1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
To je Tvůj dům 1. Přicházíme dnes Ti chválu vzdát.
Advertisements

1. Pojď k Pánu dnes, když volno ti dáno, | pojď, dokud Ježíš Spasitel tě zve, | přijmi to štěstí, jež dnes ti přáno, | když tebe volá do blízkosti své!
1. Láska, kterou Ježíš dává do srdcí věrným svým, láska je, jež neustává, láska k dobrým i zlým, láska, kterou žádná bouře nemůže uhasit, láska mocná jako.
1. Jak šťastný den, | kdy pozbaven | byl hříchu jsem | tvou krví jen, | můj Jezu! | Smím teď životem | jít blaze již, | neb spasen jsem. | Šťastný den,
TY SLYŠÍŠ KDYŽ VOLÁM TOBĚ ZRÁNA ZPÍVÁM I KDYŽ TMA JE KOLEM TVÉ SVĚTLO NESCHOVÁ KOHO BYCH SE BÁL? NEPŘÁTELE JSI DAL VŠECHNY POD NOHY MÉ TY JSI MŮJ MEČ A.
10 DŮVODŮ PROČ TĚ MILUJI!!!.
HUDBA DOZNÍVÁ HUDBA DOZNÍVÁ, K TOBĚ PŘICHÁZÍM, CHCI JEN TEBE ZNÁT,
1. Můj Pán Ježíš, má mne rád. | V Písmu čtu to mnohokrát
1. Ó hlavo plná trýzně, | běd, ran i soužení, | ty zřídlo Boží přízně, | z níž spása pramení | ó hlavo ozdobená ctí, | slávu s výsostí, | jak velká stihla.
1. Hospodine, jak jsou mnozí nepřátelé moji! Pohleď, Bože, jak mi hrozí, povstávají k boji. O mé duši mnozí lžou, že již nemá pomoc tvou.
Světem běžím 1. Světem běžím dál jen s Tebou, věčný Pane můj, na cestu mi svítí slovo Tvé. Pokrm můj, můj nápoj je vždy konat vůli Tvou, zbraní mou je.
1. Přemohl Ježíš smrti noc, | z hrobu vstal na úsvitu. | Jeho je sláva čest i moc | a on nám kráčí na pomoc, | na pomoc svému lidu.
1. Zůstaň dnes se mnou, rychle kvapí noc, | temnota houstne, přijď mi na pomoc! | Když nikde není možno složit tíž, | slabému pomoz, se mnou zůstaň již!
1. Jezu, Jezu, můj jsi, můj! | V tomto putování zdejším | k sobě blíž mne přitahuj, | ať jsem vždy ti podobnější(m), | tobě oddán duší, tělem | ve smrti.
1. Šťasten jsem, že Slovo Boží znáti smím, že je vždycky jasnou svící nohám mým; v jeho světle kráčet mohu v bezpečí, je též lékem, jenž mé mdloby vyléčí.
1. U stolu tvého církev tvá | zvěstuje, Ježíši | tvou smrtí že jsme spaseni, | poklade nejvyšší! | Tys věčně smířil s Otcem nás; | tvá oběť věčný platí.
KRÁLŮ KRÁLI, JÁ TĚ CHVÁLÍM, SRDCE MÉ TI DÁVÁ DÍK, PŘED TEBOU SE VŠECHNO SKLÁNÍ V POKOJI A RADOSTI. MRAČNA SMUTKU V TOBĚ MIZÍ, RADOST TVÁ MĚ NAPLNÍ. KRÁLŮ.
1. Pán vůdce můj, jak dobrá zvěst! | On bezpečně mne ráčí vést | sám cestu určil i můj cíl, | chce, abych věčně šťasten byl, | Ježíši můj, jen veď mne.
Přiznání k Ježíši Kristu 1. Já k vám přicházím s čistým srdcem svým, probouzím se v chladném jitru, radost cítím ve svém nitru, že vás svými bratry zváti.
1. Bože náš, Otče náš, do ruky tvé s důvěrou klademe teď štěstí své: | Dítě, jež z lásky své i nám jsi přál, | od tebe život má, veď je i dál, | Dítě,
1. Dej srdce otevřené, uč bližní milovat, jít za Ježíšem směle a z něj si příklad brát. Svým duchem mezi námi buď. Pane přítomen, ať z tvého slitování.
1. Přihotov se, duchu můj, | k modlitbám a bdění! | Odevěký škůdce tvůj | vzdálený ti není: | Jeho lest z pravdy cest | svede dřív, než tuší | nepozornou.
1. Veď mne sám, veď mne sám, | veď mne k nebes výšinám! Tobě svěřuji se cele, | za tebou jít mohu směle, | Ježíši, když tebe mám, | Ježíši, když tebe mám.
1. Duše moje chválu stále zpívá o veliké lásce tvé, duše moje chválu stále zpívá a o veliké té lásce tvé. Já radost mám, že zpívat smím, že jsi, Jezu,
1. Zde u tvých jeslí stát chci dnes, | můj Ježíši, mé žití
1. Tys naděj má, | jen ty sám, | Bože můj, na tebe spoléhám
1. Ó kéž bych tisíc jazyků měl | a tisícerá ústa k nim, | bych lépe než kdo jiný uměl | ze hloubi srdce s plesáním | vždy novou vynést píseň chval o tom,
1. Buď stále se mnou Spasiteli můj! | Ač nejsem hoden, přec se nevzdaluj! | Tys moje světlo, všecka radost má, | bez tebe smutno mi a v duši tma. | Buď.
CHVÁLÍM DEN, KDY JSI PŘIŠEL K NÁM, PORAZIL SMRT, ZACHRÁNIL JSI NÁS, V RADOSTI TEĎ ŽIJEM V TOBĚ DÁL. PRÁZDNÝ KŘÍŽ A PRÁZDNÝ HROB, ŽIVOT VĚČNÝ PRO NÁS BYL.
1. Miluji Pána, neboť on můj hlas vždy slyší, | moje pokorné modlitby. | Naklonil ke mně sluch, když ve dnech bídy | vzýval jsem jej, on ohlásil se včas.
NÁDHERNÝ 1. VE TVÉM SRDCI JE SOUCIT A SLITOVÁNÍ,
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
1. Hned v jitře k tobě duši svou, | ó Bože, nesu modlitbou. | Tys chránil v noci, sen jsi dal, | tys tělo, duši zachoval.
1. Ježíši Vykupiteli, | můj duch se v tobě veselí, | v životě, smrti jist jsem tím, | že tvým se vlastním zváti smím. | V tvé ruce vkládám život, | čest.
Přiznání k Ježíši Kristu 1. Já k vám přicházím s čistým srdcem svým, probouzím se v chladném jitru, radost cítím ve svém nitru, že vás svými bratry zváti.
Já Tobě nyní chválu vzdávám
1. Již pevný základ jsem teď našel, | v němž věčně kotví duše má, | kde jinde v Kristových než ranách, | kde od věčnosti spočívá. | Tam pevně stojí v středu.
1. Slyš kdo to stojí u dveří a volá: | Duše, otevři
Pro svého miláčka na dobré ráno ….. Já a Ty Jsme my.
1. Nalezen jsem, | nalezen, bludu jsem již prost, | mně spásy teď vzchází den, | s ním míru skvost. | Ježíš přišel hledat mne, | kam jsem zabloudil; |
1. Bože, dík ti vzdávám, | že jsi Otcem mým, | zlá když přijde zpráva, | se vším k tobě smím, | v každičkou že chvíli | přístup k tobě mám, | a že sám.
1. Musím míti Spasitele, | obávám se jíti sám, | jenom s ním chci stále žíti, | bez něho zde v světě lkám. | Nebojím se, nebojím, pokud on že se mnou,
1. Jsem bouří žití znaven, ty při mně stůj: přístavem buď mi, hradem sám, Pane, můj. Když loďka žití mého už marně hledá cíl, ty pomoz rukou svojí, v přístav.
1. Přijď Ježíši nejmilejší, | těšit věrné, kteří zdejší nesou těžkost | a kříž svůj, | žádám tě Ježíši můj, Ježíši můj.
1. Křti nás ohněm lásky svaté svojí, | zaněť srdce naše plápolem! | Přepaš horlivosti bedra naše k boji, | navštěv zase, | Pane, tuto zem!
1. Věčný Bože, silný v boji, | jak jsou příbytkové tvoji rozkošní, | ze všech nejkrásnější. | A proto touží má duše | po síních tvých v každém čase, |
1. Jak ovce zašlá z pastvy své, | ze svého stáda zaběhlá, | tak člověk bloudí bez cíle, | když duše Krista vzdálena. | Lásko ty svatá, jež snímáš hříchu.
1. Svatý, svatý, svatý | Pán Bůh všemohoucí
1. Má víra k tobě zří, | Beránku na kříži, | tys Boží Syn
1. Drž ruku mou! Ó Pane, já jsem bídný | a nemohu ni krok jít bez tebe. | Drž ruku mou! A pak, ó milý Jezu, | směle za tebou půjdu do nebe.
1. Moudrosti poklad z nebe | je Slovo Boží nám, | jímž k poznání nám sebe | podává Pán Bůh sám. | Však plné zjevení | je v Kristu Boží tváře | k našemu.
1. Hvězdou mojí jasnou, | na niž rád vždy zřím, | skálou mojí pevnou, | věrným vůdcem mým, | cílem mého žití, za nímž pospíchám, | chlebem jenž mne sytí,
Hudba doznívá, k Tobě přicházím, chci jen Tebe znát
1. Když Ježíš, můj Pán, mne potěšuje, tu sklání se níž, tak blízko mi je, že okouším jistotu, obnovu sil. On bezpečně vede mne v nebeský cíl!
1. Zůstaň se mnou, | Pane můj, k lásce tvé se utíkám, | v bouři žití se mnou pluj, | kormidlo řiď lodí sám! | Skrej mne, Spasiteli, skrej, | dokud trvá.
1. Bože, tebe chválíme, | před tebou se skláníme | s neskonalou radostí, | se srdečnou vděčností, | neb nám sebe dáváš znáti, | něžně miluješ nás vždy,
1. Kéž víc tě miluji! | Víc lásky jen dej mi, | můj Ježíši, | na každý den! | Vyslyš tu prosbu mou, | duši mou studenou | rozehřej láskou svou! | Jen lásky.
1. Spasiteli vyvýšený, | pane přesvatý, | v roucho slávy přioděný, | světlem objatý! | Za tebou jen kráčet smíme, | však již zde ti náležíme, | v životě.
1. Pán Bůh je láska, dal svého Syna, Pán Bůh je láska, miluje mne
1. Tys láska sám, náš Pane! Co bez tvé milosti zde v srdci lidském plane, v tom není stálosti. Ty posvěť, co má býti pro věrnost příslibem, dej nám věrně.
Věnováno příteli... Už nesvítí pro Tebe slunce, už nevnímáš tento svět, byls na této planetě zázraků, něžný a převzácný květ.
1. Blíž tobě, Bože můj, | jen tobě blíž! | Byť mne i táhnout měl | blíž k tobě kříž, zaplesá vždy můj duch: | Blíž tobě, jenž´s můj Bůh, | blíž tobě, jenž´s.
1. Ježíši, jak pastýř voď nás, | chceme býti stádem tvým! | Z pouště světa doprovoď nás | k pastvám věčně zeleným, z pouště světa doprovoď nás | k pastvám.
1. Svou lásku, pramen vody čisté | Kristus mne právě zjevuje | a jeho odpuštění jisté | teď z kříže ke mně směřuje. | Já na Krista tak pamatuji, | když.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
Já zpívám o svém Ježíši 1. Já zpívám o svém Ježíši, aby věděl svět, že je můj Pán nejdražší, všem chci povědět. Modlitbu mou vyslyšel, ke mně na zem sám.
NOC JE V MODLITBÁCH, STRACH, ŽE NÁS NEBE NESLYŠÍ
1. Svatá doba, Páně den; | Hospodin buď veleben
Před Tebou smím pokleknout, vyznat Ti lásku, Pane můj, jsi pro mě nejvzácnější. Teď srdce své otvírám a prosím, vejdi jako Král. Jolana Krásná 2001 Rosa,
1. Domů, domů touží duše moje, | domů, domů touží duše má
Transkript prezentace:

1. Chci věrný být, | jen tebe svým chci zváti! | Byť nouze zlá mne svírala | ni svět ni smrt ni tma | mne neodvrátí. | Já v tobě zůstanu | a k vůdci svému lnu, | tys duše mojí štít. | Jen tebe smím-li znáti, | chci věrný být, chci věrný být.

2. Chci věrný být! | Ty pomůžeš mi v tísni, | vždyť vím, jho tvé | je rozkošné, | a když se blíží strast, vždyť také ty s ní! | Čiň se mnou, co chceš sám, | rád se ti odevzdám, | tys můj, i když jsi skryt, | ty pomůžeš mi v tísni! | Chci věrný být, chci věrný být!

3. Chci věrný být | i v radosti a štěstí, | neb bez tebe | a lásky tvé | slast je mi pelyňkem a bez svěžesti, | mně hořkne její chuť. | Však ty jen kéž v mou hruď | svůj svatý vdechneš klid! | I v radosti a štěstí | chci věrný být, chci věrný být!

4. Chci věrný být, | můj živote, můj Pane! | Tvou lásku mi | hrob nezatmí, | i ve smrti mi světlo tvé vstříc plane. | Až tam jsi za mnou šel, | a jak bys neslyšel | i ztichlé srdce znít: | Můj živote, můj Pane, | chci věrný být, chci věrný být.