Sjednocení Itálie a Německa 19. století
Itálie Sardinské království (Piemont a Sardínie) – Viktor Emanuel II. - 1852 ministerským předsedou hrabě Cavour Spojenectví s Francií (odstoupení Savojska a Nizzy) Válka s Rakouskem 1859 Povstání v Parmě a Modeně Obě vévodství a Toskánsko se připojily k Piemontu
Itálie Revoluční ráz války, proto Napoleon III. mír – sardinskému království postoupena část Lombardie s Milánem, Benátsko zůstalo rakouské 1861 v Turíně prohlášeno Italské království v čele s Viktorem Emanuelem
Itálie 1866 italská vláda podpora Pruska – za to získání Benátska 1870 – po porážce Francie – obsazen Řím
Německo 1864 – Rakousko a Prusko odňaly Dánsku Šlesvicko (P) a Holštýnsko (R) 1866 – Bismarck prohlásil Holštýnsko pruským územím – zajištění neutrality Francie slibem územních zisku v Porýní a získání spojenectví s Itálii Válka s Rakouskem – porážka u Hradce Králové 1866
Německo Rakousko se muselo zříci vedení Německého spolku Severoněmecký spolek – na S od Mohanu Říšský sněm, Spolková rada, pruský král prezidentem spolku – vrchní velitel, jmenoval spolkového kancléře; jednotlivé státy samostatné – společná zahraniční politika
Německo Připojení států J a JZ Německa po porážce Francie – spolek se začal nazývat Německá říše 1871 – v lednu vyhlášení Německého císařství –22 monarchií, tři svobodná města a Alsasko-Lotrinsko Říšská vláda odpovědna císaři, ne parlamentu