1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav doveď, klid a mír.
2. Ty‘s pro nás Syna svého za oběť dal, on hříchy naše mnohé tak na kříž vzal, by člověk smrti kruté už navždy ujít směl, v těch mnohých bouřích žití pomoc spásnou v tobě měl.
3. Všem lidem v bouřích řití jsi pomocí, lékařem těla, duše, všech nemocí. Jsi skalou žití pevnou a hrad náš přepevný. Ó Pane, kéž bych zůstal tvojí lásce vždy věrný.
4. Ta prosba tichá, vroucí je cílem mým: mít v nebi život věčný, být navždy tvým; bych jednou v davu věrných tvou slávu uzřít směl a volán tvojí láskou k branám věčnosti došel.