Ústav normální, patologické a klinické fyziologie Fyziologie krve II Ústav normální, patologické a klinické fyziologie

Krevní skupiny AB0 A, B, AB, 0 aglutinogeny, aglutininy koncový sacharid oligosacharidového řetězce H – fucosotransferasa A – N-acetylgalaktosamin B – galaktóza

Historie Landsteiner (1901) Jánský (1907) Dnešní nomenklatura A II B III C I --- IV AB Objev krevních skupin AB0 je všeobecně připisován vídeňskému vědci Karlovi Landsteinerovi, který v roce 1901 objevil tři krevní skupiny A, B a C (dnešní A, B a 0). Za tento objev dostal roku 1930 Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Roku 1902 popsali rakouští vědci A. van Descatello a A. Sturli krevní skupinu AB jako „výjimku z Ladsteinerova pravidla“. Roku 1907 nezávisle na nich popsal český psychiatr Jan Janský čtvrtou krevní skupinu, která obsahuje znaky A i B. Janský používal označení skupin I, II, III a IV ("Hematologická studie u psychotiků„) . Nezávisle na Janském popsal roku 1910 čtyři krevní skupiny Američan William Lorenzo Moss. Použil také označení římskými číslicemi I–IV, ale v opačném pořadí než Janský. Ve třicátých letech 20. století se sjednotilo označování krevních typů A, B, AB a 0 (podle označení Landsteinerova). V některých jazycích (mj. angličtině , španělštině nebo francouzštině) se používá zápis ABO s písmenem O, v jiných (např. v češtině, němčině nebo slovenštině) zápis AB0 s nulou. Světová zdravotnická organizace ve svých anglicky psaných materiálech používá zápis ABO.

Přehled Genotyp Skupina Aglutinogen Aglutinin 00 ---- anti-A, anti-B ---- anti-A, anti-B 0A, AA A anti-B 0B, BB B anti-A AB A, B

Podskupiny různý „poměr“ mezi A(B) a H antigeny A1, A2, A3, Ax : A1 nejsilnější, A3 nejslabší u B podskupiny velmi vzácné vyskytuje se i v AB Bombay antigen: úplný útlum antigenu A nebo B v jedné generaci

Dědičnost geny A,B,0 – kodominance možné prokázat u 4týdenního embrya postupně sílí, při porodu 20-30 % maxima aglutinogenu plná síla 18.-20. rok, potom již stejná aglutininy, zásadní rozdíl oproti Rh systému

Výskyt geografické i časové rozdíly nejvíc A: oblasti u Atlantického oceánu, Eskymáci (60%) nejvíc B: jihovýchodní Asie, Indie (40%) nejvíc 0: američtí Indiáni (100%) u nás: A-42 %, 0-32 %, B-18 %, AB-8 % běloši: 0-47 %, A-41 %, B-9 %, AB- 3% univerzální dárce, univerzální příjemce, autotransfúze

Určování krevních skupin Skupina anti-A anti-B A + - B AB

Rh systém II C, D, E antigeny (P. Agre) 85% bělochů Rh+, 99% Asiatů Rh+ klinický význam: transfúze Rh inkompatibilní krve (1. tr. – mírná opožděná reakce za 2-4 týdny) těhotenství: matka Rh negativní a plod Rh pozitivní (fetální erytroblastóza, jádrový ikterus)

Zástava krvácení hemostáza má tři složky: reakce cév reakce trombocytů hemokoagulace (srážení krve) Jdou i v tomto pořadí, pouze při větších defektech dojde až na hemokoagulaci.

Reakce cév místní vazokonstrikce serotonin a další látky produkované zejména aktivovanými trombocyty (tromboxan A2) pouhá vazokonstrikce dokáže zastavit krvácení u cév až do velikosti a. radialis (za ideálních podmínek) čím více céva poraněná, tím větší vazokonstrikce lokální myogenní spasmus (reflex)

Trombocyty bezjaderné, 2-4 mm, doba života 4 dny megakaryocyty (1000-5000 trombocytů) typy trombocytových granulí: denzní granula: neproteinové substance (serotonin, ADP) a-granula: PDGF, koagulační faktory, von Willebrandtův faktor (adheze) lysozomy Malý defekt cévy zastaví samy trombocyty, takových se objevují tisíce denně. Při větším defektu už je potřeba následná hemokoagulace.

Činnost trombocytů adheze na kolagen: vWF z endotelií aktivace: změna tvaru, sekrece (serotonin, vWF, tromboxan A2) agregace: stimulována trombinem, tromboxanem A2, vWF, fibrinogenem

Trombopoetin především v játrech, trochu v ledvinách receptor na kmenových buňkách a megakaryocytech regulace sekrece podle počtu destiček (vychytávání) funkční mechanismy podobné erytropoetinu krvácení při jaterní cirhóze

Koagulační faktory I fibrinogen VIII AHF A II protrombin* IX Christmas (AHF B)* III tkáňový tromboplastin X Stuart-Prower* IV vápník XI AHF C V proakcelerin XII Hageman VII prokonvertin* XIII fibrin stabilizující koagulace začíná 15-20 sekund po velkém poranění, 1-2 minuty po malém krev se v poraněné cévě srazí za 3-6 minut, po heparinu 1mg/kg za 30 * vitamín K dependentní faktory

Koagulační kaskáda vnitřní část vnější část společná část smyslem je vytvořit z fibrinogenu fibrin (a polymerizovat ho)

Koagulační kaskáda – vnitřní část XII Þ XIIa: katalyzuje kalikrein a kininogen, aktivováno záporným nábojem (sklo, kolagen) XI Þ XIa: aktivováno XIIa IX Þ IXa: aktivováno XIa X Þ Xa +VIII

Koagulační kaskáda – vnější část VII Þ VIIa: reakci spouští tkáňový tromboplastin (III) uvolněný z poraněných okolních struktur X Þ Xa: aktivováno VIIa (VIIa aktivuje i IX z vnitřního systému)

Koagulační kaskáda – společná část X Þ Xa: aktivuje se buď vnitřní nebo vnější cestou II Þ IIa: protrombin, trombin XIII Þ XIIIa I Þ Ia: fibrinogen, fibrin +V stabilizace

Protisrážlivé mechanismy vychytávání aktivovaných faktorů játry spotřebování faktorů antitrombin III: inhibitor proteáz, vazbu na ně usnadňuje heparin neaktivuje se IX, X, XI, XII fibrinolýza – plazmin rozkládá fibrin

Fibrinolýza trombmodulin (endotelie) katalyzuje přeměnu trombinu na aktivátor proteinu C aktivovaný protein C inaktivuje VIII inaktivuje V inaktivuje inhibitor aktivátoru tkáňového plasminogenu (TPA) TPA mění plasminogen na plasmin, který rozloží fibrinovou síť altepláza (rekombinantní), streptokináza, urokináza Novokhatny VV et al. TiPS 25(2) 72-75, 2004. Jednořetězcový plasminogen (v plazmě 1.5 uM, 91kDa), hydrolýzou peptidové vazby Arg561-Val562 vznikne dvouřetězcový plasmin, řetězce spojeny disulfidickými můstky. V krvi normálně prakticky žádný plasmin není, protože je to proteáza s dosti širokým spektrem. Proto existují mechanismy proti výskytu plasminu v krvi: aby mohl TPA aktivovat Pg, musí být oba navázáni na fibrinové sraženině v plazmě je ve vysoké koncentraci silný inhibitor plasminu alfa2-antiplasmin. Plasmin byl izolován v 50. letech, v následujících letech byl podáván pacientům, ale s nevalnými výsledky (pyrogenicita, anafylaktické reakce; alfa2-antiplasmin). Proto se začal používat TPA. Všechny TPA based léky byly primárně vyvinuty k léčbě infarktu. Aby mohly ale fungovat, musí prvně najít Pg v blízkosti sraženiny. A právě dostatek Pg je Achillovou patou této terapie, při větších sraženinách prostě sebevíce TPA kvůli nedostatku Pg nestačí. Byla zavedena catheter-assisted thrombolysis, kdy se TPA podává přímo k místu sraženiny (karotidy při iktu), což je mnohem efektivnější. Novinkou je myšlenka s podáním plasminu tímto katetrem. Vysoce purifikovaný plazmin in vitro rozpouští sraženinu dose dependent, kdežto TPA ne. Komplikací podávání TPA může být intrakraniální krvácení. Proto je také lepší plazmin (alfa2-antiplasmin ho vychytá) než TPA, které působí podstatně významnější vzdálená krvácení.

Antikoagulancia heparin chelatační činidla (citrát, oxalát; Ca2+) inhibice vitamínu K (dikumarol, warfarin)

Koagulační testy Quick: vnější část kaskády APTT: vnitřní část kaskády tkáňový tromboplastin, Ca2+ INR 0.8-1.2, 70-125 % warfarin APTT: vnitřní část kaskády parciální tromboplastin, aktivátor kaolin, Ca2+ 25-42 s heparin, hemofilie A