1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest i vše, co v světě mého jest.
2. Ty pomáháš a pomůžeš, | neb zapříti se nemůžeš. | Ty sňal jsi ze mne hříchů tíž, | teď již mne z ruky nepustíš, | vždyť znáš mne lépe než já sám | a víš, kdy jakou nouzi mám.
3. Co ty máš, v tom i já mám díl, | ty jsi mne k sobě připojil; | tak, jak bych z srdce celého | tě nectil času každého, | jak neměl bych tě vzývati | a vděčně tobě plesati!
4. Tvé Slovo buď vždy světlem mým, | ať v slibech tvých se veselím, | ať na nich život zakládám, | ať na tobě vždy dosti mám! | Posléze pak mi v nebi přej | tvůj věčně zříti obličej!