Bankovní úvěrové analýzy 2 Bankovní úvěrové analýzy 2. soustředění kombinovaného studia Rizika, likvidita, BASEL II Hlavní druhy a kategorie rizik Měření a řízení úrokového rizika a likvidity Obsah a zaměření BASEL II

Finanční riziko  patří do skupiny podnikatelských rizik, společně s provozním (operačním) rizikem. Finanční riziko lze obecně vyjádřit funkcí: ∆V = ƒ(∆F1, ∆F2, ..., ∆Fn, t) + ε kde V ... hodnota podniku  F1, F2, Fn ... rizikové faktory t ... čas Finanční riziko lze rozdělit na systematické riziko, které ve výše uvedeném vzorci odpovídá složce ƒ(∆F..., t) a specifické riziko (ε). Jinak se též finanční riziko dělí na kategorie podle směrodatných rizikových faktorů.

Kategorie rizik Kreditní riziko je rizikem vyplývajícím z toho, že protistrana nesplní svůj existující závazek například splacení úvěru. Tržní riziko je riziko vyplývající ze změny tržní hodnoty obchodovatelných finančních nástrojů. Může se vztahovat prakticky k jakékoliv ceně, která se na trhu vyskytuje. Nejčastěji jde o devizové kursy (měnové riziko) - transakční, ekonomická a translační expozice úrokové sazby (úrokové riziko) – GAP analýza, durace GAP akciové trhy (akciové riziko) – metoda VaR ceny obchodovatelných komodit (komoditní riziko). Likviditní riziko je rizikem toho, že určitý obchod nepůjde v danou chvíli vůbec uskutečnit. K tomu může v praxi dojít ze dvou důvodů. Nemusí toho být schopen podnikatel sám, zpravidla kvůli nedostatku finančních prostředků (vlastní nelikvidita, t.j. platební neschopnost či insolvence), případně nemusí být schopen pro obchod najít protistranu (nelikvidita trhu).

Měnové riziko Měnové riziko je zpravidla dáno přímo pozicí banky v příslušné cizí měně. Rizikovým faktorem je zde kurs cizí měny vůči základní měně banky. Příklad: Banka má dlouhou otevřenou pozici odpovídající 2 mil. USD, /převaha pohledávek nad závazky/, tedy 40 mil. CZK. Stoupne-li kurs CZK/USD o 1% (dolar se tedy zhodnotí), vzroste hodnota banky o 40 mil. × 1% = 400 tis. CZK. Při poklesu kursu se hodnota podniku naopak stejným způsobem sníží.

Úrokové riziko Projevuje se negativním dopadem změn tržních úrokových sazeb na čisté úrokové výnosy banky Výše úrokového rizika závisí na struktuře bilance banky z hlediska citlivosti úrokových sazeb jednotlivých položek aktiv a pasiv na změny tržních úrokových sazeb Měření úrokového rizika nejčastěji dvěma metodami: Gap analýza Metoda durace gap

GAP analýza Metoda měření úrokového rizika Vyjadřuje vliv změny v úrokových sazbách na čistý úrokový výnos banky. /rozdíl mezi úrokovými výnosy a náklady/ GAP vyjadřuje nesoulad mezi aktivy a pasivy banky z hlediska citlivosti výnosu na změny v tržních úrokových saznách. GAP = suma A – suma P V extrémně krátkém období jsou aktiva i pasiva na úrokovou sazbu necitlivá, v dlouhém období jsou všechna citlivá Banky sestavují GAP report podle citlivosti aktiv a pasiv a v horizontech týden, měsíc, rok

Durace Vyjadřuje závislost změny hodnoty čistého jmění /net worth/ na změnách tržních úrokových sazeb Durace je míra charakterizovaná jako průměrná doba splatnosti Durace (tzv. Macaulayho) množiny budoucích peněžních toků se počítá jako podíl součtu vážených dob do splatnosti a jejich současné hodnoty: D = {ΣCit[i] / (1 + rt[i])t[i]} / V, kde Ci ... budoucí peněžní toky t[i] ... čas do splatnosti i-tého peněžního toku (v letech)  rt[i] ... sazba bezrizikového výnosu pro časový horizont daného peněžního toku V ... hodnota budoucích peněžních toků Při malých změnách úrokové sazby r pak platí: ∆V/V = -D {∆r/(1+r)}

Operační riziko V pojetí konceptu Basel II se operačním rizikem rozumí riziko ztráty vlivem nedostatků či selhání vnitřních procesů, lidského faktoru nebo systémů či riziko ztráty vlivem vnějších událostí, včetně rizika ztráty banky v důsledku porušení či nenaplnění právní normy

Princip řízení likvidity banky Hledání kompromisu mezi takovou strukturou aktiv a pasiv, resp. mimobilančních pohledávek a závazků, aby banka při trvalém udržení likvidity dosahovala z dlouhodobého hlediska maximální rentabilitu. Základním procesem řízení likvidity je sestavení reálného a dostatečně podrobného plánu cash flow Pomocí řízení cash flow musí banka vyrovnávat své příjmy a výdaje tak, aby byla schopna v každém okamžiku savé činnosti dostát svým závazkům vůči klientům a obchodním partnerům. Současně musí banka regulovat rezervy likvidity tak, aby nedocházelo k převisům nevyužitých pasiv / vkladů, neumístěných příjmů/, které by negativně ovlivnily rentabilitu banky.

Basel I Basilejská dohoda z roku 1988 požaduje po mezinárodně aktivních bankách ze zemí skupiny G 10, aby udržovaly kapitál na úrovni alespoň 8% aktiv, která se měří různými způsoby podle jejich rizikovosti. Složky kapitálu. Definice kapitálu je stanovena ve dvou stupních[1]. Tier 1 se skládá z vlastního kapitálu (od akcionářů) a nerozděleného zisku, Tier 2 z dalších interních a externích zdrojů dostupných pro banku. Banka musí držet alespoň polovinu svého naměřeného kapitálu ve formě Tier 1.

Basel I – rizikové váhy Riziková váha Rizikové aktivum 0% Hotovost Pohledávky za vládou nebo centrální bankou v národní měně Pohledávky za vládami nebo centrálními bankami států OECD Pohledávky zajištěné hotovostí, dluhopisy vlád OECD nebo zárukami vlád OECD 20% Pohledávky za mezinárodními rozvojovými bankami nebo zajištěné dluhopisy nebo zárukami těchto bank Pohledávky za bankami ze zemí OECD nebo zajištěné zárukami těchto bank 50% Úvěry na bydlení zajištěné hypotékou 100% Pohledávky za soukromým sektorem Nemovitosti

Basel I- Kapitálová přiměřenost Bylo stanoveno, aby banky udržovaly kapitál na úrovni 8% aktiv, z toho však má být alespoň 4% základní kapitál Od 1.1.1993 začala platit nová sjednocená pravidla, známá pod pojmem Cookův poměr[1] nebo také kapitálový standard. Kapitálovou přiměřenost lze definovat jako poměr kapitálu k rizikově váženým aktivům (RVA) a úvěrových ekvivalentů podrozvahových (mimobilančních) položek (MBP).

BASEL II Obsah vyhlášky č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb. ČÁST PRVNÍ (pdf, 162 kB) ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 - 2 ČÁST DRUHÁ (pdf, 128 kB) ROZSAH UPLATŇOVÁNÍ PRAVIDEL OBEZŘETNÉHO PODNIKÁNÍ § 3 - 6 ČÁST TŘETÍ (pdf, 188 kB) ŘÍDICÍ A KONTROLNÍ SYSTÉM Hlava I Požadavky na řídicí a kontrolní systém Díl 1 Předpoklady řádné správy a řízení společnosti § 7 - 23 Díl 2 Řízení rizik § 24 - 30 Díl 3 Systém vnitřní kontroly § 31 - 34 Hlava II Zpráva o ověření řídicího a kontrolního systému auditorem § 35 - 36

BASEL II Obsah vyhlášky č. 123/2007 Sb., ve znění vyhlášky č. 282/2008 Sb. ČÁST PRVNÍ  ÚVODNÍ USTANOVENÍ § 1 - 2 ČÁST DRUHÁ  ROZSAH UPLATŇOVÁNÍ PRAVIDEL OBEZŘETNÉHO PODNIKÁNÍ § 3 - 6 ČÁST TŘETÍ  ŘÍDICÍ A KONTROLNÍ SYSTÉM ČÁST ČTVRTÁ KAPITÁLOVÁ PŘIMĚŘENOST Hlava I Výpočet kapitálové přiměřenosti § 37 - 43 Hlava II Postupy uplatňované při výpočtu kapitálové přiměřenosti § 44 - 53 Hlava III Kapitál Hlava IV Kapitálové požadavky

BASEL II ČÁST PÁTÁ (pdf, 172 kB) PRAVIDLA ANGAŽOVANOSTI Hlava I Angažovanost investičního portfolia § 180 - 185 Hlava II Angažovanost obchodního portfolia § 186 - 189 ČÁST ŠESTÁ (pdf, 168 kB) PRAVIDLA PRO NABÝVÁNÍ, FINANCOVÁNÍ A POSUZOVÁNÍ AKTIV Hlava I Pravidla pro nabývání a financování aktiv § 190 - 193 Hlava II Pravidla pro posuzování aktiv ČÁST SEDMÁ (pdf, 126 kB) UVEŘEJŇOVÁNÍ INFORMACÍ § 206 - 213 ČÁST OSMÁ (pdf, 136 kB) NĚKTERÉ INFORMACE A PODKLADY PŘEDKLÁDANÉ ČESKÉ NÁRODNÍ BANCE § 214 - 223 ČÁST DEVÁTÁ (pdf, 164 kB) SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ § 224 - 237

Cíle dohody Basel II podpora bezpečnosti a stability finančního sektoru, zlepšení konkurenceschopnosti kapitálové požadavky odpovídající rizikům zohlednění všech rizik uznání interních bankovních metod hodnocení rizika aplikace na banky po celém světě, mezinárodně jednotný systém posílení bankovního dohledu a trhu

Basel II přináší nová doporučení bankám týkající se výpočtu kapitálového požadavku – hodnocení rizikovosti klienta. Jakákoli banka musí podle nových předpisů držet o to více vlastních prostředků, čím větší rizika podstupuje svou účastí v určitých úvěrových obchodech.

Co upravuje Basel II Potřebnou míru kapitálové přiměřenosti pro úvěry vypočítávají banky od r. 2007 v závislosti na bonitě příslušného příjemce úvěru. Místo povinných paušálních rezerv je rozhodujícím faktorem bankovní rentability jednotlivé konkrétní úvěrové riziko. Pro posouzení bonity příjemce úvěru (stanovení ratingu) se využívají individuální měřicí metody, tzv. interní modely. Rating se stal rozhodujícím kritériem při poskytování úvěrů

Stanovení ratingu slouží jako základ: ❚ co nejobjektivnějšího schvalování úvěrů ❚ utváření cen úvěrů ❚ řízení úvěrového portfolia ❚ výpočtu kapitálové přiměřenosti Čím lépe je bonita úvěrového klienta klasifikována, tím nižší jsou náklady banky na rezervy, které také snižují náklady klienta na úvěrové financování

Basel II a kapitálové rezervy Cílem je přimět banky k držení kapitálových rezerv, které odpovídají jejich individuálnímu rizikovému profilu. Vlastní kapitál banky slouží k posílení její stability v krizových situacích. Je to vyrovnávací zdroj pro budoucí neočekávané ztráty. Jakákoli banka musí podle nových předpisů držet o to více vlastních prostředků, čím větší rizika podstupuje svou účastí v určitých úvěrových obchodech

Zjišťování úvěrového rizika Ke stanovení /zjištění/ adekvátní vybavenosti kapitálem, musí být každá banka schopna ohodnotit své riziko co nejpřesněji. Posouzení rizikovosti každého úvěru, se obvykle provádí pomocí interních ratingových metod banky

Pilířová struktura BASEL II Tři kapitoly dohody Basel II společně vytvářejí „princip tří pilířů“ 1. pilíř: Kapitálový požadavek Při výpočtu kapitálového požadavku je dle Basel II nutné vzít v potaz úvěrové riziko, tržní riziko a operační riziko. 1. Úvěrové riziko a jeho měření se týká klientů a jejich financování. 2. Tržní rizika vznikají v důsledku kolísání úrokových sazeb, směnných kurzů, kurzů akcií nebo komodit. 3. Operační riziko je definováno jako „riziko ztrát, ke kterým dochází v důsledku nepřiměřenosti nebo selhání interních mechanismů, lidí a systémů nebo externích událostí“. Kapitálový požadavek banky se vypočítává na základě součtu těchto tří kategorií rizik

Pilířová struktura BASEL II 2. pilíř: Aktivity bankovního dohledu definuje práva a povinnosti národních regulátorů (úřadů pro dohled). V České republice to je Česká národní banka, která je vybavena množstvím informačních práv, regulačních a sankčních pravomocí. Jedním z nejdůležitějších úkolů bankovního dohledu je kontrola spolehlivosti a prediktivní účinnosti interních bankovních metod měření rizika.

2. pilíř 4 principy bankovního dohledu 1. orgány dohledu pečují o to, aby banky uplatňovaly vhodnou metodologii pro výpočet ukazatelů a aby se jejich strategie orientovala na dodržování kapitálových požadavků 2. orgány dohledu mají hodnotit vnitřní procedury a strategie uplatňované bankami a musí zasáhnout, pokud banky nedodrží standardy 3. orgány dohledu mají působit na banky, aby udržovaly vyšší než minimální rezervy 4. očekává se, že orgány dohledu zasáhnou co nejrychleji, a vyzvou banky k obnově kapitálové úrovně, sníží-li se pod minimum Předpokládá se trvalý dialog mezi bankami a regulátory

Pilířová struktura BASEL II 3. pilíř: Tržní disciplína Tržní disciplínou se rozumí zveřejňování relevantních ukazatelů rizik. Každá banka je povinna informovat a dokumentovat, jak měří své riziko, jak její rizikový profil detailně vypadá a kolik vlastního kapitálu v poměru k přijatým rizikům drží v rezervě. Úvěrové instituce jsou nuceny k tomu, aby implementovaly moderní systémy řízení rizik, Úvěrové portfolio, které je řízeno moderními metodami a jehož rizikovost je pro pozorovatele jasně poznatelná, bude v konečném důsledku oceněno také trhem (akcionáři, klienty).

Možné přístupy k metodě měření úvěrového rizika podle Basel II Standardní přístup – modifikace dosavadního přístupu Základní přístup IRB - „Internal Ratings-Based Approach“ – zadání parametrů bankovním dohledem – interní rating Pokročilý přístup IRB – interní zjištění parametrů dané instituce Smyslem systému je možnost snižování kapitálového požadavku uplatněním co nejvyššího přístupu /IRB/ k měření rizika

Standardní přístup Ke zjištění rizikové váhy se používají výhradně ratingy uznávaných ratingových agentur (Standard & Poor’s, Moody’s, Fitch Ratings atd.). Příjemcům úvěrů, kteří nedisponují externím ratingovým ohodnocením, /většina firem MSP/ se jednotně přiděluje riziková váha 100 % (odpovídá kapitálovému požadavku ve výši 8 %). kapitálový požadavek = výše úvěru x riziková váha x kapitálová přiměřenost / 8 %/ Např. při 100 EUR je kap. požadavek 8 EUR

Slabiny standardního přístupu Nedostatečné rozlišení, podle bonity příjemců úvěrů prakticky nelze vypočítat adekvátní kapitálovou rezervu, odpovídající individuálnímu rizikovému profilu příslušné banky. Ve výsledku se výpočet kapitálového požadavku podle standardního přístupu odlišuje od výpočtu dle platných předpisů (Basel I) jen nepatrně.

Přístup založený na interním ratingu Přístupy typu IRB („internal rating based“) Při kvantifikaci úvěrového rizika vycházejí banky ze svého interního hodnocení, které musí schválit regulátor a které je kalkulováno s pevně stanovenou funkcí (postupem propočtu). základní i pokročilý přístup dovolují bankám, které jsou schopny statisticky změřit příslušné riziko určitého financování, aby svou kapitálovou vybavenost upravovaly adekvátně dle svého individuálního rizika. Při udržení „dobrého“ úvěrového portfolia (dobrá bonita klientů, dostatečné zajištění) vyplývá pro banky – ve srovnání se standardním přístupem – nižší kapitálový požadavek.

Segmentace klientů – interní rating Basel II předpokládá klasifikaci klientů do pěti tříd: 1. Retail privátní klienti, osoby samostatně výdělečně činné a malé podniky se závazkem u financující banky nižším než 1 mil. eur 2. Corporates větší a velké podniky a speciální financování („specialized lending“) 3. Institutions (především) banky 4. Sovereigns (především) státy 5. Equity podílníci podniků

Komentář – pravidla klasifikace klientů pro IRB pro úvěry v kategorii Retail je nutné držet v rezervě méně kapitálu než pro podnikové úvěry. Důvodem je nižší riziko, které vyplývá z větší diverzifikace a nižších úvěrů. na malé a střední podniky se závazkem nižším než 1 mil. eur pro účely kapitálové přiměřenosti smějí banky pohlížet jako na soukromé osoby, a mohou tak na tyto úvěry pro malé a střední podniky udržovat nižší kapitálové rezervy.

Podmínky pro povolení IRB 1. diferenciace úvěrového rizika 2. jasná kriteria pro systém interního ratingu 3. pravděpodobnost selhání (PD) je hodnocena pro každou skupinu klientů 4. data o PD musí být k dispozici nejméně za poslední 2 roky před Basel 2 (po 3 letech nejméně za 5 let) 5. banky s pokročilým IRB musí dodat údaje o ztrátách způsobených selháním (LGD- loss given default) za 7 let, nejlépe však za celou dobu cyklu

Podmínky pro povolení IRB 6. vnitřní validace 7. složky rizika – podle vlastní úvahy 8. IRB a VaR musí být součástí integrálního řízení rizik 9. plnění informačních standardů podle pilíře 3.

Realizace přístupu typu IRB v praxi banka výše popsané parametry rizik zjišťuje sama. Podmínkou jsou podrobná data za nejméně tři roky Příklady: Neplacení a ztráta Uznávání zajištění Pro interní měření úvěrového rizika jsou rozhodující například následující parametry, které je banka povinna statisticky zjišťovat a provádět jejich prognózu

Základní postup IRB Pro odhad pravděpodobnosti selhání klienta (probability of default, PD) je užíváno interních odhadů, ostatní rizikové váhy jsou stanoveny regulátorem. navíc je možnost využití širší palety zajišťovacích instrumentů, například pohledávky, nemovitosti

Pokročilý postup IRB Tento přístup dovoluje bankám využít svých interních odhadů pro všechny proměnné (pro všechny rizikové charakteristiky), které vstupují do výpočtu kapitálového požadavku. banky nevyužívají jen odhadu pravděpodobnosti selhání klienta, jak je možné v základním postupu, ale také odhad pro ztrátu při defaultu (loss given default, LGD), pro výši expozice při selhání (exposure at default, EAD) a pro splatnost (maturity, M).

Pokročilý postup IRB pokračování Použití vlastních postupů je podmíněno souhlasným stanoviskem regulatorní autority. Banky si také samy stanovují pravidla pro posuzování úvěrových derivátů a záruk. Pro způsobilost k používaní a pro schválení této pokročilé metody od regulátora musí banky splnit přísnější minimální regulatorní požadavky.

apendix

Parametry interního měření úvěrového rizika v případě neplacení a ztráta Pravděpodobnost nesplácení úvěru: Do jaké míry je pravděpodobné, že příjemce úvěru během příštích 12 měsíců přestane splácet (platební neschopnost, prodlení s placením déle než 90 dnů atd.)? Ztráta v případě nesplácení: Jak vysoká je předpokládaná ztráta, kterou banka utrpí v případě neplacení ze strany příjemce úvěru? 3. Výše úvěrové pohledávky při nesplácení: Jak vysoký bude předpokládaný stav čerpání úvěru v případě výpadku splácení ze strany klienta?

Uznávání zajištění - typy Zajištění představuje důležitý faktor k určení rizika banky při financování. Zajištění je v závislosti na metodě měření rizika (standardní přístup nebo přístup typu IRB) uznáváno v různém rozsahu. V zásadě platí: Čím sofistikovanější je použitý přístup, tím širší je paleta uznatelných typů zajištění. Oceňuje se podle interních kritérií banky a podle tohoto ocenění snižuje riziko a tím se snižuje také základ pro výpočet kapitálové přiměřenosti.

Uznávání zajištění - typy standardní přístup: ❚ vklady v hotovosti ❚ státní a bankovní cenné papíry ❚ akcie, které jsou zahrnuty do některého z hlavních burzovních indexů (např. ATX, DAX) ❚ zlato ❚ obytné nemovitosti základní přístup typu IRB: ❚ typy zajištění, které jsou započítávány při standardním přístupu ❚ komerční nemovitosti ❚ konkrétní věcné zástavy, automobily, akcie i mimo hlavní indexy ❚ pohledávky z obchodního styku