Pyramida obchodních vztahů Unie EU má složitou síť obchodní vztahů, rozdílný přístup dle množství preferencí Evropský hospodářský prostor Celní unie (Turecko) Dohody o stabilitě a přistoupení (Chorvatsko, Makedonie) Dohody o volném obchodu (např. Švýc., Izrael, Mexiko) Euro-středozemní partnerství Iniciativa „Vše kromě zbraní“ Systém ACP (Afrika-Karibik-Pacifik) Systém GSP (Všeobecný systém preferencí) Dohody a partnerství a spolupráci (PCA) běžné obchodní dohody (Mercosur, Brazílie, Jižní Afrika, ASEAN atd.) statut doložky nejvyšších výhod dle WTO (USA, Japonsko, Kanada atd.) pozor na výjimky- např. dohody o vzájemném uznávání nečlenové WTO + mimo ostatní kategorie (některé arabské státy)

Výhodný obchod?: teorie osy a paprsků

Jsou preferenční dohody vždy výhodné?

10 největších obchodních partnerů EU- vývoz (mld. eur, 2006)

10 největších obchodních partnerů EU- dovoz (mld. eur, 2006)

Vývoz/dovoz zboží z EU (mld. USD, 1991-2006)

Obchodní bilance EU s různými partnery (mld. eur, 2006)

Zahraniční a bezpečnostní politika EU Současný stav a výhledy 21.4. 2009

Trocha teorie fiskální federalismus centrální vs nižší úroveň kde mají být určité pravomoci vykonávány? ekonomické základy, vychází z racionalismu (teorie veřejné volby) není ovšem plně aplikovatelné na EU menší transfery peněz menší pohyb obyvatel či kapitálu větší odlišnost zájmů centrální vs nižší úroveň výhody centra: úspory z množství (economies of scale), internalizace externalit nevýhody: heterogenita zájmů nutné zvážit náklady a zisky- rovnováha, jinak: unie hodně centralizovaná, ale malá velká, ale jen málo využíváno výhod centralizace role hlasovacích pravidel centralizace ex post vs ex ante

Zahraniční a bezpečnostní politika klady centralizace úspory z množství téměř absolutní internalizace externalit také problém černých pasažérů řeší se zejména globální problémy zápory centralizace zájmy možná odlišné, není ale jen zdánlivé? národní zájmy pevné, ale jdou prosadit?

Trocha teorie 2 legitimita přesunu pravomocí politika není jen o ekonomických datech částečné vzdání se suverenity nutná silná veřejná podpora ale: zahraniční i bezpečnostní pol. záležitostí elit jednání mimo dosah veřejnosti obyčejní lidé těmto záležitostem „nerozumí či se jich netýkají“

Zahraniční politika EU ambice vysoké, reálný průběh slabý Haag až Maastricht když už, tak mezivládně spousta nástrojů zůstává na půl cesty příklady selhání občanská válka v Jugoslávii zásah v Iráku Rusko a další bývalé státy SSSR (válka v Gruzii) problematické státy Afriky (např. Rwanda, Zimbabwe) příklady „úspěchů“ trochu Palestina, Libye částečně východní Evropa (ale tlak rozšíření)

Zahraniční politika EU: reforma a realita snahy o zvýšení efektivity Amsterdam: „pan Evropa“ Nice: další soubor výborů občasné návrhy členských států či vybraných politiků skutečnost chybějící vedení vs jeho proliferace rozdělení pravomocí mezi Radou a Komisí jednomyslnost brzdou nulová role Soudního dvora, EP

ZP jako priorita?

Zahraniční politika EU: plány do budoucna Lisabonská smlouvy: skutečný krok vpřed? zrušení 2. pilíře (+ právní subjektivita EU) ale: mezivládní spolupráce zachována ale: nadnárodní instituce pořád trochu mimo významné změny: fce Vysokého představitele pro zahraniční a obrannou politiku (Ministr zahraničních věcí EU) dvojí klobouk Evropský útvar pro vnější činnost propojení současných struktur, vznik evr. diplomatické služby možné problémy: rozdíly jakoby smazány, přitom zůstávají stále boj o vedení zahr. politiky propojení odlišných byrokratických kultur problematické

Bezpečnostní a obranná politika EU ještě problematičtější počátky (srv. EOS) ještě větší ambice Petersberg, Kolín, Helsinky koncepty sil rychlé reakce, battlegroups spolupráce s NATO (Berlín plus) příklady selhání Kosovo v roce 1999 Libanon Darfúr příklady „úspěchů“ současný západní Balkán Kongo

Bezpečnostní a obranná politika EU informace o vybraných operacích EU

Bezpečnostní a obranná politika EU hlavní problém: nedostatek ochoty ke spolupráci příklad vojenských zakázek výjimky z pravidel hospodářské soutěže podporování vlastních národních šampiónů náklady na obranu vs efektivita vracíme se zpět k fiskálnímu federalismu ale zase nutnost utajení, ochrana duševního vlastnictví příklad letadel 4./5. generace USA: pouze letoun F35 EU: Rafale (Francie), JAS 39 Gripen (Švédsko), Eurofighter (více zemí)

Výdaje na obranu EU vs USA

Bezpečnostní a obranná politika EU cesta trhu: konsolidace hlavně v letectví: EADS, BAE, jinde např. Thales spíše ale přes odpor vlád (také princip juste retour) určité úspěchy (např. Airbus vyhrál tendr v USA- 35 mld USD)

Bezpečnostní a obranná politika EU cesta spolupráce řízené politikou snaha o koordinaci určité společné projekty: vrtulník Tiger, Airbus A400M Evropská obranná agentura úkolem otevřít trh s vojenským materiálem, zlepšit spolupráci zbrojního průmyslu, společný výzkum problematický způsob založení (ÚS vs společný postoj Rady v roce 2004) přijat Kodex chování (2006)- dobrovolné vyhlašování zakázek cílem vznik Evropského trhu s obranným materiálem

EU jako civilní velmoc síla v obchodní oblasti politika životního prostředí hlavně globální oteplování snižování energetické závislosti (ale spory) pomoc v demokratizačním úsilí podpora rozvojových cílů OSN zahraniční pomoc

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc jako % HDP

Rozvojová pomoc: Asie

Rozvojová pomoc: Blízký východ

Rozvojová pomoc: Subsaharská Afrika

Rozvojová pomoc: Evropa