VÍME, KDE DUCH HOSPODINA SÍDLÍ, KDE VANE BOŽÍ DUCH, TAM SVOBODA NÁS ZAPLAVÍ. VÍME, ŽIVOT VE SVOBODĚ DÁVÁ, ŽIVOTEM VE SVOBODĚ BOHU SLÁVU VZDÁVÁM. VÍME,

VÍME, KDE DUCH HOSPODINA SÍDLÍ,
To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
krásný rok, kdy jsme dovršili naši lásku sňatkem.
1. Láska, kterou Ježíš dává do srdcí věrným svým, láska je, jež neustává, láska k dobrým i zlým, láska, kterou žádná bouře nemůže uhasit, láska mocná jako.
1. Jak šťastný den, | kdy pozbaven | byl hříchu jsem | tvou krví jen, | můj Jezu! | Smím teď životem | jít blaze již, | neb spasen jsem. | Šťastný den,
Chléb náš vezdejší dej nám dnes
1. Jaká radost žít, | mohu-li jen mít | v světě tom přítelem Ježíše! | I když opuštěn slzy roním jen, | nahradí blízkostí svou mi vše. Jaká radost žít.
Čím lze charakterizovat Boha – Hospodina?. Láska, pravda, milost, moudrost, … POKOJ… Láska, pravda, milost, moudrost, … POKOJ…
JSI BŮH A KRÁL.
1. Zůstaň dnes se mnou, rychle kvapí noc, | temnota houstne, přijď mi na pomoc! | Když nikde není možno složit tíž, | slabému pomoz, se mnou zůstaň již!
1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.
1. Hospodine, k tobě stále | pozdvihuji duši svou, | nadějí kotvím v tvé skále, | když se vlny zloby dmou. | Nechť se ze mne netěší | nepřítel v mém zahanbení,
Vím, že Pán můj o mě péči má, je dobrý k nám, je dobrý k nám. Na všech cestách on mě chrání sám, on též mé srdce zná.
Víc lásky, víc moci, víc Tě znát srdcem svým.
Když víru máš. Noc je v modlitbách, strach, že nás nebe neslyší. V srdcích píseň nadějí, tak plynul život náš. Už necítíme strach i když je nouze nejvyšší,
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
KDYŽ TĚ CHVÁLÍM, KDYŽ SE ZTIŠÍM, JÁ VÍM, TY SÁM JSI BŮH,
1. Nakloň, Pane ucha svého, | slyš mne, potěš ducha mého, | já jsem chudý, v bídě lkám, | žádné pomoci nemám. | Stráží duši mé buď stále, | tys mne určil.
1. Ó Bože, Otče, uč mne sám, | když pouští bloudím zde a lká, | jak z hloubi duše volat mám: | „Buď vůle Tvá! Buď vůle tvá!“
1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,
1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.
1. Zavítej k nám, Duchu svatý | s Otcem synem též podstaty | a rozlej se v srdcích našich | v darech spasení nejdražších.
Svátek Valentýna Hudba.
1. Zde u tvých jeslí stát chci dnes, | můj Ježíši, mé žití
Papež František: Modlitba musí být smělá a neodbytná Centrum pro katechezi Olomouc, 2014Centrum pro katechezi Olomouc, 2014.
1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,
MILUJI TĚ MILUJI TĚ PANE, MILUJI TĚ MNOHEM VÍC,
1. Na Siónu se čest ti dává, | ó Bože, Pane náš, | tam tobě lid tvůj chválu vzdává, | že hříšné přijímáš. | Tam k tobě budou přicházeti | i jiní odevšad,
1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému.
VYHLÍŽÍME KRÁLE KRÁLŮ, AŽ VE SLÁVĚ PŘIJDE K NÁM, A VEZME NÁS, VEZME NÁS. ZAŽÍVÁME MILOST, LÁSKU, KTERÁ SMÝVÁ VŠECHEN HŘÍCH, PŘEMÁHÁ, PŘEMÁHÁ. REF: HOSANNA,
1. Raduj se, Bůh dnes přišel k nám, to bratře, sestro, slyš! Otevři dům, ať vstoupí Pán. A nebe, země, zvuč a nebe, země zvuč a nebe, země, Králi zvuč!
CHVÁLÍM DEN, KDY JSI PŘIŠEL K NÁM, PORAZIL SMRT, ZACHRÁNIL JSI NÁS, V RADOSTI TEĎ ŽIJEM V TOBĚ DÁL. PRÁZDNÝ KŘÍŽ A PRÁZDNÝ HROB, ŽIVOT VĚČNÝ PRO NÁS BYL.
1. Radujme se vždy společně, | vzdávajíce chválu vděčně | Bohu Otci nebeskému, | Synu i Duchu svatému.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
1. Hory, doly, stráně, nebesa i zem | znějte ke cti Páně zvučným ohlasem, | znějte ke cti Páně | zvučným ohlasem, znějte ke cti Páně | zvučným ohlasem!
Učiň mne, Pane, nástrojem, ať zářím, ať zářím tvým pokojem.
1. Dej, Pane, touhu slyšet, co dnes nám říci chceš. My děkujem, že s námi putuješ.
Já Tobě nyní chválu vzdávám
1. Haleluja! Lidé slyšte! | Bůh nám svého Syna daroval. | Pro nás hříšné narodil se, | aby v našich srdcích pokojem | a láskou | kraloval. | Bůh svět miloval,
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
1. Nechť nám srdce plní radost, | upřímného vděku ctít! | Otec v nebi zve nás dětmi, | tak můžeme šťastni být. | Vždy veselo vždy veselo, každodenně slunka.
Pro svého miláčka na dobré ráno ….. Já a Ty Jsme my.
Vyrobilo Centrum pro katechezi v Olomouci, Bohoslužba oběti Centrum pro katechezi Olomouc, 2015 Chléb a víno – Tělo a Krev Kristova – reálný duchovní.
1. Moc předivná nás tiše obestírá, a proto čekám příští uklidněn
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. Jak ovce zašlá z pastvy své, | ze svého stáda zaběhlá, | tak člověk bloudí bez cíle, | když duše Krista vzdálena. | Lásko ty svatá, jež snímáš hříchu.
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
1. Drž ruku mou! Ó Pane, já jsem bídný | a nemohu ni krok jít bez tebe. | Drž ruku mou! A pak, ó milý Jezu, | směle za tebou půjdu do nebe.
1. Vezmi, Pane, život můj, | k své jej službě zasvěcuj
1. Hvězdou mojí jasnou, | na niž rád vždy zřím, | skálou mojí pevnou, | věrným vůdcem mým, | cílem mého žití, za nímž pospíchám, | chlebem jenž mne sytí,
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Nadchni, Pane, nás svou láskou vřelou, | hlavo církve, slyš své církve hlas! | Dej, by lid tvůj opásán byl mocí, | rozvlažení dej nám opět čas, rozvlažení.
1. Jak vítati mám tebe, | ó králi věčných krás, | jenž přicházíš k nám z nebe, | bas obohatil nás? | Dej, Ježíši, ať poznám, | co dáváš z milosti, | jak.
1. Kéž víc tě miluji! | Víc lásky jen dej mi, | můj Ježíši, | na každý den! | Vyslyš tu prosbu mou, | duši mou studenou | rozehřej láskou svou! | Jen lásky.
1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
Vám dávám nový příkaz 1. /:Vám dávám nový příkaz svůj:
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
Věnováno příteli... Už nesvítí pro Tebe slunce, už nevnímáš tento svět, byls na této planetě zázraků, něžný a převzácný květ.
1. Svým celým srdcem | s vroucností tě budu, Pane, oslavovat | a před mocných všech výsostí | jen tobě žalmy prozpěvovat. | Skláněti budu čelo své | v.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Chci jít Chci jít jen k Tobě, Pane můj, chci žít a chválu vzdát Ti svou. Chci jít jen k Tobě, Pane můj, chci žít a chválu vzdát Ti svou.
Den jak den 1. Den jak den toužím jít za Tebou, být Tvojí, Pane můj. Být jen stín, v Tobě žít duši svou, být Tvojí, Pane můj. Ref: Lásko ty věčná, s námi.
NOC JE V MODLITBÁCH, STRACH, ŽE NÁS NEBE NESLYŠÍ
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben