
1. Hned v jitře k tobě duši svou, | ó Bože, nesu modlitbou. | Tys chránil v noci, sen jsi dal, | tys tělo, duši zachoval.
1. Dej, Pane, touhu slyšet, co dnes nám říci chceš. My děkujem, že s námi putuješ.
1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.
Přiznání k Ježíši Kristu 1. Já k vám přicházím s čistým srdcem svým, probouzím se v chladném jitru, radost cítím ve svém nitru, že vás svými bratry zváti.
Já Tobě nyní chválu vzdávám
1. Mám v nebi Otce a dobrého Pána, on sám lidské strachy a bolesti zná. On dává mi sílu hned každého rána a já šťasten jdu, kam mne Pán posílá. Já mám.
1. Poslyš, synu marnotratný, | slzy tvé nic nejsou platny, | marně zde svou bídu cítíš, | žalem svým se nenasytíš.
1. Vzácný dar svůj, živou víru, | Pane můj, mi zachovej, | na plnou ji uveď míru, | čeho třeba ještě dej! | Co jsem bez tvé víry v tebe? | Nad propastí.
1. Nalezen jsem, | nalezen, bludu jsem již prost, | mně spásy teď vzchází den, | s ním míru skvost. | Ježíš přišel hledat mne, | kam jsem zabloudil; |
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
1. Bohu dík buď, sláva, čest, | věrný svým že slibům jest, | nad námi se smiloval, | hříšným Spasitele dal.
1. Musím míti Spasitele, | obávám se jíti sám, | jenom s ním chci stále žíti, | bez něho zde v světě lkám. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou,
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Jak ovce zašlá z pastvy své, | ze svého stáda zaběhlá, | tak člověk bloudí bez cíle, | když duše Krista vzdálena. | Lásko ty svatá, jež snímáš hříchu.
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Oslavuj Pána vší slávy a králů všech Krále, píseň i život ať vyznívá k Boží jen chvále. Shromažďme se, k radosti povbuďme se, slavme všemocného stále!
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
1. Drž ruku mou! Ó Pane, já jsem bídný | a nemohu ni krok jít bez tebe. | Drž ruku mou! A pak, ó milý Jezu, | směle za tebou půjdu do nebe.
1. Kdo ochrany nejvyššího | v skrýši jeho užívá, | ten v stínu všemohoucího | bezpečně odpočívá. | Proto i já říkám Pánu v každý čas | s důvěrností: |
V čase svém 1. V čase svém, v čase svém, Bůh vše stvořil nádherné v čase svém. Pane, uč mne každý den poznávat jen cesty Tvé, věřit Ti, že činíš vše v.
1. Moudrosti poklad z nebe | je Slovo Boží nám, | jímž k poznání nám sebe | podává Pán Bůh sám. | Však plné zjevení | je v Kristu Boží tváře | k našemu.
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
Hudba doznívá, k Tobě přicházím, chci jen Tebe znát
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou, | hlavo církve, slyš své církve hlas! | Dej, by lid tvůj opásán byl mocí, | rozvlažení dej nám opět čas, rozvlažení.
1. Mně dostalo se slitování, | ač lásky nehoden jsem byl; | po divu tom jsem v pyšném přání, | z hrdosti nikdy netoužil. | Teď šťasten jsem a div ten ctím.
1. Jak vítati mám tebe, | ó králi věčných krás, | jenž přicházíš k nám z nebe, | bas obohatil nás? | Dej, Ježíši, ať poznám, | co dáváš z milosti, | jak.
1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
1. Blíž tobě, Bože můj, | jen tobě blíž! | Byť mne i táhnout měl | blíž k tobě kříž, zaplesá vždy můj duch: | Blíž tobě, jenž´s můj Bůh, | blíž tobě, jenž´s.
1. Radostně uctíváme, Bože, jenž jsi lásky Pán, jako květ se otvíráme tobě, kterýs blízko nám.Rozptyl mraky hříchu, smutku, pochyb tmy nás pozbavuj. Dárce.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Chci jít Chci jít jen k Tobě, Pane můj, chci žít a chválu vzdát Ti svou. Chci jít jen k Tobě, Pane můj, chci žít a chválu vzdát Ti svou.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Pro cenu utíkám, síly své napínám, vše co mám vydávám, pro tebe žiju! Nezadrží mě nic, chci vše co pro mě máš, mou hlavu pozvedáš, tobě náležím!
VŠECHNO ODPUSTIL JSI NÁM,
1. S Ježíšem chci věrně v každou chvíli putovat světa údolím: | On mne šťastně k mému vede cíli, | v dům i srdce mír | se hostí s ním.