( od Franca po současnost, Baskové vs. Katalánci) ŠPANĚLSKO Politický systém ( od Franca po současnost, Baskové vs. Katalánci) Fabušová Veronika FJ-OV 4.ročník 3. 5.2005

ÚVOD Evropské země  se do první světové války vyvíjely demokratickým směrem.Tuto tendenci posílilo také vítězství dohody.V mnoha zemích se ale ukázalo, že demokracie stojící na vratkých základech.Brzy po válce vznikl nový nepřítel demokratických a socialistických sil- fašismus. Je  specifickým jevem první poloviny 20. století.Fašismus, co se týče ideologie do sebe vstřebával všechno, co mohlo najít ohlas v masách. Jeho východiskem byl nacionalismus a šovinismus a nepohrdl také extrémním rasismem. Jeho myšlenky byly vždy velmi pružné a ochotně se přizpůsobovaly situaci. Vždy se snažili získat pozornost.Odpor a boj proti fašismu nebyl nijak snadný, protože šlo obvykle o dobře organizovaný a usměrňovaný teror jako prostředek cesty k moci. Velká část staré mocenské elity- velkostatkáři, vysoká byrokracie, vyšší důstojníci byli vždy konzervativní a v demokracii viděli pouze  formu upravující vnitřní vztahy viděla v fašismu východisko v pravicové a protidemokratické restrukturaci a stabilizaci systému.

OSNOVA Základní informace Historie v datech Francova éra Historie ETA Volby 1977 Dnešní problémy Hlavní politické události r.2003

Základní informace: Oficiální název: Španělské království (Reino de España) Hlavní město: Madrid (3 092 759 obyv.) Rozloha: 504 782 km² Počet obyvatel: 42 717 064 (2003) Hustota obyvatel: 84 obyvatel na km² Etnické složení: Španělé (73%), Katalánci (18%), Baskové (2,5%) a další Úřední jazyk: španělština (na celém území Španělska) + katalánština (Katalánie a Baleárské ostrovy), galicijština (Galicie), valencijština (Valencijský region), baskičtina (Baskicko a některé oblasti Navarry) Měna: Euro (EUR) - od 1.1.2002 HDP na obyvatele: 19 680,6 USD (2003) Nezaměstnanost: 11,2% (2003) Časové pásmo: GMT + 1 (letní čas zaveden) Náboženství: římsko-katolické (83 %) Státní zřízení: parlamentní monarchie Hlava státu: král Juan Carlos I (od listopadu 1975) Předseda vlády: José Luis Rodríguez Zapatero (od roku 2004) Vládní strana: Španělská socialistická dělnická strana (Partido Socialista Obrero Español - PSOE) - od roku 2004 Hlavní opoziční strana: Partido Popular – PP Správní členění: 17 autonomních regionů + Ceuta a Melilla na území Maroka s vlastním autonomním statutem  

Historie v datech KRÁLOVÉ 1479-1504 Ferdinand V. Aragonský a Isabella Kastilská (Fernando a Isabel) 1504-1506 Jana (Johana Šílená) a Filip I. Habsburský (Juana a Felipe) 1506-1516 Ferdinand V. (Aragonský) Dynastie Habsburků 1516-1556 Karel I. (Carlos) 1556-1598 Filip II. 1598-1621 Filip III. 1621-1665 Filip IV. 1665-1700 Karel II. Dynastie Bourbon-Anjou (španělských Bourbonů, Borbón) 1700-1724 Filip V. 1724 Ludvík I. (Luis) 1724-1746 Filip V. 1746-1759 Ferdinand VI. 1759-1788 Karel III. 1788-1808 Karel IV. 1808 Ferdinand VII. 1808-1813 Josef I. (José) Bonaparte (jiná dynastie) 1814-1833 Ferdinand VII. 1833-1868 Isabela II. 1869-1870 regentská vláda (Francisco Serrano y Dominquez a Juan Prim) Dynastie Savojská 1870-1873 Amadeus I. (Amadeo) 1873-1874 republika

Historie v datech PREZIDENTI 1873-1874 Emilio Castelar y Ripoll 1874 Francisco Serrano y Dominquez (vojenský vládce) KRÁLOVÉ Dynastie Bourbon-Anjou (Borbón) 1874-1885 Alfons XII. (Alfonso) 1886-1931 Alfonso XIII. 1931-1947 republika PREZIDENTI 1931-1936 Niceto Alcalá Zamora y Torres 1936-1939 Manuel Azaňa y Díaz 1936-1939 občanská válka ŠÉF STÁTU (caudillo) 1938-1975 Francisco Franco y Bahamonde 1947 formálně obnovena monarchie KRÁLOVÉ Dynastie Bourbon-Anjou (Borbón) od 1975 Juan Carlos I. de Borbón y Borbón PŘEDSEDOVÉ VLÁDY 1973 Torcuato Fernández Miranda (úřadující) 1973-1976 Carlos Arias Navarro 1976-1981 Adolfo Suárez González 1981-1982 Leopoldo Calvo Sotelo y Bustelo 1982-1996 Felipe González Márquez od 1996 José María Aznar López

Francova éra 1936 - 1939 Španělská občanská válka srpen 1936 - popraven generál Goded, vůdcem povstání se stal Francisco Franco. 1. 10. 1936 Franco jmenován hlavou státu. 20. 4. 1937 sjednotil Franco CT a Falangu 26. 4. 1937 legie Condor vybombardovala Guernicu. 3. - 10. 5. 1937 v Barceloně protivládní povstání CNT a POUM. Vláda jej ve spolupráci se sovětskými odborníky potlačila. Jako důsledek byl odvolán socialistický premiér Largo Caballero a anarchisté z vlády 14. 6. 1937 zatčeni předáci POUM a většinou povražděni. POUM byla postavena mimo zákon konec března 1938 podal na sovětský nátlak ministr Prieto demisi. Komunistům vzdoroval už jen Azaña. 6. 4. 1938 jmenována nová Negrínova vláda. Ministrem zahraničních věcí Alvarez del Vayo. Tento válečný kabinet vládl dekrety a snažil se o dohodu s povstalci. Franco však trval na bezpodmínečné kapitulaci. 1. 5. 1938 vyhlášen program vlády - válečné cíle Republiky. konec června 1938 poslední republikánská ofenzíva, dočasný úspěch 15. 11. 1938 agónie Republiky 28. 1. 1939 padla Barcelona. 500 000 obyvatel uprchlo. V pětidenním řádění byly zabity tisíce Katalánců. Pak byla zrušena autonomie a oficiální používání katalánštiny. 7. 3. 1939 vypukla v Madridu občanská válka mezi komunisty a antikomunisty. Po 8 dnech bojů zvítězili antikomunisté, ale Franco odmítl nabízený mír. 28. 3. 1939 vstoupili povstalci do Madridu bez boje 1. 4. 1939 dobyt zbytek republikánského Španělska.

Francova éra březen 1941 - přijat zákon o bezpečnosti státu, který stanovil trest smrti za zločin zrady. 1941 - založen Národní průmyslový institut, který se zasloužil o hospodářský rozvoj země.Podporoval a financoval vznik a obnovu španělského průmyslu Nová vláda nastoupila tři týdny před vypuknutím války v Evropě Hitler vyvíjel tlaky na Franka, aby se připojil k operaci “Félix”. červen 1940 - Jediná iniciativa Španělska směřovala k zajištění Marockého protektorátu- prozatímní obsazení Tángeru Po roce 1942 - Ministr zahraničí hrabě de Jordana zahájil sbližování Španělska se spojenci a umožnil anglo-americké vylodění v Africe v roce 1942. 17. července 1942 – vytv. kortesy = reprezentativní orgán, který měl připravovat a vypracovávat zákony. 1945 - rok diplomatické izolace Španělska, právě v důsledku úzkého přátelství západních mocností s Ruskem.Došlo ke sbližování Španělska se Spojenými státy. 22. října 1945 - vyhlášení zákona o národním referendu mělo potvrdit demokratizaci režimu. 17. července 1946 - pozměněna struktura kortesů, který spolu s Kodexem Španělů a municipálním zákonem umožnil dotvořit rámec živé demokracie. 1947 - přijat zákon o nástupnictví hlavy státu. V letech 1945-47 - na sebe soustředil Frankův režim nepřátelství všech zemí světa. 9. února 1950 - Francie otevřela své hranice a v březnu byla podepsána smlouva mezi Frankem a Perónem.Dva měsíce nato uzavřela se Španělskem  první obchodní dohody Anglie a Francie. 5. července - Španělsko-americká dohoda - etapa vzájemného sbližování. Začátkem listopadu bylo Španělsko přijato do Fao (Organizace pro výživu a zemědělství.) Španělsko se začalo zapojovat do normálních mezinárodních vztahů.

Francova éra podzim 1952 - vstup do UNESCO. 1. listopadu 1952 - vstup do OSN. 27. srpna 1953 - skončila také dlouhá debata s Římem uzavřením Konkordátu, který byl podepsán ve Vatikánu.Španělsko zrušilo protektorátní správu Maroka. 1963 - poslední anarchistický partyzánský oddíl byl zlikvidován. Pak nastoupila ETA Červenec 1968 - referendum → opuštění posledních koloniálních pozic v Africe. Španělská vláda - snahy o znovuzískání Gibraltaru. Nová hlava státu - Juan Carlos → restauraci monarchie v Španělsku. V létě 1974 - vážná choroba přiměla Franka, aby se dočasně vzdal své funkce  hlavy státu ve prospěch prince španělského. V září  se ovšem vůdce opět vrátil do funkce. 29. října odešel ministr Cabanillas.Na znamení solidarity s ním podal demisi ministr financí a skupina správních úředníků. V dubnu 1975 zavdala krajně napjatá situace v Baskicku podnět k vyhlášení vyjímečného stavu v této provincii.Vytvořily se opoziční demokratické skupiny, jež nevstoupily do Junty pro svůj nesouhlas s komunisty, tzv. Platformu demokratického sbližování- červenec 1975, která zahrnovala od PSOE- Španělská dělnická socialistická strana. Přes demokratickou  levici, Rodruejův USDE a baskické nacionalisty.Jak Junta tak Platforma zahájily tažení roztržkou požadující všeobecnou amnestii, demokratické svobody a svobodné volby. 20. listopadu 1975 - Franco zemřel. Tím se skončil dlouhý historický proces, jenž počínaje občanskou válkou znamenal nejprve pokus o vybudovaní nového státu podle evropských představ fašistických mocností třicátých let.K moci se opět vrátila monarchie v čele s Juanem Carlosem.

Volby 1977 První svobodné volby od roku 1936 se ve Španělsku konaly v červnu 1977 a s 35% hlasů v nich zvítězila Suárezova UCD. Kampaň zahájilo 166 registrovaných politických stran, dokončilo 157 a do parlamentu se dostalo 6 stran s celostátní a 2 s regionální působností. V Poslanecké sněmovně: UCD 35% hlasů (ale 47% mandátů, tj. 165 křesel), zástupci socialistů PSOE (Takřka 30% hlasů a 118 křesel), komunistů (přes 9% a 20 mandátů), Lidové aliance (8% a 16 mandátů), Socialistický svaz (4,5% a 6 mandátů), Levicová demokratická fronta (1,4% a 1 mandát). Ze stran regionálně a nacionalisticky laděných měly své zastoupení Katalánci – Demokratická konvergence Katalánska (3,7% hlasů a 13 poslenců) a Baskové – Baskická nacionalistická strana, PNV (1,3% a 8 poslanců). Nová vláda se musela potýkat se značnou řadou problémů způsobených v předešlých letech a to především v hospodářské, správní a legislativní sféře: 1. Hospodářské problémy – propad HDP o téměř 7%. Vláda - plán obnovy národního hospod. potřeba stanovit realistický kurz pesety, což mělo za následek 20% inflaci, změna tradičního daňového systému, vypořádání se s rozsáhlou dělnickou nezaměstnaností. 2. Správní problém - vyřešit silnou frankistickou centralizaci a separatistické snahy Baskicka, které je prosazovaly pomocí teroristické skupiny ETA, a Katalánska. 3. Legislativní problém - stálá platnost frankistické ústavy a nutnost koncipování nové ústavy.

Historie separatistické organizace ETA 1959 - V době frankistické diktatury založili někteří členové Baskické nacionální strany (PNV), nespokojení s jejím konzervativním vedením, hnutí ETA (Euskadi Ta Askatasuna - Baskicko a svoboda). 1968 - ETA naplánovala a uskutečnila první vraždu. Obětí se stal Meliton Manzanas, velitel baskické policie v Saint-Sebastienu. 1973 - V Madridu byl zabit při atentátu předseda vlády Luis Carrero Blanco, kterého Franco označoval za svého možného nástupce. 1980 - Krvavý rok. Během různých operací ETA bylo zabito 118 osob. 1982 - Socialistická strana (PS) zvítězila v parlamentních volbách. 1983 - Členové španělských bezpečnostních složek založili tzv. Protiteroristické osvobozující jednotky (GAL - Groupes antiterroristes de libération), jejichž úkolem bylo bojovat tajně proti ETA.

Historie separatistické organizace ETA 1987 červen - Výbuch bomby, umístěné v barcelonském obchodním domě, usmrtil 21 osob. Separatisté z hnutí ETA se omluvili za tento nejkrvavější atentát v dějinách ETA a označili ho za “omyl”. 1991 květen - V barcelonských kasárnách vybouchla bomba. Bilance: 9 mrtvých a 45 zraněných. 1995 duben - Předseda opoziční Strany lidové (PP) José Maria Aznar byl cílem atentátu. Přežil ho jen díky pancéřování svého automobilu. 1995 srpen - Policie odhalila plán na zavraždění krále Juana Carlose v Majorque. 1996 červen - ETA vyhlásila týdenní příměří a snažila se navázat rozhovory s novou vládou J. M. Aznara. Příměří skončilo bez výsledku. 1997 červenec - ETA unesla baskického obecního zastupitele Miguela Angela Blanca a za jeho vydání žádala přeložení vězněných Basků do věznic v Baskicku. Blanco byl nakonec po dvou dnech zabit. Více než 6 miliónů osob po celém Španělsku demonstrovalo proti násilí ETA. 1998 září - ETA vyhlásila příměří. 1999 červen - Vláda oznámila, že poprvé od roku 1989 navázala s ETA přímé kontakty. 1999 srpen - ETA oznámila pozastavení jednání s madridskou vládou. 28. 11. 1999 - ETA vyhlásila příměří až do 3. prosince. 20. 12. 1999 zadržení automobilu, převážejícího výbušniny směrem k Madridu, potvrdilo ukončení příměří. Druhá dodávka výbušnin byla zachycena o tři dni později.

Historie separatistické organizace ETA 21. 1. 2000 - V Madridu byl zabit jeden důstojník při výbuchu bomby nastražené v automobilu. 22. 2. 2000 - Při výbuchu automobilu v hlavním městě Baskicka, Vitorii, byli zabiti dva lidé: místní politik - člen Socialistické strany a jeho osobní stráž. 7. 5. 2000 - Před svým domem ve městě Andoain byl zastřelen novinář José Luis de la Calle. 4. 6. 2000 - Ve městě Durango byl zabit jeden z místních představitelů Lidové strany Jesus Maria Pedrosa. 12. 7. 2000 - Devět osob bylo zraněno v Madridu při výbuchu bomby nastražené v autě. 15. 7. 2000 - Zabit obecní zastupitel ve městě Malaga José Maria Martin Carpena, člen Lidové strany. 29. 7. 2000 - Socialista Juan Maria Jauregi, bývalý guvernér baskické provincie Guipuzcoa, byl postřelen v kavárně v Tolose. V nemocnice podlehl následkům zranění. 7. 8. 2000 - V Bilbau vybuchuje automobil, naložený výbušninou. Při neštěstí zemřeli čtyři členové ETA.

Baskický konflikt v číslech Mrtví od roku 1960 800 Osoby zabité při policejních akcích 119 Pohřešovaní 5 Osoby zabité při akcích ETA 662 Mrtví ve vyšetřovací vazbě 7 Osoby zemřelé ve vězení (Španělsko i Francie) 11 Osoby zadržené policií 10 796 Osoby vyhoštěné z Francie 250 Vydání zločinců od roku 1984 100 Unesené osoby 78 Osoby zabité při akcích protiteroristických komand 

Dnešní problémy Baskicko: širší autonomie než Severní Irsko po uzavření Velikonoční dohody (vlastní vládu a parlament, baskičtina je oficiálním jazykem, autonomní administrativa má svrchovanou moc nad vybíráním daní, samostatně řídí vzdělání, zdravotnictví, sociální politiku, rozhlas i televizi a má i vlastní policii) separatismus - je v provincii velmi silný. ETA se pomalu stává poněkud anachronickou, což se projevilo po únosu Miguela Angela Blanca v roce 1997, kt. vyvolal vlnu protiteroristických demonstrací po celém Baskicku. Španělská vláda tvrdě zakročila proti ETA, ale také proti její tribunské straně Herri Batasuna. ETA si uvědomila svoji slábnoucí pozici a nabídla vládě příměří, čímž si chtěla utvořit prostor pro vyjednávání. říjen 1998 Baskicko: volby do regionálního parlamentu. Poměr sil se ale od posledních voleb příliš nezměnil, ze 75 křesel ovládají 41 nacionalistické a 34 nenacionalistické strany. Znepokojivý je nárůst hlasů radikálním stranám na obou stranách.

Dnešní problémy Těsně před podzimními volbami v roce 1998 v Baskicku vyhlásila separatistická organizace ETA vůbec první příměří ve své historii. Trvalo jen několik měsíců a bylo přerušeno tradičními taktikami zabíjení a teroristickými útoky s odvoláním se na nedostatečné plnění jejich požadavků ze strany centrální vlády. Od zrušení příměří v prosinci 1999 bylo v deseti atentátech zabito 12 lidí. Euskal Herritarrok (EH, Lidové Baskicko) - politické křídlo ETA - následně v dubnu 2000 opustilo baskický parlament. Nejparadoxnější na celé situaci je, že samotných Basků se vlastně nikdo neptá, jestli je pro ně přijatelná federalizace Španělska anebo skutečně požadují odtržení a vytvoření samostatného státu - nebo jestli náhodou nejsou spokojeni se stávajícím status quo. Druhé ze zmíněných odpovědí se bojí centrální stát, té třetí zase samotné baskické separatistické síly, proto tady nebylo uspořádáno referendum. Přitom Baskicko disponuje největší mírou autonomie ze všech španělských provincií.

Hlavní politické události v roce 2003 nehoda tankeru Prestige u pobřeží Galicie na konci roku 2002 - ekologickou katastrofu s dopady na domácí politickou scénu, resp. na pokles popularity většinové vlády premiéra J.M. Aznara a jeho Lidové strany. Jaro - krize okolo Iráku. Španělská vláda na straně USA a Velké Británie – její podpora byla taková, že ze Španělska udělala jednoho z jejich hlavních spojenců. S postojem vlády nesouhlasila valná část španělské veřejnosti - mohutné demonstrace po celém Španělsku. Oslabení pozice Lidové strany - květen: municipální a ve většině autonomních oblastí také autonomní volby – výjimky: Baskicko, Katalánsko a Andalusie. Vítězství Lidovců, druhá opoziční Španělská socialistická dělnická strana. Ta se dostala do vnitrostranické krize v důsledku „dezerce“ dvou poslanců madridského autonomního parlamentu, říjen: nutnost opakovat volby v této autonomii. Irácký aspekt - srpen: Španělsko vysílá své vojáky do Iráku. Španělé zde převzali sektor Střed-jih, kde pod polským velením vytvořili mezinárodní brigádu Plus Ultra. Její součástí se pod španělským velením staly také jednotky několika latinskoamerických zemí. září 2003 - plánovaná výměna ve vedení Lidové strany - odchodem premiéra Aznara - jeho nástupce a nový lídr strany  vybrán v parlamentních volbách v březnu 2004 Mariano Rajoy.

Hlavní politické události v roce 2003 Říjen a listopad – opakované autonomní volby v Madridu a autonomní volby v Katalánsku. v Madridu - vítězí lidovci, v Katalánsku zvítězili socialisté, kteří vytvořili koalici s republikánskými levicovými separatisty a koalicí levicových a ekologických stran. Tím se více než 20 let vládnoucí Konvergence a jednota dostala do opozice. podzim - diskuse o změnách statutů některých autonomií - Baskicko a Katalánsko ke kterým se připojila Andalusie. Velmi kontroverzním krokem byl oficiální návrh změny statutu, který předložila baskická vláda, tzv. Plán Ibarretxe. začínající předvolební kampaně před všeobecnými parlamentními volbami v březnu 2004. Bezprostředně před nimi došlo v Madridu k teroristickým útokům na vlaky příměstské dopravy, které výrazně ovlivnily atmosféru voleb. Zatímco předvolební průzkumy ukazovaly na sice se snižující, ale stále výrazný náskok preferencí vládních lidovců před socialisty, volby skončily překvapivým vítězstvím Španělské socialistické dělnické strany. Vítězní socialisté pak vytvořili menšinovou vládu v čele s José Luisem Rodríguezem Zapaterem. Výrazným rysem roku 2003 - zintenzivnění boje proti terorismu - úspěšná a intenzivní mezinárodní spolupráce, především s Francií, napomohla dalšímu oslabení ETA. zahraničněpolitická oblast - podpora politiky USA a Velké Británie a následná aktivní účast v koalici v Iráku, nadstandardní úroveň vztahů s USA a naopak odklon od EU. Ten se měl projevit především v rámci jednání o evropské ústavě. Zvláštní pozornost byla věnována Maroku, v jehož případě se podařilo dokončit proces normalizace vztahů po krizi z roku 2002, a ostatním zemím Středomoří.

Použitá literatura: Roger Collins – Baskové, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1997 Antonio Ubierto Arteta, Juan Reglá Campistol, José María Jover Zamora, Carlos Seco Serrano – Dějiny Španělska, Praha: Nakladatelství Lidové Noviny, 1995 Justa Montero, Lourdes Bernardino – Reálie španělsky mluvících zemí, Plzeň: Fraus, 1997 Petr Luňák, Marek Pečenka – Encyklopedie moderních dějin, Praha: ISE, 1996 Geografické rozhledy, roč. 9, č. 1, 1999/2000 Mezinárodní politika 5/2000 Arteta A.U., Zamora J.M.J.,Serrano S.C., Dějiny Španělska, NLN, 1999 Neckářová L., Španělsko a lidová fronta 1931-1936, Academia, Praha 1986 www.ifrance.com Baskové na okraji Evropy -http://www.euroskop.cz/euroskop/site/oko/tisk.html