Zařazování do klasifikačních systémů

Literatura Klasifikace vegetace obecně: Moravec J. a kol. (2004): Fytocenologie. Academia, Praha. Str. 87–89, 105–110, 141–144, 324–329 Randuška, D., Vorel, J., Plíva, K. (1986): Fytocenológia a lesnícka typológia. Príroda, Bratislava. Str. 68–70, 221–297 Štykar, J. (2008): Lesnická fytocenologie a typologie. MZLU v Brně, Brno. Str. 57–63, 185–201

Literatura Klasifikace vegetace – curyšsko-montpelliérský systém: Chytrý, M. (eds.) (2007): Vegetace České republiky. 1. Travinná a keříčková vegetace. Academia, Praha. Chytrý, M. (eds.) (2009): Vegetace České republiky. 2. Ruderální, plevelová, skalní a suťová vegetace. Academia, Praha. Chytrý, M. (eds.) (2011): Vegetace České republiky. 3. Vodní a mokřadní vegetace. Academia, Praha. Chytrý, M. (ed.) (2013): Vegetace České republiky. 4. Lesní a křovinná vegetace. Academia, Praha. Chytrý M. & Tichý L. (2003): Diagnostic, constant and dominant species of vegetation classes and alliances of the Czech Republic: a statistical revision. Folia Facultatis Scientiarum Naturalium Universitatis Masarykianae Brunensis 108: 1–231. Moravec, J. red. (1998–2003): Přehled vegetace České republiky. Svazek 1.–4. Academia, Praha. Moravec, J. a kol. (1995): Rostlinná společenstva České republiky a jejich ohrožení. Severočeskou přírodou, Litoměřice.

Literatura Klasifikace vegetace – systém dle katalogu biotopů: Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, K. (eds.) (2001): Katalog biotopů České republiky. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Chytrý, M., Kučera, T., Kočí, M., Grulich, V., Lustyk, P. (eds.) (2010): Katalog biotopů České republiky. Ed. 2. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. Stanová, V., Valachovič, M., (eds.) 2002: Katalóg Biotopov Slovenska. DAPHNE – Inštitút aplikovanej ekológie, Bratislava.

Literatura Klasifikace vegetace – geobiocenologický systém: Ambros, Z., Štykar, J. (1999): Geobiocenologie I. Ekologicko cenotické charakteristiky rostlin lesů a křovin Čech, Moravy a Slezska. MZLU v Brně, Brno. Buček, A., Lacina, J. (1999): Geobiocenologie II. MZLU v Brně, Brno.

Principy fytoindikace metoda, která umožňuje odhadnout vlastnosti stanoviště podle výskytu různých rostlinných druhů každý druh má určitou amplitudu tolerance (valenci) k určitému ekologickému faktoru druhy euryvalentní (euryekní) x stenovalentní (stenoekní)

Principy fytoindikace znalost ekologických nároků (optim, ekologických amplitud) jednotlivých druhů umožňuje využít tyto druhy jako indikátory ekologických podmínek!! důležitá je znalost ekologických nároků př. Urtica dioica = stenoekní nitrofyt Obsah dusíku? Obsah dusíku?

Principy fytoindikace vyhodnocuji fytoindikační schopnost všech přítomných druhů fytoindikační význam (= váha) druhu je dána jeho pokryvností

1.

Výsledek Geobiocenologický systém: Katalog biotopů: 2BD2 – Fagi-querceta tiliae (sub)humilia Katalog biotopů: L6.4 – Středoevropské bazifilní teplomilné doubravy Curyšsko-montpelliérský systém: Quercion petraeae; Quercion pubescenti-petraeae

2.

Výsledek Geobiocenologický systém: Katalog biotopů: 2(3)B3(4) – Fagi-querceta typica Katalog biotopů: L3.1 – Hercynské dubohabřiny Curyšsko-montpelliérský systém: Carpinion

2.

Výsledek Geobiocenologický systém: Katalog biotopů: 2(3)BC4-5a – Fraxini-alneta inferiora Katalog biotopů: T1.6 – vlhká tužebníková lada Curyšsko-montpelliérský systém: Calthion