DIVADLO VEČERNÍ BRNO Název školy Gymnázium Zlín - Lesní čtvrť Číslo projektu CZ.1.07/1.5.00/34.0484 Název projektu Rozvoj žákovských kompetencí pro 21. století Název šablony III/2 Inovace a zkvalitnění výuky prostřednictvím ICT Název DUM Divadlo Večerní Brno Označení DUM VY_32_INOVACE_01_2_16 Autor Mgr. Radek Šipula Datum 19. 5. 2013 Vzdělávací oblast Člověk a umění Vzdělávací obor Jazyk český Tematický okruh Divadlo Ročník 4. ročník, oktáva

VZNIK DIVADLA: VEČERNÍ BRNO bylo satirické divadlo, které v BRNĚ existovalo v letech 1959 - 1992 s první premiérou svého kabaretu VEČERNÍ BRNO přišlo již tři měsíce před pražským SEMAFOREM soubor sídlil v brněnském JURANOVĚ domě co do ohlasu a významu se za prvých pět let existence odehrálo ve VEČERNÍM BRNĚ nepoměrně víc, než za zbývající léta existence této divadelní scény

PROFIL VEČERNÍHO BRNA: hvězdnými chvílemi souboru se stala především léta l962 - 1964 tehdy se ze zaměnitelné satiricko-kabaretní skupiny, jakých byly v éře nástupu malých scén desítky, stala takřka přes noc jedna z nejvýznamnějších a politicky i umělecky nejodvážnějších scén 60. let tehdy (zhruba desetiletí před podobným raketovým vzestupem HUSY NA PROVÁZKU) se BRNO na čas stalo hlavním městem českého moderního jevištního humoru a satiry bylo to v době, kdy se SEMAFORU nedařilo zopakovat úspěch JONÁŠE A TINGL-TANGLU (1962), DIVADLO NA ZÁBRADLÍ se definitivně stalo komorní činoherní scénou, PARAVAN i ROKOKO již byly pouhým stínem bývalé slávy a YPSILONKA se teprve rozjížděla do své prvé „vojenské„ sezóny

ZLATÁ ÉRA DIVADLA: satirické divadlo VEČERNÍ BRNO mělo to, po čem marně volali pražští kritici a po čem prahlo publikum, tj. nezaměnitelnou výraznou REŽISÉRSKOU osobnost (Evžen SOKOLOVSKÝ), nezaměnitelně „své„, autorsky a improvizačně disponované herce a zpěváky, na které se tzv. chodilo (Lubomír ČERNÍK, Ladislav SUCHÁNEK a v letech 1964 - 65 Ljuba HERMANOVÁ) především však mělo „své„ AUTORY, kteří byli se souborem spjati a kteří pro divadlo psali tzv. NA TĚLO (Vladimír FUX, Miroslav SKÁLA, Vlastimil PANTŮČEK či Milan UHDE)

SLAVNÁ PŘEDSTAVENÍ: zlatá řada skvělých představení, na které se do BRNA jezdilo z celé republiky, začala inscenacemi BESTIA ŠTENICENSIS a HAMLET IV. ANEB CIRKUS ELSINOR (autor Vladimír FUX, režie Evžen SOKOLOVSKÝ - květen 1962) následovaly další skvělé inscenace: FUX - SKÁLA - PANTŮČEK: DRAK JE DRAK čili KTERAK ŽUŽLIČTÍ K ROZUMU PŘIŠLI (1963) FUX – ČERNÍK: AKCE H aneb MĚSTO MÁ ŽÍZEŇ (1963) Milan UHDE: KRÁL VÁVRA (1964) Ludvík KUNDERA: MÍT ZELENÉ TĚLO (1964) o sílícím ohlasu VEČERNÍHO BRNA a o jeho schopnosti vystihnout „ducha doby„ svědčí i fakt, že DYKOVSKOU satiru DRAK JE DRAK uvedlo po mateřské scéně dalších 25 divadel

NEJSLAVNĚJŠÍ PŘEDSTAVENÍ: KRÁL VÁVRA napsal Milan UHDE tato hra je dodnes považována za vrchol české divadelní satiry 60. let, jež namísto kritiky dílčích nešvarů přešla právě touto hrou ke kritické analýze principů, na nichž stál celý politický systém 1] fotografie Milan UHDE (mladší)

ÚPADEK VEČERNÍHO BRNA: od roku 1965 přišel pozvolný sestup originality do zaměnitelnosti a časem až nepochopitelné dramaturgické rozplizlosti tento pád byl stejně iracionální a nepochopitelný jako někdejší raketový vzestup tu a tam se sice objevovaly ojedinělé a pozoruhodné inscenace jako byly MAJAKOVSKÉHO OBLAK V KALHOTÁCH v režii Petra SCHERHAUFERA, HAŠKOVA a UHDEHO ZKÁZA RODINY, SOUKROMÉHO VLASTNICTVÍ A STÁTU A JEJICH ZÁCHRANA SKRZE STRANU MÍRNÉHO POKROKU V MEZÍCH ZÁKONA, MANŽELSTVÍ PO FRANCOUZSKU v režii Jiřího KREJČÍKA či krátký epilog s LASICOU a SATINSKÝM z let 1970 - 1972 o nějaké nové éře či nezaměnitelné poetice už se však nedá mluvit

ZÁNIK SOUBORU: o totální ztrátě orientace svědčí i zoufalá snaha o záchranu VEČERNÍHO BRNA z konce 80. let do divadla se tehdy po mnoha letech vrátil druhdy úspěšný režisér Evžen SOKOLOVSKÝ, ale mezi jeho návratem a tzv. ZLATÝMI ŠEDESÁTÝMI LETY ležela nepřekročitelná propast jeho totální mravní i umělecké degenerace někdejší avantgardní režisér se totiž v době totality prezentoval takovými díly jako byly například STŘÍLEJ OBĚMA RUKAMA (NÁRODNÍ DIVADLO) nebo televizní seriály GOTTWALD, MUŽ NA RADNICI či OKRES NA SEVERU režisér SOKOLOVSKÝ 70. a 80. let totiž nebyl jen řadovým sluhou normalizace, nýbrž výrazným a těžko s čímkoli srovnatelným motorem nejpokleslejších projevů tohoto období takový člověk se jen těžko mohl stát obroditelem kdysi úspěšného souboru tato totální ztráta orientace v čase i v divadle se nakonec staly příčinou nejen pozvolného úpadku kdysi slavného divadla, ale nakonec vedly k jeho úplnému zániku (počátek 90. let)

TZV. PRŮŠVIH ÚSPĚCHU: podle odborníků se VEČERNÍMU BRNU přihodil tzv. PRŮŠVIH ÚSPĚCHU, což je termín, který vymyslel Ivan VYSKOČIL souboru se stalo prakticky totéž, co patnáct let před ním pražskému DIVADLU SATIRY s CIRKUSEM PLECHOVÝM nebo SEMAFORU s JONÁŠEM A TINGL - TANGLEM enormní úspěch jedné inscenace (v brněnském případě celé série inscenací) se stal prokletím a brzdou dalšího vývoje souboru pražské DIVADLO SATIRY se z traumatu úspěchu vyléčilo teprve s nástupem nového autorského rukopisu Vratislava BLAŽKA, SEMAFOR zase musel spojit SUCHÉHO, HAVLÍKOVU i ERBENOVU invenci, aby mohla vzniknout KYTICE VEČERNÍ BRNO se z traumatu úspěchu nedostalo nikdy

VYSVĚTLENÍ PRŮŠVIHU ÚSPĚCHU: svou roli ve VEČERNÍM BRNU sehrály jak objektivní, tak i čistě subjektivní lidské důvody, jež se osudově protnuly v 2. polovině 60. let k těm nejzávažnějším patřily zejména alkoholismus hlavní hvězdy souboru, fenomenálního Lubomíra ČERNÍKA, odchody tehdy nenahraditelného režiséra Evžena SOKOLOVSKÉHO a skladatele a kapelníka Ladislava ŠTANCLA či přechod do většího sálu (U JAKUBA) výsledkem všech těchto jednotlivostí bylo nakonec umělecké ustrnutí souboru, časté střídání jinde úspěšných uměleckých šéfů a již zmíněná dramaturgická i stylová rozplizlost.

NĚCO K ZAMYŠLENÍ: Kdo je autorem neslavnějšího představení VEČERNÍHO BRNA? Řekněte také, jak se představení jmenovalo. Dokázali byste říci, proč toto divadlo zaniklo?

ODPOVĚDI NA OTÁZKY: Milan UHDE - KRÁL VÁVRA Vedle alkoholismu hlavní hvězdy souboru a odchodu tehdy nenahraditelného režiséra Evžena SOKOLOVSKÉHO, se podle odborníků VEČERNÍMU BRNU přihodil tzv. PRŮŠVIH ÚSPĚCHU = enormní úspěch jedné inscenace (v brněnském případě celé série inscenací) se stal prokletím a brzdou dalšího vývoje souboru. Výsledkem toho všeho bylo nakonec umělecké ustrnutí souboru a dramaturgická i stylová rozplizlost.

ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA: 1] - NEUVEDEN. 800px-Milan_Uhde_v_Desertu2009d commons.wikimedia.org [online]. [cit. 19.5.2013]. Dostupný na WWW: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Milan_Uhde_v_Desertu2009d.jpg JUST, Vladimír: Divadlo v totalitním systému. 1. vydání. Praha: Academia, 2012. 679 s. ISBN 978-80-200-1720-8 ČERNÝ, František: Kapitoly z dějin českého divadla. 1. vydání. Praha: Academia, 2000. 410 s. ISBN 80-200-0782-2 KOLEKTIV, MENCLOVÁ, Věra a VANĚK, Václav: Slovník českých spisovatelů. 2., rozšířené vydání. Praha: Libri, 2005. 832 s. ISBN 80-7277-179-5

ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA: KARPATSKÝ, Dušan: Malý labyrint literatury. 4. vydání. Praha: Albatros, 2008. 600 s. ISBN 978-80-00-02154-6 JUST, Vladimír: Z dílny malých scén. 1. vydání. Praha: Mladá fronta, 1989. 316 s. ISBN 80-204-0037-0