Ustanovení Italského království Sjednocení Itálie
Sjednocení Itálie V Itálii po neúspěšných bojích (1848-1849) stále politická rozdrobenost Itálie zůstávala překážkou pro další rozvoj Nejvyspělejší byl sever (Sardinie a Piemont) Na vyspělosti hospodářství měl hlavní podíl ministerský předseda Camilio Benso di Cavour
Camillo Benso di Cavour Ministerský předseda 1810-1861 Snažil se osvobodit sever Itálie od nadvlády Rakouska-1859 podařilo se mu k Sardinskému království připojit Lombardii, Parmu, Modenu a Toskánsko
Revoluční lidové hnutí Nejdůležitějším prvkem, který vedl ke sjednocení, bylo revoluční lidové hnutí Toto hnutí vedl Giuseppe Garibaldi, který zorganizoval jeho dobrovolnické oddíly V roce 1860 vypuklo na Sicílii velké povstání, které porazilo Neapolského království a připojilo se v roce 1861 k Sardinskému království
Giuseppe Garibaldi (5.7.1807-2.6.1882) Byl vůdcem partizánské armády V letech 1848-1849 dobyl Sicílii a Neapol a pomohl vytvořit Italské království V roce 1866 bojoval v Prusko-Francouzské válce, a proto byl zvolen do Francouzského národního shromáždění Umírá v bídě v roce 1882
Sjednocená Itálie Po povstání se italským králem stal Viktor Emanuel II. Nezávislé zůstaly pouze: Benátsko (do r. 1866), papežský stát a Řím (do r.1870) Do čela se postavili průmyslníci a velkostatkáři Přetrvávaly ovšem majetkové rozdíly mezi bohatým severem a chudým jihem