2012 Marek Vácha

Hedonismus Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? (hedoné = slast, radost)  Lidské jednání je motivováno výlučně touhou získat slast a vyhnout se strasti  praxe je tedy motivována libostí a nelibostí  smysl praxe tedy záleží v kalkulu slasti a strasti  „He who dies with the most toys wins“ (Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice, 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY,USA, p. 7) Aristippos z Kyreny (435 – 355?)

Hedonismus Co dělat, abych byl prožil zdařilý život? (hedoné = slast, radost)  „Největší rozkoš, jakou nám život může nabídnout, je přiměřený přísun dopaminu do nucleus accumbens (Stanley G. Sunderwirth)

Hedonismus  Rozum je instrumentalizován motivací libostí a nelibostí  rozum dává  rady chytrosti - cíle, které zvolit, aby náš kalkul libostí a nelibostí vyšel co nejpozitivněji  pravidla obratnosti - cestu, jak k libostem dospět  v lékařství má blízko k přístupu „anything goes“

Hedonismus  Aristippos z Kyreny (asi ) - jediným cílem jednání je slast.  Slast = pozitivní, konkrétní, aktuální požitek  kritika: člověk ale nevnímá ani tak setrvalý stav, jako spíše změnu stavu  v tomto kontextu přináší určité řešení Epikuros  tématu se týká celá kniha Kazatel

Hedonismus  Epikuros - nejde ani tak o co nejvíce aktuálních prožitků slasti, jako o trvající slast v klidu, tedy o pozitivně laděný život bez otřesů a obtíží  jedná se o život v ataraxii (tarasso = otřásat, znepokojovat)  ataraxie je tedy život ve stavu fyzického a psychického klidu, tělesném zdraví a klidné harmonii vášní  radou chytrosti je pro Epikura spíše vsadit na ataraxii

 Podstatný rozdíl jeho (Epikurovy) praktické filosofie oproti Platónovu Sókratovi vězí v tom, že epikurejský individualismus je radikálnější: odmítá všechno, co by jeho současný život přesahovalo či zavazovalo a v důsledku také rezignuje na veřejný život.  Je to tedy filosofie soukromého života, která starost o veřejné záležitosti sice úplně neodmítá, ale nepřikládá jim velký význam a pokud by měla nějak překážet osobnímu štěstí, ochotně se jí zříká.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 115

Kritika hedonismu  Bolest říká: Pokud chceš někoho učit, musíš si nejprve získat studentovu pozornost. To já umím znamenitě.  Jsem hluboká. Kdyby ses mě nebál, byl bys hluboký jako já.  Přicházím ze středu. Mým znamením je bod. Bodnutí uštědřuji kosmickým ostnem.  Kdyby ses mě nebál, žil bys v každém okamžiku stejně hluboce, jako mě zakoušíš.  Jsem velká očišťovatelka. Pouze to podstatné dokáže moje působení vydržet. Vše ostatní je spáleno.  Jsem tím, kdo stanovuje hodnoty. Všechny hodnoty pocházejí ode mne a od mého partnera, od Smrti.  Jsem bránou k mystériím. Tvoje nejvyšší idea posvátna je mým obrazem. Jsem nejčistším výrazem Nyní. Čekám ve skrytu na ty, kterým se nedostává jejich denní dávky života. Pokud není tento elixír spotřebován, shromažďuje se a nakonec se ze své malé lahvičky vylije; rozlije svůj příval po lhostejné duši.  Jsem andělem, jenž zvěstuje své děsivé Nyní. Čas je plížícím se hadem. Jeho kůže je pokryta drahokamy – každý drahokam je jedním Okamžikem.  (autorem je pacient trpící ledvinovou kolikou)  (Edinger, E.F., (2003) Setkání s Bytostným Já. Jungiánský komentář k ilustracím Williama Blakea ke Knize Jóbově. Nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, str. 37)

Kritika hedonismu  Proto byl epikureismus výsadou lidí žijících v příznivém prostředí míru a prosperity, a to z takových vrstev, které nemusí žádnou odpovědnost za toto společenské prostředí nést. Mohli si tak dovolit žít jen sami pro sebe, a z jistého hlediska tedy parazitovat na prostředí, jež jim připravili a udržují jiní.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 116

Utilitarianism "greatest good for the greatest number"  Jeremy Bentham (1748 – 1832)  John Stuart Mill (1806 – 1873)

Utilitarianism "greatest good for the greatest number" „Nature has placed mankind under the governance of two sovereign masters, pain and pleasure.“ (Jeremy Bentham) (1748 – 1832)

Jeremy Bentham  „The blackness of the skin is no reason why human being should be abandoned without redress to the caprice of a tormentor. It may come to be recognized, that the number of the legs, the villosity of the skin, or the termination of the os sacrum are reasons equally insufficient for abandoning a sensitive being to the same fate.“  (Bentham, J., (1948) An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, Laurence J.LaFleur, ed. New York, 311)

Jeremy Bentham  The question is not  Can they reason? nor  Can they talk? but  Can they suffer?  (Bentham, J., (1948) An Introduction to the Principles of Morals and Legislation, Laurence J.LaFleur, ed. New York, 311)  The cruelty to people, whose nervous system is the most refined, is worse than cruelty to lower forms of life, but this is a quantitative difference only.  The time will come, when humanity will extend its mantle over every thing which breathes.“

Jeremy Bentham - kritika  …co ale potom máme dělat s predátory, kteří sami zabíjí, aby přežili?  pokud totiž dáme zvířatům stejná „práva“ jako lidem a budeme se snažit odstranit utrpení, vznikne nám velmi problematická množina klíšťat, ovádů, lasiček, krahujců, šelem etc.

Utilitarianism "greatest good for the greatest number"  "... actions are right in proportion as they tend to promote happiness, wrong as they tend to produce the reverse of happiness. By happiness is intended pleasure, and the absence of pain; by unhappiness, pain, and the privation of pleasure.„ (John Stuart Mill) ( )

John Stuart Mill  Jsem-li tázán, co míním rozdílem v kvalitě požitků nebo co činí jeden požitek, pouze jako požitek, hodnotnějším než jiný, kromě toho, že je ho větší množství, je na to jediná možná odpověď. Pokud jednomu ze dvou požitků dávají jednoznačně přednost všichni, nebo téměř všichni, kteří mají zkušenost s oběma, a to nezávisle na pocitu morálního závazku dávat mu přednost, je právě ten oním kýženějším požitkem.  Je lépe býti nespokojenou lidskou bytostí než spokojeným vepřem; je lépe býti nespokojeným Sokratem než spokojeným tupcem. A pokud jsou vepř či tupec odlišného názoru, pak jen proto, že neznají nic jiného než svou stranu problému.

John Stuart Mill  je třeba rozlišit mezi požitkem a štěstím  jde o maximalizaci štěstí, nikoli požitků!  lepší je nespokojený člověk než spokojený vepř  lépe být nespokojeným Sókratem než spokojeným hlupákem

Utilitarismus  Můžeme chápat jako kombinaci čtyř principů  princip následků  princip užitečnosti  princip hedonismu  sociální princip

Utilitarismus  princip následků - neexistuje žádné jednání, které by bylo správné nebo nesprávné samo o sobě. Jedná se vždy o to, co jednání způsobuje  „The end justifies the means“  nezáleží na vnitřním postoji jednajícího  princip užitečnosti - kriteriem jednání je prospěšnost, uskutečnění dobra o sobě  morálně správné jednání je to, co způsobí co největší množství dobra co největšímu počtu lidí  „etická aritmetika“  „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně převažující slast pro B“

Utilitarismus  princip hedonismu - dobro o sobě je chápáno hedonisticky. Záleží v uspokojování lidských potřeb a zájmů, ve slasti, v (hedonisticky chápaném) štěstí. V čem štěstí záleží určuje každá osoba pro sebe. Hraní v kuželky je právě tak dobré jako četba básní  sociální princip - jedná se o co možná největší štěstí co možná největšího počtu lidí  morálka nikdy nesmí být egoistická, musí brát v úvahu zájmy a přání druhých lidí

Utilitarianism – treating „non-human animals“  „Pain is pain, whatever the species of the being experiencing it.“  while it might be possible that the pleasure of meat- eating (if great) might exceed the suffering of the animal (if slight, for example, because the animal was reared with great care and killed painlessly) few people buying meat from supermarket can guarantee that such a condition existed.  so according this line of reasoning we are morally obliged to adopt vegetarianism (Peter Singer)  (Mepham, B., (2008) Bioethics. An Introduction for the Biosciences. Oxford University Press, Oxford, p. 162)

Utilitarianism – treating „non-human animals“  but if it was established that millions of peoples´ lives (farmers, slaughtermen, butchers, restaurateurs, waiters, beef-burger eaters) would be seriously upset by a ban on meat production, does that mean killing animals for meat would suddenly become ethical?  (Mepham, B., (2008) Bioethics. An Introduction for the Biosciences. Oxford University Press, Oxford, p. 163)

 Hedonistic utilitarianism  pleasure and happiness are good things, while pain and suffering are bad things we want to avoid  BUT: many people prefer to live a life with less happiness and perpahps even more pain and suffering, if they can thereby fulfil other imporatant preferences.  they may choose to strive for excellence in art, or literature, or sport...

 Preference utilitarianism  the right act is one that will, in the long run, satisfy more preferences than it will thwart  we weigh the preferences according to their importance for the person holding them.  (Singer, P., Voluntary Euthanasia: A Utilitarian Perspective. Bioethics 17, nos. 5-6 (2003): )

Kritika utilitarismu  „etická aritmetika“  dá se štěstí nějak měřit?  One of the real problems of act utilitarianism is that the individual must somehow predict and calculate the various levels of happiness promoted by each choice. In the worst-case use of utilitarianism, individuals might be seen to shift from one position to another as they weigh the various levels of happiness and pain avoidance and, in the process, lose their sense of self  the calculation of all the possible consequences of our actions, or worse yet our inactions, appears impossible  a co když musíme volit mezi dvěma zly, co když z hořícího domu můžeme vynést pouze jedno dítě?

Kritika utilitarismu  „malou škodu pro A lze akceptovat, stojí-li proti ní zřetelně převažující slast pro B“  „V roce 1950 stáli před německým soudem lékaři, kteří se za Hitlera podíleli na akci eutanázie. Lékaři věrohodně argumentovali tím, že sice nemocné posílali na smrt, ale na druhé straně mnoha nemocným zachránili život vědomě mírným výkladem kritérií výběru“  ČSSR: „když na tuto pozici (morálně problematické místo spojené s určitým typem kolaborace) nepřijdu já, přijde na to místo někdo horší a bude dělat zlo!

Kritika utilitarismu  Usilujeme ve zdařilém životě pouze o hedonisticky chápané štěstí? Tedy: je život skutečně jen co nejkomfortnější čekání na smrt?  Problém spravedlnosti - např. marginalizace menšin

Kritika utilitarismu

 If a surgeon, for example, could save two innocent lives by killing a prisoner on death row to retrieve his heart and liver for transplantation, this outcome would have the highest net utility (in the circumstances), but the surgeon´s action would be morally indefensible.  (Beauchamp, T.L., Childress, J.F., (2009) Principles of Biomedical Ethics. 6th ed. Oxford University Press, New York, Oxford, p. 150)

Kritika utilitarismu  The paradox of happiness, as Aristotle knew and contemporary psychologists have rediscovered, is that it occurs as a byproduct of something else, something that absorbs our energies and challenges our skill.  (Sacks, J., (2007) The Home We Build Together. Continuum, London, UK, p.158)  "Štěstí nepochází ze svobody, ale z přijetí úkolu" (André Gide)  "Štěstí je odměna těch, kdo je nehledali" (Émile Chartier)

Kritika utilitarismu  Důsledky činu (nebo nečinnosti) lze do jisté míry zhodnotit v historickém pohledu zpět, i když i zde zůstává otázka, po jaké době se mají hodnotit a co všechno se přitom mám brát v úvahu. Zato ve chvíli rozhodování jsou to jen pouhé dohady a očekávání, zcela závislá na tom, jaký model si pro uvažovanou činnost zvolíme.  Zdánlivá "objektivita" utilitaristického kritéria tak ve skutečnosti nechává otevřené dveře pro nejrůznější sny a přání, třeba i zcela nereálná, jimiž se však dají "zdůvodnit" zřejmé škody zdánlivě menšího rozsahu.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 121

Negativní utilitarismus  Karl Popper: nejde ani tak o maximalizaci štěstí, jako o minimalizaci utrpení  Kritika: lidské utrpení by se radikálně vymýtilo, pokud by se všichni lidé bezbolestně vyhubili  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 124

Case Report  A five-year-old girl has a progressive renal failure and is not responding well on chronic renal dialysis. The medical staff is considering a renal transplant, but its effectiveness is „questionable“ in her case. Nevertheless, a clear possibility exists that the transplanted kidney will not be affected by the disease process. The parent concur with the plan to try a transplant, but an additional obstacle emerges. The tissue typing indicates that it would be difficult to find a match for the girl. The staff excludes her two siblings, ages two and four, as too young to provide a kidney. The mother is not histocompatible, but the father is compatible and has „anatomically favorable circulation for transplantation.“

Case Report  Meeting alone with the father, the nephrologist gives him the results and indicates that the prognosis for his daughter is „quite uncertain“. After reflection, the father decides that he will not donate a kidney to his daughter. His several reasons includes the fear of the surgery, the uncertain prognosis for his daughter even with a transplant, the slight prospect of a cadaver kidney etc. The father then requests that the physician „tell everyone else in the family that he is not histocompatible“. He is afraid that if family members know the truth, they will accuse him of failing to save his daughter when he could have. He meintains that truth-telling would have effect of „wrecking the family.“  The physician is uncomfortable with the request, but after further discussion he agrees to tell the man´s wife that the father should not donate a kidney „for medical reasons“.

Utilitarian Approach  probable consequences  the potential effectiveness is questionable and the prognosis uncertain  there is a slight possibility that a cadaver kidney could be obtained  the girl probably die without a transplant, but the transplant offers a small chance for survival  the risk of death to the father from anesthesia is 1: or 1:  nevertheless, because the chance of success is likely greater than the probability that the father will be harmed, many utilitarians would hold that the father is obligated to undertake what others would consider a heroic act that surpasse obligation.

The Problem of Truth telling  „Even under the guise of benevolent deception, the idea of not telling the truth to patients is rather suspect. The suggestion is that the individual is not strong enough to tolerate the truth, or more time is needed to prepare the patient for an unpleasant fact. Unfortunately, this lack of truth telling leads to a slippery slope, for while it gives comfort to the one individual, it teaches all others involved – for example family members, friends, housekeeping staff, and hospital volunteers – that health care practitioners lie to their patients. When these others become sick themselves, they remember the previous deception and feel they cannot rely on the word of the professionals.“  (Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY, p.62)

Immanuel Kant (1724 – 1804)  Transcendentální diference  krom motivace libostí a nelibostí motivace čistého rozumu  kategorický imperativ  treat each individual as an end, not a means.

Immanuel Kant (1724 – 1804) 1. jsme racionální bytosti 2. principy odvozené z rozumu musí být univerzální 3. morálka je odvozena z racionality, nikoli ze zkušenosti 4. povinnost (odpovědnost) člověka musí být nikoli v přirozenosti člověka nebo v dané kultuře či současného nastavení světa, nýbrž v čistém rozumu

Immanuel Kant (1724 – 1804)  maxima = krátká věta morálního obsahu, např.:  nikdy nelži  (doufejme že ne) lži pokud z toho budeš mít prospěch  před jízdou autem nikdy nepít alkohol  na víkend nosit manželce pravidelně květiny  (doufejme že ne) škodit spolupracovníkům, slouží-li to vlastní kariéře  maximy jsou tedy četná relativně všeobecná pravidla jednání, jimiž se běžně řídíme ve svém chování

Immanuel Kant (1724 – 1804)  před každým jednáním je třeba zkoumat, zda si lze představit zemi, ve které by se všichni lidé touto maximou řídili  musíme se tedy ptát:  Je tato má maxima jednání možná jako obecný zákon?  byla by nerozporně konzistentní, kdyby byla obecným zákonem?  mohu rozumně chtít stav, ve kterém by byla obecným zákonem?

Immanuel Kant (1724 – 1804)  pokud to lze bez rozporu, maxima je správná  pokud ne, maxima je špatná a nelze podle ní jednat  kategorický imperativ: Jednej vždy tak, aby se maximy Tvého jednání mohly stát obecným zákonodárstvím  kategorický imperativ je čistý, neboť neslibuje žádnou subjektivní výhodu, nýbrž požaduje pouze rozumovost (na rozdíl od hedonismu!)

Kategorický imperativ  jednej podle té maximy, o níž můžeš zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem  v říši cílů vidí člověk sám sebe ve vztahu k jiným rozumovým bytostem jako jednoho mezi mnoha stejně důležitými lidmi, kteří si zasluhují a prokazují úctu pouze na základě rozumu  jednej tak, abys používal lidství jak ve své osobě, tak i v osobě každého druhého vždy zároveň jako účel a nikdy pouze jako prostředek

Immanuel Kant (1724 – 1804)  Kant held that morality is derived from rationality, not from experience, and that obligation is grounded not in the nature of man or in the circumstances of the world but in pure reason  These universal truth applied to all people, for all times, in all situations  Human minds works the same way, regardless of who you are, where you are, or when you are.  categorical imperative  categorical = without any exception

Immanuel Kant (1724 – 1804)  categorical imperative  universal application (i.e., binding on every individual)  unconditionality  demanding an action  we must always treat others as ends and not as means only

Immanuel Kant (1724 – 1804)  imperativ hypotetický  jestli se chceš napít, jdi do jídelny  tyto imperativy nemají a ani nevyžadují objektivitu, důvody k činu dávají jen člověku, který má touhu zmíněnou v antecedentu  podle Huma nemá rozum žádné jiné praktické využití než vytváření imperativů tohoto druhu  imperativ kategorický  neobsahuje žádné „jestliže…“  „Udělej to!“nebo „Měl bys to udělat!“  nárokují si ryzí objektivitu nezávisle na teoretickém rozumu  chce vázat člověka bez ohledu na jeho aktuální touhy  o touhy se vůbec nejedná, jde jen o schopnost člověka uvažovat

Immanuel Kant (1724 – 1804)  imperativ hypotetický  nekraď, protože zloději daleko neutečou  tento imperativ ale platí jen za podmínky, že nechci být chycen a potrestán  tento předpoklad má tedy charakter motivu libostí a nelibostí, motivuje mě má subjektivní výhoda, strach z trestu etc.  = jednání ve shodě se zákonem  imperativ kategorický  nekraď, protože nemohu chtít rozumově stav, ve kterém by každý kradl  jak by vypadal svět, kdyby ostatní jednali stejně?  motivuje mě rozumová forma obecného zákona  = jednání ze zákona  podle Kanta jsou imperativy morální jen potud, pokud jsou kategorické

Immanuel Kant (1724 – 1804)  heteronomie  jednání ze strachu, nenávisti, vášní, z naděje na odměnu  člověk stojí vně zákona, není svobodný, bez úcty k sobě samému  autonomie  jedině autonomně jednající člověk si zasluhuje úcty  Kant si velmi dobře všímá, že pokud budeme lidi za dobré odměňovat a zlé trestat, nevychováme dobrého člověka, nýbrž vychováme pragmatického člověka

Immanuel Kant (1724 – 1804)  morálně dobré jednání je tehdy, je-li jeho pružinou čistá rozumová forma mravního principu jako taková  vlastním mravním motivem je tedy rozumový motiv jakožto motiv povinnosti  morálně špatné jednání je takové, je-li jeho určujícím motivem motiv náklonnosti, který odporuje povinnosti  konám něco co chci, ale co bych konat neměl

Autonomní morálka I. Kanta  Etický fenomén je původní a je nezdůvodnitelný pouhým rozumem („mravní zákon ve mně“)  Morální závaznost se klade a priori, tedy bez požadavku na zdůvodnění  Autentický morální zákon je ten, který připouští univerzalizaci, obecnou platnost pro všechny lidi  Kantova etika je „formalistická“ neboť ukazuje pouze, jakou formu má morální zásada mít, a nikoli, jaký má vnitřní obsah

Kant a Zlaté pravidlo  Charakteristický způsobem Zlaté pravidlo kritizoval a rozvinul Immanuel Kant. Vytýkal mu několik věcí, zejména to, že chce morální soudy odvozovat z nereflektovaných pocitů - moderně řečeno preferencí - jednoho každého člověka. Takový soud by se opíral jen o jeho vlastní zkušenost a stával by se tak podle Kanta závislým na nahodilé a partikulární empirii.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 103

Immanuel Kant  Dvě věci naplňují mysl vždy novým a vzrůstajícím obdivem a úctou, čím častěji a vytrvaleji přemýšlení se jimi obírá: Hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně. Žádnou z nich nesmím hledat zahalenou v temnotách nebo v nadsmyslnu mimo svůj obzor a pouze tušit; vidím je před sebou a spojuji je bezprostředně s vědomím své jsoucnosti. Prvá počíná od místa, které zaujímám ve vnějším smyslovém světě, a rozšiřuje spojení, v němž stojím, do nedozírné velikosti se světy nad světy a soustavami soustav, a nad to ještě do bezmezných dob jejich periodického pohybu, jeho počátku a trvání. Druhá začíná mým neviditelným já, mou osobností, a ukazuje mě ve světě, jenž má pravou nekonečnost, ale jen rozumem může býti postižen… První pohled na nesčetné množství světů ničí takřka mou důležitost jakožto zvířecího tvora, jenž hmotu, z níž povstal, musí oběžnici (pouhému bodu ve vesmíru) opět vrátit, byv na krátkou dobu (nevíme jak) opatřen silou k životu. Druhá věc pozvedá naproti tomu mou hodnotu jakožto inteligence nekonečně mou osobností, v níž mravní zákon zjevuje mi život nezávislý na zvířeckosti i na celém smyslovém světě…

 utilitarianism  the end justifies the means  hodnota jednání závisí výlučně na následcích jednání  deontology  an act in itself would be either right or wrong; it could not be both  hodnota jednání závisí výlučně na způsobu jednání

Kritika Kanta  Pokud by se celý problém jednajícího člověka měl redukovat jen na správnost jeho rozhodnutí, byl by na tom skoro jako divák na dostizích, který si jednou vsadí - a pak už jen přihlíží, jak to bez jeho účasti dopadne  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 109

Criticism of Kant  The exceptionless character of Kant´s moral philosophy makes it too rigid for real life. Real-life situations are so varied that it is impossible to create rules that can guide us in all circumstances  it is often the spirit of law, rather than the letter, that provides the arena for rational decisions

Kritika Kanta  etika odpovědnosti by se měla především řídit předvídatelnými důsledky každého rozhodnutí a jednání  Simmel Kantovi vytýká jistý mechanismus, snahu rozdělit život na jednotlivá "jednání" bez kontextu; proto se Kant také téměř nezajímá o skutečné motivy a vzdálenější záměry jednání.

Golden Rule Ethics  asi jedna z nejstarších etik  co nechceš aby druzí dělali Tobě nedělej Ty jim!  pozitivní forma je problematičtější

Etika ctností  aretaic ethics (arete = excellence; virtue)  it is not only important to do right thing but equally to have right disposition, motivation, and traits for being good and doing right.  personal character and moral habit are more important than a particular action  without the foundation of individual character to motivate action, the action-based systems seemed more mental gymnastics than basis for morality

Virtue Ethics  Aristotle: „The moral virtues, then, are produced in us neither by nature nor against nature. Nature, indeed prepares in us the ground for their reception, but their complete formation is the product of habit.“

Virtue Ethics  it is not only important to do right thing but equally to have right disposition, motivation, and traits for being good and doing right  action-based ethical systems are essentially negative and fail to inspire or motivate excellent behaviour  without the foundation of individual character to motivate action, the action-based systems seemed more mental gymnastics and hair-splitting than the basis for morality  (Edge, R.S., Groves, J.R., (2007) Ethics of Health Care. A Guide for Clinical Practice, 3rd ed. Thomson Delmar Learning, NY,USA, p. 43)

Virtue Ethics  people become morally virtuous similar to the way in which people acquire other excellences and skills, such as driving car or playing golf, tha is, through practice  good drivers are not born, but instead daevelop the skills and instincts necessary to act intuitively while on the road  an honest person tells the truth automatically  a generous person is inclined to share things with others

Virtue Ethics  virtue = mean between two extremes  not every passion has a mean: there is no mean of murder

Etika ctností  jedná se o víc než jednorázové jednání  i zbabělý člověk může udělat statečný čin  pokud někdo dělá statečné činy lehce a bez námahy, teprve pak mluvíme o statečném člověku  jde o to, získat habitus konání dobra  Aristotelés: jde o zlatou střední cestu  v každé ctnosti se máme vyvarovat excesu a deficitu

Etika ctností  Stará představa ctnosti má na mysli právě tu obdivuhodnou schopnost některých lidí rozhodovat se a jednat okamžitě, bez rozmýšlení - a přece dobře.  Sokol, J., (2010) Etika a život. Pokus o praktickou filosofii. Vyšehrad, Praha. str. 81

Etika ctností  Aristotle:  not „What ought I do?“  but What should I be?“  Poznámka pod čarou:  dříve bylo cílem rodičů vychovat „slušného člověka“  dnešním cílem je „úspěšný člověk“

Etika ctností  kodexy a úmluvy nejsou schopny dát odpověď na všechny situace  etika ctností ano  etiku ctností zajímají motivy chování více než jiné etické systémy  stejný skutek mohu udělat z důvodu altruismu nebo osobních ambicí  character is more important than conformity to rules

Etika ctností  An American medical Association code in effect from 1957 to 1980 urged the physician to be  „pure in character and … diligent and conscientious in caring for the sick.“

Základní ctnosti podle Marty Munzarové  věrnost důvěře ve vztahu lékař – pacient  potlačování vlastních zájmů při vědomí toho, že pacient je zranitelný a zcela závislý na lékařově (po)moci  intelektuální čestnost, jelikož praxe přesahující vlastní odborné znalosti a schopnosti může spíše škodit  soucit, jelikož pochopení důvodů jedinečného stavu tísně je základním klíčem k jejímu hojení  opatrnost a rozvážnost v každém konání, aby zvolené postupy jednání odpovídaly jak po technické, tak i po mravní stránce dobru ošetřované osoby

Kritika etiky ctností  virtue ethics provides little, if any, guidance for actions  even kind, honorable, compassionate beings often do not know the right thing to do

člověk jednání následky Aristotelés etika ctností Kant deontologie Bentham, Mill utilitarismus

„Původně jsem byla zdravotní sestrou, ale práce byla příliš vyčerpávající“.