1. Musím míti Spasitele, | obávám se jíti sám, | jenom s ním chci stále žíti, | bez něho zde v světě lkám. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou, vím, s ním jen vždy a bez reptání jít chci k branám nebeským.
2. Musím míti Spasitele, | on mne plní útěchou; | slabá sic je víra moje, | posilou však on je mou. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou, vím, s ním jen vždy a bez reptání jít chci k branám nebeským.
3. Musím míti Spasitele | na své cestě životem, | v bouři zlé i v záři štěstí, | jež tak mizí překotem. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou, vím, s ním jen vždy a bez reptání jít chci k branám nebeským.
4. Musím míti Spasitele, | neboť on mým vůdcem jest | tímto světem plným strastí | do nebes, kde cíl mých cest. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou, vím, s ním jen vždy a bez reptání jít chci k branám nebeským.