Základní principy anatomického názvosloví Rembrandt: Hodina anatomie doktora Tulpa, 1632, galerie Mauritshuis, Haag

Historie anatomického názvosloví Počátky anatomického názvosloví lze hledat v dílech starých řeckých a římských lékařů (Hippokratés, 5. st. př.n.l.; Galénos, 2. st. n.l.). Základy moderního anatomického názvosloví položili: Jacques Dubois (lat. Jacobus Sylvius) 1478 – 1555 Kostem ponechává stará řecká označení, zavedená Hippokratem a Galénem, vytváří však zcela nové latinské termíny pro svaly, cévy a nervy. Andreas van Wesel (lat. Andreas Vesalius) 1514 – 1564 Vydal dílo De corporis humani fabrica libri septem (Sedmi knih o ustrojení lidkého těla), ve kterém pojmenovává všechny části lidského těla výhradně latinsky. Gaspard (Caspar) Bauhin (vysl. bóen) 1560 – 1624 Zavedl přesný systém popisu anatomických struktur.

Andreas Vesalius, portrét in: Andreae Vesalii Bruxellensis, invictissimi Caroli V. Imperatoris medici, de humani corporis fabrica libri septem. (Basileae, per Ioannem Oporinum [1555]).

Historie anatomického názvosloví Pro anatomickou terminologii se tedy jako základní jazyk prosadila latina. Až do konce 19. st. je anatomické názvosloví značně rozvolněno, chybí jeho kodifikace. Odhaduje se, že na konci 19. st. existovalo přibližně 50 000 anatomických termínů, které však popisovaly asi jen 5 – 6 tisíc anatomických struktur. Pokusy o kodifikaci anatomického názvosloví: 1895 – Basilejské anatomické názvosloví (Basiliensia Nomina Anatomica; BNA). Toto názvosloví však nebylo přijato celosvětově, užívalo se jen v německy mluvících zemích, Skandinávii, Itálii, USA, Velké Británii a Japonsku. 1935 – Jenské anatomické názvosloví (Jenaiensia Nomina Anatomica; JNA nebo INA). Jedná se o revizi BNA. 1955 – Pařížské anatomické názvosloví (Parisiensia Nomina Anatomica; PNA). Přijato téměř ve všech zemích světa a platí dodnes, pouze čas od času dochází k drobným úpravám, k poslední revizi došlo v roce 1998.

Poslední úprava Pařížského anatomického názvosloví: Terminologia Anatomica. Stuttgart, Thieme Verlag, 1998.

Základní principy anatomického názvosloví Nejprve je třeba osvětlit, proč se tento kurz věnuje primárně anatomické terminologii: Anatomie je lékařský obor, v jehož názvosloví nejlépe funguje (byť v omezené míře) systém latinské gramatiky – setkáváme se zde s tvořením množného čísla a se skloňováním. Anatomie je důležitý preklinický obor, který je na lékařských fakultách studován v prvních ročnících souběžně s úvodem do lékařské terminologie. Pochopení základních principů anatomického názvosloví, tj. lingvistický vhled, velmi usnadní studium vlastní anatomie.

Základní principy anatomického názvosloví Základní principy anatomického názvosloví budeme nejprve sledovat na základě češtiny. Pochopíme-li systém v češtině, snadno ho přeneseme do latiny, protože systém latinské gramatiky je češtině velmi podobný. Varování: Pokud v této fázi, kdy budeme pracovat pouze s češtinou, systém nepochopíme, nemůže pochopit další výklad.

Základní principy anatomického názvosloví Základem pojmenování nějaké věci či osoby je podstatné jméno neboli substantivum. Toto substantivum je v 1. pádě neboli nominativu. Pokud označuje jednu věc či osobu, je v čísle jednotném neboli singuláru, označuje-li více věcí nebo osob, je v čísle množném neboli plurálu. SUBSTANTIVUM

Základní principy anatomického názvosloví Příkladem takového substantiva budiž slovo „krček“: Toto slovo je v nominativu, a protože označuje jen jednu věc, je v singuláru. KRČEK

Základní principy anatomického názvosloví Pouhé substantivum je pro přesné anatomické určení většinou nedostatečné a příliš obecné. Například „krčků“ je v těle několik. Přichází tedy potřeba výchozí substantivum nějak blíže určit (specifikovat). Blíže substantivum určíme (specifikujeme), pokud k němu přidáme další slovo. Máme dvě možnosti specifikace: a) Pomocí přídavného jména neboli adjektiva. Řekneme např., že se jedná o krček chirurgický. Všimněme si, že adjektivum odpovídá na otázku „jaký?“ – jaký krček? – chirurgický. b) K výchozímu substantivu přidáme další substantivum. Řekneme např., že se jedná o krček femuru (stehenní kosti). Všimněme si, že druhé substantivum odpovídá na otázku „koho, čeho?“ – krček čeho? – krček femuru. Oba dva typy specifikátorů /a) pomocí adjektiva, b) pomocí dalšího substantiva/ nazýváme přívlastky, protože vyjadřují vlastnosti výchozího substantiva.

Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem shodným První situace (a) by schematicky vypadala takto: Připomeňme si, že substantivum krček je v nominativu singuláru. Položme si nyní otázku: V jakém pádě, čísle a rodě je adjektivum „chirurgický“? Odpověď: Adjektivum „chirurgický“ je v nominativu singuláru a v rodě mužském neboli maskulinu. Všimněme si tedy, že adjektivum „chirurgický je ve stejném pádě, čísle a rodě jako řídící substantivum „krček“. Platí tedy následující pravidlo:  CHIRURGICKÝ KRČEK Adjektivum se shoduje s řídícím substantivem vždy v pádě, čísle a rodě.

Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem shodným Protože se takové adjektivum shoduje s řídícím substantivem v pádě, čísle a rodě, nazýváme jej přívlastek shodný Převeďme probrané schéma (a) do latiny: V tuto chvíli není potřeba, abychom latinské verzi plně rozuměli. Bude stačit, pokud si uvědomíme, že latinská verze se řídí stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Adjektivum „chīrūrgicum“ je v nominativu. S řídícím substantivem se shoduje v pádě, čísle a rodě.  COLLUM CHIRURGICUM

Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem neshodným Druhá situace (b) bude schematicky vypadat takto: Řídící substantivum „krček“ je dále specifikováno druhým substantivem „femur“. Substantivum „krček“ je v nominativu, v jakém pádě je ale „femur“? Odpověď: v 2. pádě neboli genitivu, odpovídá zde na otázku „koho, čeho?“. Platí tedy následující pravidlo: KRČEK  FEMURU Je-li substantivum (I) specifikováno dalším substantivem (II), je toto substantivum (II) vždy v genitivu.

Základní principy anatomického názvosloví Konstrukce s přívlastkem neshodným Všimněme si, že druhé substantivum (v našem případě femur) se s řídícím substantivem neshoduje v pádě (a nemusí se shodovat ani v čísle a rodě), takové substantivum tedy nazýváme přívlastek neshodný. Opět převeďme probrané schéma (b) do latiny: Není potřeba latinské verzi zcela rozumět. Opět postačí uvědomit si, že latinská verze se řídí naprosto stejnými zákonitostmi jako verze česká, tedy: Substantivum „collum“ je v nominativu, substantivum femur je v genitivu, což se projevuje jeho jiným tvarem: nom. femur, gen.: femoris. COLLUM  FEMORIS

Základní principy anatomického názvosloví Příklad kombinované konstrukce s přívlastkem shodným i neshodným Výchozí substantivum lze specifikovat zároveň přívlastkem shodným i neshodným. Představme si substantivum: „přepážka“. Toto substantivum budeme specifikovat: a) adjektivem: „kostěná“, přívlastek shodný; b) substantivem: „nos“, přívlastek neshodný. Schematicky bude spojení vypadat takto:  PŘEPÁŽKA KOSTĚNÁ  NOSU

Základní principy anatomického názvosloví Příklad kombinované konstrukce s přívlastkem shodným i neshodným Okomentujeme si předchozí schéma: Substantivum „přepážka“ je v nominativu singuláru, rodu ženského neboli feminina. (Pozor: Pracujeme zde s českým slovem „přepážka“, které je v češtině rodu ženského, latinský ekvivalent „septum“ je však rodu středního /neutrum/. Podobně i v následujících příkladech nemusí rod českého substantiva odpovídat rodu substantiva latinského.) Adjektivum „kostěná“ (přívlastek shodný), které ho specifikuje, proto musí být také v nominativu singuláru a musí to být také femininum. Druhé substantivum „nos“ (přívlastek neshodný), které rovněž specifikuje řídící substantivum „přepážka“, musí být v genitivu. Můžeme se na něj zeptat: čeho přepážka – přepážka nosu. Jen pro zajímavost si uveďme tento termín v latinském znění, mějme na vědomí, že zde platí stejná pravidla jako v češtině: Sēptum nāsī osseum

Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (I) Struktura anatomického termínu však může být složitější než tomu bylo v předchozích ukázkách. Přívlastky totiž mohou mít své vlastní přívlastky, a tak se může struktura anatomického termínu různě „větvit“. Vyjděme z již známého schématu: KRČEK  FEMURU

Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (I) Představme si, že budeme chtít dodat, že se jedná o femur levý. Jinými slovy: substantivum „femur“ budeme dále specifikovat adjektivem „levý“. Toto adjektivum se pak stává přívlastkem shodným ke slovu femur. Schéma pak bude vypadat následovně: Otázka: V jakém pádě, čísle a rodě bude adjektivum „levý“? Odpověď: Adjektivum „levý“ je přívlastkem shodným k substantivu „femur“, proto se s ním musí podle pravidel o přívlastku shodném shodovat v pádě, čísle a rodě, bude tedy v genitivu singuláru a bude to maskulinum. Kdybychom nechali adjektivum „levý“ v nominativu, výraz by neříkal: „krček levého femuru“, ale „levý krček femuru“ – což by nedávalo smysl, protože femur má krček pouze jeden. Pro zajímavost si uveďme toto spojení v latině: collum femoris sinistrī KRČEK   FEMURU LEVÉHO

Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (II) Jinou strukturu pozorujeme u výrazu „vnitřní týlní hřeben“. Jedná se o výraz složený z jednoho substantiva „hřeben“, které je blíže určeno dvěma adjektivy „týlní“ a „vnitřní“. Schéma vypadá takto: Komentář ke schématu: Substantivum „hřeben“ je specifikováno dvěma adjektivy (přívlastky shodnými), tzn. obě dvě adjektiva musejí být v nominativu singuláru a musejí to být maskulina. Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: crista occipitālis interna   TÝLNÍ HŘEBEN VNITŘNÍ

Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (III) Posledním příkladem je spojení „volná část horní končetiny“. Jedná se o výraz složený ze dvou substantiv „část“ a „končetina“ a ze dvou adjektiv „volná“ a „horní“. Adjektivum „volná“ blíže určuje substantivum „část“, adjektivum „horní“ specifikuje substantivum končetina. Schéma bude vypadat takto:  ČÁST VOLNÁ   KONČETINY HORNÍ

Základní principy anatomického názvosloví Příklady složitějších struktur (III) Komentář ke schématu: Výchozí substantivum „část“ je specifikováno přívlastkem shodným (adjektivem) „volná“ a zároveň přívlastkem neshodným (substantivem) „končetina“ – proto je končetina v genitivu. Substantivum „končetina“ je dále specifikováno svým vlastním přívlastkem shodným „horní“. Jmenné kategorie užitých slov jsou následující: část – nominativ singuláru, femininum volná – nominativ singuláru, femininum končetiny – genitiv singuláru, femininum horní – genitiv singuláru, femininum Pro zajímavost uveďme latinskou podobu výrazu: pars lībera membrī superiōris

Základní principy anatomického názvosloví Shrnutí Poznali jsme, že anatomické názvosloví pracuje se substantivy, které je možno dále specifikovat: adjektivem (popř. řadovou číslovkou – např. „pátý obratel“), které se s řídícím substantivem shoduje v pádě, čísle a rodě – přívlastek shodný; dalším substantivem, které je vždy v genitivu (2. pádě) – přívlastek neshodný Substantivum v genitivu může být dále specifikováno ať už adjektivem, které v tomto případě musí být v genitivu (shoduje se se svým substantivem), nebo dalším substantivem, které je jako přívlastek neshodný vždy v genitivu. Z toho vyplývá: Pro účely anatomické terminologie stačí seznámit se se substantivy a adjektivy (řadovými číslovkami), které se budou objevovat pouze v nominativu a genitivu (1. a 2. pádě) – na tyto dva pády se tedy můžeme omezit (přestože latina má pádů šest). Přirozeně však budeme muset rozlišovat singulár (jednotné číslo) a plurál (množné číslo), protože řada termínů bude označovat větší počet: Např. ve spojení „svaly zad“ – budou „svaly“ v nominativu plurálu, nebo ve spojení „ohybač prstů“ – bude ohybač v nominativu singuláru /je jeden/, zatímco „prsty“ v genitivu plurálu /je jich více).

Základní principy anatomického názvosloví Důležité pojmy V předchozím výkladu jsme poznali několik důležitých pojmů, shrňme si je a uveďme i jejich zkratky, které budou užívány v dalších textech. Odborné jazykové termíny, vycházející z latiny, je třeba dobře ovládnout, protože budeme pracovat výhradně s nimi, tzn. již nezazní „jednotné číslo“, ale pouze „singulár“ nebo „sg.“ český termín odborný termín zkratka podstatné jméno substantivum subst. přídavné jméno adjektivum adj. 1. pád nominativ nom. 2. pád genitiv gen. číslo jednotné singulár sg. číslo množné plurál pl. rod mužský maskulinum m. rod ženský femininum f. rod střední neutrum n.