Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OBECNÁ BIOLOGIE MITÓZA
Advertisements

Vítejte ve světě buněčného cyklu
GENETIKA – VĚDA, KTERÁ SE ZABÝVÁ PROJEVY DĚDIČNOSTI A PROMĚNLIVOSTI
Irena Svobodová Gymnázium Na Zatlance
VAZBA VLOH Bakalářské a magisterské studijní obory ZF, PF, ZSF
Buněčné dělení.
M I T Ó Z A.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Gymnázium a obchodní akademie Chodov
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Oplození.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Buněčný cyklus je cyklus, kterým prochází eukaryotická buňka od svého vzniku po další dělení doba trvání cyklu se nazývá generační doba buněčný cyklus.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Kontinuita života: R. Virchow: „buňka z buňky, živočich z živočicha, rostlina z rostliny“ Buněčný cyklus: 1. Buňka zdvojí svůj obsah 2. buňka se rozdělí.
GENETIKA EUKARYOTICKÉ BUŇKY
 Je to genera č ní doba bu ň ky. Pr ů m ě rn ě trvá 6 hodin a ž 9 dn ů.  1953: Howard, Pelc  Interfáze = G1 + S + G2 fáze  Mitóza ( č i meióza) = M.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Chromozóm, gen eukaryot
Buněčné dělení.
RNDr.Radek Trojanec, Ph.D. Laboratoř experimentální medicíny (LEM)
EUKARYOTA.
SOMATOLOGIE.
Profáze, metafáze, anafáze, telofáze
Vývoj spermií a vajíček
podříše: MNOHOBUNĚČNÍ (Metazoa)
Buněčný cyklus MUDr.Kateřina Kapounková
Test pro kvintu B 15. prosince 2006
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Šablona III/2VY_32_INOVACE_533.
Rozmnožování buněk.
BUNĚČNÝ CYKLUS A BUNĚČNÉ DĚLENÍ
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
Buněčný cyklus Buněčné dělení Abnormality buněčného dělení
Buněčný cyklus.
Dělení buněk.
Buněčné dělení Základy biologie
Biologie a genetika I..
Dědičnost a pohlaví.
Srovnání mitózy a meiózy 1. zrací dělení párování homologních chromozomů crossing over rozdělení chromozomů 2. zrací dělení rozdělení sesterských chromatid.
Buněčné dělení Abnormality buněčného dělení a oplození
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Buněčný cyklus.
Numerické chromozomální abnormality
Cytogenetické praktikum I č. 435, kurz: Dědičnost
Genetická determinace pohlaví Marie Černá
Buněčné dělení – otázky a úkoly
GENETIKA.
Redukční dělení – meiosa
2014 Výukový materiál MB Tvůrce: Mgr. Šárka Vopěnková Projekt: S anglickým jazykem do dalších předmětů Registrační číslo: CZ.1.07/1.1.36/
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Cytogenetika představuje široký vědní obor, jehož pozornost je zaměřena především na studium chromozomů cytologickými metodami. Předmětem studia jsou vedle.
Rozmnožování buněk
Cytogenetika Zkoumá dědičnost a proměnlivost organismů na buněčné úrovni.
Diferenciace a buněčná smrt Regulace buněčného cyklu
Varle se semenotvornými kanálky (histologický preparát, 400×)
Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/ Číslo materiálu
Rozmnožování buněk - meióza
Buněčná stěna, buněčné jádro
Mitóza, Meióza Test pro kvinty podzim 2006.
Meióza - vznik buněk s redukovaným počtem chromozomů ( 2n -> n)
Reprodukce buněk Nové buňky mohou v současné etapě evoluce vznikat pouze dělením buněk již existujicích. Dělením buněk je zajišťována: Reprodukce jedinců.
NÁZEV ŠKOLY: ČÍSLO PROJEKTU: NÁZEV MATERIÁLU: TÉMA SADY: ROČNÍK:
Mutace.
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buňka: životní projevy
Buněčný cyklus buněčný cyklus (generační doba) - doba mezi dvěma mitózami (rozdělení buňky na dvě dceřinné) - velmi variabilní, podle typu tkáně.
3. cvičení Buněčný cyklus.
Buněčné dělení – část 1. Markéta Láchová, 7. E.
37. Bi-2 Cytologie, molekulární biologie a genetika
Mitóza Nepřímé dělení Mitóza Je nejčastější způsob, kterým se dělí jádra tělních (somatických) buněk Období života buňky od jejího vzniku až po zánik.
Transkript prezentace:

Buněčný cyklus, buněčné dělení a jeho abnormality seminář VZ prezenční

Buněčný cyklus, buněčné dělení Klíčová slova k opakování : Buněčný cyklus, G0, G1, G2, S fáze buněčného cyklu, replikace, protoonkogeny, nádorové supresorové geny, chromozom, centromera, kinetochor, telomera, satelit, organizátor jadérka (NOR) chromatin, nukleozom, solenoid, euchromatin, heterochromatin konstitutivní, heterochromatin fakultativní chromozom metacentrický, submetacentrický, akrocentrický, krátká ramena chromozomu - p, dlouhá ramena chromozomu – q autozom, gonozom (heterochromozom), homologní chromozomy mitóza, profáze, metafáze, anafáze, telofáze, dělící vřeténko, cytokineze, meióza, heterotypické a homeotypické dělení, leptotene, zygotene, pachytene, diplotene, diakineze, crossing-over, rekombinace, segregace, sexuální váček, haploidie, diploidie, oogeneze, spermatogeneze, oocyt I. a II. řádu, spermatocyt I. a II. řádu, zygota, fertilizace, X-inaktivace, X-chromatin = sex chromatin = Barrovo tělísko, aneuploidie, euploidie. Nondisjunkce, opoždění chromozomu v anafázi, mozaicismus, monozomie, trizomie, triploidie, tetraploidie, polyploidie, endoreduplikace, nulizomie, dizomie, dispermie, chimera, partenogeneze, ovariální teratom, mola úplná, mola částečná, karyotyp člověka

Regulační body buněčného cyklu: G1 - vstup do S – G2 - vstup do M – + další kontrolní body (M - na rozhraní metafáze a anafáze)

Geny regulující buněčné dělení: Protoonkogeny produkty stimulují buněčné dělení (př. myc, fos, jun aj.) kódují růstové faktory, receptory růstových faktorů, regulační proteiny apod. mutované formy = onkogeny = stálá nebo nadměrná mitotická aktivita

Nádorové supresorové geny produkty inhibují mitotické dělení p53 – mutace genu v mnoha nádorech nadřazen dalším genům funkce: zástava cyklu při poškození DNA a navození reparace nebo apoptózy - programované buněčné smrti

Meiotické dělení = dělení pohlavních buněk 2 části: 1. a 2. meiotické dělení - MI, MII

1. meiotické dělení - MI Červené chromozómy od jednoho rodiče, modré od druhého rodiče.

2. meiotické dělení - MII Červené chromozómy od jednoho rodiče, modré od druhého rodiče.

M I 1. meiotické dělení = redukční 2n dělí se profázi, metafázi, anafázi a telofázi n Profáze : leptotene - počátek spiralizace (kondenzace chromatinu =DNA a bílkoviny) zygotene - párování chromozómových párů = bivalenty pachytene - patrny sesterské chromatidy u každého chromozomu = tetrády (chromozómové páry=homologní chromozómy u sebe a u každého patrny dvě chromatidy) crossing over= překřížení a výměna částí nesesterských chromatid homologních chromozomů = rekombinace otcovského a mateřského chrom.materiálu

Dokončení profáze 1.meiotického dělení diplotene - separace bivalentů - spojeny v místě crossing overu = chiasmata diakineze - maximální zkrácení chromozomů - terminalizace chiazmat Metafáze: orientace párů chromozomů v ekvatoriální rovině Anafáze: rozchod homologních chromozómů !!!!!!! - náhodný – náhodné kombinace otcovských a mateřských chromozomů Telofáze: haploidní sady na opačných pólech Interkineze: bez replikace

ekvační n = podobné mitóze 2. Meiotické dělení M II = n ekvační n = podobné mitóze Profáze Metafáze –chromozomy v rovníkové rovině, štěpení centromer Anafáze - oddělení chromatid k pólům (separace chromatid) Telofáze – dceřinná jádra

Rozdíly mezi spermatogenezou a oogenezou Spermatogeneza začíná v době sexuální zralosti z 1 mateřské buňky vzniknou 4 dceřinné - spermie Oogeneza začíná již v časném embryonálním období, pak zastavena na konci profáze MI, dále pokračuje v pravidelných intervalech (menstruační cyklus) v době sexuální zralosti a plně je dokončeno až po oplození (anafáze a telofáze MII) Z 1 mateřské buňky vznikne 1 vajíčko a 2-3 polová tělíska

Spermatogeneza – v době sexuální zralosti spermatogonie Mitotické dělení primární spermatocyt (2n) sekundární spermatocyt (n) Spermatidy (n) spermie růst M I M II meioza zrání, diferenciace

Oogeneza – začátek v prenatálním období pokračování v době sexuální dospělosti oogonie Mitotické dělení primární oocyt sekundární oocyt růst M I M II meioza 1.pol.tělísko 2.pol.tělísko 3.měs.fetál.života profáze MI v době porodu Metafáze MII při ovulaci Oplození: mužský pronukleus vajíčko dokončí MII pronukleus Anafáze,telofáze po oplození zygota prenatálně

Oogeneza a fertilizace - dokončení vývoje vajíčka a oplození oogonie primární sekundární oocyt polové tělísko 2n n 1. meiotické dělení 2.meiotické dělení a fertilizace vajíčko dokončí 2. meiotické dělení (anafáze, telofáze po oplození

Genetické důsledky meiozy redukce diploidního počtu chromozomů na haploidní segregace alel v MI, MII (rozchod chromatid) náhodný rozchod chromozomů – náhodné kombinace chromozomů v gametách (náhodné dle rodičovského původu) zvýšení genetické variability crossing-overem (segregující chromozom složen z částí mateřského a otcovského původu)

Chyby v meioze Nondisjunkce Opoždění 1 chromozomu v anafázi v MI – nerozdělení homologních chromozomů v MII – nerozdělení chromatid Důsledky: Pro 1 chromoz. pár – dizomická a nulizomická gameta ! po oplození trizomie - 47chrom. + monozomie - 45chrom.) Pro celou sadu chromozomů – diploidní gameta ! po oplození- triploidie 69chrom. Opoždění 1 chromozomu v anafázi Důsledek: nulizomická gameta – monozomie (45chrom.) po oplození !!

Chyby v meioze M I 46 23 24 22 M II normální průběh meiozy nondisjunkce v M I důsledek: trizomie/monozomie po oplození Chyby v meioze gamety

46 46 M I 23 22 23 23 (X chrom.) M II 24 22 23 23 22 22 23 22 gamety gamety Opoždění chromozomu v anafázi M I nebo M II Důsledek: monozomie po oplození Nondisjunkce v M II Důsledek: trizomie/monozomie po oplození

46 46 M I 46 23 23 M II 46 46 23 23 46 gamety gamety Chyby v meioze – nondisjunkce celé sady chromozomů (M I nebo M II) Důsledek: neredukovaná gameta, triploidie po oplození

Chyby v mitoze chyby po oplození, kdy začíná ontogeneze mitotickým dělením zygoty Nondisjunkce (postzygotická) Opoždění v anafázi → mozaicismus – 2 nebo více linií buněk s různým karyotypem v jednom organismu ! Endoreduplikace- dělení chromozomů bez dělení buňky → tetraploidie (92 chromozomů)

46 47 45 Nondisjunkce v mitoze – vznik mozaiky - trizomie/normální chrom.vybavení

Chyby v mitoze – mozaika Nondisjunkce opoždění v anafázi 46 47 45 M I M II - X Chyby v mitoze – mozaika Nondisjunkce opoždění v anafázi Důsledek: trizomie/monozomie monozomie v mozaice s v mozaice normální buněč.linií

Endoreduplikace – dělení chromozomu bez dělení buňky 46 92 tetraploidie Endoreduplikace – dělení chromozomu bez dělení buňky

Chyby fertilizace Dispermie – oplození vajíčka 2 spermiemi → triploidie (=69 chromozomů ) = mola částečná (hypertrofie trofoblastu, redukované embryonální tkáně) Částečná mola -vznik též splynutím normálního haploidního vajíčka s diploidní, neredukovanou spermií (se 46 chromozomy) Chimera – oplození vajíčka a pólového tělíska spermiemi s odlišným gonozomem a splynutí těchto dvou zygot (nesoucích XX a XY) → jedinec je směsí buněk 46,XX a 46,XY

Dispermie- oplození vajíčka 2 spermiemi Poruchy oplození 23X 23X 23,X 23,X 23Y 46 XX 69 XXY oplození Dispermie- oplození vajíčka 2 spermiemi

oplození vajíčka a polového tělíska – vznik chimery 23X 23,X 23,X 23Y 46XX/46,XY oplození vajíčka a polového tělíska – vznik chimery

Hydatiformní mola – kompletní Hypertrofie trofoblastu bez přítomnosti embryonálních tkání Mechanismy vzniku: a) duplikace chromozomů spermie v enukleovaném vajíčku (90%) b) dispermie v enukleovaném vajíčku- (10%) Enukleované vajíčko je vajíčko bez přítomnosti gen.aparátu Partenogeneze: dělení vajíčka bez oplození → ovariální teratom – benigní nádor

Mechanizmy vzniku úplné moly Prázdné jádro 23X 23X 23Y Duplikace chromozomů 46 XX 46 XY Mechanizmy vzniku úplné moly

Hydatiformní mola částečná: hypertrofie trofoblastu, redukované embryonální tkáně Mechanismy vzniku: 1) Dispermie = oplození vajíčka dvěma spermiemi 2) Triploidie s nadpočetnou sadou otcovských chromozomů (fúze haploidního vajíčka a diploidní, neredukované spermie)

Partenogeneze Ovariální teratom – původ z oocytů po prvním meiotickém dělení- duplikací samičí sady chromozomů (dělení neoplozeného vajíčka) karyotyp buněk benigního tumoru je 46,XX přítomnost různých druhů tkání ( kůže, chrupavka, štítná žláza atd.)